Říká se, že Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský (zkratkou RKZ) jsou padělky z doby národního obrození. Naši buditelé prý chtěli vytvořit národu legendární hrdiny a vzácné literární památky. Ačkoli jinak psali neobratné verše, ve kterých se čeština jen pomalu rozvíjela, v těchto dvou rukopisech se překonali a vytvořili vynikající epické i lyrické písně, aby světu ukázali vyspělost české kultury.

Kdo byl autorem (autory?) Rukopisů, to se dodnes neví. Z obrozeneckých básníků se k autorství nikdo nepřihlásil. Nejblíže k Rukopisům měli Václav Hanka a Josef Linda, průměrní spisovatelé obrozenecké doby.

Protože pergameny, na kterých jsou zpěvy zapsány, vypadají hodně staře, i písně a písmo jsou starobylé, byly Rukopisy od svého objevení r. 1817 považovány za staré literární památky z 9.-13. století. Vznikl však i názor, že jde o padělky našich obrozenců, a tento názor postupně převládl až dodnes, kdy se v každé učebnici literatury dočteme o padělcích a proč vznikly. Hlavně tam bývá podrobně vylíčeno, proč vznikly. Z čeho máme brát přesvědčení, že jde o padělky, to už tam vylíčeno nebývá. Je to totiž velmi obsáhlý problém, a čím více se do něho zabereme, tím větší nejistotu okolo důkazů padělanosti uvidíme.

Různá fakta z jazykovědy, historie, vědy o písmu, chemie atd. byla považována za důkaz zfalšování či pravosti, či obojího. Například zvláštní zelené písmo Rukopisu Zelenohorského, které prý dříve mělo vrchní hnědou slupku, kterou nálezce setřel houbou. Německý znalec písma Sickel prohlásil zelené písmo za zřejmou známku zfalšování, poněvadž ve starých památkách se užívalo jen inkoustu černého a červeného. Avšak František Palacký objevil jedenáct let poté v Rajhradském Martyrologiu (rukopis z 9. stol.) zelený inkoust, ze kterého se také odlupovala hnědá vrchní vrstva.

Za důkaz padělanosti platila také tzv. "nemožná slova" v RKZ. Některá slova se prý ve středověké památce nemohou vyskytovat, například slova "děva", "luna", "holedbati se", nebo tvary sloves neodpovídající staročeské gramatice. Většina takových slov byla později nalezena ve starých českých textech. Co se týče nesprávných gramatických tvarů, lze namítnout, že ve 13. století lidé mluvili různě, nářečím svých krajů nebo svých vesnic, a středověký básník mohl používat i slova, která si sám vymyslel.

Přesto jsou mnozí z nás přesvědčeni, zvláště odborné kruhy, že padělanost Rukopisů byla nezvratně dokázána jazykovědcem Gebauerem roku 1886 na základě slov nedoložených a nemožných ve starobylých památkách. Že spor o pravost Rukopisů je dávno uzavřen a nelze k němu od roku 1886 nic nového doplnit.

Kdo dnes ví, že v roce 1886 byli ještě četní obhájci pravosti. Teprve když Ladislav Dolanský r. 1899 odhalil tajemný zašifrovaný nápis V. Hanka fecit (V. Hanka vyrobil) v Rukopise Zelenohorském, byla veřejnost přesvědčena, že jde o padělky. Vždyť až roku 1930 zhotovil V. Vojtěch fotografické zvětšeniny, na kterých každý viděl, že v Rukopise takový nápis není. Je tam změť čar, ve které Ivanovův tým v 60. letech 20. století četl slovo "psalmus".

"Vždyť musí existovat chemické výzkumy Rukopisů," namítají nezasvěcení, "chemicky se snad dá zjistit, jestli je to staré!" Kdyby to bylo tak jednoduché! Chemické výzkumy totiž svědčí o pravosti Rukopisů, a už dlouho. Ať již první Cordův výzkum zveřejněný roku 1840, ať již průzkum Bělohoubka a Šafaříka z roku 1886. Profesor Antonín Bělohoubek zkoumal velmi podrobně písmo Rukopisu královédvorského, které je velmi hluboko "zažrané" do pergamenu, zbytky inkoustu reagují stejně, jako u rukopisů starobylých. Urychlit stárnutí inkoustu se dodnes nikomu nepodařilo.

Výzkum Rukopisů prováděl také tzv. Ivanovův tým v Kriminalistickém ústavu, většinou však nešlo o chemické zkoušky, ale o zkoumání tvarů písma, hledání teček na pergamenu, domýšlení různých skvrn v Rukopisech. Závěry výzkumu odmítl Kriminalistický ústav zveřejnit. Při tajném zasedání roku 1975 se vědecká rada KÚ usnesla, že závěry týmu jsou nepotvrzené, nedostatečně vědecky průkazné. Spisovatel Ivanov však vydal o svých zážitcích knihy "Tajemství RKZ" a "Záhada Rukopisu Královédvorského", kde velmi napínavým způsobem líčí, jak přispěl k odhalení padělanosti Rukopisů.

Česká společnost rukopisná již léta pořádá přednášky, na kterých vypráví o Rukopisech veřejnosti. Je mnoho co vyprávět o historii sporu, různých námitkách, o Rukopisech samých a jejich krásných písních. Jak chápu posluchače, kteří se po vyslechnutí celé přednášky přihlásí s otázkou: "A jak to teda je? Jsou ty Rukopisy pravé nebo ne?" Přednášející v duchu zalomí rukama, proč že tady celou hodinu mluví, ale zároveň se i zaraduje, že zpochybnil zavedenou jistotu.

Kdo si chce přečíst více, navštivte www.rukopisy-rkz.cz