Miniové značky vespod či navrch?

Nejdůležitější části Protokolu jsou ty, které by mohly přinést důkazy pro tvrzení, že minioové značky leží pod písmem RZ. Příslušné texty jsou roztroušeny na několika místech Protokolu. Zde je předkládáme systematicky k analýze.

Vržené stíny

K určení stratigrafie byly mikroskopem sledovány vržené stíny v oblasti, kde se kříží vrstva rumělková a miniová. Na str. 12 tiskem vydaného Protokolu stojí:

„Podrobným mikroskopováním za různých zvětšení a různých úhlů osvětlení bylo nepochybně zjištěno, že miniová vrstva je spodní-starší, protože při velmi šikmém, kontrastním osvětlení vrhá rumělková vrstva stín na vrstvu miniovou.”

Uvedená dedukce z vrženého stínu je mylná. Vržený stín nemůže vypovídat o tom, která z barev je vrchní, ale jen o tom , která z vrstev dosahuje v daném okolí větší výše. Můžeme si totiž snadno představit tyto možnosti:


Vrstva X sahá přes vrstvu Y. Je vrchní, byla nanášena později.


Vrstva X sahá pod vrstvu Y. Je spodní, byla nanášena dříve.

V obou případech vrstva X vrhá stín na vrstvu Y, ačkoli jednou je vrchní a podruhé spodní. Interpretace pozorovaných skutečností je tedy pochybená. O tlouštce miniové barvy se vyjádřil Corda. V Protokolech nenacházíme žádné údaje o tlouštce zkoumaných vrstev. Setkáváme se jen s mnohokrát opakovanými formulacemi typu "podrobným mikroskopováním zjištěno", "mikroskopováním pod různými úhly" a pod. Nikde v Protokole však není kresba či fotografie pro dokumentování líčených skutečností!

Barevné odstíny

K určení stratigrafie byl též interpretován výsledný barevný odstín, který vznikl na překrytu miniového tahu a písma RZ.

K barevnému odstínu na překrytu minia a zeleného písma se Protokol vyjadřuje takto:

„povrch miniového tahu se jeví méně jasným tónem než v místech, kde se minium se zelenou nekříží. Lze to vysvětlit pouze tím, že je zelená barva písma silně lazurní..”

Není pravda, že změnu barevného tónu v místě křížení minia a zelené lze vysvětlit pouze lazurností zeleného písma. Byla zcela pominuta možnost vysvětlit smíšený barevný tón lazurností minia. Protokol měl v těchto souvislostech nejprve klasifikovat lazurnost obou zúčastněných látek a teprve potom činit závěry z barevného tónu na jejich překrytu. Protokol o optických vlastnostech minia mlčí. August Corda ve své zprávě nikoli a průsvitnost minia jasně konstatuje! Lze jen ztěží předpokládat, že se v Protokole na optické vlastnosti minia náhodou zapomnělo.

Krakeláž

Na podporu nově určené stratigrafie jsou rovněž líčeny určité jevy pozorované na krakelách.

Docent Josefík konstatuje, že krakely minia jsou staré, kdežto krakely rumělky jsou mladé. Prozrazuje to prý jejich tvar, který nám bohužel malíř Josefík nenamaloval.

Bylo by jistě možné provést srovnání tvarů rumělkových krakel RZ a rumělkových krakel bezpečně starých. Protokoly žádné dokumenty nepředkládají a spokojují se pouhými prohlášeními.

Na str. 18 a 19 se uvádí, že v mikroskopických krakelách minia byla pozorována jak rumělka, tak i zelená barva písma RZ. Současně se podotýká, že nejde o pozorování spodních vrstev rozestouplými krakelami. To prý prokázaly mikroskopické vrypy. Ani tato sdělení nejsou podepřena fotografickou dokumentací, není uveden žádný rozměr krakel, náčrtek či schema jejich struktury. Není uvedeno místo, na kterém byla pozorování učiněna a nejsou lokalizovány a dokumentovány mikroskopické vrypy. Je otázka, jaký odstín zelené barvy viděl doc. Josefík uvnitř krakel. Zelená barva písma RZ pochází od měděné složky inkoustu, která separovala od železa a pronikla do hloubi pergamenu. K takové separaci by nemohlo dojít uvnitř krakely. Bez řádné dokumentace zůstávají Josefíkovy vize a následné dedukce bez jakékoli průkaznosti. Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že manipulací s rukopisem se mohly do krakel dostat komponenty ostatních látek z povrchu pergamenu. Je např. známo, že nálezce Kovář přetřel RZ vlhkou houbou. Možné fyzikální důsledky takových zásahů by neměly být ignorovány.

Luminiscence

Na str. 19 se popisuje speciální postup mikroskopického vyšetřování takto:

„V krajním případě by bylo možno použít řezu, ale problém nakonec vyřešilo ultrafialové osvětlení a zkoumání luminiscence pod mikroskopem. Sled barev je zde tento: minium na pergamenu , přes ně zasahuje zelená barva písmene "z" a to je opět kryto rumělkou. Oba červené tahy se tvarově v daném místě téměř kryjí, takže opticky nebylo možno zjistit v normálním světle, zda je zelená pod oběma červenými, či jen pod jednou z nich. Efekt zhášení luminiscence zřetelně ukázal, že zelená kryje minium a sama je kryta rumělkou. Tedy i toto místo zapadlo do zjištěného pravidla.”

Uvedený popis experimentu je žalostný. Schází jakékoli bližší údaje o efektu shášení luminiscence a zdůvodnění, proč získaná, nijak nespecifikovaná data svědčí pro uvedenou stratigrafii.