Nejdůležitější části Protokolu jsou ty, které by mohly přinést důkazy pro
tvrzení, že minioové značky leží pod písmem RZ.
Příslušné texty jsou roztroušeny na několika místech Protokolu.
Zde je předkládáme systematicky k analýze.
K určení stratigrafie byly mikroskopem
sledovány vržené stíny v oblasti, kde se kříží vrstva rumělková a miniová.
Na str. 12 tiskem vydaného Protokolu stojí:
„Podrobným mikroskopováním za různých zvětšení a různých úhlů
osvětlení bylo nepochybně zjištěno, že miniová vrstva je
spodní-starší, protože při velmi šikmém, kontrastním
osvětlení vrhá rumělková vrstva stín na vrstvu miniovou.”
Uvedená dedukce z vrženého stínu je mylná.
Vržený stín nemůže vypovídat o tom, která z barev je vrchní,
ale jen o tom ,
která z vrstev dosahuje v daném okolí větší výše.
Můžeme si totiž snadno představit tyto možnosti:
V obou případech vrstva X vrhá stín na vrstvu Y, ačkoli jednou je
vrchní a podruhé spodní. Interpretace pozorovaných skutečností je
tedy pochybená. O tlouštce miniové barvy se vyjádřil Corda.
V Protokolech nenacházíme žádné údaje o tlouštce zkoumaných vrstev.
Setkáváme se jen s mnohokrát opakovanými formulacemi typu
"podrobným mikroskopováním zjištěno",
"mikroskopováním pod různými úhly" a pod. Nikde
v Protokole však není kresba či fotografie pro dokumentování
líčených skutečností!
K určení stratigrafie byl též interpretován
výsledný barevný odstín, který vznikl
na překrytu miniového tahu a písma RZ.
K barevnému odstínu na překrytu minia a zeleného písma se Protokol
vyjadřuje takto:
„povrch miniového tahu se jeví méně jasným
tónem než v místech, kde se minium se zelenou nekříží. Lze to
vysvětlit pouze tím, že je zelená barva písma silně lazurní..”
Není pravda, že změnu barevného tónu v místě křížení minia a zelené
lze vysvětlit pouze lazurností zeleného písma.
Byla zcela pominuta možnost vysvětlit smíšený barevný tón
lazurností minia. Protokol měl v
těchto souvislostech nejprve klasifikovat lazurnost obou
zúčastněných látek a teprve potom činit závěry z barevného tónu
na jejich překrytu. Protokol o optických vlastnostech minia
mlčí. August Corda ve své zprávě nikoli a průsvitnost minia
jasně konstatuje! Lze jen ztěží předpokládat, že se v Protokole na
optické vlastnosti minia náhodou zapomnělo.
Na podporu nově určené stratigrafie jsou rovněž líčeny
určité jevy pozorované na krakelách.
Docent Josefík konstatuje, že krakely minia jsou staré,
kdežto krakely rumělky jsou mladé. Prozrazuje to prý
jejich tvar, který nám bohužel malíř Josefík
nenamaloval.
Bylo by jistě možné provést srovnání tvarů rumělkových krakel
RZ a rumělkových krakel bezpečně starých. Protokoly žádné dokumenty
nepředkládají a spokojují se pouhými prohlášeními.
Na str. 18 a 19 se uvádí, že v mikroskopických
krakelách minia byla pozorována jak rumělka, tak
i zelená barva písma RZ. Současně se podotýká, že nejde
o pozorování spodních vrstev rozestouplými krakelami. To
prý prokázaly mikroskopické vrypy.
Ani tato sdělení nejsou podepřena fotografickou
dokumentací, není uveden žádný rozměr krakel, náčrtek či
schema jejich struktury. Není uvedeno místo, na kterém
byla pozorování učiněna a nejsou lokalizovány
a dokumentovány mikroskopické vrypy.
Je otázka, jaký odstín zelené barvy viděl doc. Josefík
uvnitř krakel.
Zelená barva písma RZ pochází od měděné složky
inkoustu, která separovala od železa a pronikla do
hloubi pergamenu.
K takové separaci by nemohlo dojít uvnitř krakely.
Bez řádné dokumentace zůstávají
Josefíkovy vize a následné dedukce bez jakékoli
průkaznosti.
Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že manipulací s rukopisem
se mohly do krakel dostat komponenty ostatních látek z povrchu
pergamenu. Je např. známo, že nálezce Kovář přetřel RZ
vlhkou houbou.
Možné fyzikální důsledky takových zásahů by neměly být ignorovány.
Na str. 19 se popisuje speciální postup mikroskopického vyšetřování
takto:
„V krajním případě by bylo možno použít řezu, ale problém
nakonec vyřešilo ultrafialové osvětlení a zkoumání luminiscence pod
mikroskopem. Sled barev je zde tento: minium na pergamenu , přes ně
zasahuje zelená barva písmene "z" a to je opět kryto rumělkou.
Oba červené tahy se tvarově v daném místě téměř kryjí, takže opticky
nebylo možno zjistit v normálním světle, zda je zelená pod oběma
červenými, či jen pod jednou z nich. Efekt zhášení luminiscence
zřetelně ukázal, že zelená kryje minium a sama je kryta rumělkou.
Tedy i toto místo zapadlo do zjištěného pravidla.”
Uvedený popis experimentu je žalostný.
Schází jakékoli bližší údaje o efektu shášení luminiscence
a zdůvodnění, proč získaná, nijak nespecifikovaná data
svědčí pro uvedenou stratigrafii.
Vržené stíny
Vrstva X sahá přes vrstvu Y. Je vrchní,
byla nanášena později.
Vrstva X sahá pod vrstvu Y. Je spodní, byla
nanášena dříve.
Barevné odstíny
Krakeláž
Luminiscence