Pokračujeme v popisu velkolepé podívané "Deset století za jediný den", popisované již v 17. čísle Zpráv.
V renesančním letohrádku Belvederu na Pražském hradu je zachyceno stoleté údobí znovuobjevení antické krásy. Celé druhé patro je věnováno reprodukcím sgrafitových průčelí - ovšem, jak bylo tehdejším zvykem - s náměty biblickými a antickými. Ale největší zájem návštěvníků upoutal rozměrný model v přízemí: byla jím jižní část Královského hradu, vytvořená podle návrhu historika umění akademika Zdeňka Wirtha (1878-1969) v měřítku 1:100.
Osudy brány přes Vltavu jsou zdostatek známy: od palisádové hrající zásadní roli v básni RK Oldřich, o vyhnání Polanů - přes románské, gotické a tereziánské úpravy, vesměs zachované až po dnešek. Ale na Wirthově modelu jsou na jejím místě než dvě podlaží prostých průběžných oken, končící renesančním křídlem České kanceláře. Je to pohodlný výmysl statného protirukopisného bojovníka; na všech zachovaných vyobrazeních, od r. 1493 až po Langweilův model z r. 1826, vidíme Jižní bránu v nejrůznějších podobách - ale vždy tam je. Ještě dnes jako dveře v gotickém ostění vsazeném do zazděné původní románské brány.
Je zajímavé, že zmíněný bojovník je přitom s Janem Morávkem autorem publikace „Pražský hrad v renesanci a baroku 1490-1790“, Praha 1947, jejíž součástí je soudobý hradní plán. Na něm, za ohradní zdí, je Vltavská brána zřetelně vykreslena.
Čtvrtá část je věnována baroku, a je umístěna v hradní Královské jízdárně. Je v ní zachycen duch oné doby i v Jaroslavově městě Olomouci. Vidíme soudobé chrámy sv. Michala a P. M. Sněžné (z let 1676 až 1719), ale, asi pro omezenou výstavní plochu, není tu zmínka o kapli Božího Těla s nástropní Hanákovou malbou a Sturmerův chrám Panny Marie na Hostýně, oboje oslavující vítězství nad Tatary v r. 1241.
Páté údolí - výtvarné umění konce 18. a celého 19. století, „Okouzlení pokrokem“ - je v Císařské konírně. Bohužel vůbec v ní není zdůrazněno období tzv. Generace Národního divadla, zásadní pro vývoj našeho umění. O ní padne jen půl věty v průvodním filmu. Vystaven je pouze Zítkův model Zlaté kapličky a Ženíškův olej, návrh její opony, zničené požárem; oboje bez viditelného vztahu k RKZ.
Jinak je tomu v sousední Obrazárně Pražského hradu, kde má Národní galerie jednu ze svých pěti expozic rozsáhlé výstavy Sláva barokní Čechie. V čele výstavní síně jsou umístěny imaginární portréty v nadživotní velikosti kněžny Libuše, Krokovy dcery (RZ), a knížete Jaromíra (který je jmenován v RK). Byly sem převezeny z úplné galerie českých vládců - včetně Habsburků v Horšovském Týně. Plátna, vytvořená v 1. polovině 17. století, jsou bohužel anonymní.
13. 9. 2001 -rš-