Zde rozebíraný Kašparův paleografický přepis Rukopisů je součástí sborníku: RKZ - dnešní stav poznání, Academia, Praha 1969.
Nejprve ke sborníku vůbec -- jeho obsah i autoři jsou povětšinou známí, nebudu se tedy o těchto věcech rozepisovat. Než, něco málo musíme podotknout: I. díl, obsahující paleografický, literárně vědný, historický, historicko právní a jazykovědný rozbor Rukopisů, je, Bohu žel, na přemnoha místech pln poznámek naprosto nevhodných vědecké práce; zde mám na mysli hlavně mnohdy až sprosté hanění povah i schopností obránců RKZ, zatímco u odpůrců je tomu přesně naopak, ačkoli právě čelní realisté, tj. povětšinou odpůrci, postupovali při dokazování nepravosti RKZ značně podivnými methodami -- vzpomeňme kupř. J. Gebauera (jehož schopnosti i charakter jsou ve sborníku vynášeny až do nebe) a jeho naprosto zavádějící a tendenční výklady o berlínské modři pod starým zlatem v RK nebo překrucování a zlehčování výsledků bádání Ant. Bělohoubka. Naproti tomu vůdčí osobnost obrany, prof. Mareš, je napadán nejen pro své dílo, ale i pro svůj charakter, ačkoli tento muž by měl být příkladem právě pro svoji povahu a přímost cest, po nichž se jako vědec ubíral.
Ačkoli sborník se pyšní podtitulem "dnešní stav poznání", nemůžeme očekávat nic nového -- nejsou akceptovány poznatky obránců či poznatky nějak svědčící pro pravost Rukopisů. Stále a stále jsou opakovány obranou již mnohokráte vyvrácené důvody "Athenčíků" -- inu, prvý díl naprosto přijímá "vědecké methody realismu" jak o nich pojednal prof. dr. Frant. Mareš ve své přednášce r. 1927.
Díl II. je už v tomto ohledu lepší -- Laiskeho bibliografie je skvělá a lze na ni odkázat kohokoli. Také Kašparův paleografický přepis je dobrý -- černou ovcí jsou ovšem úvody k samotným Rukopisům -- velké omyly a nejasnosti tu jsou, hlavně naráží-li autor na hmotnou stránku Rukopisů, jak ještě uvidíme. Připojeny jsou i fotografie obou Rů, ty ovšem, zvláště v případě drobného RK, jsou v tak malém měřítku nepoužitelné k badatelským účelům.
Velkým nedostatkem je nezařazení přepisu RK i RZ v novočeském pravopise, zvláště když znalost těchto textů je při jejich studiu pochopitelně hlavní věcí a z paleograf. přepisu ani fotografií toho člověk neznalý staré češtiny a rukopisů moc nevyčte. (Podezřívavý obránce mohl by namítnout, že je to tah ze strany odpůrců -- doufejme, že nikoli).
Přistupme nyní k samotné práci J. Kašpara.
Rukopis Královédvorský (RK)
Str. 275: " Písmo je drobné a nevyrovnané." Nevyrovnané není, jak může každý posoudit z fotografie.
Str. 276: " Rukopis prodělal od doby svého vzniku na počátku devatenáctého století (důraz ode mne) v detailech určité změny opravami textu a chem. zkouškami". Zde se autor dopustil velice hrubé chyby, klada bez jakýchkoli důvodů hned z počátku a beze studu do stol. 19. sepsání RK -- to není práce příliš objektivní.
Na téže straně popisuje autor chem. zkoušky z let 1880 a 1886, konkrétně zkoušky razur -- Hankovy opravy zmizely již po omývání destilovanou vodou a pod nimi, po setření sirníkem amonným, objevilo se písmo původní. Jaké obrovské následky však toto zjištění má pro pravost RK se autor ale už nezmiňuje. Přitom právě na tom můžeme postavit základní důkaz pravosti. Písmo psané Hankou na poč. 19. věku zmizelo, neboť doznalo pramálo chemických změn, zatímco písmo ostatní bylo již úplně sloučeno s hmotou pergamenu. Takový úkaz může nastat jen působením mnoha stovek let, jak se shodují všichni badatelé v oblasti hmotného průzkumu RKZ. (Více o tom vizme Almanach rukopisné obrany III). Výjimku tvoří jen práce Ivanovova a jeho společníků -- ta ovšem neprošla oponenturou. (viz Almanachy II a III) a proto musíme brát zřetel jen ke zkouškám předchozím, jež hovoří jednoznačně pro pravost obou R.
Další věc: přepis. Autor rozhodl se členit rukopis na jednotlivá slova, což ovšem není v RK provedeno přesně a správně -- jako ostatně ve všech středověkých rukopisech. Zde se ale Kašpar dopouští jedné mamutí chyby. Je mi záhadou, proč zas a opět přepisuje zvolání "ajta" dohromady. Vždyť právě toto " nemožné a nedoložené" (vzpomeňme oblíbené formulky p. prof. Flajšhanse) citoslovce napáchalo mnoho zla při jazykovědných výzkumech RK. A už r. 1893 prof. Seykora zjistil, že "ajta" je jen klam vzniklý drobností a hustotou písma RK. Správně má býti "Aj, ta", zvlášť, což jest zvolání ve stč. možné a doložené. Už v dobách předválečných jednalo se o věc notoricky známou, takže se chtě nechtě vtírá myšlenka, že se nejedná pouze o omyl, nýbrž, o záměr na podporu jisté tendence.
Další chyba je na str. 27 přepisu RK, řádek 13, kde Kašpar mylně přepisuje "parohama" místo správného "parohoma". Chybný duál je možný v ostatní stč. literatuře, ale nikoli v tomto ohledu bezchybném RK. (Za upozornění a výklad děkuji dr. Endersovi).
Jinak je ovšem nutno uznat, že Kašparův přepis je záslužným činem, což potvrzují i důležité poznámky. Kašpar se ale mohl vyvarovat některých špatný dojem o RK vzbuzujících poznámek, jako je např. pozn. 34a: "Čárka nad e posunuta poněkud vlevo. Má zřejmě vzbudit zdání, že patří k předcházejícímu í.} V tom není těžké vycítit jedovatý osten. Ono se to má tak: čárka nad e buď zdání vzbuzuje, tedy patří předcházejícímu í, nebo zdání nevzbuzuje, tedy í nepatří.
Str. 277: Teď malá poznámečka: všimněme si, když na str. 277 Kašpar uvádí různé edice RK, že Hankovy edice (jichž bylo požehnaně) se navzájem liší. Těžko by ovšem padělatel přepisoval svůj padělek všude jinak, dopouštěje se při tom i silných chyb.
Následuje rozebírání zkratek. Zkratky pro slabiku pro bylo v RK užito správně, ne tak se zkratkami pro slabiky per a par, jichž je v RK užíváno jako pre a pri (jedná se o p s na lince přeťatým dříkem). O tom však pojednali již Palacký s Šafaříkem (ačkoli ve věci RZ) ve svých Ältesten Denkmäler (viz Almanach III.) V češtině nejsou slabiky per a par obvyklé natolik, jako v latině -- opačně je tomu se slabikami pri a pre ( při a pře). Písař proto, což je logické, užil této zkratky "chybně", aby si ulehčil práci.
Palacký a Šafařík počítali též se staročeskou písařskou školou,
což se při objektivním názoru na věc nezdá nemožné, ačkoli
paleograf Fiala má pro tuto myšlenku jen slova posměchu.
Vrzalík poukázal na dostatek "chybných" zkratek z ostatní
stč. literatury. Zkratka per pro pře byla doložena též, ovšem
až z roku 1477; oproti Fialovu 17. století je to přeci jen
pokrok. Každopádně dosavadní výsledek zkoumání zkratek není zas až
tak "definitivní", aby jím mohl např. pan Jaromír Slomek
"oponovat" Endersovu Jazykovědnému rozboru.
(Viz ARO II či Knihomol 13/93).
V Atheneu vyšel kdysi návod na přípravu zeleného inkoustu
dle jarmarečního receptu Krameriova kalendáře, ale už autory
nenapadlo jej namíchat a vyzkoušet.
Napadlo to ale jiné -- a ti zjistili, že látka takto
připravená je sice zelená, ale není s ní možno napsat
nikdy nic.
Str. 315-316:
Kašpar upozorňuje na červené značky -- v podobě písmen a na zelené značky v podobě seskupení 3-4 teček. (Ty jsou mnohdy vepsány do červených útvarů, někdy upomínajících na svastiku. Kolda (Rukopisy a věda) se zmiňuje o mincích, na nichž je vyražen týž znak).
Tady ovšem uplatňuje p. Kašpar klasickou methodu, kdy to, čemu nerozumíme, prohlásíme za bezúčelné. Tak Kašpar nakládá s těmito značkami. Jsou podle něho psány přes náhodně vybraná písmena a nemají jiného významu než co ozdoby. Co již toho bylo o těch značkách napsáno! Hlavně jako o pomůckách ku zpěvu či přednesu -- vizme třeba Palackého a Šafaříkovo Älteste Denkmäler (ARO III). Chabě by Hanka, maje k dispozici skvělého malíře Horčičku, vyzdobil svůj padělek. Nu, dost toho. Ovšem za zmínku stojí autorova poznámka, že písmena (červená) jsou malována { přes zelené písmo -- tedy Ivanovův hlavní důkaz padělanosti RZ padá? Červené litery nejsou tedy zbytkem původního, vyškrabovaného textu? Že by zkušený paleograf Kašpar nepoznal co je navrchu a co je vespod ?!
Závěrem chci podotknout, že Kašparova práce je jednou z nejlepších a nejobjektivnějších prací ve Sborníku. A přes to je zde tolik věcí hodných kritických připomínek. NIHIL NOVI SUB SOLE!