" Ježto nemohu souhlasit s řadou v publikaci podaných vývodů, napsal jsem stručný přípis redakci Sborníku Národního muzea, v němž jsem upozornil na některé nedostatky. Přirozeně mohl jsem tak učinit jen ve výběru a ve zkratce. Opis dovoluji si Vám poslat. Se srdečným pozdravem Vám zcela oddaný"
prof. Jiří Král
V Praze, dne 10.května 1970.
Věc: Rukopisy. Námitky.
Redakci Sborníku Národního muzea, redaktorovi Karlu Švehlovi,
Praha - Nové Město. Národní muzeum.
Vážený pane redaktore,
Ježto se zabývám také problémem Rukopisů a to již od svého mládí, kdy jsem působil jako asistent slovanských seminářů na tehdejší pražské české universitě, ale současně studoval i zeměpis slovanských zemí a dějepis slovanských zemí, a měl jsem již tehdy příležitost debatovat o hodnotě Rukopisů nejen se svým otcem, profesorem klasické filologie Josefem Králem, ale také s tehdejšími odborníky slavistiky, kteří používali mých služeb jako asistenta slovanských seminářů, spravujícího také tehdy již velmi obsáhlou odbornou knihovnu těchto seminářů.
Nabyl jsem rozsáhlých vědomostí v otázce Rukopisů, kterou jsem pak stále oživoval v debatách s přečetnými zájemci. Postupně jsem vybudoval speciální vědu, nazvanou archeocivilizační výzkum, v jejímž rámci se skýtají přečetné vědy nejen duchovní, ale také přírodní, vědu, která mi umožňuje potvrzování zcela jiných náhledů na původ těchto Rukopisů, než jak jste dospěli v právě vydaném Sborníku RKZ. Velmi mnoho mi poskytly také odborné debaty s inženýrem chemie Bohumilem Střemchou, kterého jste bohužel neuvedli mezi badateli, ač se zasloužil ohromnou měrou o průzkum a hlavně průkaz, že Rukopisy jsou pravé a nezfalšované Hankou. Tomu také nasvědčují doklady, které zanechal nám po své smrti, a různá résumé, která zveřejnil ve svých pracích o Rukopisech. Bohužel až doposud vlastně nikdo nám neobjasnil tyto problémy, mezi něž náleží zejména:
1./ V jakém věku a po jaké odborné přípravě "zfalšoval" Hanka a Linda tyto Rukopisy, práci, na kterou by nestačila celá Akademie věd po velkou řadu let. Ostatně, pokuste se sami "zfalšovat" staročeský rukopis, notabene pořízený v pozdějším přepisu, abyste se přesvědčili, že to se prostě vymyká z rukou zejména Hanky.
2./ V líčení některých událostí v těchto Rukopisech narážíme na zvyky předchůdců českých Slovanů, Keltů, o nichž Hanka neměl ani potuchy. Jejich problémy se zabývám už velmi dlouhou dobu a získal jsem jedinečná poznání o jejich vlivech na následné Slovany, jež z části jsem již otiskl na př. v odborném časopise, vydávaném na Sorboně v Paříži. A nejen to, nacházíme je také zaznamenány v Kronice české Václava Hájka z Libočan, vydané v r. 1541, kterou se Hanka, pokud vím, nezabýval. U nás dožívaly ještě ve XII. století, ale mnohé se zachovaly až do dnešní doby....ostatně nejstarší čeští panovníci byli Keltové.
3./ Nikdo doposud neprozkoumal grafologicky písmo Hankovo, které, jak víme z vědy, zvané grafologie, přesně a poctivě podává povahu pisatelovu. Přiložený první grafologický rozbor písma Hankova ukazuje naprosto nestranně, že Hanka měl zcela jinou povahu, než uvádíte, a že nikdy by se nesnížil k podvodu.
4./ Není ostatně bez zajímavosti, že Hanku "ztrhali" hlavně němečtí židé anebo lidé, jimž čeština byla velmi vzdálena, a zejména pak i staročeština.
5./ Dále je dnes známé, že stejně jako keltské písně o hrdinských událostech nebyly zapisovány, ale tradovaly se jen ústně a pro lepší pamatování byly zpívány, tak také písně, zaznamenané v Rukopisech, byly zřejmě zprvu jen tradovány ústně a zpívány za doprovodu hudebního nástroje, podobného keltskému nástroji. Ostatně narážky na keltský původ našich předků, vedoucích národ, prozrazují na př. věštecké schopnosti vedoucích knížat českých včetně Libuše i Kroka, kteří současně byli i vedoucími druidy a druidkami, jež tvořily sbor panen, druidek, nosili bílý šat, užívali keltského Bílého posvátného koně, uctívali božstva vod, hájů a t. d., uctívali tzv. zázračné (radioaktívní) prameny, kterých jsem na př. dnes již zjistil jen v Čechách mnoho set, ctili posvátné háje a zejména duby, pohřbívali vynikající mrtvé do hrobů, které přikrývali dolmeny, vztyčovali posvátné "kameny", t.j. stéla keltská, ctili oheň, věštili před bitvou výsledek počínající bitvy, at.d. Prostě tzv. tito pohané, o kterých se mluví i píše ve starých našich kronikách, byli Keltové, anebo později i Slované, kteří přejali od Keltů řadu kultovních a jiných zvyků, o čemž všem přirozeně Hanka neměl ani ponětí, takže nemohl sestavit ony Rukopisy. Anebo líčené a připomínané zlato v Rukopisech opravdu existovalo už v nejstarších dobách našich dějin, protože byli to zase a zejména Keltové, kteří je v Čechách také objevovali a těžili rýžováním či dokonce mělkým dolováním, jak ukazují mé dosavadní výsledky, zjištěné zejména tam, kde u nás žili Keltové.
6./ Konečně víme dnes velmi dobře, že naši předkové už v nejstarších dobách stručně, heslovitě zapisovali významné některé události a věštby a to na březových kůrách, tesali je do kamene, vyřezávali do dubových desek a td. a používali k tomu speciálně školených "písmáků". Doklady toho známe k letům už 680, 681, 714, 717, 730, 735, 752.
7./ Ostatně proč se vychází Vámi a priory s hlediska, že Rukopisy jsou zfalšovány a pak pod tímto zorným úhlem se řeší Vámi celý jejich problém? Nebylo by účelnější vyjít z toho, že Rukopisy byly nalezeny, aniž by předem byly pošpiněny neprokázaným tvrzením, že jsou zfalšovány a pak teprve byly nestranně a nezaujatě zkoumány? Není ostatně vyloučeno, že snad ve Švédsku či jinde, kam byly přečetné naše památky uloupeny a rozvozeny, nalezneme další přepisy také našich Rukopisů. Nezapomínejme ovšem i na to, že naše země prošla nesčetnými válkami, které nás ochudily o ohromné množství také písemných dokladů a rukopisů. A konečně, proč se stále opičíme po Němcích tím, že přejímáme jejich tvrzení, že naše kultura byla daleko nižší než jejich? Nebylo tomu právě naopak? A proč teprve na počátku XIX. století přibývá objevů a dokladů naší kultury? Prostě proto, že po XVIII. století, v němž jsme byli germanizováni, přibývá u nás zájem, šířený vzrůstajícím počtem odborníků, kteří začali hledat zbylé staré písemné památky. Anebo se domníváte, že kamenný most v Čechách tehdy neexistoval. Musíte jít do terénu a pak naleznete těchto kamenných mostů několik, zachovaných v místním názvu, paměti lidu, ba dokonce i ve zbytcích. Konečně bylo by vhodné Vás upozornit na to, že jste seznam odborné literatury nevyčerpali. Vždyť chybí na př. záznam i o Nerudovi, který věnoval Rukopisům pozornost.
A na závěr několik dat o Hankovi:
Hanka se narodil v r. 1791 v Hoříněvsi. Do r. 1806 byl pasáčkem
a navštěvoval obecnou školu. 1807-1810 navštěvoval gymnasium
v Hradci Hrálové. 1810-1812 dokončil filosofii, t.j. potomní VII.
a VIII. třídu gymnasia. 1812-1816 studoval nepravidelně
práva v Praze, která doplňoval v l. 1813-1814 studiem ve Vídni.
R. 1814 se vrátil do Prahy z Vídně. 16. září 1817 objevil Rukopis
královédvorský. Tehdy mu bylo 26 let, slovy dvacetšest let
čili dlouho před tím podle Vašeho mínění by musel se lopotit
s přípravou rukopisu, obeznámit se dokonale se staročeštinou (ale
kde a u koho?), poznat taje a umění malování rukopisů, přípravy
barev atd. Neměl však asi ponětí o paleografii, která není
snadná, jak jsem sám poznal, když jsem ji studoval po léta
u profesora G. Friedricha na pražské universitě. Při tom nebyl
nějakým geniálním pracovníkem. Ostatně kdo Vás ve věku, kdy se
více myslí na svět kolem nás, dovedl by tohle vše svést
a vypracovat, úkol, na který by dnes nestačila ani Akademie, jak
výše bylo již řečeno. Tento mladíček Hanka ve 26 svých létech měl
v hlavě ještě jiné věci, než Rukopisy. A rukopis Zelenohorský?
Ten přece dostal poštou Kolovrat. - A Josef Linda, narozený v r.
1792 a zemřelý v r. 1834, také nebyl už pro svůj mladý věk v r.
1817 schopný pomáhat Hankovi při jeho "podvodu". Až najdete
někoho, kdo by ve věku do 26 let vykonal nesmírnou práci
připravit podobné staročeské rukopisy, pak Vám uvěřím. Ale zatím
(a do budoucnosti vždy) věřím, že Hanka nebyl podvodníkem, ale
jen objevitelem Rukopisů. Ostatně současné zprávy o Hankovi líčí
jej tendenčně, jinak, než přesný grafologický jeho portrét, který
byl zhotoven z rozboru jeho písma v Památníku národního
písemnictví uložených rukopisů a dopisů.
Aby Hanka na to vše stačil, musel by se věnovat tomuto falšování už od svého desátého anebo devátého roku, což je směšné. A totéž platí i o Václavu Svobodovi a ostatních. Či to vyráběl jako pasáček a žák obecné školy?
prof. Jiří Král}
Pozn. redakce ARO: Odpovědným redaktorem byl Mojmír Otruba z ČSAV. Švehla, jako dlouholetý redaktor Sborníku NM, v němž byly statě uveřejněny, je s jejich obsahem spojován neprávem}
Kdo byl univ. prof. dr. Jiří Král?
Narodil se v Praze 31.října 1893 v rodině uznávaného klasického filologa, univ. prof. dr. Josefa Krále, kterému národ prokázal tak vysokou poctu, že byl pohřben na vyšehradském Slavíně. Jiří Král promoval na Karlově univerzitě v r. 1917. Na té pak i postupně působil, než v r. 1929 přešel jako řádný profesor zeměpisu člověka (obor, který u nás založil) na Univerzitu Komenského v Bratislavě.
Na rozhraní roku 1938 a 1939 musil Bratislavu opustit a vrátit se na Karlovu univerzitu v Praze, kde působil až do uzavření českých vysokých škol K.H.Frankem. Přednášel tu zeměpis člověka a zeměpis slovanských zemí. Za válečnou činnost byl vyznamenán čs. válečným křížem. Po uchvácení moci komunisty byl z Karlovy univerzity tvrdě odstraněn a živil se jako průvodce cizinců po Praze a středních Čechách. To mu však zabránilo, aby soukromě pokračoval v další vědecké práci a výsledky uveřejňoval v zahraničních vědeckých sbornících. Zeměpis člověka pak doplnil ještě o obor historické antropologie a vyvolal v život i letecký zeměpis a radioantropogeografii. Tento název sám navrhl a byl také mezinárodně uznán a přijat. Vydal celou řadu vědeckých prací.Dr. Král se stal i významným obhájcem "bájkáře" Václava Hájka z Libočan, když se přesvědčil o správnosti a spolehlivosti Hájkových topografických údajů. Ovšem Hájek musí být posuzován jako kronikář poplatný době, ve které svoji Kroniku českou psal. Hájek byl neprávem hanoben, stejně jako Václav Hanka. Dr. Král, stejně jako Hájek, přenesl značnou část své vědecké práce přímo do terénu a vzdor obsáhlým svým vědeckým poznatkům dokázal si zachovat i to, čemu říkáme "selský rozum". Zemřel tragicky 24. ledna 1975, kdy byl u Národního divadla přejet tramvají. K napsání svého dopisu autorům sborníku z roku 1969 byl povolán. Nejen proto, že byl historickým antropogeografem, ale studoval několik let paleografii u prof. G. Friedricha na UK a konzultoval problémy chemie písma Rukopisů s ing. Bohuslavem Střemchou. V době, kdy svůj dopis na obranu Rukopisů a Václava Hanky napsal, byl jedním z mála odvážných a to je třeba ocenit.