Uvidíme dále, že A velmi průkazně, ba někdy skvěle pravost našich Rukopisů
potvrzuje. V této studii se soustředíme hlavně na ně; ostatních sporných textů
si povšimneme jen letmo, ač nevylučujeme, že i jim budeme v návaznosti na A
věnovat patřičnou pozornost v budoucnu. Na další díly A se upřímně těšíme,
neboť jsme přesvědčeni, že nám poskytnou ještě více. Až budou zmapovány
varianty "nějaký -- jakýsi" nebo "nikdy -- nigdá -- nihdýš", případně
"už - již" (vybíráme příklady čistě namátkově) budeme moci ještě lépe hájit
starobylost i různou provenienci RZ a RK. Stejnou službu nám prokáže rozbor
afixů, třeba sufixů s komponentem -c- a -k-, neboť tyto gramatické kategorie
se po staletí měnily málo nebo vůbec ne a také jejich frekvence patrně zůstává
na zhruba stejné úrovni.
Dosavadní zneuznávání textů, jež nás nejvíce zajímají, vede ovšem k tomu, že
jsme nuceni přijímat kriticky některé etymologie, které se nám v textu
podávají; záslužné ovšem je, že je autoři do své nepochybně vynikající práce
pojali. Zde zatím jen některé připomínky; ostatní viz v další speciální části
našeho pojednání.
K etymologiím
Str.72: "Roba" patří k "robiti" zcela nepochybně stejně jako "rab" a "parob" z
RK, Záb.
Str.104: zde mohla být zmínka o slovesu "chovat se čeho", jež je dle Machka
rozdílné od "chovat něco" (dítě aj.). Ale Holub a Kopečný spojuje obojí,
Holub-Lyer také. První vazba je i v RK "chovaj sě junoší" v Jah.
Str.128: K "ruju" je prý přítvořen inf. "rúti". Myslíme, že tu byl od pradávna
k basi "reu,rú-" atd.
Str.190: "Oprátka" prý slovo nejasné, zvláště když jde (podle Machka) o význam
"kus lesa". Odvozujeme slovo od základu "pret-". Přes sémantickou
mnohotvárnost lze vyjít z významu "uvazovat", totiž ohradit kus lesa nataženým
provazem. Patří sem sporný výraz z RK, Jar "zapřieti zraky" (totiž tma, která
"zahradila zraky" bojujících stran).
Str.192: "Šíry" (šle) jsou prý z němčiny. Ale pravděpodobněji pochází slovo z
domácího "šurý", t.j. šikmý. Shoduje se i zakreslené území obou slov. "Šurem
kyčlu protče" je v RK, Jar.
Str.229: "Ležati" prý praslov. Za základ je nutno vzít "leg" nebo "legh-",
tedy "léci". Původní tvary byly možná athematické.
Str.232, 246 a 374: I zde je nutno "motiti" a "smagnoti" uznat za slovesa
druhotná ke starším "mót-ti" a "sma-ti". Máme přec "másti" a třeba "osmahlý".
Sporné "smahše" (buď jeden z mála pěvcových neologismů, směle vytvořené
imperfektum nebo snad absolutní participium místo "smahši", tak Gebauer) z
RK, Jar je rovněž průkazné. Ostatně vychází A na str. 374 zcela správně od
"verg-ti", vrci, vrhati atd.
Str.320: Stále se přepisuje z knihy do knihy tvrzení, že "máchati" je od
"máčeti". U "máchání prádla" jde o "zbavování prádla špíny
pohybem v čisté vodě", jak ostatně A správně konstatuje na téže
straně. Proto je i v RK, Záb "meče (akus. plur.) mácháchu" starobylé a
správné.
K lepší orientaci v dalších odstavcích této naší práce je nutno co
nejstručněji popsat jazyk RK a RZ i vznik textu, jak jej máme před sebou. O RK
se opatrně, ale pravdivě tvrdí, že má původ východní. Jeho nejstarší písně
sahají až do dob předkřesťanských, ale soustředění a opis této památky je
nutno datovat do století čtrnáctého, a to spíše k jeho konci. Také RZ byl
mnohem později, než ve skutečnosti vznikl, opsán nebo spíše obkreslen;
hláskování ukazuje na století dvanácté. Hlavní důvody pro východní provenienci
RK jsou tyto:
Celkem se zdá (neboť při nevelkém rozsahu zlomků je vždy nutno se vyjadřovat
opatrně), že z RK je nutno Jar lokalisovat na severní Moravu, Čest posunout
ještě dále na východ (zásadně "drvo", nikdy "dřevo", příslovce "skad" a
některé další detaily, na něž přijdeme). Ostatek RK, zejména lyrika, vznikla
pravděpodobně na severovýchdě a východě Čech.
Protože RZ je mnohem kratší než RK, ocitáme se při posuzování jeho jazyka na
půdě ještě nejistější. Pravopis a hláskosloví je nepochybně starší a lze je
charakterisovat na první pohled. Ale i systém nebo "stroj" je jiný. Snad měli
pravdu Jirečkové, že tu jde o památku středočeskou proti chorvatsky
zabarvenému RK. Hlavní rozdíly jsou tyto:
Vraťme se k Atlasu. Musíme se připravit na několik námitek, které budou
pravděpodobně odbornou veřejností --- pokud se bude touto studií vůbec zabývat
--- vzneseny. Předně se lze tázat, jakou průkaznost může mít výskyt
jednotlivých výrazů, jak je zachycen na konci 20. století, posuzujeme-li
češtinu starší o tisíc let? K tomu odpovídáme, že nebudeme napodobovat starší
obrany Rukopisů, kdy se z nářečí namnoze mechanicky převzalo to neb ono slovo
jako přímý doklad. My zde přihlédneme
Jistě lze také namítnout, že některé předměty denní potřeby byly v různých
krajích různě kostruovány a že to bylo důvodem k odlišnosti jejich
pojmenování. K tomu dle možnosti v dalších odstavcích též přihlédneme. A
konečně se může říci, že se A zaměřuje na významy speciální, kdežto my se
spokojujeme s významem toliko volně příbuzným; a že mnohá slova z východu naší
okleštěné republiky jsou beztak i ve staré češtině, tedy v literatuře ze
středních Čech a ze čtrnáctého století, bezpečně doložena. Ale tím lépe, neboť
i tato námitka, je-li domyšlena do konce, potvrzuje pravost RZ a RK.
Existuje-li v některém kraji dodnes třeba "moutvice", říkalo se tak kvedlačce
jistě i v minulosti a sloveso "mútiti" mohlo žít jak v domácnosti, tak i v
jiných oblastech lidské činnosti, v nazírání na přírodu atd. Jestliže se bude
A zabývat v dalších dílech i společenskými vztahy, myšlením obyvatel, lidovou
tvořivostí atd., zvýší se i možnosti dalšího poznávání RZ a RK. A tak se
postupným zvětšováním jednotlivých pravděpodobností bude možno propracovávat k
jistotám.
Speciální část
A nyní k jednotlivým jevům a výrazům. Slova z RZ a RK řadíme podle abecedy,
ale je to spíše naše vlastní, pro čtenáře nezávazná pomůcka. Po těchto dílčích
nadpisech následuje odkaz na heslo A s udáním stránky.
Infix -a- k tvoření iterativ, viz "zabíjet" A 238. Zajímá nás dvojtvar
"zabíjat" a "zabívat", k původnímu "zabíti". Na většině území včetně RK je
"zabíjat", ale doklad z RZ bohužel chybí. "J" nebo "v" je antihiátové. Z
důvodů již známých nemůžeme pro RK čekat -w- bilabiální, vždy jen -j-.
"Zabíjati" hlavně ve Slezsku. V RK, jak již řečeno, toto sloveso není, ale
vzpomínám na Flajšhansovo doporučení přidati "pije" a "piješi" k
"pijěti" z původního "píjati". Obě slovesa jdou v našich textech i v
odborné literatuře ruku v ruce.
Bíti sě, viz "koulovat se" v A 116. V RK nikde není "práti(sě)", vždy jen
"bíti, zabíti, zbíti" atd. Ale též "Bozi chtějústepati Vlaslav", Čest.
Dle mapy č.119 jen v polském pohraničí "těpati". Bylo tedy toto sloveso (dnes
knižní) rozšířeno hlavně v oblasti RK, Čest., viz náš úvod.
Celovati, Jah, viz "Calovat" A 96. Proti běžnějšímu "líbat". I to
asi souvisí s polštinou. Východ Slezska a Moravy.
Cesta (Čest) a púť v Záb. Se vztahem k "pěšince ve vlasech", A
122. Zde synonyma "cestička" a "poutec". "Pěšina" se v našich textech
nevyskytuje. Materiál je ovšem skrovný. Přenesené významy ze základů RK se
mapují jen na severu Čech a Moravy!
Čuje: zde vyjímečně citujeme nikoli Rukopisy, ale Píseň pod Vyšehradem,
kde je toto sloveso ve významu "cítit" (radost a žal). Atlas dokumentuje
význam smyslového vnímání, hlavně čichání; PV se shoduje s polštinou, kde se
blízkost slovesa "cítiti" (niterně) zdá primární, jak aspoň o tom svědčí
slovník J.K. Troiaňského (polsko-německý, Poznaň, Berlín a Bydhošť 1836). Z
českých zemí patří do této sféry Slezsko, Zábřežsko a Litovelsko. Atlas str.
140, "slyšet".
Dědina v RZ i v RK vždy, nikdy "ves, vesnice", A 350. Klasický
případ! Rozdíl našeho východu a západu proveden takřka bez vyjímek.
Etymologicky se --- podle většiny slovníků "ves" (vžs6) pokládá za
všeslovanské, ale odlučuje se od "vžs6" nebo "v6s6j6" = všechen. Toto zájmeno je v Rukopisech monopolní, asi 110 případů,
výslovnost ovšem "ves", nikoli "veš". Výklad, že by byla "vesnice"
z lat. "vicus" je snad již opuštěn. Ale zvuková shoda zájmena i subst.
zřejmě vedla k většímu uplatnění "dědiny", nemluvě ani o "vši", jakožto
odporném hmyzu.
Devětikrát, Čest, zde byly námitky. Viz heslo "peřina", A 314 +
"desetiloketnice, devětnice, desítnice" z původního "deviet(i),
desiet(i)". Protože "krát" nebylo v době RK ještě deetymologisováno, máme
tu "devětikrát" jako "devítiloketní", nikoli jako "devítník". Tvary s
-i- ve švu jsou nepochybně starší. Ekvivalenty pro "peřinu" na území RK.
Děvče, viz náš úvod. I zde byly námitky! A 68 nn. Severovýchod Čech, ač
i jinde. Blízkost polštiny potkáváme i zde (pol. dziewcze). Atlas dokládá
slovo jako staročeské.
Dietky v RK, Záb., viz A pod "dítě" 100. "Dítě" slyšíme i dnes na
severní Moravě a ve Slezsku zřídka, je proti tomu nějaký odpor, běžné je
"děcko". Ve staré češtině jsou "dietky" plur. fem., a tak i v RK, zde
dat. "dietkam" a akus. "dietky svoje". V RK jsou ovšem "děti", ale to
je nutno vykládat jako původní masc. ve významu "mužští potomci" (Machek).
Mužský rod dosvědčen dodnes pro Hlučínsko a Polsko.
Druža (nebo družě), námitka! Slovo není v A, jsou tu však jiné
pozoruhodnosti. Uvádí se na str. 90 "družice" jako dívka velká, starší než
čtrnáct let. Jde o severovýchodní oblast Čech. Zde ve významu "družička".
Sufix "-ica, -icě" je v RK velmi oblíben : vodicě, zemicě (i toto s
námitkami!), palicě, děvicě (dievka ani jednou!), děva jako "druža, družě"
12x, dušicě, chyžicě (ne žádané "chýška"), jehlicě, kyticě, ložicě (to je
neutrum), nožicě (ne "nožka"), sbožicě (neutrum), srdicě (pěvcův
novotvar?), větvicě, vlasticě (námitka). O archaismu sufixů s -c- proti -k-
viz Rozbor, hl. na str. 130 nn. Ještě i "lubicě" rovněž s námitkami.
Dřevo, drvo, tak i v A 386. Deriváty od obou základů dosti promíchány,
tak i v RK, viz dále úvod k této studii. I zde byly nějaké námitky, snad již
opuštěné. Také zmapování odpovídá RK přes nános slov "kůlna, šopa".
Základní výraz tu byl zřejmě "dřevník". Čím více se blížíme východu, tím
častější jsou slova s "drv-", viz polské "drwalnia" a "drwalka".
Původně to asi nebyla samostatná místnost s kůly a zvláštním krytem, ale jen
nějaký přístřešek, viz A 388.
Dřiezhy (i lúčky) RK, Róže. A 392 s. v. třísky. "Dřiezhy" nejsou
mapovány, ale citují se jako staročeské. "Třísky" po celém území, ale
zdrobnělé "lúčky" nejhustěji v oblasti RK. Etymologie "dřiezhy" z
"třiesky" se mi nezamlouvá, ale zde to nebudeme řešit. "Třísky" sloužily
k rozdělání ohně, "lúčky" k přiložení. "Lúče" byly spíše pochodně, ale i
paprsky sluneční. V seřazení obou pojmů v RK vidíme opět, jak se děj písně
uvádí souběžně se slovním výrazem.
Dvé a dv, v A str. 98 dvojčata. Toto slovo se v našich textech ovšem
nevyskytuje, ale v Čechách se mapují na rozsáhlém území formy zúžené "dví".
V Jar (píseň je proti ostatnímu RK mladší!) nacházíme jednou "dvé", ač
bychom možná čekali nestažené "dvoje". Zkrácený tvar je vynucen rytmem
(pravidlo sudoslabičnosti, Est. str. 181 aj). Jinak je v RK číslovka základní
"dva, dvě, dvů" atd.
Dým, "dýmem jest nám velenie jeho", Záb., k A str. 338 "kouř".
Je zatím obtížné oba pojmy časově a místně lokalisovat. Skutečně je i
"Vltava sě kúřie" v 01. Zdá se, že první pojem patřil spíše k výsledkům
lidské (nebo i přírodní) činnosti, kdežto "kouřit" znamenalo "topit,
zatápět", jako dodnes na Slovensku. Oba výrazy na celém území. "Kuriti" a
"kur7" má obdoby v baltických a germánských jazycích. Dým je jaksi
básničtější, viz stejnojmenný Turgeněvův román, výše uvedený citát ze Záb. a
"láska mizí jako dým" atd. atd. (nikdy jako kouř). "Kúřie" snad užil
pěvec i pro asonanci se slovem "v pářě".
Hromný, bývala tu námitka, žádáno "hromový". Je v Jar. Lze tu odkázat
na "hladný, hladový", A 204. "Hladný" je tvar starší a zároveň i
východní. Adjektiv na -n7 , -ný je v Rukopisech i v dalších sporných
památkách asi 150. Z toho byly jako nedoložené nebo nemožné napadeny v RZ a v
RK zejména "striebropěnný, otný, zlatonosný, rodný bratr (a sestra), ladný
(Sázava), striebronosný, pravdodatný, svatocúdný, pravdozvěsten, věkožízný,
sněm sboren, blahodějný, bolný (žádáno bolestný nebo bolavý), břietný, četný,
drzostný, hlasonosný, jarný, jarobujný (námitka opuštěna), lepotvorný,
nevzmožný, rosný, vojivný" a vlastně i "nižní, výšný" a "iskrení" (čtení
nejisté). Výtky se ovšem netýkaly vždy jen sufixu.
Hrubý tj. "veliký", A 148, je v RK Ben. Námitka opuštěna. V Čechách
se dnes vyskytuje zřídka (jih), hojnější v moravských dialektech (severozápad)
s přesahem do východních Čech.
Huba, v A str. 96 hubička aj., RK Čest.,dat gemby = rty, Petřkovice u
Opavy. Bez pejorativního podbarvení i jinde na Moravě, OJ Gamba aj., vždy
Morava.
Chlap v RK 01, A str. 70 ve významu "manžel", ale praví se tu, že ve
staré češtině to znamenalo "nešlechtice, prostého člověka". Proto mají
"chlapi" v RK v "nožnách" (pochvách) nože, ne snad meče. Slovo je jistě
všečeské, ale dle mapy na str. 71 vysunuto proti "mužskému" k východu.
Chod, RK Čest aj., se druží k jiným starým o-kmenům bez sufixů; proti
"chodu, tahu, prasku, praporu, hlaholu, kotu a vidu" byly vzneseny námitky.
"A" na str. 200 uvádí "střív" místo "střevíc"; to v našich textech
ovšem není. Ale je to starobylý jo-kmen, původně "střív" z "červ6j6".
Chřest mečév, Jar se trochu váže na A 106, heslo "chrastítko". Zde
nás zajímá soubor onomatopoických výrazů od základů "rach, řech".
"Rachet" je v Jar, "řehtati" (o koních) v Záb. i v Jar, celkem pětkrát,
mapováno na severu a na východě Čech. "Chřest" (mečév): podle A se na území
RK málo vyskytuje "chřestítko" nebo příbuzná slova s náslovným k-. Možná
proto, že "chřest" byl zvuk silný, pro dětskou hračku nevhodný.
Ice, sufix, viz i "družicie". V A na str. 330 "pec". Zde zajímavé
varianty s návazností na "hromný --- hromový" v RK: chlebová pec, ale také
"zaňňice" (zadní pec) kolem Semil a Ústí nad Orlicí. "Chlebová pec" nebo
"chlebovka" je tu ovšem také, ale přece je vysunuta výce k jihu.
Kalené střely Jar, námitka. Sledovali jsme v A heslo "brousek na
chleba" na str. 264 nn. Jen na Moravě, včetně severní, je i "zákalek" a
"zákalec". Od toho jsou "kalené střely" sice daleko, znamená to totiž
sraženou část chleba. Nicméně pokrývá stejné území též "kalenec", A str.
382, hřeben střechy, v hlíně máčené a pálené došky. "Zákalka" v Podještědí
a Pojizeří. Lze tu vytěžit aspoň široký areál slovesa "kaliti".
Klánie a přetieti, viz heslo "špalek", v A str. 319. Na Moravě je
ekvivalentem "klát" s deriváty, v severovýchodních Čechách i nátoň, dle A
nejasné. Lépe vykládá Machek ve starším vydání a Holub - Kopečný k "títi",
je i "výtoň", vysekaný kus lesa. Deriváty k těmto synonymům v RK jsou, ke
"špalku" však nikoli. Ten je asi převzat z němčiny (v Čechách častější
jev). Doklady k "títi" jsou v RK dva (Lud, Záb). Ke "klánie" patří ovšem
i "kláda, klaněti sě (RZ) a klas", celkem asi sedm případů. "Kláti"
místo "štípati" je v A zmapováno na malém území na severovýchodě Čech (A
str. 390).
Kot ve významu pád, kácení v RK (Ben), k tomu ještě několik dokladů na
"kotiti sě" v Jar, Čest a Lud. Jsou tu ovšem hononyma ve významu "kost"
a "kocour". O oblibě tohoto základu na námi sledovaném území však svědčí
varianta "kotík" s příponou přímo u kmene bez vloženého -n-. Viz i
"kůtko", východ Čech až k Zábřežsku, a "kůtek". K tomu A str. 152,
"kotník". Proti "kotu" v RK byly ovšem námitky.
Kolébáše sě, Jar. Jde tu o pohyb vojska se strany na stranu, tedy význam
poněkud jiný než "viklá se", A str. 142. Lokalisováno do Slezska.
Krušiti RK Záb, viz heslo "drobty" v A 272. K tomu "Krušiny",
nejvýchodnější část Moravy a Slezska. Do etymologické rodiny patří ovšem i
"kruch", kus soli nebo chleba; v A není. Zato "krutost, krutý, ukrutník"
je v RK sedmnáctkrát, ale zde bychom musili uznat nasalisaci ke staršímu
"kru-". Sem je asi nutno přiřadit i OJ Kruvoj (Čest), řecké kruó, latinské
crudelis aj.
Kyj a palica nebo palicě, palice, Čest. Zde je důležité spojení obou
ekvivalentů (?), viz "hůl" v A str. 156. "Kyj palicu málo kdy zadrží",
praví se v uvedené písni. "Kyj" je také třikrát v Ben jako stejně účinná
zbraň jako "meč", i zde se uvádí obojí za sebou. Lokalisace: nejvýchodnější
část Moravy s vysunutím do Polska (A 157). Na mapce je toto území zcela
začerněno značkami pro "kyj" i "palici". Tvar i účel obého je různý, v
boji se užívalo toho i onoho. "Ni kiiem go ale palk\c o" říká už uvedený
polsko-německý slovník (rozumí se "máš ho bíti"). K povšimnutí je i psaní
"kigi" v Ben. Zdá se tedy, že český kyj v Ben byl mocnější než
slezskopolský v Čest.
Kyprý, RK Kyt, námitka. K nahlédnutí A, str. 257, "kynouti". Lze
lokalisovat do celých Čech s pochopitelným začleněním území RK, do něhož
umisťujeme lyrické písně. Etymologicky souvisí s "kyprý", ale to si odpůrci
RZK v minulosti méně uvědomovali. Příbuzné je i "kysat" a "kvasit",
jejichž isoglosy A rovněž zaznamenává.
Kytice, viz stejnojmennou píseň v RK a str. 188 v A "na kličku". Zde
se připomíná i "kystka" a "kýta", praslov. "kyta". Proti "kytici"
ve významu dnešním i RK vznikla --- ku podivu --- námitka, jež je pokud vím
nová: prý doloženo až od 16. století. Tomu však odporuje A, který cituje i pro
staročeštinu významy "hrozen, svazek, kytice". Na mapě na str. 187 je
"kystka" vysunuta hodně na východ, tedy patrně mimo oblast lyriky RK. To
ovšem neznamená, že "kytice" jako taková je cizí import a pozdního původu,
jak se domýšleli J. Němec, J. Horálek a kolektiv v knize "Dědictví řeči",
Praha 1986, str. 49. Zde se také tvrdí, že "kýta" značilo ve staré češtině
jen část zvířecího těla.
Ložice, RK Sbyh. K tomu heslo "postel", A str. 310. Takto na většině
území, ale na východě "lože, lůžko" s menším okruhem i na západě. Atlas
uznává východní úzus za starší. Námitku proti RK tvaru -i- lze vyvrátit
slovesem "ložiti", jež žije na Moravě dodnes a je i staročesky doloženo,
totiž v domněle apokryfickém zlomku Evangelia sv. Jana, o němž jsou přátelé
Rukopisů již jinde v literatuře obránců informováni. nehledě k jiným důvodům
byla by "postel" v RK jistě nebásnická, ač je i ve staré češtině doložena
jak v dnešním, tak původním významu (postlání). Viz i Malý stč. slovník.
Lubica, lubicě RK Záb., odpůrci zde žádali "libičku", jistě velmi
nevhodnou pro herojskou píseň. Lze to konfrontovat s A str. 88 a s hesly
"slub" (pro svatební obřad, mapovaný na části Opavska). Proto i konfrontace
variant "líbat" a "loubat" na str. 96. Nepřehlasované tvary, příp. změna
ú-ou se hlásí ovšem na Moravu.
Mácháchu meče (akus. plur.), RK Záb, viz A str. 320 práti. O ekvivalentu
"práti -- bíti" viz výše, k "máchání prádla" rovněž zde v úvodní části.
O praní se ovšem v RK nikde nemluví, ale v RZ je "oplákati" a
"vyplákati" o zemině snesené s vrchů vodou po bouři. Možná, že ne všude se
na našem území pralo tlučením dřevěnou plácačkou.
Malitký, RK Skř. v A "malitký" a "malinký", str. 100. Je zajímavé,
že forma s -i-, tedy mladší, je v RK, kdežto "malutký" je dodnes živé na
východní Moravě a na Opavsku. Věc je osvětlena v Rozboru na str. 64. Viz dále
i "malítek" = malík, prst na Novoměstsku (kterém?) v A str. 150. Zde je
psáno k příslušné mapě "509", což by byl Vojtěchov, na Žďársku nad Sázavou.
Meškati se vyskytuje jednou v RK, Čest. Polsky "mieszkač" viz str.
350 a heslo "bydlet". To v RK není, ani moravské "bývat". "Meškati"
je v Čest ve významu "pominout", dnes na severovýchodní Moravě znamená
někde "bydlit".
Mknuchu sě RK Jar, viz "zamknout" v A na str. 360. Zajímavé jsou
varianty "zančít" a "zamčít". Tvary s -nu-, tedy jako v Jar., jsou
četnější a příslušné mapování se v RK celkem shoduje. Aoristy a imperfekta s
infixem "nu, n\c o " jsou v našich textech velmi vzácně.
Mútno, mútiti v RZ relativně častěji než v RK. Viz i náš úvod k této
studii a heslo "stloukat máslo" v A 232. Dále "múcic"na
Uherskohradišťsku. Púvodní "mútiti" je "kaliti" a je zajímavé, že v RZ
je ve významu původním (o řece Vltavě), kdežto v RK přeneseně (o zármutku,
duševním hnutí). Máslo se "tluče" všude až na jižní polovinu Čech; máme
ovšem "tluket silnú pěsťú" v RK, Sbyh. Z toho nelze mnoho vytěžit,
lokalisace je vždy jen velmi povšechná. Významná je pro nás možná
"tlukačka" místo "máselnice" na severu Čech. U "tlučení" jde vždy o
pohyby, které se opakují, ať se tluče máslo nebo pěstí na dveře. U "mútiti"
došlo ovšem ke mnoha hláskovým změnám, viz "moutev, moutvice" a další, náš
úvod a v Atlase str. 234. Sem patří též "moutvička" místo "lžíce", A
294, staročesky "mútvicě". Na mapě ke "kvedlačce" nezachyceno. Zde je
ovšem nutno vždy uvážit i případnou odlišnou konstrukci těchto zařízení. Z
toho, co zde uvádíme, by se mohla vydedukovat větší frekvence "mútiti" mimo
oblast RK, tedy snad spíše pro území, do něhož klademe RZ.
Mužský RK Záb., psáno foneticky "muská" (hlasy), viz A str. 70.
Staročesky prý jen adjektivum, tedy shodně s našimi texty. Patří plně do
oblasti RK a pozoruhodný je i fonetický přepis, jejž zde A uvádí, tedy
"muský, mušckej, muscké" a "mujské". Poslední forma nepochybně
nejmladší.
Nožky, RK 01. Kdysi žádáno "nožnice", ale námitka opuštěna již
Gebaerem. Viz "nůžky" A str. 196. "Nožnice" místo "nůžky" zachyceny
na jihovýchodní Moravě, tedy mimo oblast RK; území pro "nožice" je
rozsáhlejší. Jinde běžně "nůžky". Zde je možno vyzískat jen potvrzení o
starobylosti forem s "nožn-", neboť moravský jazyk, lze-li o něm takto
hovořit, je v zásadě starší než český.
Obvlečena, RK Jar., námitka. K povšimnutí je "ovar" v A str. 238 a
varianty "vovar, obvar, obar". Protože na území RK vládlo v době vzniku a
snad i v době opisu těchto písní -w-, nebyl by tu vznikl "ovar" (slovo v RK
ovšem není). Bylo by tedy buď "obvar" nebo snad "obar, obara" a mapka na
str. 239 to vcelku dosvědčuje. Proto by byla pro pěvce RK nepřijatelná i forma
"ovlečena", neboť "w" bylo mnohem slabší než "b". Tvar "oblečena"
by snad zcela potlačil základní formu k "vléci". Z týchž důvodů nenajdeme
tvar "vovar" na území RK.
Očekáváše v RK Čest. s akusativem, jak je samozřejmé. Snad tu byl i
vztah k předložkové reakci u "dočkej" a "počkej" (mne) podle A str. 158.
Otmetáše RK Jar., viz A str. 342 "koště". "Metla" nebo
"pometlo" převládá na celé Moravě a částečně i ve východních Čechách, tedy
opět v oblasti, která nás nejvíce zajímá. Polsky "motla" praslov.
"met7la", slovesný základ měl tedy na východě větší frekvenci.
Pomalu, A 203. Toto slovo nemohlo být v RK, neboť v něm se "po" jako
předložka nespojuje s dativem. Toto zjištění se nepřímo váže i na tvar
"pomaly", převládající na Moravě.
Pěkný, RK Jel., str. 85 aj. V Atlase ve významu "hezká dívka".
"Hezký" asi není ve staré češtině! "Pěkný" je početné na západě Moravy,
ale porůznu i na severu a severovýchodě Čech. Srv. i polské "p\c ekny".
Plece, viz A "záda" na str. 148. Velmi důležité. Jako neutrum dvakrát
v Čest, v Jar jednou v plurále "na plecech", kde nejde o jednotlivce, ale o
celý oddíl lučištníků. Slovo převládá "v přechodných nářečích
česko-polských". Ale i "záda" jeví důslednost jazyka RK, tvary jsou
zastoupeny devětkrát od starého masc. "zad" (jako "nad, pod"), z toho
jen třikrát v plurále. Proto je i ve Slezsku výraz "záda" vzácný.
Pochládček, "slavná" námitka Flajšhansova, Komárek ji váhavě opouští.
Ale už heslo A "přesnídávka" na str. 205 je tvořeno obdobně. Je tu i
"posnídávka, předabědek, posnídálek", kde se dokonce změnil i rod
subtantiva. "Posnídávka" je termín vyskytující se dodnes přímo v oblasti,
kam klademe lyriku RK, ač je mapován i na Klatovsku. Jinak jde o východní
Čechy (Hradec Králové) a části Moravy. V Českých zemích je jinde dominantním
výrazem "svačina". K této námitce citujeme i "pomazánek" (Litovel, Ústí
nad Orlicí), viz A str. 230 "máslo".
Pokrýti, skryto, viz v A heslo "poklička", str. 282. Základ "kry-"
je v RK velmi hojný, nejméně šestkrát zastoupený. Přes vzdálenost
"pokličky" od válečné epiky RK je zajímavé, že útvarů s "kry-" napočítal
atlas tři a třicet, kdežto "poklička" je česká.
Porubánie v RK Jar a snad " ruby" v RZ. Viz heslo "štípat", A
390. Toto sloveso, stejně jako "sekat", je rozšířeno na celém území.
"Třtinu rozštípli" (převádíme do nové češtiny) je v Jar méně dobré čtení
než "trsť rozcěpichu". "Rubání" se mapuje na severovýchodě Moravy a ve
Slezsku. "Ruby" v RZ patří k velmi obtížnému, kriticky spornému místu, kde
může jít jak o "rubání" dřeva v lese, tak o šití oděvů. Protože RZ klademe
do Čech, jsou důvody pro ten i onen výklad asi v rovnováze.
Prnúti, námitka, viz "(v)operek" v A str. 379 ve významu "okap,
okapový žlab" s výskytem na severu a severovýchodě Čech. Základem není jen
"p6rati", ale i "per-ti", k tomu "prnúti" k vyjádření vidu.
Náslovné "v-" sem proniklo později, viz i v A str. 380.
Roba, RK Jah, A str. 72. Srv. i "parob", Záb. Severní Morava, část
Slezska.
Rovný, zejména "rovno" v RK, Op., viz A str. 375 "stejný". Toto
slovo v RK ovšem není, kdežto "rovný" s deriváty šestkrát. Sem patří i
dnešní slezské "rovnaký". "Stejný" označuje A patrně právem za
nestaročeské a vzniklé z "jednostajný". Proto nemohl domnělý padělatel
napsat, že "lesy se zelenají v zimě i v létě stejně".
Rozskosem RK, Záb., k obtížnému místu o dvou jinoších, kteří se po
lesním výcviku ve zbraních takto vraceli do své dědiny. Jde tu buď o
"rozmanité, křivolaké cesty" nebo o průsmyk, uvolněný po vysekání stromů.
Slovo tedy může mít stejný základ jako "kosinka", husí křídlo na vymetání
sazí, A str. 340. "Kosa" je původně zahnutý nástroj na sečení.
Největší frekvence toho všeho na severu a severovýchodě Čech.
Rozrěšite (moje výpovědi), RZ, t.j. "rozvažte" nebo "rozhodněte",
námitka, bůhví proč. Viz A str. 254, hesla "sítko, řešeto, řešátko,
řešetko, řešítko, řešutko". Tato slova jsou monopolní v Čechách mimo
oblast RK, kde nalézáme jen "viezti, svázati, úže" (houžev) apod. Přes
odlišné výklady etymologických slovníků soudím, že "řešeto" souvisí s
"rěšiti", neboť tu i onde jde o vázání provázků nebo drátů, aby vzniklo
síto, kterým se sypká hmota pročišťuje, takže lze použít buď toho, co propadá,
nebo toho, co zůstane na povrchu. Proto bych do této etymologické rodiny
zařadil i keř "řešetlák", Rhamus kathartiva, ř. počistivý. Tedy snad
pročišťovací prostředek. Nemusí to být název temný ani praindoevropský.
Ruče, viz A str. 160 "rychle". Takto na většině českého území, ale na
Moravě "rychlo", viz zde náš úvod s poukazem na adverbia na -o. Ale v RK
není "rychlý" ani jednou, kdežto "ručí, ruče" jeden a dvacetkrát!
"Ruče" dokládá A jen na Novojičínsku, ale bylo staročeské a není proti němu
námitek ani při našich textech. Machek zná "ručí" i z valaštiny, laštiny a
slovenštiny. Velmi důležité zde je, že "rychlý" existuje jen v jazycích
západoslovanských, a protože v RK není, nemůžeme jazyk tohoto textu pokládat
za západoslovanský bez výhrad! "Prudký" a "prudko" je v RK pětkrát. V
oblasti RK je i dnes "rychle" vzácnější než jeho ekvivalenty. Další
filologická práce zde bude nutná.
Sbierati, RK Jar., k tomu heslo "sběračka" v A, str. 286. Zde nás
zajímají hláskové změny, které silně upomínají na pravopis našeho textu: též
"zbiračka" a "zberačka", jednou změna "i, í" a jednou depalatalisace
labiály. Obé blízko území RK nebo přímo v něm.
Sieň ve Sbyh., v A "prostor za prvními dveřmi před obytnými
míztnostmi", str. 360. Zde se ovšem mluví o současném stavu vesnických
příbytků, ale v ostatním je plná shoda. Slovo je mapováno ba větší části Čech
spolu s územím RK. Heslo "síň".
Smahše, námitka; viz také naše úvodní poznámky k etymologické části A.
Uvádí se zde jako ekvivalent ke "škvařit", str. 244; ovšem jen význam,
nikoli základ slova je blízký. Původně to značí opékat v rozpáleném tuku.
Polsky "smažyč". Zachyceno na nejzazším východě našich zemí.
Spěti (a chvátati, chvátiti): viz A str. 158 "pospíchati". V RK i
"spěchati" jako intensivum k základu. Na východě a na severu je časté,
kdežto na ostatním území spíše "chvátati" a "chvátiti". tato slovesa
jsou v RK také. V RK jsou tvary prvního komplexu (včetně "pospěti")
desetkrát, "chvátati" jen dvakrát, ale ve významu "uchvacovati" spolu s
formami slovesa "chvátiti" třikrát. Obě slovesa od základu "chvat-"
patří asi do jedné rodiny přes odchylný názor Machkův. "Spěti" + deriváty
se zdá východní, snad i starší. ke dvojici "chvátati" a "chvátiti" je v
Čest., Ol. a Jar., nikoli v Záb. V Čest. se říká "naši kroci chvátajú
vízecit", tedy se supinem. Snad se význam blíží "uchvácení" vítězství.
Stúpáchu, travička "stúpaná" v Ben., viz heslo "máselnice" v A.,
str. 232. Viz i "stloukat máslo", k tomu "stupka". I v Záb. je verš, že
(Češi) nepřítele "stúpáchu koni", tedy šlapali. "Stoupa" se ovšem
vyskytuje i jinde. Hlavně je tu podchycen východ Moravy. O rozšíření tohoto
slovesa i pojmu svědčí varianta "šloupat", vzniklá kombinací se
"šlapati". "Šlapat" v našich textech není, ve sledovaném významu je
zaznamenáno na Písecku (Borovany). Podmětové "stúpati" a "(s)stúpiti" je
velmi rozšířeno v ruštině, takže se zdá, jako by isoglosa postupovala odtud na
západ jak místně, tak i časově. Z toho je vidět, co ještě zbývá vykonat při
předpokládané přípravě ke všeslovanskému atlasu, dojde-li kdy k uskutečnění
tohoto záměru. Ke "šlapání" viz též A str. 356.
Súmrky v Záb., námitka. Srv. "mračit se" v A na str. 132. Toto
sloveso v RZK není, ač je na našem území takřka monopolní --- až na náš
severovýchod! To je velmi výmluvné. Chápeme teď lépe, proč je tu třeba věta,
že (tatarský chán) "zamiesi sě hněvem" a podobné obraty. "Mrak, mračiti
se" si pěvci vyhradili jen pro meteorologické jevy. Na toto zjištění se váže i
dávná Gebauerova námitka, že je třeba číst --- podle Hanky --- "zaměši sě",
t.j. "zaškaredil se". "Kruvoj škaredý" je ovšem v Čest, ale význam je
proti slovesu značně posunut.
Sypati, súti, násyp s občasnými námitkami, vyskytuje se hojně v RK i v
RZ. K tomu jsou v A tato poučná hesla: sypek, str. 317, drobenka, str. 278,
spalničky, str. 174 a zápraží, str. 384. K "sypku" je připojen i "sovek"
s deriváty. Obé na území RK, ale přece se zdá, že "súti" (posouvati, ale i
posypávati) je typičtější pro RK, kdežto "sesypati" je v RZ. Viz i v A str.
278n "drobenka". Ale jsou tu některé problémy textově kritické i
etymologické. O rozšíření těchto základů svědčí to, že A tu cituje na dvacet
derivátů, takže snad nebudeme obvinění z badatelského primitivismu. Jedno OJ v
RZ je nutno číst "Sutoslav", nikoli "Svato-". Ke "spalničkám" uvádí A
slovo "osutina" z Podkrkonoší a Podještědí. Tedy k "osuti" = obsypati,
proto i "osýpka, osypky". "Osýpka" zmapována na str. 177 tak, že se
téměř kryje s územím RK kromě Čest a jar, jež umisťujeme dále k východu.
"Sypati" a "súti" ovšem etymologicky souvisí.
Četl jsem kdesi smělou teorii, že řecký jazyk vznikl z homérských eposů, tedy
že se genese brala opačným směrem, než se obyčejně tvrdí. Buď jak buď, z
jednoho jevu z A (zápraží), bychom mohli vytvořit, že i Jar z RK mohl mít
přímý vliv na mluvu lidí, kteří píseň pravděpodobně znali. Jde tu o heslo
"násep", resp. "náspa". Nářečové "náspa" se vyskytuje na větší části
Moravy, "zásyp" a "násyp" zabírá takřka celou oblast RK. Pozoruhodné je,
že se "násep" vyskytuje v RK vždy v 1., 2. a 4. pádě plurálu, takže se může
brát i "náspa" za nominativ. To myslím neučinil ještě žádný vydavatel,
protože "náspu" sotva kdo znal. Nový příklad, jak by byla spolupráce učenců
na našich textech žádoucí. Celkem je "násep -- náspa" doloženo v Jar
osmkrát.
Svatocúdná (voda), RZ, námitka. Viz A, str. 396 "čistit studnu".
Zajímavý je tu i hláskový vývoj: v Čechách "cí-", na Moravě "cou-".
Slovo se na území RK nevyskytuje!
Šedý: viz "šedivý vlas", A 130. V tomto sousloví je "šedý" asi jen
knižní, při jiných předmětech se s ním potkáváme častěji. Tak i v RK, kde je
pět dokladů, týkajících se východu slunce, hor, jitra a skály. Etymologové
soudí, že slovo vzniklo kontaminací s významově příbuzným "šerý" a
"sivý", ale prazáklad je "sěd7", takže tím padá námitka, jako by
slovo bylo nesprávně utvořeno z jediného možného "šedivý". Na mapě na str.
131 není "šedý vlas" zachycen.
Šúrem (kyčlu protče) v RK Jar. V A se cituje ekvivalent "šurý" k
"šilhavý". Původní význam je "šikmý". Nářečová forma se dokládá na
severovýchodě Moravy a v části Slezska, tedy na území RK Jar.
Udeřiti, uderiti: Atlas cituje jen "udeřit se" a "uhodit se",
takže význam není plně totožný. Zatím je obtížné stanovit přesnou isoglosu. V
Čechách je prý častější "uhodit se". Forma s -r-, jak je zachycena na mapě,
je bližší území RK než forma s -ř-, v RK je první z obou monopolní. Písaři
bylo tedy toto slovo známo v útvaru s -r-, zda také pěvci, nemůžeme vědět,
protože RK byl nepochybně opsán ze starší předlohy a možná z t. zv. jednoduché
ortografie. Komplikace mohou nastat i z toho, že v A jde o sloveso zvratné, v
RK o předmětové. Jinak viz můj Rozbor na str. 72.
Uondána, RK Lud, námitka. K srovnání A str. 306, sundati. Takto na
západě, kdežto na východě "sdělati", jež nepochybně pochází ze staršího
"sdieti". "Dělati" v RZK vůbec není, "sdieti" je v RK pětkrát, z toho
dvakrát ve významu "říkati", ostatek jako "díti se". Vedle "sundati"
jsou i varianty "zvundat, svondat, vozundat". Etymologický výklad Zubatého,
že původní tvar i význam byl "ono-dieti",tedy "udělat výkal" je převzat
i v A, jenže dostává tu vážnou trhlinu, nestává-li se vůbec nemožným. Autoři A
totiž akceptují teorii, že napřed dostalo sloveso prothetické "v" a teprve
potom prefixy "s-" a "voz", což je velmi násilné a nepravděpodobné.
Doporučuji proto vrátit se ke starému výkladu Gebauerovu, jehož se nověji
přidržel i Shevelov, ze starého "v7n-dati", viz i Rozbor na str. 302
aj. Tím je vysvětleno ono -v- v kompositech. Zájmeno "on", jež by mělo v
těchto útvarech figurovat jako znak jakési výrazové pohodlnosti, ba někdy též
obscénnosti (jako "utentovat se" aj. = unavit se), nemá zde tedy právo
existence.
Ono "uondati se nedostalo v RK prothetické "w" z důvodů zde již
několikrát osvětlených. Ke "sdělati" je v RK ekvivalent "snieti"
=sejmouti. Je dvakrát v Čest a tomu odpovídá dnešní výskyt na Opavsku,
Frýdecku-Místecku a Novojíčínsku. Ve svém slovníčku k RK udělal Flajšhans
vážnou chybu, neboť pod příslušné doklady zařadil i "snieti sě", totiž
"sjeti, shromážditi se".
(Náspy) vrhú, vražba: na první pohled něco zcela nesourodého, a to tím
více, že tu odkazuje na A str. 296 "květináč" a str. 174 "vřed". První
sousloví spojujeme s "vrhlicí" a "vrhlíkem" s významem "vršiti" totiž
hlínu v nádobách na květiny. Dosavadní výklady, že "vrhlík, vrhlice" je
něco, co se snadno převrhne, neuspokojují. I Machek o tom pochybuje.
Objektivně však musíme připustit, že A mapuje tato slova mimo území RK, totiž
do západních Čech. Nicméně existuje i "vržéní", totiž vřed, na
Uherskobrodsku, ale dnes prý jen ojediněle. Dalo by se to vysvětlit jako
"navršení", výčnělek z kůže. Ale vtírá se i "vražba" z RK Jar ve významu
"tělesná i duchovní smrt, prokletí". Rozbor, str. 310. "Má vražby po
sobě", t. j. vředy z uhranutí.
Vymýtěno RK Jar, námitka. Groteskně asi vyhlíží, odkážeme-li zde na A
str. 212 "kyselé zelí". Jde nám o případnou přesnou isoglosu forem
"kvasný" a "kvašený", neboť odpovídá obdobnému kolísání "vymýtěno" a
"ztracen" (vedle jiných takových participií). Viz i chléb "sražený" a
"zrazený", A 264.
Zmilitek, zmilitka jen v lyrice RK, námitky. Obdobných složenin je ve
staré češtině více; v A jim částečně odpovídá "milý" a "milá" (str. 84).
Monopolní na Moravě, západní část. Různí "frajeři" a "galáni" ovšem jsou
pozdním cizím importem. Viz i heslo "pěkný" v A.
Žéci, kto sesže, doniž mrtev nesžen, RK Ben a Čest, i zde nějaké
námitky. Viz heslo "rozsvítit" v A , str. 342. Tvary slovesa "žéci"
(rožnout aj.) jsou ovšem východní, ale i "rozsvítit" pokrývá oblast RK. V
těchto souvislostech uvádí A i "páliti". V RK často "poleti, zapoleti",
ale "páliti" a "svítiti v něm doloženo" není. Jsou to útvary mladší,
utvořené ke starším slovesům druhotně.
Žieti (t. j. tisknouti, ždímati), námitky proti "přižech" (děvče k
srdci). Viz "ždímat" a "žmout" dodnes na starší stav, jak je v našem
Rukopise zachycen, O ždímání prádla se říká na Moravě spíše "kroutit".
Atlas správně konstatuje, že formy se "žď-" jsou pozdější, vzniklé
disimilací ze "zž-". Praslovanské "ž\c eti".
Závěr
Přitom je nutno vzpomenout neblahého rozdělení československého státu. Tato
nešťastná událost nalézá na Balkáně a na evropském východě tak frapantní
obdoby, že neúhybně vznikají domněnky o nějakém Slovanům nepřátelském centru,
z něhož tyto snahy a výsledné rozpady vyústily. Kdybychom mohli pokračovat v
této skrovné studii začleněním materiálů slovenských, došli bychom k
podnětnějším výsledkům v jednotlivostech i v celku.
Jen namátkou připomínáme: výskyt adjektiv "nižní" a "vyšný", rozšíření a
frekvence příslovce "ta" (na Slovensku dodnes běžně, v RK několikrát, v
ostatní staročeštině asi nedoloženo), ověřili bychom existenci názvu
"varyto" (hudební strunný nástroj, slovo snad bylo zjištěno na
Šarišsku) a mnoho jiných pozoruhodných jednotlivostí. A co je snad ještě
důležitější: zvěděli bychom více o pohybech slovanských kmenů a okolnostech
jejich vystoupení na našem území, o tom, do jaké míry jsou oprávněny teorie
autochthonistů a samozřejmě též o tom, zda se může dále mluvit o
"pračeskoslovenštině", jak to bylo kdysi obvyklé, nebo o dvou zcela
samostatných, jazykově a vůbec kulturně svébytných národech, hovořících ovšem
velmi příbuznou řečí.
Postupné vypracování jakéhosi všeslovanského jazykového atlasu se ovšem zatím
jeví jako chiméra, neboť to by si vyžádalo ne snad knihy, jako je ta, která tu
leží před námi, ale celé knihovny. Nicméně doufáme, že se v budoucnu po
splnění výše uvedených předpokladů aspoň přiblížíme k tomuto ideálu. Ale při
současném politickém, hospodářském a hlavně mravním a kulturním stavu
slovanské společnosti to bude nadmíru složité a těžké. Vzpomínám tu na smutně
pravdivá slova Žunkovičova (Estetika, str. 253 nn), že svět spáchal na
Slovanech vedle jiných zrad posléze i zradu vědou. Mohli bychom tento výrok
obrátit tak, že naše národy spáchaly vedle jiného i zradu na vědě.
Několik poznámek k pramenům a literatuře
Pro případné čtenáře, kteří nejsou plně seznámeni s obsahem i s problémy RZ a
RK, uvádím vysvětlení zkratek pro jednotlivé skladby (písně), jak se jich
běžně užívá: LS=Libušin soud (hlavní část RZ), Ol=Oldřich, Bem=Beneš Hermanóv,
Jar=Jaroslav, Čest=Čestmír a Vlaslav, Lud=Ludiše a Lubor, Záb=Záboj,
Sbyh=Sbyhoň, Kyt=Kytice, Jah=Jahody, Jel=Jelen, Róže, Žez=Žezhulice,
Op=Opuštěná, Skř=Skřivánek (všechno z RK). Úryvek "Sněmy" z RZ není ve
studii zachycen.
Rukopisy a Český jazykový atlas
PhDr. J. Enders
Na úvod
Máme před sebou první díl Českého jazykového atlasu (dále jen "A"), vydaného v
loňském roce dialektologickým kolektivem Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze a
v Brně. Je to obsažná, pro nás, přátele Rukopisů i dalších
staročeských literárních památek, jež jsou dosud neprávem vylučovány z
oblasti, do níž patří, velmi cenná publikace. Každý musí kladně hodnotit
množství podávaného filologického materiálu, jeho přehledné třídění, zmapování
rozbíraných výrazů a jejich ekvivalentů a pečlivě provedené rejstříky. Jak se
praví již v úvodu na obalu knihy, jde tu o "slovní zásobu z významových okruhů
člověk, domácnost a místní prostředí". Edice má obsáhnout --- doufejme, že v
době co nejkratší --- ještě další čtyři díly, které budou zaměřeny na tvoření
slov, morfologii, hláskosloví a skladbu.
Str.70: prostonárodní označení nedospělého děvčete "kurva" nebo "kurvička" je
prý z "kurop7t7va", koroptev a tedy domácího původu. To je omyl, neboť domněle
podvržená glosa z Mater verborum správně navazuje na německé "Hure" a zní
"hurva". Ono české pojmenování je upraveno podle vulgárního "křivochcalka" se
vztahem k původnímu významu latinského "curvus", křivý. Náš návrat do Evropy a
úcta k velkému sousedovi by měla také mít své meze. Ponechejme si koroptve,
pokud ještě žijí na našich polích, a to druhé ... Suum cuique!
Povšechně lze k následujícímu výčtu sledovaných předmětů a pojmů říci toto:
Vnucuje se otázka, zda tato prvotní excerpce Atlasu splnila svůj účel a zda je
naše thema vyčerpáno. Odpověď: ani zdaleka nikoli! Předně je pravděpodobné, že
by jiný badatel nalezl ještě mnoho jiných styčných bodů s RZ a RK z materiálů,
jež se tu v takové hojnosti podávají. Ale hlavně bude nutné pokračovat na
stejné cestě při dalších edicích této publikace a těsněji navázat na naše
dosud pomíjené texty, z nichž to bude kromě Rukopisů hlavně slovník Mater
verborum a také zlomek Evangelia sv. Jana, jež průkazněji osvětlí nejen
genesi staré češtiny, ale i širší souvislosti s ostatními slovanskými a
indoevropskými jazyky; přitom bude nutno se v plné míře opřít o toponomastiku
a ovšem bádání etymologická, kdy musí být praslovanština plně zrovnoprávněna s
jazyky ostatními; dosud se tak nestalo, protože se stále setkáváme s míněním,
že je původu relativně pozdního, a protože místo pevných systémů vídáme pokusy
odvozovat jednotlivá slova i širší souvislosti jakoby "bludné balvany"
zanesené na naše území kdoví odkud.
Při krátkosti této studie, jež snad vědecké parametry ani nesplňuje, může být
i výpočet výběrové, ad hoc shromážděné literatury velmi skrovný. Použil jsem
svého Jazykovědného rozboru RKZ a své práce o vzniku, stylu a básnické
hodnotě stč. orální poesie (cituji stručněji jako "Estetiku"). Obé vyšlo v
omezeném nákladu v NEKLANU, Praha, 1993. Je mi trochu trapně při
tomto citování sebe sama, ale jiné souborné spisy k daným thematům dosud
nemáme, a tak zůstala jen snaha dosavadní výsledky příliš nerozmělňovat. Dále
jsem užil etymologických slovníků, jež mám k disposici, tedy Machkova, Praha
1968, Holubova a Kopečného (Praha 1952) a Holubova a Lyerova (Praha 1978).
Někde se opírám o Malý staročeský slovník (Bělič -- Kamiš -- Kučera, Praha
1978). Některé ojedinělé další citáty viz v textu samotném.