RKZ a Český jazykový atlas 3

PhDr. J. Enders

Jak se říká již na obalu knihy, obsahuje tato publikace krajové výrazy pro polní práce, dobytek, hospodářství, hospodářské usedlosti, drůbež. Rozumí se, že při stoupající civilizační úrovni přichází tu mnoho pojmů v době, která nás zvlášť zajímá, neznámých. Leckdy však jde zvláště při jménech zvířat a rostlin o slova velmi stará. Krajové rozrůznění zde zřejmě začínalo za časů velmi dávných. Je tu nový důkaz, jak mylná je unifikace jazyka, jak ji prováděli odpůrci RZK. Tak jeden příklad z mnohých: pro kachnu je třeba i pojmenování "lička"; bylo jistě v užívání i slovo gogol (honol) a utka v různých oblastech, ale o tom se Atlas nezmiňuje, neboť tato jména již vymizela a udržela se jen v některých místních názvech. Ale i zaznamenané formy kačena, kačice (kačica), kačka, kačna ukazují na různý vývoj, na upřednostňování toho neb onoho sufixu. Takové příklady nalezneme v Atlase téměř na každé straně.

Ale i na výrazech pro různé hospodářské náčiní, třebaže novodobé, lze dokázat mnohostrannost ve vývoji terminologie. Pozorujeme obdivuhodnou bystrost a vynalézavost. Odmyslíme-li si slova převzatá (hlavně z němčiny), dostáváme přece množství domácího cenného filologického materiálu. To je důležité i proto, že musíme stále mít na paměti vzornou českost RKZ, textů, jimž zde věnujeme hlavní pozornost. Setkáváme se hlavně s metaforami, tedy s připodobňováním té nebo oné části nástroje k pojmu běžnějšímu, staršímu. Namátkou uvádím příklad: horní výstupek na konci oje je "káčirek, kohoutek, koník, psík, bapčice (k babička). Též formánek, ale to je z němčiny. I zde projevili naši předkové v minulých stoletích nemalou obraznost; snad se někdy podaří její zdroje a směry lépe popsat a rozlišit.

Atlas je pro nás významný také tím, že jsou v něm zcela opuštěny bývalé názory o tom, že "ten nebo onen tvar je jen zdánlivě starobylý, protože vznikl analogicky podle jiných morfologických forem." Cituji opět nahodile: "zájmeno moj, můj, gen. mojej, lokál mojí atd. se takto skloňuje v některých dialektech takhle proto, že některé pády byly nově oživeny přizpůsobením k nominativu!" Tak učil Gebauer a všichni, kdo z něho vycházeli, a tohoto bludného mínění bylo také užito v boji proti Rukopisům. Ale autoři Atlasu akceptují správné hledisko, že mnohé změny - hlavně hláskoslovné - se ve východních oblastech (vyjadřují se takto zjednodušeně) vůbec neprovedly. Na to jsem poukázal již častěji, ale pro přehled a pro rychlejší informaci opakují hlavní poznatky také zde. Vedle jiných novějších nebo při grafice RKZ nepoznatelných postupech jsou to hlavně tyto jevy (A str. 29 n, pro stručnost zkracuji také v této studii Atlas jako prosté "A"). K povšimnutí je zejména: difthongisace ú-ou (nebo au) se neuskutečnila; totéž lze říci o přehláskách a-ě, u-i, aj-ej; prothese h-na východě zpravidla chybí, zato tu bývá j-; skupina šč se zpravidla nemění ve šť; slabika tě přechází někdy v ce, srv. v RK někdy zůstává r místo "máležitého" ř (viz v RK "uderichu") aj.); někdy se nalézá ztráta jotace jako v RK "usvedevši" místo žádaného "usvěděvši"; Změna ó-ou-ú chybí; kolísání "u" a "w" (ač je to v RK někdy nejisté, ale bilabiální "v, w" tu jistě bylo); odchylný vývoj u nosovek; nalézáme v A obdobné případy jako v RK "seihodlúhý) namísto "sáho-, sáh" atd.

Ještě jeden starý poznatek si dovoluji znovu čtenáři připomenout. Území, na němž RK pravděpodobně vznikl, se táhne na východ od toku Jizery, poté proti proudu Labe po obou březích na severní Moravu a do Slezska. Je zajímavé, že píseň Čestmír upomíná po jazykové stránce na nejvýchodnější oblast naši země snad nejnápadněji, třebaže děj boje Čechů s Lučany proběhl úplně jinde. RZ se dá ovšem hůře lokalizovat, ale mějme na paměti starou vědeckou pravdu: filologie ví málo, ale dovede vše řešit! Proto se také zdá nejpravděpodobnějším, že RZ pochází z Čech středních nebo z krajů jim blízkých, i když je text velmi starý a kromě toho nadmíru zlomkovitě zachován. Ale opatrněji mluvím v dalších odstavcích o "oblasti RK" a "mimo RK".

Rozumí se, že mnoho výrazů, jež vypadají typické, ba monopolní pro RK, je doloženo ve starých "pravých" památkách i jinde, že tu nelze nic bezpečně ohraničovat, že slova se stěhovala s místa na místo a že tedy operujeme spíše s úvahami vycházejícími z frekvence slov, případně z předpokládaného konservatismu obyvatelstva. Zde se držím více zpátky než někteří starší obránci, kteří třeba rčení RK, že "Kublajevna otpravi sě poznat nravóv cuzích" přímo dokládali východočeským obratem "odpravit dělníka z práce". Je lépe vycházet z obdobnosti konstrukce a z jiných blízkých momentů. Proto ponecháváme stranou přímé doklady ze staročeštiny a dbáme spíše vývoje významové stránky, jakou ten neb onen výraz procházel.

Speciální část A 46: staročeské "hpán" v RKZ nikde není, vždy jen "pán, paní". A R8 hospodyň: tak se dodnes říká ve Slezsku a na východní Moravě. Ve svém Rozboru jsem poukázal na oblibu i -kmenů (slovo "bratř" místo žádaného "bratřie" a jiná). A 54: zde se uvažuje o slovech "čeleď" a "chasa". Toto je prý mladší a znamená nejčastěji zemědělské služebnictvo. Skutečně je v RK jiný význam, totiž zbrojnoši, vojenská družina. Také "čeleď" byla původně něčím jiným, jak čteme třeba ve slovníku Holuba-Kopečného. Byl to kdysi pojem pro příslušníky rodu. Tak v RZ. Soudím, že se Atlas i naši etymologové mýlí, uznávajíce za praslovanský tvor "čeljaď". Myslím, že tu byla spíše nosovka, jak naznačuje v RZ "čeledina" (glava).

Pacholek (v RK parob?) je sice znám všude, je spisovné, ale "pokrývá celou Moravu a Slezsko, SV Čech okrajové", tedy oblast RK. Je ovšem i na jihozápadě Čech hojně dokládáno.

A 62 dvůr, dvor 7; v RK i v RZ, v tomto textu "velká usedlost", v onom "stavení s poli". První se zdá ve vývoji mimo oblast RK, mapa na str. 63 klade slovo převážně do Čech západních.

A 76: "rub" v RZ a "porubánie" v RK. Původně snad šlo o otesané klády, proto i "srub" anebo "stěna z otesaných břeven". Ale nejčastější výraz pro obilí dosud nevymlácené je "perna". To pochází podle Machka z němčiny, podle Holuba-Kopečného od "pařiti" s odkazem na "někomu napařit", tj. natlouci. Myslím, 'e je třeba vyjít od základu per-, práti, neboť "perna" se na území RK nevyskytuje, jak naznačuje Atlas. Také není v textu RK nikdy "práti (se)", vždy jen "bíti".

A 88 i jinde: zde se uvádí několik výrazů se sufixy na -ina, - ice, -čka. V Rozboru jsme dokazovali (podle I. Němce i jiných), že živel -c- je starší než -k-. Větší výskyt komponentů -ina na východě by mohl jít na vrub dávného kmene Chorvatů, tedy v oblasti RK, kdežto -ička, -ika má převahu na západě. Jde tu hlavně o "dřevěný trámek v podlaze stání", tedy o dlahu, brlinu, dlážku aj., o různá břevna ve chlévech. Obdobný protiklad je v užívání slova "kolec" a "kolek" o kůlu v plotě a u slov "dvérce - dvířka", A 89 a 98.

A 108: zde se vybavuje vzpomínka na RK "náspy vrhú", předmět českých námitek. Atlas tu pojednává o synonymech pro sloveso "podmítat", měkce orat strniště, vrhnout, podvrhat. Děje se tak k ochraně vláhy a k odplevelení. Oblast RK i jinde, okolí Kroměříže. V RK se nabízí výklad "vršit", zvýšit, nakypřit (náspy rekonstruovat).

A 112 nn uvádí slovo ruchadlo ve významu pluh, pro oblast RK jako vystřižené. Máme zde nepřímé zdůvodnění, proč nečteme v RK nikdy "rychlý", ale vždy jen "ručí". Obé však přináleží k základu reuů, ru-ry-, ale vložené -ch- patřilo ke specifikaci orby pluhem.

A 116 má slovo "nožice", tj. nožka, rukojeťmi opatřená ramena k vedení potažených pluhů. Tedy výraz již specialisovaný. V RK jde ovšem o nožku dívčí a také o nohy jelena. Zaznamenáváme kvůli volbě sufixu.

A 120: zde nalézáme výrazy plaz, splaz, spluz. Je to "vodicí součást pluhu upevněna na slupici "nosníku". Forma "splyz" (Hať u Opavy) je asi nejbližší k "plzný, plzně", k výrazům vyskytujícím se v RZ, v RK i v Mater verborum. Cituje se praslovanské polz7, polský polz, ploz se správným hláskovým vývojem v češtině. Hojná frekvence v celé ČR:

"Morena je sypáše v noc črnú", RK Čestmír, stále sporný výklad. Pro výklad "oblékala, obklopovala" by svědčil "opsypok, obsýpák, známý hlavně od Frýdku-Místku, Atlas 132. Jde zde o obklopení něčím sypaným. Snad užil pěvec tohoto spojení, aby vystihl ponenáhlou ztrátu vědomí poraženého protivníka.

Úža, úže, nouzev, bez prothetického h- kol Nového Města na Moravě, Nového Jičína a Frýdku. Většina etymologií vychází z praslovanského gož6, gozova, ale více se zamlouvá východisko od "vázati, úzký". RK byl zde zachoval původní formu bez náslovného h-.

A 154: Vesna, vesnové obilí = jiřina na Hlučínsku. Odpůrci pravosti RKZ se ovšem odvolají na druhotvar "vesno", nepochybně konstruovaný podle "jaro, léto". Adjektivní sufix zde dokazuje plodnost základu.

A 160 osla, osélka, poslky oselka, hornolužicky uóslica, břídla brusířská. Podivné "na greběti oslini" v našem Event. sv. Jana by mohlo svědčit o písařově omylu. Snad tedy překladatel EJ opravdu nebyl rodilý Čech". Uvedená slova ovšem souvisí s "ostrý", nikoli s oslem nebo oslicí.

A L68: zde i jinde mnoho derivátů s nejrůznějšími příponami i významy k základu "hrab, grab, hrabati". Hrabice je druh kosy, polsky grabla. Hrabky = zbytky obilí na strništi. nejvíce zastoupeno na severovýchodní Moravě a ve Slezsku. V RK jsou tedy "hrabiví meči" metaforou o kořistění, shrabování majetku přepadených vesničanů.

A 177: zde se vzpomíná na praslovanské slovo log7, je to hromádka posečeného obilí. Viz i mapu na str. A 178. Od toho postnominální "ložiti", jež nacházíme v EJ. Hvězdička u "log7" je zbytečná, prokos = tvořený zábeřem kosy. Slovo i polské. Atlas 240. Východně od toko Svitavy.

Rozkosem, RK Zob. v Atlase passim, výrazy jako pokosky, podkosky, kosárky a další. Kosák = srp. Dokazuje to velkou plodnost základu kos- i -kos. Cep v Ben. a rozcěpiti v Jar., Slova dodnes živá. Původně bylo "cěpiti", štěpiti (A 198) ale i "rozhrnovati", takto o rákosu, třtině v Jar. Opravy na "ščepiti, čepiti" jsou zbytečné, ba mylné. Proto také A 200 očepec = obšití, očepení cepu.

Mlat, mlátiti v RK často. Staré námitky, jako by šlo v RK o mlaty kamenné nebo sekeromlaty jsou sice dávno odbyty (archeologové si RK ani nepřečetli), ale přece potěší zmínka Atlasu na str. 210, že "mlat byla stará válečná zbraň podobná kladivu".

Rozrešite! RZ, v RK slovo není. Hřešeto, hřešato jen v horním Pojizeří, jinak mimo oblast RK. Viz Atlas 224. Souvisí s "řídký", jež také v RK není. Pěvec RK by asi užil sloves jako "ustaviti, ustanoviti (pravdu)."

Svatocúdný: základem je ovšem "cúditi", čistiti studnu, A 230 s odkazem na A 1. díl, 219. Jen v RZ převládá na východní Moravě. Jinde se užívá slovesa "točiti" s předponami, podle kruhového pohybu síta. V RK se mluví o točení koruhví, čímž ovšem naznačujeme jen častější frekvenci slovesa. Ani fráze, že se po teleti kráva cúdí, čistí, není dokládána pro oblast RK. Atlas 398.

Posleda, zadní voj v RK, ku podivu zůstalo slovo bez námitek. V laštině (Čestmír!) je "posled" odpad, méně ceněné zrno A 232.

Měšky imaja, EJ: protiklad měch - pytel jsme již jinde zdůraznili. Polsky miech. Ale i ve staré češtině a opět zvláště na východě. Patří sem i měchovka, měchovice, měchůvka (plachta na nošení trávy). Atlas 258.

Stoh: V RK a snad i v Písni pod Vyšehradem. Tvary v našich textech lze odvodit i od fem. stoha. Stoh v celých Čechách. Atlas 238.

Končina, lokální název pro jetel, Atlas 262. Slovo vzniklo složitým vývojem od "komoň", kůň, který je i v RK. Též název byliny komonnice. Též v polštině. Nejzazší východ Moravy.

Zaměsiti: kdysi velmi sporné slovo v bojích o RKZ. Patří sem "směska", krmivo. Základy slova jsou měch-, měs- a mích-. Mapa v Atlase na str. 264 je zajímavá tím, že první dva základy převládají na severu, třetí na jihu.

Klí, klije = klíčí (obilí), vše od k717, polsky kiel. Útvary bez -č- jsou zřejmě velké archaismy. Slovo moravské, A 275. K tomuto tvar je nutné připojit "žuje" (kráva žvýká) a "kuře se kluje" (klová z vejce). Obé v nejvýchodnější části republiky, A 275, 414 a 516. Atlas nám zde pomáhá v dalším odůvodnění důležité zákonitosti v RK. Zde čteme i "déva pleje konopie, kytice plyje, větři vzdujú, vlastně i imperfektum od dajati, piješi, blesky bijú. V RK jsou tedy v oblibě slovesa na je/jo. Výjimkou je "mnoho luda žive". Je i "posúti", nikoli - sovati, dále "děva ždaje" od "ždaju" vedle forem "poždi (imperativ)" a "nedoždech" aorist od "žesti". Kdyby byla v RK slovesa slovati, kovati a další, byly by to formy středočeské, odpůrci žádané; ale my bychom nacházeli formy od "slúti, snúti, kúti". Žádáno je "pleve" od základu "pelv-", ale je i ruské "polju". Naopak existuje nářečové "žve" vedle Atlasem uváděného "žuje", které uznává i "pravá" staročeština. Zkrátka: Unifikace tvarů podle Gebauera i jeho následovníků, kteří akceptují sloveso "žváti-žuju" a "dúti-dmu" vedle ostatních je mylná a k ničemu nevede. Je nutno uznat vždy dvě slovesa, jedno se znakem (je/jo a druhé e/o), ostatně již podle Leskiena. Lze se tu opříti také o Kellnerovy dialektologické práce o lašských nářečích. Našly by se i další doklady.

Dým sě valé: viz A 280, sem snad patří "valenice", oheň silně kouřící uvádí se jako nářečové, ale bez mapy nebo bližší specifikace.

Raný, skorý, včas, brzo, brzský, za jutra: A 282. Tato slova by si zasloužila podrobnější rozbor co do významu, místa i doby frekvence. Slušelo by připojit ještě "záhe, záhy", které v Atlase není; v RK zase nenalézáme "brzo, brzy". Společným znakem všech těchto slov je, že se původní význam "rychle, zavčas" změnil na časový údaj (ráno apod.). V RK máme "raně" ve významu "předčasně" (rozkvetlá růže), ale pětkrát je tu "raný" již ve významu dnešním (5x5, ale jen jako adjektivum, jinak vždy "jutro, jutřní" (11x). To zase není v Atlase. "V skoře" (v RK 2x) od "skorý" znamená v RK spíše "rychle" než "brzy", je v RK dvakrát, ale ve spojení "z jutra záhe" a "před sluncem záhe". Myslí se na počátek pochodu vojska tak, aby se urazila velká část cesty ještě před východem slunce, ale již za dobré viditelnosti. O tom píšeme jinde s vyvrácením mylného výkladu Zubatého. "Záhe" se stalo asi brzy i na východě slovem knižním a bylo nahrazeno výrazy "včas", včasně, včasní, polsky "wczesny". Tak i na Slovensku. "Skoro" ve významu "téměř, bezmála" v RKZ ovšem není, ale je tu jako příslovce způsobu.

Pavuza A 300 nn., "pa-uz7", potvrzuje náš výklad o slovech "uža, houžev", viz výše. Východní formy "paúza, pouz, pauz" jsou bez náslovného "v", které na západě přecházelo někdy v "b". Jeví se tu dávná bilabiální výslovnost jako v RK. Nejzazší východ ČR vkládal dokonce -1- (palúz). Obdobný vývoj a slova "pavuzní" (provaz na utažení pavuzy). Atlas str. 300 nn.

Skolit sě, svalit sě, skácet, kotiti sě, kot (v RK celkem 6x, převážně opět na východě, kdežto na západě je častější "zvrhnout, zvrátit". Ale ostrůvky toho i onoho jsou všude, viz A 310 nn.

Vzpřieci = vzpřáhnouti (čelo proti skále, Čestmír), úpřaž = postroj na koně, ovšem i zapřahat, přepřahat. "Úpřaž" dle A 536 v okolí Vsetína.

Uzda: vždy mi bylo nápadné, že by se takto nazývalo celé jezdcovo vybavení (totiž udidlem, kovovou částí uzdy, na níž jsou upevněny otěže, jak specifikuje A 364). Vysvětlení může být takové, že se uzdou někdy míní "ohlávka, otěž a udidlo". Tedy snad celý postroj. Také Malý stč. slovník říká, že uzdaři byli též řemenáři vůbec. Etymologické výklady jsou různé, ale nevím, proč by se i zde nemohlo vyjít od "viezti, vázati", tedy též "úzký". Lze psáti též "úzda". Lokalizace: východ Slezska. Srovnej též "úzek" = pruh u nůše. Východ Slezska.

Mohutnýma plecema, RK Česmír: Na území, které zde zvlášť sledujeme, je i dnes "pleco" ta část trakaře, která zabraňuje padání nákladu. Říká se jí také "záda", synonymon pro opěradlo trakaře. Atlas 380 nn, 384.

V RZ jde spíše o ramena nebo záda než o hruď.

Jalóvka opět v Česmíru, nikoli jalovice, viz polské "jalówka". Na území RK někde též "telička", ale tu jde o krávu březí, což by se do našeho textu nehodilo.

Na popravu ustaviti pravdu, RZ: Atlas 417 cituje ve významu "spravovat, poklízet dobytek". Jih a střed Moravy, tedy mimo oblast RK!

Siedlo (námitka proti hláskové skupiny sied- místo prý správného sed-). Atlas 444 cituje "šodlový kůň", polské siedlowy, myslí se kůň podsední. Hlásková odychylka je snad polonismus, jenž v RK není ničím zvláštním.

Atlas 472 "prasítko, 540 kačítko, místo pravidelného -á-, tedy odchylný vývoj nosovky, viz všeobecnou část této naší studie. Atlas ovšem říká, že tento jev je šíře doložen. Uvádí se západní Slezsko, ale i Znojemsko.

Pěj, pěnie, kuropěnie: význam "kohoutí kokrhání" lokalisuje Atlas opět na východ ČR.

Výdumek, védutek, výdunek aj., Atlas 514, k "dúti" nebo "dunúti", viz zde heslo "klí, klieje" s rodinou příbuzných sloves.

Lánie psóv, RK Čest., Láj = smečka psů, též tlupa, zástup, v A 526 je to hejno hus. Překvapivě není mapováno v oblasti RK, ale na Strakonicku. Ale i zde je polština blízko: laja, praslov. lajati. Snad tu padá na váhu, že jde o rozličný druh živočichů.

Potud výtěžky z třetího dílu Atlasu. Jak se dalo očekávat, jsou skrovné, kolektiv badatelů by jistě zaznamenal více objevů než jednotlivec. Ale tak nebo onak - těšíme se na další díl Atlasu, který má snad obsahovat tvarosloví.

Malá Morávka 13.7.1999