C. Věty jednočlenné v EJ.

Jde o věty, v nichž chybí sloveso (nejčastěji sponové s “býti”; kde je vypuštěno jiné, hovoří se o větách eliptických, jež se dále člení na primární, např. “vzhůru” a sekundární, třeba “běs v tě”). Materiál v EJ je velmi chudý, neboť pisatel byl poután předlohou. Z citoslovečných vět lze jmenovat několik případů použití “aj” (nikoli “ajta” jako v RK). Není tu také “ajhle”, jež je novějšího původu. Vokativy v EJ nejsou provázeny citoslovci. V RZK je takové doplnění zvolacího pádu častější a blíží se tak ostatním staročeským památkám. Je jistě nesnadné odvozovat nějaké pravidlo, ale zdá se, že ve formálních projevech (modlitbách) citoslovce nebývala (Sv. Václave, Hospodine, Otče náš aj.), kdežto ve spontánních projevech (V Jar. Vstaň, ó Hospodine, v hněvě svojem…) byla spíše na místě.