Soustavný průzkum slovního výrazu EJ se vztahem k RZK a ostatním sporným památkám, pokud je při malém rozsahu zlomku vůbec možný a pokud od této práce neodrazuje skutečnost, že jde o díla stylově zcela různorodá, proveden asi dosud nebyl. Přímou souvislost textu, EJ s jiným spisem téhož charakteru by bylo možné zřejmě konstatovat při porovnání s Evang. sv. Jana ze Čtenie zimnieho času. Z tohoto evangeliáře znám zatím jen citát, otištěný v Geb. Hist. mluvnici III, 2. str. 426, který přepisuje: ač zrno žitné v zemi umrlo (ne)bude, to samo ostane, pak-li mrlo bude, mnohý plod přinese. EJ jako předloha – jak se zdá pro Evang. zimn. -- zde má: ač zreno žitno padšie v zemiu umrelo bude, se samo ostanet; ačli umrelo bude, vele ploda přinese. Vedle neologismů, jimiž se vyznačuje mladší text, jsou tu pozoruhodné shody: vzácné fut. exactum umrelo bude a hlavně táž chyba: ač… umrelo bude místo nebude. Je bezpodmínečně nutné konfrontovat i tyto dva texty a zjistit jejich vzájemný vztah i dobu, od které je Event. zimn. známo. Jinak má EJ některé zvláštnosti: tak výraz “papež” místo “židovský velekněz”. Provenienci tohoto výrazu zjistíme, až se doplíží edice Stč. slovníku a Starosl. slovníku k heslu “P”. Podivné slovo “porekadlo” = podobenství vyvolávalo podezření; Gebauer je vyvracel poukazem na stč. pořéci sie, ovšem v jiném významu. Stsl. výraz je “pritča”. Domnívám se, že slovo je správné (rusky přísloví je “poslovica”) a že ho překladatelé užili proto, že pojem “Podobenství” by byl čtenářům nebo posluchačům pro svou odtažitost dost nejasný. Povšimli jsme si též sloves “milovati” a “lúbiti”. Podle běžného názoru filologů je “milovati” charakteristické pro texty západní, “lúbiti” pro východní. Toto je v EJ jednou, ono třikrát, ale – ku podivu – dvakrát s písařskou chybou, jako by bylo písaři cizí. Snad tedy byl přece Moravan! Sloveso “milovati” bylo ovšem známo i na východě (Hospodine, pomiluj ny) a lúbiti i na západě: Lib, Lubor, Libor, libička ve Tkadl, lubica v Záb., naše libý atd.

V RZK se vyskytují: a, ač, aj, báti se, bóh, boží, býti,, če, dáti, dav, dci, deň, dle (z dělja), dlužný, do, druhý, duše, dveři) v RK dřvi! (hlas, hospodin, chlap, choditi, chtieti, ideže, jako, jáz, jeden, jenže, ješče, jieti, jíti, jmě, jmieti, ju(že), k(ke), kaký, kamo, kda, kdehdy, kněz, konec, král, kto, léto, -li, lud, malý, milovati, mír, mluviti, mnohý, moci, mój, mrtvý, my, na, nadjíti, naplniti, náš, ne-, nebe, neroditi, neže, noha, nositi, nynie, o, obrátiti, oko, on(?), opěti ostaviti, ot, otec, otjíti, otveceti, pásti (= padnouti), paky, pán, pisati, po, počieti, pohan, pokloniti sie, poslední, pozdvihnúti, pozdvihnúti, poznati, před, přejíti, přijíti, přinésti, pro, prositi, prvý, pustiti, pohan, rámě, řéci, řěč, říza, rozprnůti, ruka, s (se), sám, sie, sien, seděti, sieň, siesti, slavný, sluga, sluch, slyšeti, spása, srdce, státi, sto, súditi, svět, svój, syn, -ť (v RK jediné “naliť”), taký, tma, ten, třie, tu, tvój, ty, u, učiti, u(že), v(ve), věceti, věčný, věděti, věk, velí, věrný, veš, viděti, vníti, voda, volati, vstáti, vstúpiti, za, zabíti, zákon, země, zima, zvítěziti, -že.

V RZK se nevyskytují: ať, blahoslaviti, bo, část, činěnie, činiti, člověč, člověk, dávanie, diabel, diela, dieti (= říci), dokonati, denědže, doňudže, dóvěřiti, dveřný, hodina, hospodní, hřiebě, chrám, chudý, iz, javný, jegda, jeli, ježe, ku, kýžto, letorosl, ložiti, lúbiti, mast, miešek, mýti, nechati, nenáviděti, něterý, netreba, niče, nikaký, nuže, obako, objasňovati, oslaviti, osle, oslepiti, oslin, ostati, ostavovati, otázati, otieci (= otázati!), otvrditi, palmin, papež, papežin, pásnicě, peniez, plod, plť, počestiti, pohřeb, pokoj, popský, pořekadlo, poselnice, potom, praviti, přědati, přěpásati, přistáti, přistúpiti, přivésti, přiznati, pročiniti, prodati, prorokóv, rozuměti, scházeti se, schovati, -si, skrýti, skrytie, sláti, sledovati, slušěti, slúžiti, smútiti, spasiti, stret, střieci, světlo, tázati, tesť, toli(ko), učenie, učenník, učiniti, uhlie, umřieti, umýti, umyvadlo, uvěřiti, večeře, věřiti, věru, viece, vláda, vně, všegda, všegdy, vymiesti, vytierati, vkriesiti, vzmluviti, vzřéci, vzvěděti, vzvýšiti, vyvrci, zajutřie, zápověď, jeviti, zhojiti, zhřievati, zloděj, známě, znamenie, známý, zrno, žitný, život.

Společných lexámů (jak se teď moderně říká) je asi 155, separátních asi 145. Odpočítáme-li nejběžnější slova, která musí být v každém textu, jako “i, sie, jmiet atd.”, dojdeme –i přes odlišnost, s jakou musíme počítat – přece jen k závěru, že obě památky nemohou pocházet od jednoho autora. Uvedu aspoň některé výrazy ze skupiny II., jejichž absence v RZK překvapí: ať, část, činiti, člověk, dielo, dieti (praviti), lúbiti, nechati, nenáviděti (přes časté líčení válečných výprav a bojů), netřeba, niče, nuže, oslava, oslaviti, otázati, plod, počestiti, pohřeb, poslati, praviti! potom, skrýti, světlo, toli(ko), umřieti; slovesa s předponou vz- jsou všechna odlušná od RZK. Vybrali jsme některé lexémy z jazykového základu a druhé takové, jež by se ještě tak nejspíše mohly v RZK objevit.

Lze tedy soudit, že každá ze sporných pomátek má zcela vlastní slovník – s výjimkou P Vyš., která se zdá volnou parafrází podle RK. Nad RZ ztrávil Voborník mnoha hodin, které vynaložil k podobnému srovnávání, jaké jsme provedli my v tomto odstavci; výsledek však byl negativní, neboť ani v Jungmannově slovníku se nenalezly žádné styčné body. Stejně beznadějný bude pokus, který právě koná Institut pro jazyk český v Praze – zkoumání, jak říkají, statistické a methodologicky typologické; patrně jde o konfrontaci RZK a snad i přidružených textů a díly našich prvních obrozeneckých autorů s počátku minulého století. Nicméně doufám, že filologická práce, která zde bude podniknuta, přijde i nám vhod.