Hmotný průzkum RKZ

Jiří Urban

Nejdelší literárněvědný spor na světě, spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského se může za svou již téměř dvěstěletou historii pochlubit důkladným zkoumáním jejich hmotné stránky a snahami o datování doby zápisu exaktními metodami. Téměř vyčerpávajícím způsobem vylíčil dějiny tohoto zkoumání chemik Národního muzea Karel Komárek ve své stati "Historie chemického výzkumu RKZ" [11] Nemohl již zachytit a zhodnotit výsledky posledního průzkumu, u jehož počátku figuroval, ale zemřel dřív, než byl průzkum dokončen.

Přítomná stať se tudíž zaměřuje na tento poslední výzkum s tím, že z dřívějšch zkoumání připomene jen to, co pro posouzení posledního má zásadní význam.

Ze starších výzkumů

Zde předně musíme připomenout průzkum Rukopisu zelenohorského, provedený roku 1840 pro publikaci F.Palackého a P.J.Šafaříka Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache[1]. Nás v té knize budou zvláště zajímat ty dokumenty, které se týkají objektů na Rukopise zelenohorském, prohlašovaných některými badateli za zbytky staršího písma. Těmito objekty jsou zvláštní miniové značky o jejichž významu byly dříve vyslovovány různé hypotézy. Jsou rozmístěny nepravidelně na stránkách RZ a převládalo o nich mínění, že mají souvislost s hudebním doprovodem při recitaci textu. Jejich paleografický rozbor prezentoval Palacký v následující tabulce:

PALACKÉHO TABULKA MINIOVÝCH ZNAČEK

Mikroskopik Corda, jenž byl Palackým požádán o chemické a mikroskopické prozkoumání RZ se vyjádřil, že tyto značky byly napsány mnohem později přes text RZ. (Co do stratigrafie se toto Cordovo zjištění shoduje s pozorováním J.Kašpara v [7]). Corda též stanovil optické vlastnosti miniových značek. Konstatoval jejich lesklost, průsvistnost a tenkost. Tyto důležité informace v pozdějších výzkumech uváděny nejsou.

Rukopis královédvorský se stal předmětem důkladného hmotného průzkumu v době tzv. velkých rukopisných bojů v roce 1886. Zkoumáním byl pověřen prof. Vojtěch Šafařík z univerzity a Prof. Antonín Bělohoubek z techniky. Oba badatelé zkoumali RK nezávisle a výsledky publikovali bezprostředně po skončení svých zkoušek v ČČM 1887 [2]. Informačně bohatší je Bělohoubkova zpráva, která je cca 10 krát objemnější než Šafaříkova. Bělohoubek vypracoval řadu testů, dle nichž se mohlo posoudit, jak daleko postoupil proces stárnutí písma, spočívající v chemických změnách inkoustu a jeho pronikání do hloubi pergamenu v čase. Pracoval ovšem metodou srovnávací, při níž srovnával chování RK s chováním rukopisů středověkých a novodobých. Šafařík i Bělohoubek se vyslovili o velkém stáří RK.

Interpretace hmotných zjištění

Proti závěrům Cordovým nebyly po jejich zveřejnění v [1] vznešeny žádné námitky. Pozdější námitky proti pravosti RZ vycházely z jiných vědních disciplin.

Naproti tomu výsledky Šafaříkova a hlavně Bělohoubkova zkoumání byly vystaveny ostré kritice od samého počátku. Sám Gebauer, jenž chemické zkoumání požadoval, vyslovil se velice skepticky vůči závěrům Bělohoubkovým. Komparativní Bělohoubkův postup zcela odmítl s poukazem na to, že komparovat nelze, pokud srovnávané rukopisy nebyly naprosto stejně vyrobeny a nebyly vystaveny stejným vlivům prostředí. Uzavřel, že chemie není sto problém datování řešit a že naopak přinesla důkaz novodobého původu RK nálezem Berlínské modři v iniciále N.

V roce 1920 vydal Prof. Schneider spis Poznámky k námitkám proti Bělohoubkovým zkouškám, v němž odmítl kritiku Bělohoubkových zkoušek jako neopodstatněnou.

Když se v roce 1935 připravovala výstava k připomenutí 50. výročí rukopisných bojů, byl Filosofickou fakultou vznesen na chemiky z přírodovědecké fakulty dotaz, zda Bělohoubkovy závěry o velkém stáří RK jsou správné. Kladnou odpověď potvrdilo pět přednostů chemických ústavů Univerzity Karlovy. Tím se stal rozpor mezi oficiálním stanoviskem humanitních věd, kde převažoval a stále převažuje názor na novodobý původ Rukopisů a stanoviskem věd exaktních viditelnější a závažnější. K jeho odstranění se někdy užívalo výkladu, že chemické zkoušky z konce minulého století neposkytly důkazy padělanosti. Takový náhled nacházíme např. ve Sborníku [7] v jazykovědné stati Miroslava Komárka. Ale v témže sborníku se na jiném místě (str.40) připouští, že " vážným úspěchem obráncu byl výsledek chemického zkoumání RK, jehož závěr zněl v podstatě ve prospěch RK"

Tyto rozporné interpretace výsledků hmotného průzkumu zřejmě měly být odstraněny novým hmotným zkoumáním, které se v předmluvě Sborníku ohlašuje, a o jehož uskutečnění usilovali i badatelé mimo sféru Akademie věd.

K pozadí nového zkoumání

Počátky snah o nové chemické zkoumání Rukopisů v podmínkách uvolňování v 60. letech musíme hledat v archivech. Na veřejnost se mnoho nedostalo. A to, co naší veřejnosti bylo štědře servírováno prostřednictvím literatury faktu, bylo uzpůsobeno zvláštním potřebám.

Již v roce 1966 vychází od soukromého badatele B.Barašíka z Ostravy podnět k novému zkoumání Rukopisů. Žádost se dostala nejprve do Ústavu fyzikální chemie, odkud po slibném začátku přišlo překvapující poučení o nezpůsobilosti chemie k řešení problému [9].

Pozdější odpověď akademika Šorma, že projednal provedení nového kompletního exaktního přezkoumání otázky pravosti Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského na nejmodernější soudobé úrovni příslušných vědních oborů [8] opět vzbudila jakési naděje.

Ale jak byla naše veřejnost později informována, výzkum byl zajištěn na půdě Kriminalistického ústavu VB, který dle jistých informačních zdrojů, disponoval nejlepší technikou. Zřejmě nedisponoval příslušnými odborníky a tak byl řešitelský tým rozšířen o externí spolupracovníky (spisovatele M. Ivanova, právníka J.Šonku, a malíře J.Josefíka).

Je třeba litovati, že tento výzkum vykazoval od samého počátku řadu zvláštností, které se vymykají zvyklostem vědecké práce a to jak po stránce její etiky, tak i použití metod. Kritické ohlasy se dostavily z různých stran. Kriminalistický ústav se po odmítavé oponentuře v roce 1975 distancoval od práce Ivanovova týmu a veškeré materiály utajil.

Téměř po 20 letech byly materiály zpřístupněny badatelům a výsledky zkoumání částečně publikovány ve Sborníku NM č. XXXVI, řada C.[10].

Výsledky posledního průzkumu a jejich zhodnocení

Hlavní poznatek, který prezentují tzv. Protokoly Ivanovova týmu je, že RZ i RK jsou palimpsesty, tedy texty napsané na pergamen, odkud bylo dříve odstraněno jiné písmo.

V případě RZ bylo konstatováno, že miniové značky, které dosavadní badatelé považovali za vrchní, pozdější výzdobu RZ, jsou naopak spodní a patří k jinak důkladně odstraněnému spodnímu textu.

Oponentní spis Fakta o Protokolech RKZ [12] ukazuje, že důkaz obrácené stratigrafie z vržených stínů a barevných odstínů je naprosto pochybený a že k řešení problému stratigrafie psacích látek nebylo použito správné metody. V Protokech se sugestivně operuje hlavně tím, že miniové značky svou polohou korespondují majuskulím domněle odstraněného žaltáře. Snahy o prokázání takovéto korespondence jsou ovšem zavádějící. Jednak proto, že ani pozitivní ani negativní zjištění této korespondence nemůže otázku stratigrafie rozhodnout a odpoutává pozornost od exaktního stanovení stratigrafie fyzikální cestou např. mikrosondou.

Pokud se týče RK, zde rovněž nepředložil řešitelský tým souvislý obraz běžného spodního písma. Na podporu hypotézy o palimpsestu se uvádí cca 20 skvrnek, nemajících charakter písma, situovaných z velké části na marginálii. Význam se též přisuzuje identifikaci jistých barevných vrstev v iniciálách a majuskulích, ale tato zjištění nemohou být pro důkaz palimpsestu platná, protože mohou být vysvětlena jako výsledek pozdější restaurace rukopisu.

V rámci průzkumu RK byla též ověřována chemická zkouška, kterou v roce 1886 prof. Bělohoubek zkoumal stáří RK. Řešitelský tým usoudil, že není směrodatná, protože nedává správné výsledky na extrémně křídovaných pergamenech. V tom lze spatřovat pochybení, neboť Bělohoubkova zkouška nechtěla, ani nemohla být univerzální prostředek pro zkoumání jakýchkoli rukopisů. Pro zkoumání RK a hodnocení Bělohoubkovy metody je směrodatný komparační materiál podobných vlastností jako RK.

Zkoumání Rukopisů tzv. Ivanovovým týmem má řadu podstatných nedostatků. Vzhledem k mimořádné publicitě, které bylo dopřáno publikování neověřených výsledků, je žádoucí, aby s nástupem do nového tisíciletí byla dána stejná publikační šance kritickým postojům. Je mi milou poviností s povděkem konstatovat, že Společnost přátel starožitností takovou šanci poskytla.

Literatura:

1. F.Palacký - P.J.Šafařík: Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache. Prag, 1840
2. Zpráva o chemickém a drobnohledném ohledání některých rukopisů muzejních. [Protokoly V.Šafaříka a A. Bělohoubka] ČČM 1887.
3. Almanach rukopisné obrany III. Neklan, 1995.
4. J. Schneider: Poznámky k námitkám proti Bělohoubkovým zkouškám Rukopisu královédvorského. Č. Budějovice, 1920
5. O chemické a mikroskopické zkoušce RKého. Athenaeum 4, 1886--87, č.5 str. 157-163; č.7, str. 205 -- 214; č. 9 str. 291 - 292.
6. O chemické a mikroskopické zkoušce Ruk. Král.. Athenaeum 5, 1887--88, č.3 str. 72-76; č.8b, str. 233 -- 238.
7. Rukopisy královédvorský a zelenohorský - dnešní stav poznání. Academia Praha 1969.
8. Dopis akademika Šorma B.Barašíkovi z 20. června 1966, č.j. 4557/2/66
9. Dopis Dr. Jiřího Dvořáka, ved. kat. fyz. chemie UK B.Barašíkovi z 4.3.66
10. Protokoly o zkoumání Rukopisů královédvorského a zelenohorského a některých dalších rukopisů Národního muzea v Praze(1967 -- 1971). Sborník Národního muzea v Praze, řada C, sv. XXXVI. 1991.
11. Karel Komárek: Historie chemického výzkumu RKZ Sborník Národního muzea v Praze, řada C, 169--186, 1971.
12. J.Urban -- K.Nesměrák: Fakta o Protokolech RKZ. Neklan, 1996.