Text vznikl přepisem zvukového záznamu, který poskytlo obchodní oddělení Českého rozhlasu. Nesmí být použit ke komerčním účelům.
V uvedené části rozmlouvá ve studiu "Dobrého jitra" Dr. Jaroslav Jírů a dr. Josef Hanzal.
JÍRŮ:
...............
Dobrovský byl tedy velký vědec, zakladatel svým způsobem
a stalo se mu, co se takovým zakladatelům stává.
Vychoval určitou generaci, ale najednou ta generace se začala trochu od něj vzdalovat. Bylo to dáno tím, že Dobrovský byl osvícenec a ta jeho mladá generace, kterou pomáhal vychovávat a měl k mnohým z nich přímo přátelský, řekli bychom přímo otcovský vztah, byla už zasažena romantismem. A romantismus přinesl veliký zájem o středověké dějiny, ale také určitý pokles v tom kritickém přístupu a oni, kteří byli zapálení vlastenci najednou někteří z nich říkali Dobrovský to byl slavizující Němec, že. Protože on psal svá díla německy a on také byl velmi skeptický k té možnosti rozvoje českého národa a českého jazyka.
Co bys k tomu řekl.
HANZAL:
Ano, důležitá otázka.
Dobrovský sám nevěřil v budoucnost českého jazyka jako jazyka spisovného.
A má to asi dvě fáze. V té první byl velice kritický kdy si myslel, že
ten jazyk už vzkřísit nebude možno.
Ale pak v té druhé fázi už začal i trochu pochybovat asi i taky vlivem těch
svých mladších žáků a říkal že to rozhodne budoucnost.
Budoucnost to nakonec rozhodla proti jeho přesvědčení.
JÍRŮ:
Proto také tady sedíme ve studiu a mluvíme česky.
HANZAL:
Ale nicméně ten Dobrovský položil skutečně vědecké základy nejen české
mluvnici nejen české vědě o jazyce a nejen české historii.
Dobrovský položil vůbec základy modernímu českému myšlení.
A tím obrovským kriticismem a tím, co bych asi nejspíš charakterisoval jeho vlastním citátem, kdy on v předmluvě k velkému dílu "Die Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur" píše:
"Nic nebudu líčit v oslňujícím lesku nýbrž všechno nahotě neboť skutečné věci nepotřebují žádného falešného světla Mým hlavním úmyslem je říkati bez ostychu pouhou, holou nepřikrášlenou pravdu."
JÍRŮ:
A to je myslím poselství, které je platné i dnes,
že a na které bychom měli navazovat.
Ale ten spor se prohloubil přišel Rukopis Zelenohorský
a vlastně u něho stáli někteří Dobrovského žáci ale Dobrovský odmítl věřit v pravost
tohoto Rukopisu a velmi ostře se s těmi svými žáky rozešel, že?
HANZAL:
Ano. Tady ten Dobrovský já bych to vykládal, že to byl skutečně osvícenský vědec
a jemu byla vlastní kritika na všecko se dívat kriticky čili ta nová
vlna toho nastupujícího romantismu už ho nezasáhla.
On to byl člověk strohého rozumu, citově, to by byla další kapitola, nebyl to teda pouhý suchar vědecký, ale ve vědě jaksi respektoval pouze rozum.
Ale ti jeho žáci, zejména Hanka a zčásti i Šafařík a Palacký, přijali ty Rukopisy v tom domnění, že tady se objevilo něco, co ukazuje tu dávnou slávu českou, tý český kultury a vzdělanosti.
Ale Dobrovský jednoznačně jako vědec poznal, že to je podvrh že jo, a proto byl tím i dotčem i osobně a v jednom dopise Svobodovi říká "Je snad česká národní sláva tím ohrožena nerozeznáváme-li pravé od nepravého? Že svého starého učitele nejen oklamali, nýbrž oklamali úmyslně to bych neměl nazvat klukovinou?"
Čili osobně se cítil dotčen, že ti jeho žáci provedli něco, co v jeho očích bylo něco co, by vědec neměl teda .... (nerozeznatelné drmolení).
JÍRŮ
Ano, připustit.
Čili to je vlastně to poselství, kterým
Josef Dobrovský promlouvá i do naší současnosti.
On se nebál stát osamocen, protože Šafařík, Palacký Jungmann potom ti všichni
věrili na pravost Rukopisů a teprve v polovině 19. století začala německá
kritika poukazovat na ty četné slabiny a my víme velice dobře, jaký boj byl
potom sveden už v druhé polovině 19. století.
Boj, který vybojovali takoví lidé jako Gebauer Masaryk a tak a kteří prostě řekli v duchu Dobrovského a tady musíme zdůraznit že Masaryk si právě Dobrovského velice vážil a navázal přímo na něj a M řekl, měl odvahu to říci, "my nemůžeme naši českou národní myšlenku postavit na lži, to prostě nejde a my se musíme té lži zbavit".
Čili já si myslím, že v tom se asi shodneme, že zde vidíme to největší poselství Dobrovského, které promlouvá i k dnešním dnům.
I dnes jsou různé módní směry, ať už je to třeba v historii ať je to v různých jiných vědách a najdou se někdy lidé, kteří mají odvahu stát po boku pravdy, nic jiného než pravdu a stát po boku vědeckého poznání.
Myslím Josefe, že se oba shodneme na tom že to je největší odkaz, který nám Josef Dobrovský zanechal.
Já Ti moc děkuju, že jsi přišel do našeho studia a těším se někdy na shledanou.
HANZAL:
Děkuji.
JÍRŮ:
Spor o rukopisné podvrhy se pak v druhé polovině 19 století stal,
řečeno dnešními slovy, největší českou aférou.
Létali při ní vzduchem invektivy, urážky ale také,
jsme přece v Čechách a na Moravě, občas i půllitry
a samozřejmě i naprosto nezbytná trestní oznámení.
Nicméně podvrh byl přesvědčivě prokázán a Češi a Moravané tak složili zkoušku dospělosti.
Tábor obránců Rukopisů se scvrkl na nevýznamné skupinky sdružení za první republiky kolem profesora Mareše. Do své náruče je pak přijala fašistická Vlajka. Ještě i dnes se sem tam někdo najde, ale nestojí to za řeč. Říkám to i když vím, že určitě dostanu ňáký ten protestní dopis.
K tomu bych připojil malou docela osobní vzpomínku. Jako malý chlapec jsem za protektorátu přímo hltal Hlavinkovu Kroniku českou Její autor věřil na Rukopisy. A v jedné kapitole líčil slavné vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary u Hostýna, tuším v roce 1241. Já jsem měl nesmírnou radost z toho, že se ten člověk jmenoval stejně jako já, tedy Jaroslav a jak se to krásně četlo. Když jsem se pak dozvěděl, že to tak vůbec nebylo, tak mi to přišlo strašně líto.
Ale chtěl bych přece jen podtrhnout něco, co nás Čechy šlechtí.
Měli jsme rukopisné podvrhy, ale dokázali jsme se - a byla to velká zásluha
Masarykova - s nimi vypořádat.
To všechny evropské národy nedovedly.
No a na samý konec, i když ještě ne na úplný konec, bych rád připomněl, že za rok a půl v létě roku 2003 budeme vzpomínat 250. výročí narození Josefa Dobrovského. Budou se k tomu jistě pořádat semináře, pronášet slavnostní projevy. Rád bych, aby v nich nezaniklo to nejpodstatnější, co toho opravdového velikána charakterisovalo. Odvaha a láska k pravdě.