Literární noviny 33/ 1992
Zpráva, že máme další nové nakladatelství, asi nikoho nezaujme.
Už spíš vzbudí pozornost, že nové nakladatelství NEKLAN se zatím výlučně
zaměřuje na obhajobu pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského.
Jako publikační č. 1 vydal NEKLAN edici těchto památek (editor Julius
Enders), jako č. 2 Almanach rukopisné obrany (autoři: Karel Urban,
Julius Enders, Jiří Urban, František Adámek) a další dvě knihy hájící pravost
RKZ anoncuje, jednu o 704 str., druhou (od téhož autora) o 485 str.
Kdo se kdy rukopisnou literaturou trochu probíral, je v tom, co vyšlo hned
doma, snadno poznává nový článek v prastaré řadě toho typu obran,
které k čtenáři přistupují s tváří vážnou, seriózně, vědecky - ovšem
v meritu věci nekompromisně, jednoznačně. Chtělo by se říci, že habituálně
obě knihy neznamenají žádné novum, kdyby tu ovšem nebyl fakt, že práce
obhajující pravost RKZ po léta u nás nevycházely. Nějaké obrany vydaly
v minulých desetiletích zahraniční krajanské spolky, u nás se snad za
socialismu tato literatura ani vydávat nesměla. Odvodit však z toho,
že konečně máme vědeckou svobodu v tom, zda chceme RKZ prezentovat jako pravé,
nebo jako falza, bylo by laciné a hlavně jalové. Byla by to dedukce, která
dál k ničemu nepoukazuje, ani na straně zvláštní, na straně RKZ, ani na straně
obecné, tj. v čem vidět svobodu vědecké práce a svobodu společenského
působení vědy.
Těžko odhadovat, kolik lidí u nás dosud považuje RKZ za pravé, ale přesvědčil
jsem se, že mnoho těch, kdo se laicky zajímají o českou historii a o minulou
literární kulturu, vidí v pravosti RKZ záležitost nedořešenou, stále ještě
otevřenou, které chybí "exaktní" důkaz pro ten onen výklad. Pro lidi se pak
vědci seskupení kolem RKZ dělí na ty, kdo z pohodlí opakují oficiální,
školskou verzi o padělanosti, a na ty, kdo v této věci jdou odhodlaně za
poznáním a kdo svým přínosem přinejmenším rozviklávají ustrnulé pravdy,
navozují potřebnou skepsi.
Ve skutečnosti však jde o dvě skupiny zcela jiné jak co do obsahu, tak co do
vzájemného vztahu. Je už příliš mnoho masivních dokladů pro to, že se RKZ do
středověku nevejdou, než aby si historické a filologické vědy, jimž
zkoumání RKZ přísluší, mohly dovolit luxus považovat věc pravosti těchto
památek za záležitost pro ně nadále atraktivní. Neznamená to ovšem, že
na opačném konci, mezi obhájci pravosti, jsou výlučně lidé odborně nekvalitní,
- vždyť i kdysi mezi obhájci pravosti, kteří koncem 19. století oponovali
athenejskému tažení, byl nejeden vynikající odborník. Ti dnešní však
patřičně nerespektují základní pravidlo jakéhokoli odborného přístupu
a zkoumání: Padni komu padni.
Neptají se takříkajíc sine ira et studio, zda RKZ zplodil středověk,
nebo novodobý falzátor, nýbrž chtějí pouze působit ve prospěch toho,
aby za každou cenu platilo to první. Do vědecké problematiky vstupují
s apriorním, individuálně mohutným axiologickým a citovým vztahem
ke zkoumanému objektu, s předem danou vírou v pravost.
Dnešní obhájci pravosti jsou služebníci a advokáti této víry, a jakákoli
víra leží ve zcela jiném regionu, než kde je věda se svou výlučnou
rozumovostí. Věcná diskuse s obhájci pravosti - ač leckdy zdánlivě probíhá -
ve skutečnosti není in externis možná,
protože kde končí racionalita, končí i možnosti vědy.
Dá se předpokládat, že vírou krmená představa o pravosti RKZ bude
hodně dlouho přežívat, a není nemožné, že se vyvine, respektive znovu
vyvine jakýsi kult RKZ - neškodný, ale také neplodný, vcelku nanicovatý.
Víme ovšem, že se už jednou - bylo to v posledních letech první republiky -
víra v pravost RKZ spojila s ošklivým, špinavým nacionalismem.
Jevy s takovým obsahem a s takovou minulostí, jaké mají RKZ, a víry
toho typu, jako je víra v pravost RKZ, jsou za příhodných historických
okolností schopny spojovat se s všelijakým společenským nešvarem
a nekalotou, a svou firmou, na první pohled ušlechtilou, sloužit
sociálnímu neřádstvu všemožného druhu. I to je možná budoucnost obhajovaně
pravých RKZ. Prosazení této možnosti nezáleží však na nich,
nýbrž na nás.
(důraz J. Urban)
MOJMÍR OTRUBA
Pravé kontra nepravé Rukopisy - a co dál