Část III: Kritický rozbor českých glos

Adolf P A T E R A

Jak bylo již v literárním úvodu podotknuto, máme v muzejním rukopise MV troje české pravé glosy a sice:

1. Glosy v textu samém, psané velkou minuskulí, jako celý text, jsou stejného a pěkného písma. Jest jich poměrně nejméně, neb pravých glos takových nalézáme poze dvanáct, totiž:

brěza káně (128a)¹), klětce, lútka, okrin, sito, skrivanec, slad (36b), svinař, ščemel, vlcvec (255b) a vzchod. Ostatní glosy české v textu jsou padělány a promluvíme o nich později.

2. Glosy meziřádkové, psány brzy po dopsání rukopisu, jak inkoust svědčí, avšak již od jiného písaře a to nejspíše mnicha, který opravoval, v čem bylo pochybeno, a připisoval, co bylo vynecháno. Tyto glosy jsou psány písmem tučným a ne tak pěkným, jako výše vytknuté. Jest jich 42 a sice:

blien (161a), boch, brdo, cěvka, člunek (458b), diežka (448c), dre, drn, hloh, hnoj, hrach, klas, klí, lana, lov, lúč, (273a ), luk, lytky, meze (53a), mol, myto, najať, niť obojek, ocel (39a), oř, panev (471b), perie, plch, prěsada (458a), rys (178c), skorně, slad (262b), smola stan, strava, stúpa, ščetiny (315b), šidlo, tale, talov, túl.

3. Ostatní pravé glosy, jejichž je velká většina (285), psány jsou písmem pěkným, drobným, svědčícím o písaři obratném, též nedlouho po sepsání rukopisu, neboť se velmi podobají co do písma postranním latinským přípisům na počátku jednotlivýchpísmen, které byl písař rukopisu pro rubrikátora napsal, aby je tento po provedení iniciálek barvami vepsal. Písař těchto gloss znal dobře německy, neb většina německých meziřádkových gloss jest jeho rukou psána.

Pravopis glos pravých jest již přechod od stupně prvního, t. j. od způsobu označovati jednoduchými literami rozličné hlásky příbuzné k druhému stupni pravopisnému, t.j. k složitému pravopisu, kdy hlásku jsou též spřežkami, t.j. umělým skupením dvou nebo více písmen psány, aby se označila jednoduchá česká hláska. Poněvadž některé hlásky při všech pravých glosách stejně se píší, nebude toho potřebí, abychom všechny hlásky probrali a pravopis každé stopovali a skutečnými příklady dokládali. Protož vylíčíme pravopis pouze těch hlásek, které se v glosách nestejně píší, a pro snadnější přehled uvádíme je v abecedním pořádku:

Ukázka zpracování pravopisu glos MV 1. c se píše:

a) samým c: bradavice, cevv, ...
b) cz: skriuanecz.
c) cc: mrauenecc, ...

2. č se označuje:
a) pouhým c: cechel ...

Ukázka zpracování pravopisu glos

Ukázka soupisu "pravých" glos str.376 a 377

Ukázka soupisu "pravých" glos str. 388 a 389

Následující glosy nenalézáme v "Älteste Denkmäler" a sice:

nevěsta 121c 4, prěsada 458a 28, sviňák 259a 41.

Následkem toho, že mnohé glosy byly částečně inkoustem nově přetřeny nebo zvlhčeny, zdají se býti jako nově vepsány, avšak přihlédnouce bedlivěji k jejic písmu, a srovnajíce je s pravými glosami, nelze je připočísti k podvrženým glosám. Jsou to zejména následující glosy: brod, čistec, jež, juh, kosa krepelice, krzno, lelek, lichplěsy, matky (257c), opasek, podvoj, prěsada (257c), proso, ritezně, slěd, svinař, uhonie, veslo (469b), vrátce, výr.

Přehlednuvše výše uvedené glosy vidíme, že glosátoři, co se látky lexikální týče, nejvíce nám podávají slova z oboru přírodovědy, domácího hospodářství a řemesel. Z řemesel bylo glosátorovi, který připisoval glosy drobným písmem, nejvíce známo tkalcovství. Velmi pořídku se tu setkáváme se slovy abstraktními, a proto soudíme, že veliká většina glos je vzata z úst obecního lidu, a jen velmi skrovná část slov byla snad samými glosátory nově utvořena.