Část III: Kritický rozbor českých glos

Adolf P A T E R A

Ačkoliv již se stanoviska filologického a mythologického jsou závažné příčiny, které vzbuzují pochybnosť o pravosti mnohých českých glos v MV, přece stránka paleografická v tomto případě nejvíce rozhoduje. Jsme si úplně vědomi obtíží rozhodovati o pravosti neb podvrženostimnohých gloss pouze se stanoviska paleografického, avšak dlouholetými studiemi rukopisů i v tomto oboru možno se domoci určitých výsledků. Oko přivykší stálým a trvalým čtením dávnověkému písmu, vidí hned jakousi nesrovnalosť písma při padělaných a nově připsaných glosách. Padělané glosy jsou ponejvíce zkomoleny z latinských slov. Při nich vidíme rasury, ale obyčejně nedbalé, tak že můžeme rozeznati při bedlivém pozorování těchto gloss odstíny a ostatky původních písmen. Inkoust nově vepsaných písmen se značně různí od původního písma a písmena jsou obyčejně nesouměrně vtěsněna v prostor rasurou nabytý. Písmo při nově vepsaných glosách není stejné, často se písař zapomněl a smíchal v jedné glose ráz písmen z rozličných dob. Ruka se mnohdy jaksi třásla, proto písmo nejisté a nerovné. Mnohá písmena se mu často nedařila, zejména to platí při písmenech c,r a s (r opatřoval jakousi virgulí, S hrbem a c psal obyčejně okrouhleji). Inkoust je při nich různý, někdy tuze černý, někdy opět rozmíšen silně červenou barvou. Mnohé glosy jsou vepsány jakousi smíšeninou barev, která, pohledneme-li na ni se strany, se leskne a je hustě a silně nanesena na pergamen. Hledíme-li pak pozorně skrze dobré zvětšující sklo na také glosy, objevuje se inkoust aneb tekutina velmi řídkou.

Na mnohých místech pozorovati rasury s pstrno, že tam padělatel vpisoval českou glossu, ale poněvadž se mu již zcela nevydařila, tak že sám uznal za dobré ji vyškrábati, napsal ji opět pod tímtéž slovem, nad kterým se mu glosa nepodařila, aneb na jiném příhodném i nepříhodném místě. Pro prvý případ uvádíme za příklad glosu: měna(51c), pro druhý případ glossu: chrámy (111a). Všechny glosy, které se nalezají v našem rukopise pod latinským slovem, k němu patřícím, jsou veskrz nově vepsány. Na mnohých stranách, kde připsal padělatel více glos, byla-li tam již stará česká aneb latinská a německá glosa, to ji nově buď částečně buď zcela přetřel svým inkoustem, aneb zvlhčil glosu, aby se jeho stvůry mnoho nelíšily od pravých glos. Z českých starých glos připomínáme na př.: blizkota, deska (210a), dirne, hreben kokotowi, hruda, iuh, crboska, kilavec (139c), krepelice, matki (257c), podvoy, prezada (257c) a vratce. Z latinských glos uvádíme na př.: heretici (43c), fecitraga (109c), ceruum (237c), fingitur (304b) atd., z německých pak: farn (116a), melcvaz (210a), merisnekko (211c), fuht (251c), drischil (352a), při slově flauen (297b v textu) nově vepsáno l nad slovem atd. Tím se stává, že snad i některá glosa, která snad i byla původně stará, zdá se, že je původně vepsána, poněvadž byla nově opět inkoustem zcela přetřena.

Z nově vepsaných glos latinských a německých vytkneme na př.: anseres (25a), vinschafa (203a), basa (344c), drischin (353c) atd. Mnohé nově vepsané glosy jsou nerovně psány a přesahují čáry, mezi kterými se nalezá text, čehož při pravých glosách nenalezáme. Na stranách, kde se více pravých glos nalezá, padělatel již málokdy se odvážil vepsati glosu, tak ku př. str. 137, 139, 177, 178, 252 atd. Mnohé glosy jsou velmi obratně vepsány a jen inkoust je prozrazuje, mnohé pak za to velmi nemotorně a nepodařeně. Vubec patrno, že nově připsané glosy nebyly najednou připsány, ale v přestávkách, snad během několika let, tu s větší, tu s menší obratností. Padělané glosy v textu, kterých je devatenácte, jsou následující: blažu, cebole, dennice (26c 29), hoste, jun, němec, okurka, pastýř, plsť (116b 42), rak (40b 27), svantovit (20a 1), srbi (303c 3), svět (56c 40), váha (169c 23), varle, věnec (61b 26), vlchvice, živa (68c 28 a 83a 32), mezi řádky je pouze slovo kramář paděláno. Podáváme je níže v abecedním pořádku zároveň s ostatními nově připsanými glosami a hledíme co možná pomocí tištěnéhio exempláře vždy udati latinská a částečně i německá slova, z kterých byla česká komolena. Padělatel glos bral slova, jak se mu hodila, kde mu ani nová ani stará čeština nevystačovala, bral slova druhých slovanských nářečí.

Ukázka soupisu "padělaných a nově vepsaných" glos str. 490 a 491

Ukázka soupisu "padělaných a nově vepsaných" glos str. 512 a 513