Hodnocení aktivity prof. J.L. Píče ve Sborníku ČSAV
J.Kočí, strana 40:
" Boj o Rukopisy se neobešel ani bez tragické oběti osobní.
Archeolog J.L.Píč, který neochvějně věřil v pravost RK,
podnikl s dvěma jejich listy okružní cestu po významných paleografech
francouzských a italských. Jejich zdvořilá, vědecky problematická
a rezervovaná dobrá zdání interpretoval Píč jako naprosté vítězství
RK. Po svém návratu uveřejnil 17. prosince v Národní politice senzační
článe "RK před mezinárodním soudem paleografů skvěle obstál".
Malý zájem vedení Muzea o Píčovy expertýzy, ale především posměšný
článek odpůrců, podepsaný "septimán" (625), rozrušily Píče tak,
že se zastřelil. "Odkaz" Píčův a tragická gloriola jeho smrti
sloužily četným potomním obráncům k důkazům o pravosti RKZ.
(Srov. např. Perek R K. a Z. jsou pravé. 1931.)
Obnovené kroky obranné, kterými vykročila nová skupina obránců,
v níž příznačně zcela chyběli skuteční odborníci společenských
věd, přerušila světová válka."
Z. Fiala, strana 50:
"J.L.Píč učinil roku 1911 pokus o obhájení pravosti RK tím,
že několik stránek originálu předložil k posouzení několika
tehdejším významným evropským paleografům. Jejich posudky
byly velmi zdrženlivé a vyhýbavé, nekteří z nich pak později
přímo prohlásili, že dali své posudky jen na prudké naléhání
Píčovo, jenž si při tom počínal jako člověk duševně nemocný.
(viz 643: Šusta o výpovědi Rattiho)
Je přirozené, že na posudcích, které byly vydány za takových
okolností a ještě k tomu po jen zběžném prohlédnutí písma RK,
nelze mnoho stavět. Protože však žádný posudek přímo RK
nezamítal (odhady zněly na 13. - 15. století), začali obhájci
tvrdit, že "RK před mezinárodním soudem paleografickým skvěle
obstál". Tohoto tvrzení se dovolávali i tehdy, když po Píčově pokusu
dva čeští odborníci po důkladném a neobyčejně pracném
přezkoumání RKZ dospěli k zcela určitému a bezpečně doloženému
závěru, že oba Rukopisy jsou novodobé padělky."
(důraz J.U., míněny práce G.Friedricha a V.Hrubého)
V. Procházka se ve své stati "Rukopisy a právní historie"
dotýká na několika místech Píčovy kritiky Masarykovy sociologické
studie, ale jen velmi zkratkovitě a bez rozvedení vlastního stanoviska.