Po dvanácté hodině, v poledne dne 19. prosince 1911, loučil se s námi, s úředníky Musea království Českého, zvěčnělý prof. Dr. J. L. Píč, chystaje se, jak předstíral, na cestu na jih k moři pro zotavení. Hodnou chvíli jsme rozmlouvali ve vestibulu budovy a všichni jsme pozorovali jeho stísněnou náladu, oči zarosené slzami a podivný, horečnatý výraz rozechvěné, rozpálené tváře i řeč, ztlumenou neobvyklým pohnutím a děsivou sklíčeností, jak by mu někdo hrdlo svíral. A mezi řečí, vedle předtuch naznačovaných o chystaném tragickém skonu, kterým jsme nerozuměli anebo si je vykládali za pomíjející projevy okamžité chvilkové rozervanosti z posledních dnů, obrátil se ke mně s prosbou: "Ty posudky cizích odborníků otiskněte v Musejníku, prosím vás, slibte mi to." "S radostí, než se vrátíte, bude Musejníček na vašem stoku v kanceláři," sliboval jsem, stále s ostatními s obavou pozoruje podivné chování a starosti Dra Píče.
Slibu tomuto dostáti nemohu, poněvadž redakce Památek Archeologických vydá na počest svého dlouholetého vrchního redaktora Dra Píče zvláštní svazek Památek, kde bude jeho životopis, projevy nad hrobem a při schůzích smutečních, projevy soustrastné domácích i cizích učenců a družstev vědeckých a kde v souvislosti budou otištěny také v původní řeči (francouzské a vlaské) posudky ony i s českými překlady jako poslední článek v řetězu vědeckých prací a pokusů Dra Píče, pro chystaný díl Starožitností země České.
Již odcházel Dr. Píč, rozhlížeje se smutně, žalostně po prostorách Musea království Českého, jemuž zasvětil Dr. Píč všecku svoji horlivou a nadšenou činnost až do posledního dechu. Náhle se obrátil, volaje na svého laboranta p. Landu: "Pojďte se mnou, doneste p. bibliothekáři zápisky moje o té cestě do Paříže a do Italie." A obrátil se ke mně, s povzdechem a s hlasem přerývaným, který mi snad do smrti nevymizí z paměti, jak zněl smutně a zdrceně: "Ty zápisky, prosím vás, otiskněte v časopise denním, ne v Musejníku. Tam bude ta učenost cizích pánů a tu v denníku mém jsou moje dojmy, bezprostředně zapisované po návštěvách u cizích odborníků. Slibte mi, než se vrátím z cesty, že to bude uveřejněno." "No ovšem a pošlete adresu, já pošlu ta čísla, kde to bude, za vámi." "To budu rád - tak ještě jednou s Bohem," a tiskl mi ruku rukou, která za čtvrt hodiny potom stiskla ke skráni zbraň smrtonosnou.
Laborant p. Landa v několika minutách přinesl sedm listů (hotelových papírů dopisových v Paříži a z Milána). Dotazoval jsem se, jak se k němu Dr. Píč choval. Odvětil, že vlídně a že moje obavy jsou bezpodstatné. Tím jsem se trochu uklidnil a šel jsem podle úmluvy rozloučit se s Dr. Píčem před odjezdem na Františkovo nábřeží... Čekal jsem marně. Rychlík, kterým měl Dr. Píč odjížděti, odjel. A zatím našli Dra Píče v bytě s lebkou prostřelenou.
Slíbil jsem zvěčnělému příteli, že uveřejním jeho denní zápisky o cestě. Plním jeho vůli poslední v pravém slova smyslu a ku plnění vůle té jsem vázán a povinen slibem, který jsem na prosbu nebožtíka Dra Píče dal několik minut před hroznou a dojímavou smrtí jeho. Poznámek nepřičiňuji, výkladu vůbec potřeba není. Otiskuji věrně a doslovně tento poslední dokument ze života a činnosti Dra J. L. Píče. Dr. Čeněk Zíbrt.