V RZK jsou doklady na tyto číslovky: dva, tři, čtyři, pět(krát), šest, sedm, osm, děvět(ikrát), deset, dvadesiet, třie desiet, dvój, jeden (probráno u zájmen -- také ,,druhý'' není v RK číslovka, ale pronomen), oba, pátý, čtvrtý, třetí, prvý, sto, vterý a vtorý . Tedy číslovky základní, řadové, podílné a násobné.
Poznámka na okraj: nejčastěji se vyskytují útvary se základem ,,tři'' a ,,devět'' ve shodě se slovanskou a vůbec indoevropskou mythologií a proto i poesií, ač ovšem symbolických čísel bylo více.
Námitky odpůrců se týkaly 1) záměny tvarů typu ,,tři - třie '', 2) číslovek ,,třie desět - třicet'' a 3) tvaru ,,devětikrát'' místo ,,devětkrát''. V nom. by mělo prý být masc. ,,třie , čtyřie'', ale pro akus. ,,tři, čtyři'', a totéž pro fem. a neutra. V RK jsou tvary na ,,ie'' vždy, celkem šestkrát: ,,v třie prúdy, třie kóže, třie sta, čtyřie voje'', zato správné ,,třmi prúdy''. Ale toto kolísání je ve všech nebo aspoň ve mnohých stč. textech: čtyři nedvědi, Pass. 384, 1; v Symb. sv. Athanasia v Žalt. Witb., vydání J. Gebauerovo, Praha 1880, str. 170: ,,jakož ne tři nestvoření, ani tři neměřící''; ostatek u Flajšhanse, často citovaná obrana, str. 248. Ze ,,středočeského'' nom. ,,třie '' máme lidové ,,tří'', na Moravě a patrně i ve východních Čechách toto zjednodušení nenastalo, snad tu bylo ,,tři'' odedávna. U číslovky ,,třie desět'' zjistil Flajšhans ,,čtyři chyby v jednom slově''. (je psáno ,,deset''). A to: 1) má být ,,tři'', 2) chybí ,,jotace'', 3) žádána asimilace ds-dc; a 4) chybí koncové ,,-i''. Je to prý obdobný omyl, jako kdyby někdo říkal ,,tří desítek''. Také Komárek se pozastavuje nad tím, že tu odpadlo koncové -i, ač hlavní část číslovky je archaická, jevíc ještě příbuznost s ,,deseti'', což v jiný stč. památkách již není, protože tam čteme jen ,,třidsěti, třicěti'' apod. Tak ovšem i v incipitech RK ,,kapitule šestmezcietmá'' atd. O poměru tři-třie viz výše, rovněž odchylky v ,,jotaci''. Věc si však žádá hlubšího rozboru.
Nejstarší dochované tvary jsou ve stsl. a odtud poznáváme, že původní skloňování číslovky ,,10'' bylo souhláskové a řídilo se vlastně slovem ,,loket''. Proto ,,jedin6 na desete'' = 11, tri desete jako tři lokte. Slovo ,,deset'' samo vzniklo z číslovky řadové ,,desátý - dekmtos'' a bylo původně masculinum! Proto je tvar ,,třie '' zde náležitý. Odpůrci, jak se zdá, žádají, aby bylo staročesky důsledně ,,desěť'' - i-kmen jako číslovky 5, 6, 7, 8 a 9. Masc. v ,,třie desět'' je kryto příbuzným ,,dva desět'', nikoli ,,dvědset''. Také tuto číslovku máme v RK, a to v Jar.: dřeves dvadset, všech dvadesět. Jak vidno, užil pěvec podle požadavků metra jednou formy delší, podruhé kratší, ale nikdy ne žádaného ,,dvadcěti'' nebo podobně. Koncové -i je potlačeno v našich textech v těchto případech důsledně, a proto je nutno hledat výklad jiný. Ten se nabízí z Čestm. 17, 23 ,,zástup bě čtyřie hlukóv četný''. Zde nebyla uplatněna žádná námitka, ač i tu je gen. partitivní po číslovce. Je proto nutno vidět ve výše citovaných útvar gen. plur. od souhláskového ,,deset''. Nepravidelná je tu ovšem nosovka, neboť bychom čekali ,,desát'' podle ,,padesát, šedesát'' atd. Ale nasály se v RK projevují odlišným vývojem, jak jsme viděli u slov ,,věza , siehodlúhý, usvěděvší''. Působila tu jistě také analogie podle skloňování číslovky ,,desěť'' nebo ,,deset'' (duál dva deseti, desětikrát atd.). Ostatně je v češtině také odchylka opačná: ve slově ,,patnáct'' by mělo být před měkkým jerem vlastně ,,petnáct'' jako ve slovenštině.
Příklady na kárané spojení ,,tři desítek'' je dosti. Např. ,,tři chlebuóv'' v Ev. Ol. 274a, ,,četyřech lap'' - na čtyřech tlapách, uvádí T. P. Lomtev, Očerki po ist. sintaxisu rus. jaz., Moskva 1956, str. 406; ,,d7va učenik7 svojich7'', Mar. 19, 29 (pozdější rk zde vkládaly ,,ot''), Ostatně jsou tyto archaismy zachovány v násobných ,,třikrát, čtyřikrát'', neboť druhá část slova pochází z pův. masc. ,,krat7'' - zářez, stsl. též ,,trikraty'' vedle ,,tokrat7, sěkrat7'', i v Čestm. ,,pětkrát'' a ,,devětikrát''. Dále ruské ,,tri devjat6 bogatyrej'', kdy se jako ,,desítka'' skloňovala i ,,devitka'', ,,za tri devjat6 zemel'' ruské nářeční ,,dva, tri raz'', jiné příklady u Miklošiče IV, 482; snad je podobně tvořen i ,,Triglav''. V Žalt. glos. Athan. 18 se čte ,,tři bohóv neb hospodinóv řiekati'', sc. tres Deos aut dominos dicere prohibemur. Viz ještě literaturu: Větší slovník Šanského, s.v. dvadcat6; Sreznevskij I, 637 a Berneker, ES s.v. deset, kde se upozorňuje též na různé anomalie, vznikající u číslovek při rychlém proudu řeči.
Pro úplnost uvádím ještě dva méně pravděpodobné výklady tvaru ,,třie deset''. Mohla tu být chyba v opisu, kde třeba bylo v předloze ,,tre deset iich'', což se dalo číst i ,,třie desěti jich''. Tím by byl však porušen desetislabičný verš, který zde vznikl. Nebo tu máme tvar nadmíru starobylý, zatím jinde se slovanských jazycích nedoložený: ,,deset'' by bylo nesklonné jako bojótské ,,vikati'', latinské ,,viginti'' z ,,kmt''. Hláskově to odpovídá ,,deset'' celkem přijatelně a kromě toho je ,,desítka'' již projevem abstraktnějšího myšlení. Jistě bylo i v praslovanštině ,,deset'' původní indeclinabile.
Námitky byly vzneseny i proti ,,devětikrát'', žádáno běžnější ,,devětkrát''. V téže skladbě, v Čestm. j-e i ,,náležité'' pětkrát. Mělo by být prý skládáno takto: devět6 - krát, t.j. ,,devítka - krát'', ale ,,dvaceti - krát'' tedy ,,dvě desítky - krát''. Tak žádá i Komárek k Čestm. 17, 19. Bylo by tu možno operovat s analogiemi - připodobněním k onomu ,,dvacetikrát'' tak, jako je dnes naopak ,,dvacetkrát'' podle ,,pětkrát'', nebo různorodostí komposičních vokálů. Doklady pro obdobné tvary: v neděli devatinástú, Ev. Ol. 297a) jinak vždy ,,sedmnástá, šestnáctá, osmnástá''. Ve stsl. nacházíme ,,do sedmikrat7'' i do sedm6krat7. Flajšhans ještě jako obránce se domníval, že by mohlo být v ,,devěti'' ještě pozůstatek jeru. Ale třeba to byl ustrnulý bezpředmětný lokál nebo gen. připodobněný ke gen. ,,krat''. Takových volností je i jinde dost ,,uv''#34039#>tisíckrát, tisícekrát i tisícikrát (Kruml. 75a). Jiný výklad nalezneme u A. Knopa, uv. spis, str. 58, který soudí, že ,,desetikrát'' vzniklo přizpůsobením ke ,,kolikrát'' a ,,tolikrát''. O slezském nádechu Čestm. budeme mluvit častěji. Ostatně je komposiční vokál ,,i'' zachován i ve složeninách ,,desetinásobný, devítihlavý'', obdoba v ruském dvuglavyj, dvukratnyj a konečně i v českém ,,dvouhlavý''. Stsl. ,,sedmikraticejo'' - sedmkrát. Jev může souviset i s tvořením substantiv jako ,,vlastice, ložice'', viz příslušný odstavec.
Duál u číslovek v RZK je přesně zachován: ščít dvú zubú; tak i při číslovce ,,oba, obě''.