Český časopis historický
1994
RECENZE
ČČH 1994, ročník 92., číslo 2., strana 355 a 356:
Julius ENDERS, Rukopis Zelenohorský a Královédvorský, vznik, styl a
básnická hodnota staročeské orální poesie, Praha, Neklan 1993,
404 s.
Nakladatelství Neklan vydalo od téhož autora roku 1991 edici Rukopisů a
roku 1993 Jazykovědný rozbor Rukopisu Zelenohorského, Královédvorského a
dalších textů s nimi spojovaných. Třetí kniha se zabývá, jak ukazuje její
podtitul, především estetikou a etikou RKZ. Obránci Rukopisů se tedy u nás
opět hlásí o slovo. Enders nepovažuje za pravé jen oba Rukopisy, ale i
písemnosti, které za padělky pokládali kdysi i obránci RKZ (např. Píseň pod
Vyšehradem a Milostnou píseň krále Václava - viz s. 27). V dnešní
podobě byl podle autora RZ zapsán v 11. nebo 12. století
(s. 27), RK na konci 14. století (s. 59). Je nutno přiznat,
že k svému tématu přistoupil Enders s velkou pílí a na základě dosti
rozsáhlé literárněvědné literatury. Aby obhájil svou základní tezi, že RKZ
jsou pravé, musel se však také zabývat historickou a paleografickou
problematikou. Polemizuje proto se statěmi, které o této problematice byly
uveřejněny ve sborníku RKZ - dnešní stav poznání (Sborník Národního muzea
v Praze, řada C, XIII/XIV, 1968/1969). Při této polemice se
projevilo to, co je typické pro obhájce RKZ z tohoto století: znají výborně
RKZ a literaturu o nich, nemohou však být odborníky ve všech oborech, které
se RKZ zabývaly. Na počátku 8. kapitoly, která je věnována
paleografické stati Z. Fialy z uvedeného sborníku, autor svou
neodbornost upřímně přiznává. Z toho, co píše, je zřejmé, že obecný
vývoj písma a způsob jeho zkoumání skutečně blíže nezná; proto závažné
námitky buď bagatelizuje (zkratky pro "pře" a "při" - s. 48), nebo
nechápe (ligatury "ia" a "rs! - s. 49). K tvrzení Ivanovovy
komise, že RZ byl napsán na palimpsestu, Enders poznamenává, že to svědčí
spíše o pravosti (s. 28); vůbec mu nevadí, že důkazem proti pravosti RZ
není skutečnost, že byl psán na palimpsestu, ale že pod textem, který klade
do 11.-12. století, bylo objeveno písmo mladší. Pokud se autor zabývá
historickou problematikou RKZ, je typické, že se jen velmi stručně dotýká
básně Jaroslav, která je pro posouzení RK z historického hlediska
nejdůležitější. Jeho nesouhlas s postupem historiků, kteří se zabývali
hodnověrností pramenů týkajících se údajné bitvy u Olomouce roku 1241,
svědčí jen o tom, že zásady historické kritiky nechápe. Jestliže mi vyčítá,
že jsem se ve zmíněném ssborníku nezabýval Marešem uváděnými doklady z
Erbenových Regest o delším pobytu Tatarů na Moravě v uvedeném roce
(s. 38), mohu k tomu jen podotknout, že jde o Bočkova falza z minulého
století. Báseň (podle Enderse píseň) Oldřich, které věnoval značnou
pozornost, je podle něho "idealisovaný Thietmar, který jako současník
líčených dějů se projevil zpravodajem nejpřesnějším" (s. 71); kronika,
o jejíž znalosti u nás nenalézáme až do počátku 17. století ani stopu,
tedy byla známa autorovi předlohy básně, podle Enderse
z 11. století (s. 59). V knize jsem nenašel zmínku o
důkazu podvrženosti RK, s nímž vystoupil Josef Pekař: v básni Beneš Heřmanóv
se mluví o Hrubé Skále, ačkoliv se tento název pro hrad v Českém ráji
objevuje až v 18. století. Chtěl jsem si tuto skutečnost ověřit
podle rejstříku, ale tam hesla Josef Pekař a Hrubá Skála uvedena nejsou, i
když se v textu knihy tato jména vyskytují. Podle mého mínění autor
vynaložil na sepsání této knihy mnoho času a usilovné snahy marně.
J.Mz. (Jaroslav Mezník)
Odpověď dr. Enderse na kritiku J. Mezníka.
Český časopis historický
1994, ročník 92., číslo 2.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná