Vlastenec Mikoláš Láska sestavil starý rukopis z českých lidových písní,
RK a Goethových básní. Přátelé filolog a chemik mu básně napsali starým písmem
a opatřili obrázky. Chemik nikdy neprozradil, jak dosáhl starého vzhledu
rukopisu, říkal pokaždé něco fantastického, jako že jej nechal sežrat slonovi.
Rukopis byl zazděn ve zdi hasičské zbrojnice a s velkou slávou objeven.
Následují spory o jeho pravost.
Fritz Mauthner s oblibou napodoboval styl různých známých autorů. Do románu
"Český rukopis" zařadil dvě básně, ve kterých se pokusil napodobit styl RKZ.
Die böhmische Handschrift. 1. vydání. Paris, Leipzig, München.
Verlag von Albert Langen 1897, 245 s.
Referát v Československé vlastivědě od Pavla Eisnera:
"Český suplent Mikoláš Láska, omezený šovén, vydržovaný pražskou číšnicí,
"objeví" starý český rukopis a stejně "objeví" petrolejová ložiska na
Duchcovsku; z toho děj, jenž dává přehojnou příležitost k parodiím na český
národní ruch, české spolky, českou kulturu, kterou teprv pruský slavista
Vollenius na jedno posezení přebystrým vědeckým důkazem zbaví obludného
"operntálského rukopisu". Kniha se hemží nejapnými výpady a rádobyvtipností
až do té "swičkowa pečeni", která prý podle podivného jazykového vkusu znamená
Talgbraten (lojová, stearinová pečeně). Ubohý a trapný pamflet tohoto "Českého
rukopisu" je hrozným pomníkem záporných možností celé jedné literatury a nad
jiné cenným objektem v pomyslném kabinetu kuriosit, jenž by shromáždil
pathologické výplody židovsko-německé asimilace - objekt tím průkaznější, že
jeho zploditelem je duch jinak do té míry superiorní jako Mauthner. Po letech
přichází lepší poznání. V prvním díle svých Pamětí (Erinnerungen, 1918)
myslitel jazyka, který prohlédl klam slov a hesel a rozdrtil jejich hluché
hlasy mezi žernovy své neúprosné kritiky, soudí sice stále ještě příliš
blahovolně o svém "Českém rukopisu", ale přiznává svou někdejší národnostní
nespravedlivost, přičítaje ji dojmu z rukopisných padělků, a rozhodněji než
kdokoli z jeho krajanů odsuzuje a zavrhuje nevraživé zlehčování českých
kulturních snah, jak bylo v 19.století dědičným hříchem německých generací u
nás.
(Dr. Pavel Eisner: Německá literatura na půdě ČSR od roku 1848 do našich dnů.
S. 345-346; In: Československá vlastivěda. Sv. 7, red. A. Pražák, M. Novotný.
1. vydání. Praha, Sfinx 1933, s. 607)
Dominik Dvořák
Příspěvek k otázce pravosti tzv. rukopisu Královéhradeckého
(sci-fi povídka)
Rukopis Královédvorský ukryli v kostele lidé ze 24.století, aby pomohli
českému národnímu obrození. Chtěli je ve vhodný čas vyzvednout - "chemicky
budou prokazatelně původní".
Stalo se zítra Antologie české a slovenské science fiction.
Svoboda Praha 1984. S. 302-305.
Elias Lönnrot
Kalevala
(epos)
český překlad Josef Holeček
Finsko-karelský epos, sestavený v 19. století z pozůstatků orální
poezie.
Překladatel použil mnohé výrazy z Rukopisů: "Čemu byla zůstavena/ bříza
tato neskácena"; "dřízhy", "medná mana" ...
Josef Linda
Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům
(divadelní hra)
Podle básní z RK Jaroslav, Záboj. Velký vliv Schillerova Fieska - ve
výběru postav, v ději, ve vedlejších okolnostech, dialozích. Mluva dramatu je
strojená a nepřirozená.
(Vyšlo v březnu 1823).
Nová
píseň o hrozném zfalšování starých památek
objeveném skrze dvě hvězdy českých a vysokých škol pražských roku
tohoto.
(anonymní parodistická píseň)
Zpívá se jako: "Jabůrek u kanonu stál".
Je psána tónem posměšným a urážlivým. Ve druhé sloce naráží na názor, že
Gebauer byl k svému vystoupení proti Rukopisům podnícen Němci nebo svobodnými
zednáři. V písni se zmiňuje i reakce německých novin Bohemia.
Vyšla na jaře 1886 na Král. Vinohradech.
Nejnovější Královédvorský rukopis.
České příběhy z tisíce a jedné noci.
(Anonymní hanlivá brožura. Původní název: Allerneueste Königinhofer
Handschrift. Tschechische Geschichte aus Tausend und Einer Nacht. Vydal ji
redaktor německých novin Bohemia J. Willomitzer v Düsseldorfu.)
Svatopluk Čech
Petrklíče
(pohádka ve verších)
Báseň č. 5: Učenec koupil u vetešníka klíče, myslí si, že jsou
od Vyšehradu. Píše o své hypotéze pojednání, "píše o trigorce, o kurhanu, o
Svarohu, plku Igorevě, o nosovkách dávných Polabanů, o vítězi, o věhlasné
děvě". O klíčích se píší skvostné knihy, učitelé o nich učí, najde se však
odpůrce, který řekne, že Vyšehrad "zavíral se leda na petlici nebo na závoru".
Je zvolena komise k prozkoumání klíčů, ale klíče se zničehonic ztratí. Slovy
"Vyšehrad", "vítěz", "věhlasná děva" ukazuje básník paralelu s Rukopisem
Zelenohorským.
Svatopluk Čech
Pestré cesty po Čechách
(povídky)
Profesor Kostlivý a Jan Vraný putují z Prahy do Dvora Králové, protože
chtějí hledat přímo na místě důkazy pravosti RK, například odstřižky
pergamenu. V Sobotce v hospodě slyší jméno Vaňura, které profesor zná z
historie nálezu RK. Najdou dotyčného Vaňuru, zjistí, že skutečně jeho předek
měl zbytek staré pergamenové knížky, ale že jej zašil do podešví bot. Profesor
běduje: "Takového tedy osudu dostalo se nejdrahocennější památce našich
předkův! Nepřeberné poklady dřevní poesie surově rozšlapány v ničemných
trepkách nevážnými nohami nevědomých potomkův!"
Josef Urban
Poslední tečka za Rukopisy
(historický román)
© Dana Mentzlová
© Česká společnost rukopisná