Kromě toho Národní muzeum uspořádalo k problematice Protokolů dvě besedy,
kde byl opět hlavním informátorem spisovatel Ivanov. První se konala
24.4.1991 a nesla název "Problematika kriminalistických rozborů
Rukopisů královédvorského a zelenohorského (beseda s odborníky).
Druhá beseda se uskutečnila 7.4.1994 pod názvenm "Jak jsme je znali"
s podtitulem "Vzpomínky na zkoumání RKZ a spolupracovníky Knihovny NM".
Zde hovořil spisovatel Ivanov především o nově vydané beletristické publikaci
"Utajené protokoly aneb geniíální podvod", která poněkud zastínila
zveřejnění oficiálních Protokolů.
Tato "beseda" již nedala nejmenší příležitost jakékoli výměně
názorů či vyslovení připomínek.
Následným snahám České společnosti rukopisné uspořádat v prostorách NM
polemickou přednášku Národní muzeum nevyhovělo.
Někdy v průběhu roku 1991 byla aktivována činnost
speciální komise, která začala zkoumat závěry oponentury z
roku 1975 a posléze o tom vydala pozoruhodný dokument, který
sice nebyl označen jako tajný, ale Národním muzeem publikován nebyl.
Zde následuje:
Stanovisko Národního muzea
Jiří Urban
V době porevoluční se ujalo informování o výsledcích
hmotného průzkumu Rukopisů Národní muzeum.
Velká příležitost se k tomu naskytla v roce 1991. K dvoustému výročí
narození Václava Hanky byla ve foyeru Národního muzea instalována rozsáhlá
výstava.
Bez zřetele k závěrům Vědecké rady Kriminalistického ústavu z roku 1975 byly
mezi exponáty vystaveny i vybrané části tzv. Reprezentačních
Protokolů.
Tyto dokumenty sice nebyly označeny jako
" Protokoly Kriminalistického ůstavu",
jak se uvádělo kdysi v beletrii, ale jen jako " Kriminalistické
analýzy". Nicméně ani toto rafinované aranžmá nemohlo odstranit faktický
rozpor s oficiálním stanoviskem Kriminalistického ústavu a se závěry
Ministerstava kultury plynoucími z dokumentu, který je
uveden zde.