Příprava této edice je náročnější, než tomu bylo u RZ. Důvodů je několik. Je nutno plně vzít v úvahu text písně ,,Jelen'' z 13. století. Budeme jej značit ,,RK 1''. Je psán méně pečlivě, ale na několika místech správněji. Bylo by ovšem předčasné hovořit o ,,třídě'' rukopisné, neboť není jisto, zda byl RK 1 předlohou pro RK. S tímto byl spíše konfrontován jiný, pro nás ztracený text.
Rasury a opravy, na nichž se Hanka podílel jen bezvýznamně, je třeba prověřovat. Zdá se -- ač operační základ je tu nadmíru úzký -- že škrty nebo vpisky pocházejí z nějakého textu, jenž byl posunut více na východ.
Vedle vlastního obsahu RK čteme ještě text s ním přímo nehomogenní, incipity, uvádějící počet knih písní nebo o čem bude dále řeč. Písmo je shodné, jazyk nikoliv.
Počáteční ,,Oldřich'' je neúplný a před ním předcházela ještě jiná epická píseň nám zcela neznámá. Pergameny byly rozstřiženy chrámovými kostelníky a padly za oběť opravám měchů u varhan, jak je obecně známo. Proto máme z těchto listů jen ,,Proužky'' , viz dále. Zachovaná slova jsou však duktem písma, gramatickou stránkou i předpokládaným obsahem plně návazná na hlavní text.
Písař RK se dopustil některých zřetelných omylů, i když poměrně nečetných. Tam, kde jsou věci zcela jasné, provádíme opravu. Je však nutno si počínat citlivě; kde je užito pravopisu fonetického, ponecháváme znění předlohy, neboť tu lze vyvodit důkaz, že RK byl původně přednášen. Kromě toho může věc sloužit příštím badatelům k ještě přesnějšímu stanovení původu této památky. Podotýkáme, že orthografie RK je jindy přísně etymologická, dosvědčujíc archaickou výslovnost.
Písař nepochybně vyhotovil několik desítek knih, z nichž máme jen fragment. To u něho vedlo ke zmechanisování praxe, jevícímu se v tom, že některé skupiny písmen se opakují, i když třeba nesprávně a snad i v rozporu s výslovností v době, kdy byl RK opisován (patrně ke konci 14. století). Platí to zejména o zájmenu ,,ves'', kdy čteme vždy a bez ohledu na ,,jotaci'' ,,vsie'', o reflexivu ,,sě'', možná též o demonstativu ,,sien''. Imperfekta však mají vždy ,,-se'' (chodivase), rovněž ,,sedi, seri'' - šedý, šerý.
Občas jsme považovali za nutné text opravit. Víme dnes o staré češtině více než písař, který zřejmě neporozuměl hlavně některým OJ a lpěl proto na předloze, psané patrně orthografií jednoduchou. Proto jsme změnili jména ,,Veston, Vneslav, Oldria'' na ,,Věstoně, Vněslava, Oldřu''. Rozumí se, že i rukopisné ,,nalit'' je třeba změnit na ,,naliť''.
K tomuto technologickému úvodu odkazujeme na Rozbor, str. 24 nn.
Problémy vyvstávají při přepisování forem s ,,i, í, ie''. Někdy je dvojhláska na místech ,,nenáležitých'' a jsou pro to možná čtyři vysvětlení: zvratná písařská analogie (hyperkorektnost), nářeční relikt po českých Chorvatech, hlavně při skolnění ,,s niem'', gen. ,,jiech'' (též na jednom místě v Ev. sv. Jana), krajové rozšíření vokálů, připomínající hanáčtinu, a konečně specialita RK, kdy ,,ie'' mohlo značit totéž co ,,í'', jak nadhodil Komárek. Jsme ovšem povinni v přepise zachovat tuto anomalii(?).
Problém je i s ,,jotací'', správněji s palatalisovanými konsonanty. Osobně se domnívám, že hovorová výslovnost v době, kdy byl RK opsán, tedy ve 14. století (spíše v jeho druhé polovině, ne-li v jeho závěru) nebyla od dnešní praxe příliš odlišná a že se říkalo ,,v Praze, ta búře'', zvratné ,,se'', ta ,,duše'', nikoli ,,Prazě, búřě'' atd. Pokud byla ,,jotace'' zachována, jde to na vrub starších předloh nebo písařskému konservativismu. Tento stav je i v RK, kde nacházíme značné kolísání. Máme tu důsledně ,,sie, sě'', ale i ,,petkrát, zveř'' (dialekt ,,petácký'') proti ,,pólie'', poloviny, asi vliv nějaké lokální výslovnosti, stojí zanedbání měkkosti na mnoha jiných místech. Palatalisace na území RK byla důsledná, viz ,,vícestvie'' a tvary typu ,,k otcém'' zřídka (-ó-), ale předloha měla buď pravopis jednoduchý nebo jiné spřežky. Její skutečnou existenci dokazuje mj. jistý ductus písma a celková poměrná správnost textu.
Zmechanisování skupiny ,,sie'' se přeneslo též k přepisu slabiky ,,ře'', která je téměř vždy transkribována ,,rsie''. Ačkoli písař a pravděpodobně i pěvec sotva vyslovoval ,,rěč'', nezbývá než takto přepisovat, a to i v místech, kde ,,rě'' je nesprávné. ,,I'' není v RK znaménkem pro měkčení. Jinak je tomu v Mil. písni krále Václava (Rozbor, str. 26 nn).
Proužky
O nich jsem pojednali v Rozboru, str. 27 nn. Tamní předpis provedený spíše k objasnění jazykové stránky než k účelům ryze reprodukčním, tamtéž na str. 29 nn. Proto zde uvádíme novou transkripci, vycházející hlavně z předlohy Kašparovy.
Proužek 1
| 1 | eše vsie po |
| roďte otstu1 | |
| viem dachu i | |
| vav svój ko | |
| 5 | rucie zraky pro |
| le vňuž2 ne | |
| enstvo dos | |
| řě hlavu | |
| ěm sě vz | |
| 10 | brazdeše vp +3 |
| biu i by lka | |
| koněm črn | |
| zdu silnu r | |
| pobieše ta | |
| 15 | ené mohu |
| cěm sěmo i | |
| radostivo hl4 | |
| lanow i wit | |
| Zvola B | |
| 20 | i hrr5 |
| su ke | |
| se nemožes | |
| ež slavný | |
| ny skaza i...a6 | |
| 25 | ud duch prs |
| vsěch po vla | |
| ide večerem | |
| nu noc dale | |
| se búřiu v | |
| 30 | jejú krásnú |
| dal nicěm ot | |
| dolóv sě mu | |
| zě protiv sě |
Proužek 2
| emi jezdie | |
| 35 | vsiu7 ludu i po |
| sě řěky na | |
| dachu sě i ř | |
| em skrače8 jeho | |
| semi silným | |
| 40 | tvój duch sě |
| oleny9 vsici | |
| hu otvořie | |
| viemu i davem | |
| se hradu k sl | |
| 45 | jak pred10 voj |
| strany rozstup | |
| jarý junoše | |
| by kehdy ne | |
| slovy střě | |
| 50 | vsě vsě kr |
| protiv Bole | |
| vý den bojo | |
| linhem11 poda | |
| ti Veleslava | |
| 55 | jich lud ves |
| mnú i v den12 | |
| bra sě dlúh | |
| ne v krva | |
| sta oba pred13 | |
| 60 | žalostnýma |
| sě bratřie | |
| am neroskazo14 | |
| luce15 vece | |
| iměchu vs | |
| 65 | ost ot kněze16 |
| se sě pove |
Proužek 3
| likém skře | |
| zi vzhór | |
| sě i zdach | |
| 70 | lepo doid |
| třie i zac | |
| čém mečém17 | |
| jim káže i | |
| sědáše na | |
| 75 | pres vsie n |
| ku Praze ku | |
| de naproti n | |
| tichu sě n | |
| i by dlúhá | |
| 80 | jejé levo |
| stvo ide i | |
| rozkacen | |
| ra v chor | |
| lil na vo | |
| 85 | cěm i lútý r |
| šesta vod | |
| soka ude | |
| va vnide | |
| vele ku pra | |
| 90 | dem i jich |
| patých ju | |
| i kóň jemu i pro | |
| iska sě u | |
| seče moc | |
| 95 | ruj sě ro |
| lo zastave | |
| zn koněm | |
| vzchod ji | |
| ne na kn |
Proužek 4
| 100 | ci svú mo |
| seše i vzn | |
| stli mnozí | |
| du sě sně18 | |
| pene kor | |
| 105 | i pred siemi |
| ot zapě | |
| za kóň svój | |
| i vrahóv | |
| sě tv(r)da19 | |
| 110 | se svú hla |
| iti i napa | |
| oide mého | |
| n dub s kn | |
| mo hovo20 | |
| 115 | óm dáno |
| ach noci | |
| porobiv | |
| spěchu | |
| im bystr | |
| 120 | sě i moh |
| blsket br21 | |
| ot vsěch | |
| uje svo | |
| olani vd | |
| 125 | hdy sú v22 |
| druha ko | |
| pred i pred st | |
| vlasti sú | |
| abili23 slav | |
| 130 | ot vsěch |
| kov zev | |
| sie v č24 |
Oldřich
tamo, kam(o)1 sě vladyky sněchu. str. 5, ř. 1 - 33
Sedm2 sich vladyk s udatnými sbory.
Výhoň Dub tamo s niem snahú chváta3
se vsiú chasú svojú temnem nočniem.
5 Sie chasa mu bieše na sto chlapóv,
vsěch sto jmieše v nožnách břietné meče,
k mečém vsěch sto jmieše mocná paže,
k Výhoňu v útrobách statnú vieru.
Dostúpichu mýta střědem lesa,
10 podáchu4 si kolem pravě rucě,
tichými slovesy hovořili.
Noc sě přěvalíše přřěs pól noci,
pokročíše k jutru šedošeru
Aj, tu vece Výhoň knězu Oldře5
15 ,,Hoj, poslyš, ty veleslavný kněže!
Bóh ti bujarost da u vsě údy,
Bóh ti da věhlasy v bujnú hlavu.
Ty ny vedi proti zlým Polanóm!
Po tvém slově pójdem v pravo, v levo,
20 buď v přěd, buď v zad, u vsě pótky lúté.
Vzhóru, vzmušte chrabrost bujných srdec!''
Aj, ta kněz vzě prapor v mocnú ruku:
,,Za mnú, za mnú chrabro na Polany,
na Polany, vrahy našich zemí!''
25 Hrnúše sě za niem osm vladyk,
s vladykami třie sta pól sta vojnóv,
vojnóv přěudatných, tamo kde bě
mnostvie Polan rozvaleno ve sně6.
Na vrsě, kdě stáchu po kraj lesa,
30 aj, vsia Praha mlčie v jutřniem spaní7,
Vltava sě kúřie v raniej pářě,
za Prahu sě promodrujú vrrsi,
za vrchy vzchod šedý projasňuje.
Shóry dolóv. Ticho, vsě tichúnko.
35 V tichej Praze chytro pokrychu sě8,
oružie vsě krzny zahalichu.
Ide pastucha po šerém jutřě,
hlása bránu otvořiti vzhóru9.
Slyše stráže10 volánie pastušino,
40 otvoři mu bránu přěs Vltavu.
Vznide pastýř na most, hlasno trúbi,
vzkoči kněz na most, sedm vladyk za niem.
Prokní cvála se vsiem se svým///ludem str. 6, ř. 1 - 33
Uderichu rány bubny hromné,
45 vyrazichu zvuky trúby hlučné,
chorúhvi tu sbory11 na most vraziú,
ves most otřása sě pod jich davem.
Strach uderi12 u vsě u Polany.
Aj, Polené oružie chvatajú,
50 aj, vladyky sěčné rány sekú.
Polené tu skáčiú sěmo tamo,
davem trčiú ku bráně přiekopy
dále, dále přěd udatnú sěčiú.
Aj, vícestvie jesti Bohem dáno!
55 Vstane jedno slunce po vsěm nebi,
vstane Jarmir nad vsiu zemi opět.
Roznosi sě radost po vsiej Praze,
roznosi sě radost kolkol Prahy,
rozlétnu sě radost po vsiej zemi,
60 po vsiej zemi od13 radostnéj Prahy.
<
tex2html_comment_mark> Beneš Heřmanóv1 Počíná sě kapitule šestmezcietmá třětiech knih o pobití Sasíkóv.
Aj, ty slunce, aj, slunečko,
ty li si žalostivo?
Čemu ty svietíš na ny,
na biedné lidi?
5 Kdě jest kněz, kdě lud náš braný?2
K Otě daleko zajel.
Kto ny vrahóm vytrže,
sirá vlastice?
Dlúhým tahem Němci tahú.
10 A sú Němci Sasíci.
Ot Zhorělských dřěvních hor
v náše3 krajiny.
Dajte, nebožátka, dajte
střiebro, zlato, zbožice.
15 Paky4 vám vyžehajú
dvory, chyžice.
A vsěcko nám vyžehachu5,
střiebro, zlato pobrachu,
hovědce otehnachu,
20 dále k Troskám jdú.
Netužte, kmetie, netužte!
Juž vám travička vstává
tako dlúho stúpaná
cuziem kopytem.
25 Víte vence6 z polských7 kvetóv6
svému vyprostiteliu!8
Osenie sě zelená,
proměnie sě vsě,
Ruče sě proměníše9.
30 Aj, ta Beneš Heřmanóv10
tajno lud v hromadu zve
protiv Sasíkóm.
Shlučechu11 sě kmetští ludie
v lese pod Hrubú12 skalú
35 Vsiak za oružie jmě cep
protivo vrahóm.
Beneš, Beneš v přědu jede,
za niem ves lud drážlivý13.
Pomstu, pomstu vola/// str. 7, ř. 1-32
40 vsěm Sasóm pleňúcím14.
Aj, ta hněvi uchvátichu
krutosťú obě straně
vzbúřichu sě v útrobách
rozezlených muž,
45 rozohnichu zraky jejú.
Vstanú kyji nad kyje,
protiv sobě strašivo,
kopie nad kopie.
Srazistě tu obě straně,
50 jakž by les v les sě valil.
Jak blesk15 hroma po nebi,
tako blesk mečév.
Vzezvuče skřěk hrózonosný,
poplaši ves zveř leský,
55 vsě nebeská letadla
až po třětí vrch.
Rozléha sě po úvalech
ot skalnatých hor16
tu ráz kyjév, tu mečév
60 jak kot17 vetchých18 dřěv.
Tako stasta obě straně
protiv sobě bez hnutia
na zasazenú patú,
na pevnú lýtkú.
65 Obráti sě Beneš vzhóru,
kynu mečem na pravo,
tamo sě síla hrnu;
kynu na levo,
i v levo búři sě19 síla;
70 ot zad na skalnatý lom,
i z loma vsě kamenie
na Němce vrhú.
Ide pótka s chluma v rovňu.
I by Němcém úpěti,
75 i by Němcém prnúti20
i pobitie jim!21
Jaroslav
Počíná sě o velikých bojéch křěsťan s Tatary.
Zvěstuju vám pověst veleslavnú
o velikých pótkách, lútých bojéch.
Nastojte1 i ves svój um sbierajte,
nastojte1, i nadivno vám sluchu!2
5 Ve vlasti, kdě Olomúc vévodí,
jesti tamo hora nevysoká,
nevysoká, Hostajnov jéj imě.
Máti Božia divy tamo tvoří.
Dlúho vlasti náše v mířě biechu,
10 dlúho obih3 mezi ludem ktvéše,
ne4 ot vzchoda v zemiech búřia vstáše,
vstáše dceře dle5 taterska cháma
juž křestěnští ludé pro kamenie,
pro perly i pro zlato zabili.
15 Lepá Kublajevna jako luna
uslyše, že vlasti na záchodě,
v siechže vlastech luda mnoho žive.
Otpravi s///ě poznat nravóv cuziech. str. 8, 1-33
Na nohy tu skoči junóv desět
20 i dvě děvě ku próvodu jejé.
Nahrnuchu, čeho třeba bieše,
i vsedachu vsi na ručie koně
i brachu sě, kamo slunce spěje.
Jako zora po jutru sě sieje,
25 kehdy nad mrkavy šumy6 vznide,
tako sě dci Kublajeva cháma
rozenú i strojnú krású sieše.
Obvlečena bě vsia v zlatohlavě,
hrdlo, ňadra rozhalena jmieše,
30 věnčena kameniem i perlami.7
Diviechu sě Němci kráse také,
záviděchu bohatstvo jéj velím,
střěžechu jéj púti jejé dráhu8,
vypadnuchu na ňu mezi dřěvy,
35 zabichu ju i pobrachu sbožie.
Když sě slyše Kublaj, chám taterský,
če sě sta se dcerú jeho drahú,
sebra voje se vsěch vlastí valných,
tieže s voji, kamo slunce spěje.
40 Slyšechu to králi na záchodě,
ež chám spěje na ludné jich9 vlasti,
srotichu sě druhý ke druhému
i sebrachu prevelikú10 vojsku
i tažechu polem protiv jemu.
45 Na rovni(sě)11 valnéj položichu,
položichu i cháma zdě ždáchu.
Kublaj káže vsěm svým čarodějém,
hadačém, hvězdářém, kúzelníkóm,
aby zvěstovali uhodnúce,
50 kteraký by konec boj jměl vzieti.
Sebrachu sě naliť čaroději,
hadači, hvězdáři, kúzelníci,
na dvě straně kolo rostúpichu
i na dlí trest12 črnú položichu
55 i ju na dvě pólě13 rozcepichu14.
Prvéj póle ,,Kublaj'' imě vzděchu,
vteréj15 póle ,,králi'' imě vzděchu,
vetchými slovesy nad sim vzpěchu.
Počechu třti spolu vojevati,
60 i tresť Kublajeva svícezíše.
Vzradova sě mnostvie vs///ěho luda, str. 9, ř. 1-33
prokní16 teče ruče koněm svojím17
i18 do řad sě voje postavichu.
Křěstěné ni světi19 neiměchu
65 i hnachu bez uma v řady pohan
s takú pýchú, jakú sílu jměchu.
Tu sě prvý boj v hromadu srazi.
Střěly dščichu jako přieval20 s mrakóv,
oščepóv lom jako rachot hroma,
70 blsket mečév jako oheň búřě.
Obě straně jarobujnú silú
druha druzě postúpati21 bráni.
Pohany juž mnostvie křěsťan hnáše
i juž by jim byli odoleli,
75 by nepřišli čaroději v nově,
přinesúce22 ty třti rozcepené.
Tateré sě vele zapolechu23,
na křěsťany lúto vyrazichu,
tako krupo je po sobě24 hnachu,
80 že je jak zveř plachý rozprnuchu.
Tu ščít leže, tu helmice drahá,
tu kón vleče v střemnech25 vojevodu,
tu sien ješutno26 v Tatary teče,
ande milosrdie pro Bóh prosi.
85 Tako Tateré sě roznojichu27,
vz křěsťany daň četnú položichu;
dvě králevstvě sobě podmanichu;
starý Kyjev i Nový Hrad28 prostran.
V zkořě29 roznosi sě hořě v zemiech.
90 Po vsěch vlastech lud sbierati stanú,30
postavichu čtyřie valné voje,
obnovichu vrastvie s Tataríny.31
Tateré sě hnuchu v pravú stranu.
Jak mrak črný32, kehdy ledem hrozí
95 posúti úrody tučných polí,
tako by roj slyšán ot daleka.
Naliť Uhřie v setniny sě shlukú,
naliť oruženi s nimi střětnú;
a33 v ješut by chrabrost, udatenstvie,
100 v ješut vsě jich drzostné vspieránie.
Srazúce Tataré střědem v řady,
rozprnuchu vsě jich voje četné,
poplenichu vsě, če v zemi bieše.
Otstúpi naděja vsě křěsťany34
105 i by hořě hořia vsěho///věcše. str. 10,ř. 1-33
Vzmodlichu sě Bohu žalostlivo,
by je spásal35 sich Tatar zlostivých:
,,Vstaň, ó Hospodine, v hněvě svojem,
sprosť ny vrahóv, sprosť ny stíhajúciech!
110 Potlačiti chtějú dušu nášu,
oklučúce ny vňuž vlci ovce.
Prvý boj nám stracen, stracen vterý!''
Tateré sě v Polsce rozložichu,
blize bliz poplenichu vsě vlasti,
115 dodrachu sě lúto k Olomúcu.
Bieda vstane tužšia po krajinách,
niče neby prosto přě pohany36.
Váleno den, váleno den vterý,
vícestvie37 sě nikamo nekloni.
120 Aj, ta rozmnožie sě Tatar mnostvie,
jak sě množie večerní tma v jeseň.
I u povodňu sich Tatar lútých
kolébáše se voj křesťan,
úsilno sě drúce k siemu chlumku,
125 na němž Máti Božia divy tvorí38
,,Vzhóru, bratri39, vzhóru'', vola Vněslav40,
uderi svým mečem na ščít střiebrn
i chorúhvú výš nad hlavú toči.
Vsě sě vzmuži, vsě v Tatary vnoči41.
130 Srazichu sě v jednu sílu silnú,
vyrazichu jako oheň z země
tamo k chlumku i z Tatar přěmnostvie.
Zpátečními kroky chlumkem vzhóru,
na podchlumí v šíř sě rostúpichu,
135 k spodu súžichu sě v ostrú hranu,
v pravo, v levo pokrychu sě ščíty
vz ramena vložichu bystrá42 kopie
druzí prvým, tako druhým třětí.
Mraky střel tu s hory na Tatary!
140 V tom temná noc posula vsiu zemiu,
rozvali sě k zemi i k oblakóm
i zapřieti43 zraky zapolena
i křěsťan i Tatar protiv sobě.
V husté tmě křěstené náspy vrrhú44,
145 náspy zakopané kolkol vrcha.
Když na vzchodě jutro počínáše,
pozdviže sě vesken tábor45 vrahóv.
Tábor sien bě strašný kolkol chluma
až do ne///dozíráma daleka. str. 11. ř, 1-33
150 Na ručiech tu koniech vňuž hemzechu46
nosúce na kopiech napíchané
hlavy křesťan vzvýš k chámovu stanu.
Shluče sě tu mnostvie v jednu sílu,
zamieřichu vsici v jednu stranu
155 i mknuchu sě prudko vz chlumek vzhóru
i vzúpichu skřěkem vsěstrašivo,
ež sě hory doly rozléhaly.
Křěstené na náspech vsudy stáchu,
Máti Božia dodáše jim chrabrost.
160 Napínáchu ruče tuhy luky
i mácháchu silno ostré meče.
I by Tatarovóm ustúpati.
I vzjetři sě národ Tatar lútých,
zamiesi sě47 chám jich krutým hněvem.
165 V třie prúdy sě rozstúpi ves tábor
i hnachu třmi prúdy lúto vz chlumek.
Křěstěné skácechu dřěves dvadset,
vsěch dva desět, če jich tamo stáše,
přivalichu klády po kraj násep.
170 Juž juž Tateré sě v náspy hnachu,
skřěkem řvúce až do oblak strašno,
juž sě jechu náspy rozkotati.
I svalichu48 s násep klády mocné.
Sie smačkachu Tatary jak črvy,
175 sdrtichu je ješče vz dál na rovni.
I by bojeváno dlúho kruto,
až noc temná konec bojém sdieše.
Pro Bóh, aj, nastojte! Slavný Vněslav,
slavný Vněslav sražem49 s násep šípem.
180 Krutý žel tu teskné srdce50 rváše,
trapná žízn útrobu kruto smahše51,
sprahlým hrrdlem lzali rosnú trávu.
Večer tich tu projde na noc chladnú,
noc sě proměníše v jutro šero
185 i v táboře Tatar klidno52 bieše.
Den sě rozhořieva na poledne,
křěstené padáchu trapnú žízňú,
vypražená ústa otvieráchu,
pěvše chrapavě k Mateři Božiej.
190 K něj53 svá umdlá54 zraky obracechu,
žalostivo rukama lomichu,
ot země do oblak teskno zřěchu.
,,Nevzmožno nám déle žízňú tráti,
nevzmožno ///pro žízn vojevati. str. 12, ř. 1-33
195 Komu zdravie, komu drah živótek,
tomu v Taterech milosti ždáti.''
Tako řěchu jedni, tako druzí:
,,Trapněje shynúti žízňú55 meča,
v porobě nám bude vody dosti!''
200 ,,Za mnú, kto tak smyslé'',56 vece Věstoň57,
,,za mnú, za mnú, koho vy58 žízn trápí!''
Tu Vratislav jak tur jarý skoči,
Věstoňa za silně paži chváti,
die: ,,Prorado, skvrno59 křěstan60 věčná,
205 v záhubu chceš vrci dobré ludi?
Od61 Boha na milost ždáti62 chvalno,
ne v porobě ot svěřepých Tatar.
Neroďte, bratře63, spěti v pahubu!
Přětrpěchom najlútějej64 vedro,
210 Bóh ny sílil v rozháralé65 póldne,
Bóh nám sešle pomoc úfajúcím.
Zastyďte sě, mužie, takých řěčí,
ač66 sě hrdinami zváti chcete.
Pohynem li žízňú na siem chlumce,
215 smrt sě bude Bohem zaměřěna;
vzdámy li (sě)67 mečém našich vrahóv,
sami vražbu68 nad sebú69 spáchámy.70
Mrzkost jest poroba Hospodinu,
hřiech v porobu samochtiec dáti šíju.71
220 Za mnú poďte, mužie, kto tak smyslé,
za mnú přěd72 stolec Mateře Božiej!''
Jide za niem mnostvie k kaple světéj:
,,Vstaň, ó Hospodine, v hněvě svojem
i povyš ny v krajinách nad vrahy!
225 Vyslyš hlasy k Tobě volajúce!
Oklúčeni smy lútými vrahy.
Vyprosť ny z osidl krutých Tatar
i daj svlaženie útrobám našim!
Hlasonosnú73 oběť Tobě vzdámy.
230 Potři v zemiech našich nepřátely,
shlaď je u věk a věky věkoma!''
Aj, hle na vznojeném74 nebi mráček,
vzdujú větři, zahuče hrom strašný,
chmúráše sě tuča75 po vsěm nebi,
235 blsky raz raz bijú v stany Tatar,
hojný přieval76 pramen chlumský zživi.
Minu búřia77. - Voje v řady hrnú
ze vsěch vlastí, ze vsěch kra///jin země. str. 13, ř. 1-33.
K Olomúcu chorúhvi78 jich vějú,
240 těžcí meči79 po bocéch jim visá,
plní túli na plecech jim řěchcú,
jasní helmi jim na bujných hlavách
i pod nimi ručí koni skáčú.
Vzezvučali hlasi rohóv lesných80,
245 uderily zvuky bubnóv břěskných.
Naliť srážajevě81 straně obě,
podvíhaje sě mhla ote pracha.
I by pótka krutá posledněje.82
Vznide chrest83 i drnket ostrých mečév,
250 vznide syket kalených střěl strašný
lom oščepóv, rachet kopí bystrých.
I by klánie, i by porubánie,
i by lkánie, i by radovánie!
Krev sě valé jak bystřiny84 dščevy,
255 mrch tu ležéše jak v lese dřievie.
Siemu hlava na dvé rozcepena85,
siemu srubeně stě ruce obě,
sien sě kotie s ořě přě druhého
i sien zeřivý86 své vrahy mlátí
260 jak po skalách lútá búřia dreva,
siemu v srdce po jilce meč vtasí
i siemu Tatarín ucho střieže.
Uh, by ryk, sténánie žalostivo!
Křěstěné počechu utiekati,
265 Tateré je lútým davem hnáti.
Aj, ta Jaroslav87 jak orel letě:
tvrdú ocel na mohúcéch prsech,
pod ocelí chrabrost, udatenstvie,
pod helmiciú velebyster věhlas88.
270 Jarota mu z žhavú zrakú pláše,
rozkacen hna jako lev drážlivý,
když mu teplú krev sě udá zřéti89,
kehdy nastřělen za lovcem žene;
tako zlútí sě, vz Tatary trčí.
275 Češie90 za niem jako krupobitie.
Vrazi kruto na Kublajevica,
i by pótka ovsěm velelútá.
Srazista sě91 oba oščepoma,92
zlomista je oba velím praskem.
280 Jaroslav ves ve krvi93 s ořem sbrocen
mečem Kublajevica zachváti,
ot ramene šúrem kyčlu94 protče,
takož spade bezduch mezi mrchy.
Zarachoce nad niem túlec s lukem.
285 Uleče sě ves lud Tatar lútých,
otmetáše dřevce séhodlúhé,95
palováše96 tu, kto téci móže
tamo ///otkad slunce jasno vstává.97 str. 14, ř. 1-33
I by prosta Haná Tatar vrahóv.
Čestmír a Vlaslav
Počíná sě kapitule sedmezcitmá třětiech knih o vícestvie nad Vlaslavem1.
Neklan káže vstáti k vojně,
káže kněžeciemi slovy
protiv Vlaslavu.
Vstachu voje, vstachu k vojně,
5 vstachu na kněžecie slova
protiv Vlaslavu.
Holedba sě2 Vlaslav kněz
vícestviem nad Neklanem,
nad slavným knězem.
10 Pustiáše3 meč i oheň v krajiny Neklaniny
i hlásáše nad hrabivými meči svojich vojnóv4
pohaněnie Neklanu.
,,V boj, Čtsmířě5, vedi mé sbory!
Hadlivě ny pozývá nadutý Vlaslav.''
15 I vsta Čmir6 i vzradova sě,
radostně sně svój ščít črn dvú zubú
i sně se ščítem i mlat
i nepronikavý helm.
Pode vsě drva vložie oběti bohóm.
20 Bujno zvoláše Čmír na voje.
V skořě voje v řady idú
i tažechu přěd sluncem záhé
i tažechu přěs ves den
i po slunci tamo k pachrbu.
25 Aj, ta sě valé7 dým po dědinách,
i po dědinách sténánie žalostivých hlasóv:
,,Kto sežže dědiny i kto rozplaka vaše hlasy?
Kto? Vlaslav? Poslednie budi jeho vrastvo!
Pomstu i pahubu voji moji na něj8 nesú.''
30 Otvecechu vojevodě Čstmíru:
,,Kruvoj, Kruvoj škaredý
otehnáše stáda
i sdieše hořě9
v dědinách ohněm i mečem.
35 Vsě, če plzno bieše,
potřě jeho zloba krutá
i zaje vojevodu nám.''
I zazli sě Čstmír na Kruvoj,
z širokú prsú zloba sě mu rozevřě po vsěch po údech.
40 Vojni, vece, ,,z jutra záhé rozpálímy krutost10 vsiu.
Pohovte zemdleným údóm!''
Stojá hory v pravo,
Stojá hory v levo,
na jich vrcholi na vysokéj
45 zírá11 jasné slunečko.
Horami zdě otsud,
horami tam otud
tahú voje, bitvu v sobě nesú.
,,Aj, tamo k hradu,
50 hradu na skále tamo,
kdě Kruvoj vězí12 Voj///mír13 str. 15, ř. 1-33
i jeho lepú dceř,
jež zaje v hustě lese
tamo pod šedú skalú,
55 i pohaně Neklan kněz.14
Kruvoj Neklanu oběce vieru
i podáše věrnú ruku;
obak15 hlasem tiem i rukú tú
uvádieše biedu na lud!
60 Aj, vzhóru k vyšnu16 hradu,
aj,17 k hradu, voji, tecte!''
I zamiesichu sě voji
i hrnuchu sě k hradu
po slovech udatna Čstmíra
65 jako ledovití mraci.
Pokrychu18 sě přědní ščít na ščít,
zadní zapieráchu sě na kopie
i v drva v přieč19 zasazena za drva
i výš nad vršinu lesa drnkáchu meči jich v hrad,
70 běsnichu protiv mečém z hrada tesajúciem.
Řváše na hradě Kruvoj řvaniem býka,
řváše chrabrost v svoje ludi
i meč jeho padáše v Pražany
jako drvo se skály.
75 A20 po horách mnoho silných dubóv!
Tako ke hradu sě shluče
Neklanových vojnóv.
Vele Čstmír z zad uderiti na hrad,
vele s přěda přěskočiti hradbu.
80 Aj, ta drva vysokorostlá21 v hustotě pod skalú
přiklonichu k pevnéj hradbě,
po drvech by sě válely klády
nad hlavami vojém.
Aj, pod nimi z přěda postavi sě silných,
85 muž k mužu sě týkáchu druh druha
širokýma plecema.
Drva vložichu na rámě,
v přieč i v dél je spevnichu úžemi22
i podstavichu sebe dle23 dřěvce.
90 I vzkočichu muži na sě drva,
rozložichu kopie po ramenú,
spěchu úžemi.24
Vzkoči řad třětiech na vteré,
čtvrtých na třětie
95 i pátých až k vrchu ku hradovu,
skad hořěchu meče,
skad sipiechu střěly,
skad sě řiútichu25 búřiecie klády.
Aj, prúd Pražan jarno přěse26 zdi teče,
100 zachváti vsiu sílu v tvrdě hradě...
,,Vstup, Vojmířě, vstup s milú svú dcerú,
pokroč z věže ven vz rané blaho27
tamo na skálu; na skále uzřieš
krváceti Kruvoj pod sekyrú28 mest///nú.'' str. 16, ř. 1-33
105 Vznide Vojmír v blahodějné jutro,
vznide se svú dcerú lepotvornú
i zřě krváceti vrah svój Kruvoj.
I posla Čstmír kořist vratno ludem,
s kořisťú vrace sě lepá děva.
110 I chtieše Vojmír oběť vzdáti bohóm
v sěmže miestě, v sěmže krocě slunce.
,,Vzhóru, Vojmířě'', vece mu Čstmír,
,,naši kroci chvátajú vícezit
nad Vlaslavem. Prodli v službě bohóm;
115 bozi chtějú stepati Vlaslava29
Kehdy slunce dokročí poledne,
jest nám dokročiti na sě miesto,
kdě vícestvie hlas vojsk našich vzhlásá.
Vet30 ti zbraně vraha tvého. Pójdi!''
120 Vzradova sě Vojmír velevele,
vzvola s skály31 hlasem v lese hlučným,
z mocna hrrdla vola k bohóm tako,
i vztřiasú sě drva šira lesa:
,,Nezjařte sě32, bozi, svému sluze,
125 ež nepálí oběť v dnešniem slunci!''
,,Dlužna oběť bohóm'', vece Čestmír,
,,a nynie nám na vrahy pospěti.
Nynie vsedni ty na ručie koně,
prolétni lesy jeleniem skokem tamo v dúbravu;
130 tam s cesty skála bohóm zmilená,33
na jéje vrchu34 obětuj bohóm, bohóm - svým spásám
za vícestvie v zádech, za vícestvie v přědě.
Neže sě poznaje, že slunce pokroči35
na tvrdosti nebes36, stúpíš tamo na miesto,
135 a neže slunce postúpí vterým krokem
i krokem třětiem nad vršiny lesné,
dojdú voje tamo, kdě oběť tvoje pověje
v slúpech dýmu37
i pokoří sě vsě vojska tudy jdúce.''38
140 I vsěde Vojmír na ručie koně,
proletě lesy jeleniem skokem
tamo v dúbravu na dráhu k skále.
Na vrsě skály zanieti oběť bohóm - svým spásám
za vícestvie v zádech, za vícestvie v přědě,
145 jim obětova kravicu bujnú,
srst červená po nie sě lsknieše.
Jalóvku siu kúpi od39 pastuchy
v úvale tam u vysokéj trávě,
dada za niu kóň i s uzdú.
150 Plápoláše oběť i blížíše sě///voj k úvalu str. 17, ř. 1-32
i z úvala vzhóru v dúbravu.40
Voji ozvučeni hlukem
jdú po jednom, oružie nesúce.
Prokní jda kol oběti bohóm slávu hlásáše
155 i zacházeje zezvuče nemeškáše.
I kehdy docházéše posleda vojév,
vzkoči Vojmír na svój ručí41 komoň,
tučné kýty i plece naloži
šesti jezdcém za voj.
160 I jdieše42 vojsko43 vsěmi kroky slunce
až po polednie slunce.
Tamo na rovni očekáváše je vojivný Vlaslav.
Ot lesa k lesu stáše jeho síla,
síla stáše petkrát44 věcše Pražan.
165 Jako z mračen z niej vznikáše jeket,
lánie psóv přěmnoha mnostvie.
,,Trudno nám váleti s těmi vrahy.
Kyj palicu málo kdy zadrží.''
Tako Vojmír; načeže Čmír45 vece:
170 ,,Věhlasno to v súkromí mluviti,
věhlasno sě hotoviti na vsě.
Čemu46 čelo protiv skále vzpřieci47?
Liška oblúdí tur jarohlavý.
Zdě ny viděti Vlaslavu s hory;
175 ruče dolóv, kolkol vrcha sěho,
by v zad48 byli, kto u přědě běchu.
Opač chody49 tako dolem hory!''
A sě sdieše Vojmír i sdieše Čmír.
I hrnú sě vojska kolkol hory,
180 i hrnú sě vojska devětikrát50.
Tako vrahóm vzmnožichu svá čísla,
tako vrahóm vzmnožichu jich strachy.
Rostúpichu sě po nižniem chvrastí,
by sě lsknula braň jich v zrace vrahóm.
185 I by leskem naplněma51 hora.
Naliť vyrazi Čstmír se52 zástupem,
zástup sien bě čtyřie hlukóv četný.
S niem ze stienóv lesniech vyrazi třas53
třas osěde četné voje vrahóm.
190 V zad, v zad! Strachy54 jim by ze vsia lesa;
rozprnú sě řadi55 sěmo tamo.
Vojmír vnoči na ně chrabrú rukú
i zastúpi úval na vzchod na pol56,
v bok sě staví protivo57 Vlaslavu.
195 Aj, řiče les řvaniem iz58 úvala,
jak by hory s horami válely
i vsě drva v sebe rozlámaly.
I vyskoči Vlaslav protiv Čmíru,
i vyrazi Čmír proti Vlaslavu
200 v lútú sěč.
Ranú, opět ranú59
srazi Vlaslav dolóv.
Vlaslav strašno po zemi sě koti/// str. 18, ř. 1-33
i v bok i v zad - vstáti nemóžéše.
205 Morena60 jej sypáše61 v noc črnú.
Kypieše krev ze silna Vlaslava,
na zeleně trávě v syrú zemiu teče.
Aj, a vyjde duša z řvúcéj huby,
vyletě na drvo a po drvech
210 sěmo tamo, doniž mrtev nezžen.
Ulekú sě u Vlaslava63 súcí,
upěchu sě64 vzhóru na stráň otsud
skryto přěd Čmírovým videm,
přěd Čmírem Vlaslavobojcem.
215 Zevzni65 vícestvie k Neklanu66 radostnu oku
i zráči67 sě kořist Neklanovu radostnu oku!
Ludiše a Lubor
Znamenajte, staří, mladí
o pótkách i o sědání.
Bieše druhdy kněz zálabský,
kněz slavný, bohatý, dobrý.
5 Ten imieše dceř jedinú
sobě i vsěm milú vele.
Ta dci na div slična bieše:
těla urostlého krásně,
líce jmieše1 ovsěm bielé,
10 na lícéch rumenci2 ktviechu,
oči jako nebe jasné,
i po jejéj bieléj šíji
vlasi zlatostvúci vějú
u prsténcéch skadeřeni.
15 Aj, druhdy kněz káže poslu,
by sě páni vsici sněli
na hrad na hody veliké.
I kdaž bě den ustavený,
sněchu sě sem3 vsici páni
20 z dálných zemí, z dálných vlastí
na hrad knězu na sie hody.
Vzezni hlahol trub i kotlóv.
Páni ku knězu sě hrnú,
poklonichu sě tu knězu
25 i knieni i lepéj dceři.
Za přědlúhé stoly sedú
prokní rozenie dle svého.
Nosichu jedenie divá4
i nosichu pitie medná.
30 I by hodovánie hlučné,
i by hodovánie slavné.
Rostúpi sě síla v údech,
rostúpi sě bodrost5 v myslech.
V ta doby kněz vece pánóm:
35 ,,Mužie, nebudi vás tajno,
s kakých přiečin6 ste sě sněli.
Statní mužie, jáz chcu zvěsti7,
kací z vás mi najplzněji8.
V mířě válku múdru9 ždáti:
40 vezdy nám súsědé Němci.''
Die kněz - přětrže10 sě ticho.
Ot stolóv tu vztachu páni,
poklonichu sě tu knězu
i knieni i lepéj dceři.
45 Kotly, trúby slyšeti11 znova.
Vsě sě ku sedániu strojí.
Tu přěd hradem v ši///ré lúce str. 19, ř. 1 - 33
vz výši na pavlači krásné
sedieše kněz starostami12
50 sedě knieni s zemankami
i Ludiše s děvicemi.
I káže kněz zemanóm svým:
,,Kto chtie prvi na sedánie,
ty jáz kněz sám ustanoviu.''
55 I káže kněz na Střěbora,
Střěbor Ludislava zývá.
Vsedasta oba na koně,
vzesta dřěvce ostrú hrotú,
prudko protiv sobě hnasta,
60 dlúho spolu zápasista
ež dřěvce oba zlámasta
i tak uondána běsta:
oba z dráhy vystúpista.
Zevzně hlahol trúb i kotlóv.
65 I káže kněz zemanóm svým13,
kto chtie vteři na sědánie,
aby knieni stanovila.
Knieni na Srpoše káže,
Srpoš Spytibora zývá.
70 Vsedasta oba na koně
vzesta dřěvce ostrú hrotú.
I hna Srpoš v Spytibora14,
vysadi jej z tvrda sědla.
Sám sě s koně ruče vrže.
75 Oba dobysta tu mčí15,
ráz po ráze v črná ščíty.
Jiskry vzprchú z črnú ščítú.
Spytibor Srpoše16 seče,
Srpoš v chladnú zemiu pade.
80 I oba sta unavena,
oba z dráhy vystúpista.
Zevzně hlahol trúb i kotlóv.
I káže kněz zemanóm svým,
kto chtie třětí na sědánie,
85 by Ludiše stanovila.
Kněžna na Lubora káže,
Lubor Bolemíra zývá.
Vsedasta oba na koně,
vzesta dřěvce ostrú hrotú,
90 ruče v ohradu sě hnasta,
protiv sobě zamieřista,
srazista sě oščepoma.
Bolemír sě s koně koti,
ščít mu daleko zaletě;
95 otnesú jej chlapi z dráhy.17
Zezvně hlahol trúb i kotlóv.
Lubor na Ruboše zývá.
Ruboš ruče na kóň vzkočí,
prudko na Lubora žene.
100 Lubor kopie mečem přětě,
křepce v helm mu vrazi ránu.
Ruboš vazem s koně spade,
otnesú jej chlapi z dráhy.
Vzezní hlahol trúb i kotlóv.
105 Lubor na zemany zývá:
,,Kto sě chtějú se mnú bíti,
těm v ohradu sěmo jeti!''
I by hovor mezi pány,
Lubor na ohradě ždáše.
110 Vytče Sdieslav18 dlúhé dřěvce,
i na dřěvci///tuří hlava. str. 20, ř. 1 - 32
Vzkoči na oř jarobujný,
hrdivými slovy vece:
,,Praděd19 zbi diva tura,
115 očík20 zahna Němcév sbory;
skusí Lubor chrabrost moju.''
I tu protiv sobě hnasta,
hlavama v sebe vrazista.
Aj, oba s koňú spadesta21,
120 ruče zdě meče dobysta,
opěšala zápasista,
křěpce mečema máchasta.
Kol sě rozléháchu rázi.
Lubor sě k němu přiboči,
125 mečem kruto v helm mu seče,
helm sě rozkoči v dva kusy;
mečem v meč uderi ranú,
i meč vzletě za ohradu.
Sdieslav sě na zemiu vrže.
130 Zevzní hlahol trúb i kotlóv.
Oklúči Lubora panstvo
i vede jej přěde kněze
přěd knieni i přěd Ludišu.
Ludiše mu věnec stavi,
135 věnec z dubového listie.22
Zevzně hlahol trúb i kotlóv.
Záboj
S črna lesa vystupuje skála,
na skálu vystúpi silný Záboj,
obzíra krajiny na vsě strany,
zamúti sě ot krajin ote vsěch
5 i zastena pláčem holubiným.
Sědě dlúho i dlúho sě mútie2.
I vzchopi sě vzhóru jako jelen,
dolóv lesem, lesem dlúhopustým3
bystro spěcháše ot muže k mužu,
10 ot silna k silnu po vsickéj vlasti.
Krátká slova ke vsěm skryto řěče4,
pokloni sě bohóm, otsud k druhu spěcha.
I minu den prvý, i minu den vterý,
i kdaž za třětiem luna v noci bieše,
15 sněchu sě mužie sěmo v les črn.
K niem5 zdě Záboj. Otvede je v úval,
v ponížený úval hlubokého lesa.
Stúpi Záboj najnížeje dolóv,
vze varyto6 zvučno.
20 ,,Mužie bratských srdec, iskreních7 zrakóv,
vám pěju najníží z dola piesn.
Jde z srdce mého,
z srdce najnížeje pohrúžena v hoři.''
Otčík zajide8 k otcém,
25 ostavi v dědině dietky svoje
i svoje lubice9
i neřeče nikomu:
,,Bato10, ty mluvi k niem otec///kými slovy! str. 2 1, ř. 1-33
I přijide cuzí úsilno v dědinu
30 i cuzími slovy zapovídá11
i kak sě zdie v cuzéj vlasti,
ot jutra po večer,
tako bieše12 zdieti dietkám i ženám
i jedinú družu nám imieti13
35 po púti vsiej z Vesny po Moranu.14
I vyháně z hájév vsě krahuje15,
i kací bozi v cuzéj vlasti,
takým sě klaněti zdě,
jim16 oběcati oběť.
40 I nesměchu sě17 bíti v čelo přěd bohy
ni v súmrky jim dávati jésti.
Kamo otčík dáváše krmě bohóm,
kamo k niem hlásat18 chodíváše,
posěkachu vsě drva
45 i rozhrušichu19 vsě bohy.''
,,Aj, ty Záboju, ty pěješ srdce k srdcu
piesňú20 z střěda hořě jako Lumír;
ký slovy i pěniem
bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti!21
50 Tako ty mě i vsiu bratř.
Pěnce dobra milujú bozi:
Pěj22, tobě ot nich dáno v srdce proti vrahóm,''
Zřě23 Záboj na Slavojeva zapolena zraky
i pěniem dále srdce jímáše:24
55 ,,Dva syny, jejú hlasy přěcházesta v muská,
vycházievasta v les,
tamo mečem i mlatem i oščepem učista paži.
Tamo pokrysta i vracesta sě roskosem.25
Kehdy paže jejú bieše dorostla
60 i jejú umy proti vrahóm
i dorostáchu druzí bratřieci,
aj, ta vsi vyrazichu vz vrahy.
I by krutost jich búřúce nebe
i v dědiny vrátíše sě byvšie blahost.''
65 Aj, skočichu vsici v dól k Záboju
i tiščechu jej v přěsilná paži
i s prsú na prsy vsi kladechu ruce,
věhlasno dáváchu slova k slovóm.
I přicházéše noc přěd jutro,
70 aj, vystúpichu z úvala rózno
vezdě ke vsěm dřěvóm26,
ke vsěm stranám bráchu sě lesem.
I minu den, i minu den vterý
i po třětiem dni, kehdy sě zatemníše noc,
75 bra sě Záboj v les, lesem za Zábojem sbory27
i bra sě Slavoj v les, lesem za Slavojem sbory.
Vsiak jmě vieru k vojevodě,
vsiak///srdce úporno králu, str. 22, ř. 1 - 32
vsak28 zbraň bystrú na král29.
80 ,,Aj, Slavoj30 bratřě, tamo k modru vrchu!
Vrch ten po vsěch po krajinách,
tamo zamieřimy chody.
Ot vrcha k ranému slunci tamo les temen,
tamo si podámy ruce.
85 Nynie beř sě lysími31 skoky,
i jáz tako pójdu tudy.''
,,Aj, Záboj bratřě,
čemu náše braň jmá tepruv ot vrcha
soptati krutost?
90 Otsavad búřmy protiv králevým vrahóm!''
,,Slavoj bratřě,
kdaž hada potřieti chceši,
na hlavu najjistěje.
Tamo hlava jeho!''
95 Rostúpi sě mustvo lesem,
rostúpi sě v pravo, v levo.
Tudy taže Zábojevým slovem,
onamo slovem prudka Slavoje
hlubinami lesóv k modru vrchu.
100 I kehdy bieše pět sluncí,
podasta si32 přěsilně ruce
i pozřěsta lysíma zrakoma
na královy voje.33
,,Sraziti nám drbí Luděk voje,
105 voje své pod jednu ránu.''
,,Aj, Luděče,
ty si parob na34 paroby krále.
Ty rci svému ukrutníku35,
že dýmem jest nám velenie jeho!''
110 I rozlúti sě Luděk,
ručiem hlasem svola své voje.
Podnebesie bě plno osvěty ot slunce,
v osvětě plno blska z králevých vojév.
Hotovi vsici nohu v krok i ruku v braň
115 Luděkova dle slova.
,,Aj, Slavoj bratřě,
tudy spěj36 lysími skoky,
jáz pójdu v střiecu jim v čelo.''
I vyrazi Záboj v přěd jako krupobitie,
120 i vyrazi Slavoj v bok jim jako krupobitie.
,,Aj, bratřě,
tisě37 nám krušichu bohy,
tisě nám kácechu dřěva
i plašichu krahuje z lesóv.
125 Bozi nám vícestvie dajú.''38
Aj, prudkost vyrazi Luděkem
z četných vrahóv proti Záboju.
I vyrazí Záboj,
hořiúciema očima v Luděk [zlobivo]39 mieři.
130 Dub protiv dubu zřieti ze vsěho lesa40.
Záboj hna protiv Luděku na///de vsě voje, str. 23, ř. 1-32
Luděk uderi silným mečem,
přětě třie kóžě v ščítě.
I uderi Záboj mlatem,
135 otskoči hbitý Luděk,
v dřevo vrazi mlat
i skoti sě dřěvo na voj
i třie deset jich otide k otcém.
I zlúti sě Luděk: ,,Aj, ty zhovadilý,41
140 ty veliká potvoro hadóv,42
mečem sě potýkaj se mnú!''43
I máše Záboj mečem,
kus ščíta vrahu otrazi.
I tasi Luděk44,
145 meč sě smeče po koženiem45 ščítě.
I zapolesta sě oba k ranám,
ranami vsě po sobě stesasta,
i vsě kolem zbrocesta krviú
i krviú zbrocechu je mužie
150 kolkol jejú vezdě v přělútéj sěči.
Slunce přějide46 poledne
i ot poledne juž na pól k večeru
i váleno ješče, ni sěmo ni tamo ustúpeno,
i váleno zdě i váleno tamo ot Slavoje.
155 ,,Aj, ty vraže, běs v tě!
Čemu ty nášu krev píješi?''47
I chopi Záboj svój mlat,
i otskoči Luděk,
napřěže mlat Záboj výš vzhóru
160 i vrže po vraze.
Letě mlat, rozkoči sě ščít,
za ščítem sě rozkočista Luděkova prsy.
I uleče sě duše těžka mlata,
i mlat i dušu vyrazi
165 i zanese pět siehóv u vojsku.
Strach vrahóm vyrazi z hrrdl skřěky48,
radost vzevzně z úst vojnóv Zábojevých
i zajiskři z radostnú zrakú.
,,Aj, bratřie49, bozi ny vícestviem dařichu.50
170 Rostúpi sě váš jeden hluk v pravo i v levo,
ze vsěch údolí sěmo sveďte koně,
koni řěchci vesken ten les!''
,,Závoj51 bratřě, ty udatný lve,
neupúščej búřit52 v vrahy!''
175 Aj, ta otvrže Záboj ščít
i v ruce mlatem i v druhéj mečem
tako i přieč proráže dráhy v vrazéch.
I by úpěti vrahóm,
i by ustúpati vrahóm,
180 třas je hnáše z bojiště.53
Strach z hrrdl jich vyráže skřěky,54
koni řěchce vesken les.
,,Vzhóru na koně,
s koni za vrahy přěse vsě vlasti,
185 ručí koně neste v patách za nimi nášu krutost''/// str. 24, ř. 1-33
I vkočichu hluci vz ručie koně
i skok na skok po vrazéch sě hnachu,
ránu na ránu soptichu krutú krutost.
I míjechu rovně i hory i lesy,
190 v pravo i v levo vsě ubieha v zad.
Hučie divá řěka, vlna za vlnú sě valé.55
Hučechu vsi voji, skok na skok
vsě sě hnáše56 přěs buřiúcú řěku.
Vody uchvátichu mnostvie cuzích
195 i přěnesechu své zvěsty na druhý břěch.57
I po krajinách vezdě v šíř i v šíř
lútý ostřiež rozepě58 svoje křiedle,
svoje dlúzě, bystro léta za ptactvem;
Zábojevi voji rozehnachu sě v šíř,
200 vezdě po vlastech hnachu lúto po vrazéch,
vezdě srážechu je i stúpáchu koni,
nocú pod lunú za nimi lúto,
dnem pod sluncem za nimi lúto59,
i opěti temnú nocú, i po noci šedým jutrem.
205 Hučie divá řěka, vlnu za vlnú sě valé.
Hučechu vsi voji, skok na skok,
vsě sě hnáše přěs búřiúcú řěku.
Vody uchvátichu mnostvie cuzích
i přěnesechu své zvěsty na druhý břěch.60
210 ,,Tamo k šedým horám,
tamo dobúři61 náše pomsta!''
,,Aj, Záboj bratřě,
juž nám nedaleko hory a juž hlúček vrahóv,
i ti žalostivo prosie.''
215 ,,Vratno krajinú tudy ty,
jáz tudy, vyhubit vsě králevo!''
Vietr búří přěs62 vlasti,
vojsky búřie přěs vlasti
v pravo63 i v levo vezdě širú silú,
220 vojsky v radostné hluce.
Aj, bratřie, aj šerý vrch!
bozi ny tamo vícestvem64 dařili.
Tamo i viele65 dúš těká sěmo tamo po dřěvech.
Jich bojé sě ptactvo i plachý zvěř,
225 jedno66 sovy nebojá67 sě.
,,Tamo k vrchu pohřěbat mrch
i dat pokrm bohovóm68
i tamo bohóm spásám dat mnostvie obětí
a jim hlásat milých slov
230 i jim oružie pobitých vrahóv.''
<
tex2html_comment_mark> Sbyhoň1 Počíná sě kapitule osmmezcietmá třětiech knih o piesniech.
str. 25, ř. 1-33
Poletova holub se dřěva na dřěvo2,
žalostivo vrka hořě vsěmu lesu.
,,Aj, ty lese širý, v tobě jáz létávach
s holubicú drahú, s milú přěsmilitkú.
5 Ach, a zlobný Zbyhoň chváti holubicu
i otnese u hrad, ach a u hrad tvrdý'' 3.
Aj, obcháze junoše4 kol tvrda hrada,
žalostivo vzdycha po svéj drahéj miléj.
Ot hrada na skálu, na skále si5 sěde,
10 žalostivo sedě, s němým lesem mlče.
I přiletě holub, žalostivo vrka.
Podviže junoše hlavu k němu, vece:
,,Ty holúbče mútný, tobě mútno samu.
Tobě li krahujec uchváti tvú družiu?
15 Ty Zbyhoni tamo na tom tvrdě hradě,
ty uchváti moju drahú, přědrahúčkú
a otnese, ach, u hrad, u hrad u tvrdý.6,7
Holúbče, ty bysi byl válel s krahujem,
kdyby tobě bylo srdice udatno;
20 ty bysi byl vydřěl krahujcu svú drahú,
kdyby tobě byla dravá ostrá drápy;
ty bysi byl zabil krahujce zlobného8,
kdyby ti byl tvrdý masožravý nosec.''
,,Vzhóru, mútný junoše, ženi na Zbyhoň!
25 Tobě srdce přěudatno proti vrahu,
tobě protiv jemu braně silná, ostrá,
tobě jemu v hlavu těžek železný mlat!''
Ruče junoše dolóv, v dole temným lesem9,
i vze na sě svoju braň i na rámě mlat svój.10
30 Spěje lesem temným ku hradu ku tvrdu;
bě u hrada tvrda - nocú vezdě temno -
tluče silnú pěsťú. ,,Kto to?'' s hrada slova.
,,Já11 sem lovec bludný.'' ,,Otvořie sě vrata'',
tluket silnú pěsťú - otvořie12 sě vteré.
35 ,,Kdě vladyka Zbyhoň?'' ,,Za velikú sieniú.''
Tamo Zbyhoň vilný13, tamo plaka děva.
,,Aj, otvoři lovcu!'' Neotvoři Zbyhoň.
I rozrazi mlatem dřvi silný junoše,
i rozrazi mlatem Zbyhoněvi hlavu.
40 Hradem vezdě běha i vsě v hradě pobi,
u svéj krásnéj děvy do úsvěta14 leže.
Přide rané slun///ce vrcholy dřěv k hradu, str. 26, ř. 1-31
přide nová radost v junošino srdce,
že svú krásnú děvu chová v silnú pažú.
45 ,,Čie ta holubice?'' ,,Zbyhoň ju uchváti,
jako mě zdě vieza, tak ju v tvrdě hradě.''
,,V lesy s tvrda hrada!'' I letieše v lesy,
i letieše sěmo, i letieše tamo
se dřěva na dřěvo se svojím holúbcem,
50 s holúbcem spáváše na jednéj větvici.
Vzradova sě děva. Se svojím junošú
chodi sěmo tamo, vezdě kamo zechtě,
s militkem spáváše na jednom ložici.15
Kytice
Věje větřieček s kněžeckých lesóv,
běže zmilitka ku potoku1,
nabiera vody v kovaná vědra.
Po vodě k děvě kytice plyje,
5 kytice voná2 z viol a róží.
I je sě děva kyticu lovit,
spade, ach spade v chladnú vodicu.3
,,Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe v kyprú zemicu sáze,
10 tomu bych dala prstének zlatý.
Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
tomu bych dala jehlicu z vlasóv.
Kda bych věděla, kytice krásná,
15 kto tě po chladnéj vodici pusti,
tomu bych dala vienek svój z4 hlavy.''
<
tex2html_comment_mark> Jahody1
Jde má milá na jahody
na zelená borka.
Zadřieše si ostré trnie
v bělitkú nožicu.2
5 Nemóže moje zmilitka3
na4 nožicu vstúpiti.
Ach, ty trnie, ostré trnie,
čemu si bol sdělo?
Za to budeš, ostré trnie,
10 z borek vymýtěno!5
Poždi, milá, v pochládečce,
v zeleně borece6,
jáz doběhu na palúček
po konieček bielý.
15 Konieček sě na palúce
v hustéj trávě pase,
moje milá v pochládeče7
na milého ždaje.
Jě sě milá žalovati
20 po tichúnku v borce:
Ach, co8 řěkne moje máti?
Jáz neščastná roba!
Vezdy mi ///řiekáše máti: str. 27, ř. 1-31
Chovaj sě junoší!
25 Čemu sě junoší9 chovati,
kdaž sú dobří ludie?
I přijedech na koníce10
jako sniežek bielém,
skočich s koně, viezech11 na suk
30 za střiebrnú uzdu;
Objech12 děvče, přižech13 k srdcu
i celovách ústa;
i zabude krásná děva
v nožici bolný trn.
35 Laskáchom sě, milováchom
slunce na záchodě.
,,Pojeď, milý, ruče domóv,
slunečko nám zajde.''
Vzkočich ruče na konieček
40 jako sniežek bielý
i vzech zmilitku v náručie,
otjedech s niú domóv.
Jelen
Běháše jelen po horách, po vlasti poskakova,
po horách, po dolinách krásná parohy nosi,
krásnýma2 parohoma3 hustý les proráže,
po lese skákáše hbitými nohami.
5 Aj, ta junoše po horách chodíva,
dolinami chodíva v lúté boje,
hrrdú4 braň na sobě nosíva,
braniú mocnú rozráže vrahóv shluky.
Nenie juž junoše v horách!
10 Podskoči naň zdě lstivo lútý vrah,
zamiesi zraky zlobú zapolena,
uderi těžkým5 mlatem v prsy.
Zevzněchu6 mutno žalostiví lesi!
Vyrazi z junoše dušu, dušicu,
15 sie vyletě pěkným táhlým hrdlem,
z hrrdla krásnýma rtoma. Aj, tu leží!8
Teplá krev za dušicú teče za otletlu,
syrá země vřělú krev pije.
I by v každéj děvě po žalniem9 srdece.10
20 Leže junoše v chladnéj zemi,
na junoši roste dubec, dub,
rozkláda sě v suky šíř i šíř.
Cházieva jelen s krásnýma rohoma,
skáče na nožiciech ručiech,
25 vzhóru v listie piená táhlé hrrdlo.
Sletujú sě tlupy bystrých krahujcév,
ze vsia lesa sěmo na sien dub,
pokrakujú na dubě vsici:
,,Pa///de junoše zlobú vraha.'' str. 28, ř. 1-32
30 Junoše plakáchu vsě děvy.11
Róže
Ach, ty róže, krásná róže,
čemu si raně rozkvetla,
rozkvétavši pomrzla,
pomrzavši usvědla,
5 usvědevši1 opadla?2
Večer seděch, dlúho seděch,
do kuropěnie seděch,
nič3 doždati nemóžech.
Vsě dřiezhy,4 lúčky sežech5.
10 Usnuch; snieše mi sě ve sně
jako by mně nebošce
na pravéj ruce s prsta
svlekl6 sě zlatý prstének,
smekl6 sě drahý kamének.
15 Kamének nenadjidech,
zmilitka sě nedoždech.7
<
tex2html_comment_mark> Žezhulice1
V širém poli dúbec stojí,
na dúbci žezhulice
zakukáše, zaplakáše,
že nenie vezdy jaro.
5 Kak by zrálo žitko v poli,
by vesdy2 jaro bylo?
Kak by zrálo jablko3 v sadě,
vy vezdy léto bylo?
Kak by mrzli klasi v stoze,
10 by vezdy jeseň byla?
Kak by děvě těško4 bylo
by vesdy sama byla!5
<
tex2html_comment_mark> Opuštěná1
Ach vy lesi, tmaví lesi,
lesi miletínstí!
Čemu vy sě zelenáte
v zimě, létě rovno?
5 Ráda bych jáz neplakala,
nemútila srdce;
A2 řěkněte, dobří ludie,
kto by neplakal zdě?3
Kdě mój očík4, očík milý?
10 zahřěben v rovece.5
Kdě moje máti, dobrá máti?
Travka na něj roste.
Ni mi bratra, ni mi sestry,
junošu mi vzechu...
Skřivánek
Pleje děva konopie
u panského sada.
Pýta sě jej skřivánek,
pro če1 žalostiva.
5 ,,Kak bych mohla ráda býti,
malitký skřivánče?
Otvedechu2 zmilitka
u kamený hrádek!
Kdybych pérce iměla,3
10 písala bych lístek.
Ty, malitký skřivánče,
ty by s niem tam leťal.
Nenie pérce, nenie blanky,
bych písala lístek.
15 Pozdravuj drahého pěniem,
že zdě hořěm nyju...4''
Zlomek písně
Zakrákoče1 v hradě vr(ána)...2