24.3.7 Poznámky k ,,Čestmíru''

1.

K jazyku incipitů náš Rozbor, str. 26 nn.

2.

Rukopis má dvakrát ,,sie''. Ale tak se koncovka imperfekta v RK nepřepisuje, a proto chápeme tvar jako aorist, ,,sie'' je dittografické.

3.

Archaické imperfektum, v RK jen na tomto místě. Porovnejme: ,,diviechu - proměníše - hrnúše - smáhše''. Tedy čtyři nebo pět různých forem. O tom Rozbor, str. 102 nn a také příslušná kapitola v naší Estetice (RZK, vznik, styl a básnická hodnota stč. orální poezie).

4.

Členíme tak, aby oba verše měly po sedmi slovných přízvucích.

5.

Kolísavé psaní tohoto OJ. Nejčastější forma je ,,Čstmír''. Ponecháváme však text i s ,,chybou''.

6.

Asi ,,nomen - omen''. Značí, chápeme-li zde jméno jako čestnou přezdívku, ,,chytrý, čilý, bystrý''. Rozbor, str. 319 nn.

7.

Dalo by se číst (a možná nejen zde) i ,,vále'', tedy ,,válel se''.

8.

Někdy se čte ,,naň''. Ale objevila se další písmena pod razurou. Naše čtení je lepší i z důvodů metrických.

9.

Radím brát jako ,,sdi-e-še'' trojslabičně. Dosáhneme tím (při předpokládaném penultimovém přízvuku) pěti po sobě jdoucích tripodií.

10.

Psáno ,,kutost'' patrně omylem. Písmeno -r- je v RK vynecháno kupodivu častěji. Nebo snad existovalo i slovo ,,kutost'' od ,,kutý''?

11.

tj. ,,září''.

12.

tj. ,,vězní'' od ,,věziti''.

13.

Zde a na několika dalších místech je měněn mladší akusativ (rovný genetivu) za starší akusativ shodný (co do formy, nepřihlížíme-li k původnímu posuvnému přízvuku) s nominativem. Razury jsou dle Maška i Vrťátka staré. Byl tu tedy i jiný, nám nedochovaný text. Pokládám za lepší opravy uznat, nepřekážejí-li tomu jiné závažné důvody.

14.

Viz předchozí poznámku.

15.

tj. ,,a přece''. Kdyby bylo psáno ,,přece'', (tj. ,,před se''), byl by RK jako pravý definitivně ztracen.

16.

Takto, lépe než ,,vyšňu'' (viz ,,Vyšné Hágy'' atd.). Patrně i ,,nižný''. Znamená to ,,vysoko'' nebo ,,nízko položený''.

17.

Zde i v předešlém verši je možno brát ,,Aj'' za předrážku (anakrusi) s následujícími třemi akcenty anebo naopak jako výrazné upozornění, samostatně přizvukované slovce.

18.

Rukopis má ,,pokrych'' omylem. Tak i ,,vyžehach(u/'' v Ben. 6,23. Případná zákonitost takových nedopatření je pro paleografii RK daleko důležitější než spekulace o tom, zda padělatel chtěl původně dělat nad měkkými souhláskami háčky nebo kterou stránku psal nejdříve.

19.

Rukopisné ,,priec'' je třeba opravit.

20.

tj. ,,ale''.

21.

Psává se -- ve snaze vyhýbat se složeninám a ze strachu před velkými filologickými autoritami -- ,,vysoko rostlá''. Ale je to spíše na škodu věci. Epitheta, zvláště složená, zvyšují básnický účinek textu, jak věděl již Aristoteles.

22.

Takto, nikoli ,,v zemi''. Viz náš popis v kapitole k exegesi obtížnějších míst.

23.

tj. ,,vedle sebe, jedno dřevce vedle druhého''. Jiné výklady nedávají dobrý smysl. Viz zčásti i předchozí poznámku.

24.

tj. ,,houžvemi''. Důležité i pro hláskování RK, který nezná prothesi s ,,h-'' nebo s ,,-v''.

25.

Čekali bychom psaní ,,rsutichu''. Buď napsáno ze setrvačnosti (jinde, následuje-li jiný vokál než ,,i'', má RK ,,rs'', nikoli ,,rsi'') anebo náběh k přehlásce u-iu-i. Lze ponechat původní přepis.

26.

Tak rukopis. Bývá přepisováno ,,přes'', aby vznikl ,,správný'' desetislabičný verš. Ale ,,-e'' souhlasí s jerovým pravidlem a odstraňuje kakofonii.

27.

,,Rané blaho'' asi není ,,blažené ráno'' s lyrickým aparátem, ale spíše ,,ranní štěstí'' z ukojené pomsty.

28.

Snad psáno původně ,,sekerú'', opraveno na tvar pravděpodobně starší s -y-.

29.

Z metrických důvodů (řada deseterců) jsme dali přednost tvaru mladšímu. Středověký textolog slabiky jistě nepočítal, ale archaisoval na ,,Vlaslav''.

30.

Je to substantivum, žádné mezislovce. Tu by pěvec užil slov ,,se, hle'', v krajním případě ,,oto''. Význam subst. je ,,záruka, odměna, posila, příslib''. Rozbor, str. 307 nn. Vážné opomenutí odpůrců i dosavadních obránců.

31.

Foneticky je psáno ,,skaly'', patrně chybou vzniklou při diktování.

32.

Následuje opět řada deseterců. Snad máme právo doplnit reflexivum, jež písař vypustil několikrát.

33.

tj. ,,oblíbená u bohů''. Těm bývalo obětováno na vyvýšených místech.

34.

Další stará razura, která měla za účel vyrovnat úzus RK při gen. o-kmenů. Ale ,,vrch'' je častěji u-kmen, proto zde písař radoval neprávem. Staré ,,u'' je dosud viditelné a také Kašpar je ponechává.

35.

Věcné důvody nám velí přepsat jako aorist.

36.

Doklad praslovanského i praindoevropského nazírání na ,,Steinerner Himmel''. Tedy žádné převzaté ,,firmamentum'', ač i to je téhož původu. Rozbor, str. 300 nn.

37.

Jediný novější genitiv u tohoto paradeigmatu; dle Šafaříka dativ. Rozbor, str. 78.

38.

Lépe brát za nom. fem. ,,Vojska'' je v RK častěji než ,,vojsko'' a při plurálu bychom čekali spíše ,,pokořie, pokořiá sě''. Při grafice RK ovšem není věc zcela jistá.

39.

Opět razura, ,,d'' je škrabáno, ale nenahrazeno písmenem ,,t''. Proto ponecháváme beze změny.

40.

Marešův přepis ,,dúbravinu'' je mylný.

41.

,,-e'' bylo škrabáno právem, vzniklo asi prvotním mechanickým přepisem. Úprava je zde nutná.

42.

Zde obdobně; místo ,,idese'' je třeba transkribovat ,,jdieše''. Písař byl příliš zvyklý na aorist nebo praesens a odtud chyba. Své sehrálo i předcházející dvojí ,,i''. Ale věc se dá vysvětlit také ze staršího, jednoduchou orthografií psaného textu.

43.

Zde je jasné -o, tedy ,,vojsko''.

44.

Ponechali jsme formu z nářečí.

45.

Odtud psáno častěji ,,csmir''. Viz poznámku č. 6.

46.

Původně tu bylo ,,k čemu'', předložka škrabána. Protože je při této tázací náměstce v RK sedmkrát prostý dativ a předložkový pouze jednou, respektujeme i my starou razuru ve shodě se staršími edicemi. Tak i Kašpar.

47.

Sloveso neznamená ,,vzpírati'', jak soudil Flajšhans, ale ,,vzpřahovati''.

48.

V RK zřetelný omyl ,,vzdad''.

49.

Dle Komárka i Flajšhanse je možno číst též ,,opač chodi'' (zpět choď), ale tradiční čtení je lepší. ,,Chod'' nalézáme i v Záb. 22.3 a v Ben. 6.22 je ,,paky''.

50.

místo ,,devětkrát'' z důvodů snad metrických. Zde i jinde je vidět, že pravidelnější desetislabičné verše v Čest. a v Záb. jsou úmyslné. Nelze vyloučit kontaminaci dvou nebo více písní z téhož okruhu pověstí.

51.

Psáno ,,naplnema'', snad omylem.

52.

místo pravidelného ,,s zástupem'', viz pozn. č. 50.

53.

Psává se i ,,Třas'' se snahou odvodit podle Homéra aj. jako alegorické božstvo. Může to však být i personifikované duševní hnutí, ač ovšem ta i ona představa spolu těsně souvisí.

54.

Chápeme jako plurál, instrumentalis comitativus.

55.

Zde lze uplatnit důležitý textologický postřeh. Písař -- dle Kašpara -- chtěl psát ,,radi'', ale opravil se. Patrně starší text v pravopise jednoduchém. Písař tu asi viděl ,,rádi'', což mu nedalo dobrý smysl.

56.

tj. ,,na rovinu''. Nepřítel je v úvalu obklíčen. Rozbor, str. 286 nn.

57.

Viz poznámku č. 50 a 52. Častější je v RK ,,proti, protiv''. Pěvec potřeboval formu o slabiku delší.

58.

Jediný případ pravděpodobného ,,iz'' v RK. Proti čtení ,,i z úvala'' svědčí věcné důvody.

59.

Čtením ,,ranú'' (m. ,,ránu'') se stane původní akusativ ,,Vlaslav'' (po staré razuře) srozumitelnější.

60.

Problém takřka neřešitelný. Psát s ,,-r-'' nebo s ,,-ř-''? Rozhodli jsme se ponechat rukopis beze změny. Snad se tu dlouho držel mythologický archaismus; také na Moravě se říká ,,Morena'' (aspoň dle folkloru vysílaného našimi sdělovacími prostředky). V Záb. je ,,Morana''.

61.

Zde byl podán čtverý výklad: 1) ,,Sypala'' ve významu téměř dnešním. Tak chápal text Hanka; výklad se zdá hrubý a nevhodný. 2) ,,ssýpáše'' - uspávala (Flajšhans). 3) sipáše - rdousila až k osipění (Prusík). 4) Podle stč. ,,usypati'' = rychle na sebe házeti kousky brnění, oblékati se. Není třeba pokládat toto sloveso za temné, neboť ,,sypati'' souvisí se ,,sunouti'' nebo ,,odstrkávati rychlými pohyby'' (Machek). Máme tu asi starobylý smysl slovesa, jehož je užito bez předpony.

62.

Spíše takto než ,,zelené trávě'', neboť úzus RK je ,,zelenéj''.

63.

Rukopisně ,,Vlaslaslava'', dittografické.

64.

Dle našeho výkladu k ,,upeti se'', tj. ,,upínati se'', tedy ,,lezli, šplhali''. Rozbor, str. 303 nn.

65.

Je možno vykládat jako 3. os. sing. indikativ, ale spíše je to imperativ: závěry písní slovanských tohoto typu bývaly pathetičtější a oslavovaly to, co se líčilo předtím.

66.

Starobylé připodobnění pádů jako ruské ,,v tat6bě lošadech'' - v krádeži koní. Opravy jako ,,Neklaňu, Neklanovu'' nejsou nezbytné.

67.

Podle našeno výkladu ,,nechť se zalíbí'', nikoli prosté a nevýrazné ,,zračí se''. Tedy ke ,,zráčiti''.