Předně je tu líčení (Čest. 15,8 nn), jak bylo po předchozím krátkém obléhání dobyto Kruvojova hradu. Toto místo je plno problémů jak co do celkové představy děje, tak i co do jednotlivostí a jsou tu i nejistá čtení. Odpůrci krčili rameny a někteří šli tak daleko (hlavně Hrubý), že považovali text za nesmyslný Hankův nebo Lindův žert. Hrubý místu nerozuměl, ledacos v textu špatně pospojoval, a snad aby RK v očích čtenářů co nejvíce snížil, vložil ve svou práci dokonce vulgarismy ,,vejš'' a ,,dýl'', které v RK samozřejmě nejsou.
Pěvcův podrobný popis bojové akce, pro který není v R a možná vůbec nikde v orální literatuře bližší obdoby, měl ryze epický účel: dokázat úžasnou sílu, obratnost a odvahu Čestmírových vojínů i strategický um jejich velitele. Naše chápání místa má jednu přednost, kterou vždy uhájíme proti případným námitkám k některým detailům: nikde dochovaný text neměníme, nic neubíráme, nepřidáváme a nepřehazujeme. Odborná literatura ke středověkým hradům, hradištím a jejich dobývání je velmi objemná; zde jsme čerpali z knih snáze a rychleji dostupných, zejména ze Z. Váni, Svět dávných Slovanů, Praha 1982, hlavně str. 167 nn, kde se mluví o ,,čelných plentách z kamenů'' a ,,širokých ochozech z dřevěných roštů'', a z J. Šonky , Archeologie čtená rýčem, Praha 1982, porůznu. Za mnohé vděčím též materiálům F. Adámka a korespondenci s ním, zvlášť pokud jde o výšku dávných hradištních zdí.
Co se o Kruvojově hradě dovídáme? Předně že byl ,,na skále'', dále že byl ,,vyšen'' nebo ,,vyšeň''. Není tu řeč o nějakém vodním toku a ta skála má důležitou vazbu na ostatní skutečnosti: hradiště nebylo obehnáno příkopem, který by bylo těžké pořizovat na tak tvrdém terénu. Zato zde byl ,,les'' a ,,vršiny lesné''. To zase souvisí se záseky, o nichž bude řeč dále. Tyto překážky přiléhaly k hradu ,,z zad'', kdežto ,,v přědě'' byla ,,pevná hradba'' se ,,zdmi''. Slovo ,,zeď'' souvisí se ,,sdieti'', tedy ,,skládati'', totiž z kamenů, cihel nebo i dřev.
pokrychu sě přědní, ščít na ščít,
zadní zapieráchu sě na kopie
i v drva v přieč zasazená za drva
i výš nad vršinu lesa
drnkáchu meči jich v hrad ...
Toto ,,přední'' a ,,zadní'' neznamená ovšem vojíny sařazené za sebou, ale dvě skupiny: jedna útočí ,,z přěda'', druhá ,,z zad'', jak se o tom mluví v písni dále. Ti přední před valem se tedy kryjí štíty, ač lze uznat i výklad Šťovíčkův, že na štíty zároveň vystoupili, aby shlédli vnitřek opevnění, sílu posádky atd. Tak neb onak zatím nic nepodnikají, vyčkávajíce Čestmírových rozkazů. Ti zadní však používají kopí (sloužila nejen jako bodná zbraň, ale i jako prostředek k obléhání, strhávání hradeb aj.) Rčení ,,zapírati se na ...'' nebo ,,zapírati se v ... (do ...)'' zní možná dnes pro Čecha trochu nezvykle. ale na Moravě i na Slovensku je běžné. Nejde tu, jak se někdy soudilo, o ,,opření se'' útočníků, aby nesjížděli zpět na kluzkém terénu, ale o prolamování překážek při zadní části hradu. To jsou ,,záseky v předpolí'', o nichž mluví též odborná literatura, třebaže v jiných souvislostech.
Po zdolání těchto zátarasů se Čestmírovi vojíni přiblíží ke hradu. Kruvoj tuší nebezpečí, proto zde velí osobně obraně a první útok je odražen, i když už dojde k prvnímu střetu muže proti muži. Následující verše jsou zcela jasné:
A po horách mnoho silných dubóv;
tako ke hradu sě shluče Neklanových vojnóv.
Zde třeba Jireček neprávem doplňoval ,,A jako po horách''. Nevěděl ještě nebo spíše pozapomněl, že ,,a'' značí v RK též ,,ale''. Smysl je zřetelný: ,,Kruvoj byl silný a statečný chlap, ale takových bylo mezi obléhateli jako dubů v lese''.
Vele Čstmír z zad uderiti na hrad,
vele s přěda přěskočiti hradbu.
Tedy soustředěný útok. Fronta, moderně řečeno, se musí rozšířit, neboť útočníků bylo mnohem více než obránců, poměr prvních k druhým byl snad 10 : 1. Bylo by nevýhodné, kdyby se tato masa lidí soustředila jen na ,,zad'' hradu; Čestmír tedy šetří lidmi i silami. Důležitost slova ,,přěskočiti'' vyplyne až z následujícího - při doslovném chápání textu
... drva ... přiklonichu k pevnéj hradbě ...
Ani zde není nic nejasného. Rozumí se, že hradba nebyla hladkou zdí. Byla to jistě stavba dosti hrubá, dovolující ,,přiklonění'' drv. Je třeba rozeznávat pojmy: drvo = kmen, kláda, ale i strom; kopie - viz výše, v každém případě tenčí kus dřeva; dřevce = kůl.
... po drvech by sě válely klády
nad hlavami vojém ...
To je opět jasné. Byla vybudována jakási ,,testudo'', želva. I Římané užívali těchto prostředků, i když asi technicky vyspěleji a ne tak titánsky, jak je vše líčeno v RK. Pod ochranou těchto mocných trámů se Čestmírovi vojíni dostanou k hradbě. Jistě tak dopravovali i další materiály potřebné k obléhání.
Všimněme si další důležité věci: nemluví se ani o plamenech, ohni, ani o ,,beranu'' (aries), neboť to vše by bylo proti ,,zdem'' neúčinné. Proto volí Čestmír jiný způsob, který pěvec, libující si vůbec ve válečných detailech, podává podrobněji - snad i jako něco nového nečekaného. Zde ovšem bylo se strany odpůrců nejvíce námitek:
Aj, pod nimi s přěda postavi sě silných,
muž k mužu sě týkáchu druh druha
širokýma plecema.
Byli tedy vybráni nejsilnější a jistě i nejvyšší mužové. Staví se tak, aby jejich síla byla co největší, postavení co nejstabilnější. Místo nominativu je tu genitiv. Takový ,,podmět'' mj. znamená, že útočníků bylo mnoho. Někdy si podvědomě představujeme - snad s ohledem na další partie rkpu, kde se mluví o ,,čtvrtých, pátých ...'' jako by šlo o nevelký počet obléhajících. Ve skutečnosti to však byla bitva na svou dobu mohutná.
Drva vložichu na rámě v přieč i v dél,
je spevnichu úžemi
i podstavichu sebe dle dřevce.
Zde takřka co slovo, to problém. Předně je tu dvojí paleograficky, gramaticky a zdánlivě i logicky možné čtení: ,,spevnichu úžemi'' a ,,spevnichu v zemi''. První je starší, druhé akceptuje Mareš a také Kašpar ve Sborníku. Ti se opírají hlavně o to, že se v RK častěji píše ,,u'' za ,,v'' než ,,v'' za ,,u'', v rkpu je spíše ,,v''. A snad též o to, že se o ,,houžvích'' hovoří dále a že by opakování bylo neumělecké. Nicméně je nutno přisvědčit starším vydavatelům. Nezapomínejme, že RK je opis, archetyp měl možná ,,u'' ve funkci ,,u,v'', snad i ,,vy''. Ostatně jsou i případy záměny ,,v'' místo ,,u''v RK doloženy. Nejdůležitější důvod pro čtení ,,úžemi'' však tkví v ,,pořádkumilovnosti '' orální poesie, kterou jako typickou osvětlíme později. Děj v prostoru i čase je odvíjen vždy přímočaře. Tak si počíná stejně Homér jako tvůrci lidových písní v 18. - 20. století. Není možné, aby pěvec říkal, že drva byla napřed zpevněna v zemi a teprve potom, že se tak dálo postavením dřevců, když postup musil být opačný.
A kromě toho bylo nejdříve nutné, aby konstrukce držená na ramenou a plecích vojínů byla zpevněna houžvemi, aby se nerozběhla. Potom byla podstavena kůly, takže první vrstva drží; mužové pod ní zůstávají spíše jen proto, aby pomohli udržovat rovnováhu (Kořínkovo vydání z roku 1869).
Nyní to nešťastné ,,postavichu sebe dle dřevce''. To připouští, viděno jen mluvnicky, trojí výklad: postavili kůly vedle svých postav; postavili je, aby si ulehčili; postavili kůl vedle kůlu. A tento třetí výklad je správný. Podmětem tu nejsou siláci, kteří drželi první ,,podlaží'', ale obléhající vůbec. A jako máme ,,po sobě hnachu'' v Jar. ve významu ,,jednoho za druhým'', tak patří i ,,sebe dle'' k nejbližšímu objektu, totiž k dřevcům. Obránci R se někdy zbytečně lekali autority Gebauerovy a snažili se vidět ,,dle'' ve smyslu příčinném, důvodovém nebo účelovém. Ale původní význam je místní, totiž ,,po délce''. Že se tu Flajšhans -- ještě jako obránce -- ocitl na scestí, ani nepřekvapuje, ale omylu podlehl i tak objektivní a bystrý interpret jako Letošník . Smysl ,,k svému ulehčení, pro sebe'' odporuje také úzu R, neboť význam je přenesený a nadto myslím i nepřípustně brachylogický.
Odhaduji, že první vrstva dřev byla od země asi dva metry zvýši.
Celý tento popis není nic krkolomného, ani to není ,,cirkusácký kousek'' (Masaryk ). Uvidíme dále. Zde byl vybudován první ,,přístřešek''. Římané - a nebylo by nic divného, kdyby od nich Slované něco z obléhací techniky převzali - užívali také takových ,,vineae'' nebo ,,plutei'', konstrukcí různých typů.
I vskočichu muži na sie drva,
rozložichu kopie po ramenú,
spiechu úžemi ...
Zde jsou ,,houžve'' nepochybné. Na prvním přístřešku je tedy zřízen druhý, lehčí a snad o něco méně rozsáhlý, aby ,,vteří'', druzí mohli na první podlaží ,,vskočiti'' nebo spíše ,,vzskočiti''. Ti drží na ramenou obléhací kopí.
Následuje popis, jak skáče řada třetích na druhé, čtvrtých na třetí, pátých na čtvrté. Odhaduji, že se ,,druzí a třetí'' dostali spolu asi o 1,5 m výše, takže ,,třetí'' jsou od země již 3,5 m. Jedno je důležité: nikde není řečeno, že muži z těchto vyšších pater na sobě stáli. Je to nepravděpodobné z několika důvodů. Předně toho nebylo třeba, protože i jinak bylo možno dosíci výše šesti metrů; dále by se celá konstrukce mohla při nerovnoměrném zatížení zřítit; a konečně by byli takto zdi zlézající obléhatelé snazším terčem nepřátelské obrany. Proto si představuji věc tak, že ,,třetí'' klečeli, opírajíce se koleny a dlaněmi o kopí pod nimi postavená, čtvrtí byli v podobně přikrčené posici. To byl další metr. To znamená, že se ,,pátí'' mohli vyšvihnout na ,,čtvrté'', odrazit se od jejich zad s ramen a ,,přeskočit'' asi půl metru, stanout na hradbě s volnýma rukama a hned bojovat.
Je třeba si povšimnout ještě další jemnosti písně. V dalších verších se říká, že ,,s hrada hořechu meči''. Takže ti, kteří přeskakují zpředu hradební zeď, nejsou v boji muže proti muži, ale vidí ,,hořet'', blýskat se meče spíše ne dálku - totiž zápas Kruvojových lidí proti těm Čestmírovým, kteří ,,z zad uderichu''. Střely a klády mohly být vrhány ovšem i proti těm, kteří ,,přeskočili'' hradbu. Tímto vniknutím do hradu se všech stran je odpor obhájců brzy zlomen. Proto ,,prúd Pražan jarno přěs zdi teče'' a ,,zachváti vsiu sílu v tvrdě hradě''. Opět je důležité, že se hovoří o ,,jarném proudu'' obléhatelů, nikoli o namáhavém zlézání. ,,Zachváti'' značí rychlé, bezpečné překonání obrany.
Podle nových výzkumů odborníků neznal raný středověk pravidelné obléhání, bývaly to spíše přepady. A to jsme viděli i zde, vždyť první nápor na hrad se nepodařil. V této souvislosti je nutno vidět i čas, který obléhání zabralo. Bývaly pronášeny námitky, že se to vše nemohlo stát za jediné jitro. Ale to se také v písni neříká. Budování ochranných přístřešků, připomínajících již spíše obléhací věž (turris), složenou ovšem z ,,materiálů'' živých i neživých, vyžadovalo trochu příprav. Snad se část těchto prací uskutečnila den předtím, ba možná i v noci. Jak víme z literatury válečné i prostě dobrodružné, býval nepřítel napadán za prvního úsvitu, kdy je spánek nejtvrdší, ale kdy je už dostatečná viditelnost. Příkladem je konečně Ol. z RK. Celé Čestmírovo tažení proběhlo v létě, v úvahu přicházejí měsíce květen až srpen. Proto se tu mluví o vysoké trávě, jasně svítícím slunci, pastýři s jalovicí atd. Útok tedy započal někdy kolem čtvrté hodiny a skončil snad kolem osmé, soud nad Kruvojem byl rychle hotov a následovalo tažení, jak se o tom v písni mluví dále.
Zbývalo by vyřešit obtížnou otázku: jaké byly další osudy Kruvojova hradu a zda jej lze lokalisovat. Nebylo by divu, kdyby hrad nebo lépe řečeno hradiště byl rozlícenými vojíny Čestmírovými a hlavně Vojmírovými zcela zničen. Ale pěvec o tom nic neříká. Čestmír ostatně byl - v tehdejším smyslu slova chápáno - nejen bojovník, ale i státník a diplomat. A hrad vlastně ležel na území Pražanů. Domnívám se proto, že nebyl proměněn v trosky. Šťovíček (Bitva na Turském poli, str. 19) soudí, že šlo o Třebíz a opírá svůj úsudek mj. o to, že toto hradiště mělo nebo ještě má jednu bílou věž (pěvec o ní hovoří, že v ní byl vězněn Vojmír a jeho dcera, ač ovšem neříká nic o barvě této stavby). Bez dalšího podrobného studia a bez autopsie se nemohu k tomuto problému blíže vyjádřit. Ale ještě jednou: hrad na skále, vysoko položený (vyšeň, vyšen neudává výšku v metrech, ale polohu v krajině) bez příkopu a vodního toku, s pevným valem vpředu (o bráně píseň nemluví, snad tu bylo nějaké zvlášť účinné obranné zařízení), hrad přisedlý k lesu a zabezpečený kdysi záseky, výška hradeb asi šest metrů (tak jako třeba Libušín - Vyšehrad nebo Rostislavova pevnost, ale ty byly asi hrazeny ještě mocněji), k valu, dá-li se tak říci, přistavěny nějaké ,,správní'' budovy.