Tento tropos -- básnickou nadsázku -- definujeme jako úmyslné zveličení děje nebo popisu tak, že se smysl stává nereálným, je-li objektivně posuzován; s hlediska skladatelova může ovšem odpovídat jeho ,,ideální pravdě'', jak jsme již o tom pojednali. Dosud probrané básnické ozdoby R byly, jak jsme viděli, mnohdy vlastně též hyperbolami. Proto se zde omezíme na příklady, jichž jsme si dosud blíže nepovšimli.
Už na první pohled jich není příliš mnoho, neboť se opět přesvědčujeme o vcelku velmi reálném pohledu našich pěvců na svět i na život. Jinak je tomu v ruské nebo i v sch. orální poesii. Třeba se líčí, jak Ilja Muromec , Suchman nebo kralevic Marko seděli po léta v podzemním vězení, potom byli z vladařovy vůle povoláni do boje a sami pobili svým kyjem nebo palicí myriady Tatarů nebo Turků. Učenci přijímali takové přehánění jako nedílnou část žánru, ale zato velkou kritiku, ne-li výsměch sklidil Záboj v RK, když porazil vrženým mlatem dub a když bylo pádem tohoto stromu zabito třicet lidí (23,3 nn).
Srbochorvatské, bulharské a ruské hyperboly se někdy blíží R a bývají dokonce básničtější než výše uvedený příklad RK. Maretič (Naša..., str. 121) cituje, jak i hlas bojovníků byl tak silný, že padaly větve stromů a hory se třásly (totéž se děje v Čest. 16,13 při zvolání Vojmírově k bohům). V Igoru čteme ,,Můžeš větry rozšumit Volhu a Don vylít přilbou.'' V sch. se nadmíru plýtvá počtem a vahou zlatých a stříbrných předmětů, perel a drahých kamenů, ale popis ,,strojné krásy'' Kublajevniny (Jar. 8,7) je střízlivý; neříká se tu třeba, že v záři těchto přívěsků bylo vidět v noci jako ve dne a podobně. I proti lidovým písním jsou R zdrženlivější. Selivanov (Kravcovův sb., III, 8) připomíná, že se ve folklorní tvorbě slzami drolí kámen, zatopí sad, krve je po kolena atd.; v Jar. se ovšem krev valí ,,jak bystřiny dščevy'' 13,11, ale tu jde o velkou bitvu, kde je něco takového snad i možné. Jsou i jiné rozdíly mezi českou a ruskou obrazností. Při hyperbole, že ,,matka země stěží nese bohatýra'' se nic nemění, nepřipodobňuje; jestliže Chrudoš ,,zarve jarým turem'', je to asi též nadsazeno, ale příměrem se hyperbola zmírňuje spíše než zesiluje, stává se bližší a pochopitelnější. Pro národy s méně rozvinutou vzdělaností jsou velké hyperboly typické (Chadwickové III, str. 26), u Homéra jsou však v bojích takřka nemyslitelné, nejsou-li ovšem na zápasech účastni bozi.
Na tyto věci jsme již narazili; přesto znovu připomínáme, že mythický doprovod bývá k původním versím připojován až v dobách pozdějších, třebaže to zdánlivě odporuje charakteristice epiky u primitivních národů, jak to konstatujeme výše -- opět spolu s Chadwicky, viz i jejich encyklopedické dílo I, 238 aj. Snad tu šly vedle sebe pohádkové motivy ruku v ruce s věrností podání od pradávna. Lze ovšem i připustit teorii, že píseň o Zábojovi, který se asi jmenoval původně jinak, byla teprve později okrášlena oním výše uvedeným nadpřirozeným výjevem.
Máme tedy v R tyto nápadnější hyperboly -- totiž přímé, nikoli sdružené s příměry nebo s metaforami : citovaná místa ze Záb. a Čest.; Tataři řvúce až do oblak, Jar.; niče neby prosto pre pohany (podle našeho výkladu ,,všude vnikli''), Jar.; Vlaslavovy voje pětkrát silnější Pražanů; souboj s Luďkem trval nadmíru dlouho, aspoň pět hodin, uznáme-li pěvcův údaj o časovém postupu; trní (všechno) bude z borků vymýceno, Jah.
Je třeba se zmínit ještě o jedněch nadsázkách, jichž je v R velké množství, ale jež si při četbě ani neuvědomujeme. Domnívám se, že je přijímali bez zvláštní pozornosti také pěvcovi současní posluchači. Jako řekneme běžně my ,,povídalo si o tom celé město'', tak užívali též skladatelé R zájmen veš, vešcek, vešken dosti mechanicky. Jestliže se ,,veš most'', Ol. 6,3 otřásal pod davem vojínů (tlačenicí), jistě se nikdo nedotazoval, zda se chvělo každé prkénko. Tato spojení substantiv se zájmenem, jež ovšem nabývá spíše významu adjektivního, je v R velmi mnoho. Nelze sem ovšem řadit třeba ,,děti vsě tu sbožiem v jedno vladú'', Sn. 4, neboť jde opravdu o celou rodinu. Máme však v R hyperbolicky -- třebaže snad nechtěně -- veš zvěř, veš most, vešken les, vsia Praha , vsě kamenie, vsiu zemiu, po vsěm nebi, vsě děvice, vsě drva, vsě nebeská letadla, vsě bohy, vsě krahujce, vsě křesťany, (Ludišu) vsěm milú, vsěm čarodějém. Snad jsou takto míněna ještě jiná sousloví. Některé ze zde citovaných příkladů se objevují opakovaně, viz i dále naši kapitolu o formulích a formulových výrazech.