kterým se zmírňuje příliš drsný smysl běžnějšího výrazu. Věc souvisí s tzv. tlumivostí, o níž jsme pojednali v Rozboru , kap. 12.10. Ta nastupuje hlavně při vyjadřování naturálních erotických nebo i válečných výjevů. I smrt vůbec, pohřbívání apod. bývá (i dnes) opisováno a zjemňováno. Tento jev je ve folklorní lyrice velmi častý. Pokud jde o vážný žánr epický, nemívá v něm místo opak tohoto tropu, totiž expresivnost, tedy vkládání výrazů zveličených nebo přímo hrubých.
Eufemismy lze vidět v opisu pohlavních styků ve Sbyh. a snad i v Jah. (spáváše s militkem, laskáchom sě, milováchom). O zemřelé matce se říká v Op., že ,,travka na něj roste''. Patrně sem patří též krátké vylíčení smrti Kruvojovy (krvácel pod trestající sekyrou = byl sťat). Můžeme sem snad dále zařadit některá slova, jež jako by nahrazovala ,,tabu''. Tak ,,cuzí'' znamená vždy jen Němce, nikdy Poláky, Lučany nebo Tatary. Konečně je snad eufemismem obrat ze Záb. ,,otčík zajide k otcém'' = zemřel.
Přecházíme nyní k básnickým ozdobám záležícím v úpravách výraziva bez sémantických přesunů, tedy k figurám, ač rozsah tohoto pojmu někdy v poetice kolísá.