se proti obsahovému projevu liší tím, že dva (někdy též více) řádky, verše, věty nebo celé odstavce za sebou jdoucí mají analogickou slovní a syntaktickou podobu. Někdy se oba typy paralelismů téměř kryjí, jindy se tato figura spojuje s jinými, o nichž bude řeč v příštím odstavci.
Přecházíme tu k běžným uměleckým prostředkům orální nebo folklorní poesie. Tyto naše úvahy jsou vedle některých pojednání o skladební tehnice R pro posouzení sledovaného žánru a tudíž i starobylosti R neobyčejně průkazné. O lidovosti těchto figur se vyjádřil Tomaševskij (Poetika, str. 74) téměř drasticky: jejich původ dovozoval z hádky prodavačů na trhu. To je ovšem přehnáno, neboť důležitější než forma je vnitřní náplň takových projevů. Významnější je pro nás pojednání Brandlovo (str. 35 nn) a jeho upozornění, že ještě ani Šembera , důsledný odpůrce R, nevěděl o básnických figurách mnoho, ač polemika s ním probíhala v semdesátých letech minulého století, tedy více než padesát let po objevení R! Ostatně je, jak jsme již nastínili, hlubší zájjem o folklor datován až jako reakce na klasicismus a osvícenství; jako první sbírka lidových písní u nás se uvádí Čelakovského soubor ,,Slovanské národní písně a řikadla'' 1822 - 1827. Který padělatel by ještě před touto dobou věděl, že si může dovolit vložit do svých fals stovky folklorních uměleckých prostředků, jež snad teprve my zde anatomicky rozebíráme a třídíme?
Formálních paralelismů je v R velmi mnoho, takže bychom k jejich úplnému výčtu musili opět vypsat valnou část kodexu. Jsou tu staveny proti sobě dva děje částečně shodné a částečně odlišné; tím vzniká paralelismus slovní, většinou též zvukový, kladný (je-li smysl obou polovin přibližně týž) nebo záporný, který vede ke vzniku antithesy - protikladu. Těchto druhých dokladů je v R méně. Patří sem např. první část Sbyh., kde se analogickou větnou strukturou vyjadřuje bezbrannost holuba proti válečným schopnostem a možnostem jinochovým; řadíme sem i projev Libušin, kde se mluví o soudním dilemmatu, zda se shromáždění lechů rozhodne pro ,,kněžniny výpovědi'' nebo pro ,,ustavení nového smírčího nálezu''. Nejčastěji se kladné paralelismy spojují s ustálenými výrazy ,,sěmo - tamo, v pravo - v levo, v zad - v přěd, sien - sien, prvý - vterý, tudy - onamo, tise - tise, jako - tako, otsud - ottud''. Vznikají tu spojení jako ,,i letieše sěmo, i letieše tamo'' nebo ,,sien sě koti s oře, sien zeřivý ... mláti'' atd. Takových míst jsou desítky. Většinou se tu praví, že se něco děje současně na dvou místech, prostřednictvím dvou osob (oddílů) ve dvou bezprostředně po sobě jdoucích intervalech apod. Někdy pozorujeme primitivní nazírání pěvců, ale zároveň jejich snahu o přesný popis. Tak třeba ve větě ,,Stojá hory v pravo, stojá hory v levo'' Čest. 14,29 se zračí úmysl vyjádřit, že jde o dvě vrchová pásma; kdyby bylo řečeno, že ,,hory stojí vpravo i vlevo'', jak by věc vystihl novodobý básník nebo romanopisec, byl by si mohl dávný posluchač myslit, že výprava probíhala průsmykem v jednom kopcovém masivu.
Je ovšem dosti těchto paralelismů bez užití výše uvedených slovců, zájmen nebo adverbií. Potom bývá měněno sloveso (rozlétnu sě radost -- roznosi sě radost, Ol.), nebo substantivum (vstane slunce, vstane Jarmir , Ol., zde sdružení s paralelismem obsahovým), nebo jiný slovný druh (sprosť ny vrahóv, sprosť ny stíhajúcích, Jar.), někdy nacházíme zdvojení substantiv (pod ocelú chrabrost, udatenstvie, pod helmicú ... věhlas, Jar.). Jednou nalézáme antithese, zesílené stejnozvukem (i by klánie, i by porubánie, i by lkánie, i by radovánie, Jar.) nebo ztrojení figury (vstachu voje, vstachu k vojně, vstachu na kniežecie slova, Čest.), jindy je užito slov zcela různých, ale při obdobné větné konstrukci a logické souvislosti (kamének nenadjidech, zmilitka sě nedoždech, Róže). Zcela paralelně běží myšlenky v Jel., Sbyh., Kyt., Op. a Žez. Občas je děj pomocí této figury gradován jako třeba v Jar. ,,Bóh ny sílil ... Bóh nám sešle pomoc''; v LS se po kalící se vodě uvádí, že jindy je stříbropěnná; Vyšehrad je ,,sídlo zlaté'', ale důležitější je, že je to zároveň i ,,svaté sídlo otcovské'' LS. Jako kuriositu uvádím, že tu byla viděna i snaha padělatele o vyplnění mezery, která mu nečekaně vyvstala na pergamenu. Inu, jde-li o protirukopisný argument, má každé tvrzení své ,,imprimatur''. V Záb. čteme, že ,,i by vrahóm úpětí'' a potom jim bylo ,,ustúpati''. O stupňování v Op., Kyt. a Záb. viz výše. Snad se může sem zařadit i paralelismus v Lud., že ,,rozstúpi sě síla v údech'' a ,,rozstúpi sě bodrost v myslech'', neboť duševní svěžest je při hostině více najevě než síla tělesná.
Také v PV souvisí formální paralelismus s kontrastem nebo antithesí, ale je náplní a stylem zcela jiný než v R. Jeho prozaický přepis by byl asi tento: ,,Tam stojí Vyšehrad na příkré skále pro strach cizincům, zde stojí husté chrastí pro milý chládeček''. Může v tom být i trocha ironie nebo sebeironisování.