,,Zelený'' je snad nejčastější epithton . V R jsou zelené hory LS 5, dále tráva v Čest. 18,2, borček a borek Jah. 26,26 a 26,21. V PV se takto označuje ,,luh'', stč. jako ,,lužní les'', hájek u řeky. ,,Lesy se zelenají'' v Op. 28, 18 a ,,osěnie sě zelená'' v Ben. 6,28. Tedy v epice iv lyrice p předmětech nazýraných z blízka, kdežto ,,les'' se druží s jinými epithety , neboť se na něj dívali pěvci v R vždy s větší vzdálenosti. Paralely k ,,zelené trávě, louce'' jsou ve folkloru tak početné, že jejich shledávání by bylo úkolem spíše titánským a ještě spíše zbytečným; vždyť toto označení známe i z toponomastiky a dokonce i z novodobých operet, ba odrhovaček. ,,Zelená tráva'' ve všech slovanských písních, viz Bogatyreva, str. 217, 249 aj.; včetně sch. a bulh. zpěvů, ale toto označení je i v Eddě . Proto uvedeme snad jen doklady na toto adjektivum, pokud je sdruženo s ,,borem'' nebo s nějakými jeho obdobami: Sušil (dále jen ,,S'') 722, 293, 838 /2.260, Erben (dále jen ,,E'') 184, na ,,hjory'' S 281, 424, 632, 723, 839 /2293; též Karadžič str. 80, č. 111 (někdy značí ,,hora'' též ,,les'', ale v R nikdy); Bartoš č. 139, 3111, 414, 664, 720, 762, 875, 1096, 1190; zelené hory Úlehla 64a, 71a; ,,krev se z něho leje ... do zelenej trávy'' Úlehla str. 586, 209, tedy protiklad obou nejživějších barev = kypieše krev ze silna Vlaslava , po zelené trávě v syrú zemiu teče Čest. Koblberg, z jehož mnohosvazkového díla jsou pro R nejdůležitější Slezsko, Podgorze, Podhale, Beskydy Zachodnie, Sanok, Krakow a Kielec, 77, 2 říká (č. 1838) že se tak mluví u ,,Lachů'', tedu ne na Ukrajině zelený luh u Karadžiče str. 80, č. 111, zelená hora u Kolberga 45, č. 1552, 1847; 12, č. 466 a 481; 22, č. 60, 230; 6, č. 726; zelený luh 30, č. 122, 183, 405; zelena hora 28, č. 304 a 29, č. 726; 25, č. 358; zelený luh 27, č. 246; zelena hora 41, č. 196 a 1091.
Širý: je v RK a vztahuje se na les (Sbyh. 25,2 a Čest. 16,73), na pole (Žez. 28,11), na louku (Lud. 18,33) a na sílu (Záb. 24,25). V LS o nebi ve v. 4. Proti ,,širému poli'' trvá námitka dodnes (Komárek ), žádá se ,,čiré''. Viz náš Rozbor , kap. 13. Nejvíce nás zajíma ,,pole'', neboť je ve folkloru nejčastější. Osvětlili jsme rozdíl mezi ,,širý'' a ,,široký''. Ve stejném poměru je šíře-šířka, dále, dálava-dálka, výše-výška. První výraz značí něco nezměrného, druhý to, co lze obsáhnout okem nebo prověřit kvantitativní metodou. Jak ,,širý'', tak i ,,čirý'' jsou vlastně archaismy, které byly později v písních nahrazovány slovy ,,široký'' a ,,čistý''. To i ono je doloženo velmi hojně. Tak je ,,polje široko'' i ,,čisto'' v sch. i v ruštině, v bulh, ač ,,šir7'', pokládané za praslovanské (Machek) se udrželo v češtině dodnes, samozřejmě v modifikované formě. Jako epitheton je ,,široký'' též v Eddě (podle Hegrova vydání) v obdobných spojeních, je mnohokrát u Karadžiže. Bartoš má ,,širé pole'' v č. 1125, 1132, 1157, 1173, 1809 (v širém poli stojí topol). Nejlépe dokazuje rozdílnost pojmů ,,širý'' a ,,čirý'' Sušilovo č. 16 a 17 (,,Nová sbírka''), kde je vedle sebe ,,čiroké pole'' a ,,čirý pohan'' i ,,čirý zbojníček''. Další příklad na ,,širý a široký'' u Sušila č. 3, 141, 168, 173, 186, 212, 328, 365, 649, 751 (o poli jako v RK), 759, 774 (2148#148), 784, 785, 815, 833, dále viz v Erbenovi str. 117, 129, 133, 135, 140, 143, 145, 152 (široký), 201, 287, 363, 369 (o nebi jako v RZ), 371, 390 (2149#149), 391, 400, 406. Také v Úlehlovi se vyskytují passim oba výrazy. ,,Širý'' též ve sbírce ,,Ukrajina zpívá'' (Marčanová) několikrát. U Kolbergra máme (první číslo znači svazek): 25, 97; 30, 46, 119; 31, 669; 34, 51, 54; 45, str. 128, č. 2; 36, 528; 44, 559; 45, 935 (2150#150), 1046, 1614; 49, 289; 50, 417, 418, 595; 50, II, 128, 231, tamtéž č. 308, 357, 405, 406; 55, 695, 784 (2151#151), 840, 841 (2152#152), 1027,; 57, 1528, 1926, 2029, 2047, 2048. V ruštině uvádí Kulakovskij, str, 268 2 verše, v nichž jde za sebou ,,čistoe'' a ,,širokoe'' viz dale i Parryho I, 361, v. 68 aj.
Dobří ludie Jah. 27,2 a Op. 28,20, díle Jar. 12,9, tedy v epice i v lyrice. Stará námitka -- tuším, že Masarykova -- že by tu mělo být spíše ,,lidičky'' je snad přece jen již opuštěna. Uvedené sousloví je u Sušila v č. 102 a 840. V ruských eposech ,,dobrye ljudi''. V polských písních často, viz např. Kolberga 6, 665; 13, 262; 25, 75, 169; 26, 284; 28, 192; 30, 104; 22, 533; 24, 9, 112, 167 a str. 334; 26, 269, 462; 27, 225; 30, 13, 162, 253, 320; většinou je toto spojení ve vokativu jako v RK Op.; 30, 340, 486; 31, 294, 361; 33, 144, 248, 272, 304; 34, 10; 36, 196, 448, 533 (2153#153); 45, 1099; 49, 44 a 46; 49, 47 (2154#154), 70, 139, 140, 175, 388, 423, 508; 50, 486, 50, II, 133 a 295, 394; 55, 371, 447, 449 (2155#155), 522, 553, 787, 788, 791, 835, 866, 875, 881, 884, 917, 955, 990, 991, 1001, 1006, 1010,1028, 1124; 56, 75, 80 104, 550; 57, I, 931, 955, 970, 997, 1185 (2156#156), 1519, 1604, 1239, 1438, 1499, 1500, 1670, 1682 (2157#157); 57, II, č. 1701, 1812, 1825, 1963. K tomu je přičíst doklady na ,,dobrou máti'' v Op. na uv. místě, též v Kolb. 30, 511; 36, 531; 44, 149; 50, II, 148; 57, I, č. 1536 atd. atd.
Rodný bratr, rodná sestra aj. v LS v. 8,24 a 85. I zde byla vznesena námitka, provázející ,,dnešní stav poznání'' až do našich dnů. Bylo žádáno ,,vlastní'' nebo ,,vlastný'' bratr. Ale to by znamenalo v duchu jazyka našich textů ,,ovládaný'' apod. O věci samé Rozbor , kap. 13. Kdo by původní adj. pokládal za rusismus, byl by na omylu, neboť tu jde o formuli, která je ,,vlastní'' snad všem slovanským literaturám obdobného žánru. Rovnomocná spojení jsou ,,rodný otec, rodná máti''. V českých a slovenských písních se možná ,,rodný'' v takovýchto souvislostech méně vyskytuje, je však možné, že jsem doklad přehlédl; ostatně by se mohli odpůrci uchýlit k vysvětlení, že je to převzato z R. ,,Rodné hnízdo, rodný dům'' jsou asi obraty mladší. U Karadžiče je ,,rodný'' bězné označení pro rozmanité příbuzné, ale pro ,,bratra'' je nejčastější. Mívá citové podbarvení jako v LS. V ruských písních a eposech nadmíru hojné (rodnoj, ukrajinsky ridnyj) baťuška, rodinoj brator, viz ,,Ukrajina zpívá'' a mnohde jinde. Ale že to není jen ruský způsob dokazuje hojně opět Kolberg 27, 45; 29, 58, 148; 30, 7; 30, 7, 16, 29, 32, 113, 234,38=67, 374, 411, 511; 33, 254, 296; 34, 16, 17; 35, 2, str. 128,; 36, 204, 221 (2158#158), 354 (2159#159), 366, 428, 401, 402, 403, 482, 516, 538, 539, 540; 40, 257 (2160#160), 517; 45, 943, 1058; 49, 22, 146, 147, 148, 155, 559; 50, 463, 513; 50, II, 144, 539, 360, 361; 53, 12; 55, 412, 788, 790, 840, 983, 984, 1138; 56, I, 65, 77, 84, 369, 412; 57, I, 1345, 1371, 1373 (3161#161), 1374, 1471, 1479 (2162#162), 1540, 1541 (2163#163), 1603, 1669 (2164#164); 57, II, 1686, 1700, 1715, 1760, 1761, 1784 (2165#165), 1786, 1911, 1912, 2043, 2067 a jistě i jinde.
Epitheton ,,bielý'' a ,,bielitký'' je bez námitek s výjimkou knih Dolanského. Je to konstantní přívlastek pro ženskou krásu a v R se vyskytuje u šíje (Lud. 18,16), lící (Lud. 1814) a nohou (Jah. 26,22) vedle Libušiny ,,bielestvúcí'' řízy v LS. Abychom věc příliš nekomplikovalí, uvedeme jenom místa ,kde se toto adjektivum vyskytuje v analogické souvislosti. Je to S 87, 150, 158, 164, 185, 507, 622838 /2260, 839/ 2282, 562, 575, 650, dále E str, 67 (2166#166), 404, 405. V RK Jah. je i ,,koníček bílý'', Sušilovi u č. 726, v Erb. na str. 82, kde se ovšem myslí sníh na sv. Martina, dále str. 135, 165 a 267, U Bartoše I, 323. V novější podobě počal převládat z němčiny převzatý ,,šiml'' apod. ,,Bielo lico'' je mnohokrát v sch. a v bulh., v ruském eposu; pro ,,šíji'' viz Proppa, Epos, str. 486. V Lud. je na uvedeném místě zdůrazněno, že bílé líce byly zároveň červené (ruměnci ktviechu). I toto spojení je v lidové poesii všude velmi bězné, viz třeba Karadžiče str. 157, č. 259. O bílých lících, šíji a rukou se mluví v Eddě i v Homérovi ; ,,běla riza'' je citována Jirečkem, Osvěta 16, 1886, sv. 2, str. 596 nn z bulh. Spolu s jinými paralelami sleduj u Karadžiče str. 115, č. 186; v ukrajinském folklóru jsou tímto přidomkem označeny ruce, nohy, šíje (výbor Marčanové), v textech Parryho II str. 162 v. 719 o tvářích a je tu passim i ,,kůň bílý jako sníh''. Všechno se samozřejmě opět hojně najde v Kolbergových materiálech, jež jsme excerpovali důkladněji, a to též proto, že je to ethnická větev nám po všech stránkách nejbližší: 1,5; 2, 135; aj., 145, 28; 6. svazek je tu zvlášť často zastoupen, viz č. 181, 195 (vždy na něm sedí milenec jako v Jah.); 12, 53; 24, 295; 25, 12; 26, 247, 374, 408 (několikrát); 27, 56, 57 193 (někdy jde o bílé nohy koně); 28, 174, 317, 336, 337; 29, 88, 91, 263, 325 aj; 30, 40, 50, 130 (mnohdy je adj. zdrobnělé jako v Jah.), 58, 71, 111, 171, 125, 201, 236, 237, 264, 243 (ruce, nohy), 356 (spolu s ruměncem), 394, 440, 453, 454; 31, 477, 566; 33, 43, 44, 99 (2167#167), 123, 224; 34, 6, 8, 38, 99a; 35, 3, 4 (kůň), 5 (kůň); 36, 97, 182 (2168#168), 187, 222, 259, 308, 343, 350, 386, 426, 465, 467, 486, 507; 39, 69, 70; 40, 147, 149, 156 (2169#169); 41, 1115; 42, 1389, 1390; 44, 1, 366, 843; 45, 1199, 1203 (2170#170), 1436, 1437, 1641, 1836 (zdrobněle), 1881, 2270 (nohy koňské i lidské spolu se srovnáním se sněhem); 48, 37, 59, 122, 392, 545, 546, 440, 561, 569, 612; 50, II, 58, 155, 218, 292, 306, 333 (spolu s ruměncem), 335, 369 (2171#171), 390, 451; 55, 116, 124, 140, 296, 413, 372, 377 (2172#172), 450, 452, 823, 846, 906, 1012 (6173#173), 1076, 1121, 1221, 1229, 1290, 1422, 1433, 1487, 1531, 1553, 1561, 1591, 1592 (2174#174), 1596, 1640, 1641; 57, II, 1844, 1910 (3175#175), 1923, 1939, 2027, 2030. Kde je užito deminutiva, nacházíme ovšem jiné sufixy než v RK, kde máme ,,bělitký'' nebo ,,nožica'' kdežto K má ,,noženka, líčko, bělučký'' aj. I kdyby tedy ,,padělatel'' čerpal z polských písní, byl by to činil nadmíru důmyslně.
Jasné slunce v Jar. 14,1 a Čest. 14,30. Toto adjektivum se pojí také s nebem (Lud. 18,15) a s helmami nebo s helmy (Jar. 13,33). Nás tu zajímá hlavně vztah k jevům meteorologickým. W. Stróžewski , Estetika II (Tatarkiewiczův sborník 1960 - 1963, str. 126 nn) ukazuje jak latinské ,,lumen, splendor'' a jiná synonyma patří ke středověké estetice . Proto jim také odpovídá mnoho souznačných slov v R jako ,,blesk, blsket, zora, úsvět, osvěta, hořeti + deriváty, luna, jiskra + deriváty, jutro + odvozeniny, bielý, květ, kvésti, léto, lepý, nebe (+ deriváty), oheň, páliti, plápolati, pláti, projasňovati, promodrovati, rozháralý n. rozhořalý, rozkvésti, rozohniti, rozpáliti, rozznojiti se, ruměnec + červený, slunce(21176#176) spolu se zdrobnělinami, snížek, stříbro (+ deriváty), svítiti, šedý, šerý, vesna, vid, viděti, vřelý, vypražený, vyžehati, vznojený, zanítiti, zapoleti, zelený (+deriváty), zeřivý(?), zírati, zlato, zlatý, zrak, zřieti, žhavý'' atd. Oposita , vyjadřující temné jevy, jsou ovšem také dosti častá. Původ oné zaliby v jasném živlu je prastarý a nemusí být převzat z křesťanských představ andělů aj., jde tu o pozůstatky živelného chápání přírody. Je snadné si domyslit, jaký význam mělo slunce a pěkné počasí pro naše dávné předky. Proto se obé stalo symbolem radosti, proto je ,,solnyško Vladimír'' i ,,jedno slunce Jaromír'' v Ol. Nejčastěji jde o ranní slunce (Sídelnikov, str. 71). ,,Jasné slunce'' je tedy vedle Ol. také u Sušila 34 (2177#177), 54, 78, 84, 415, 632, 714, A samozřejmě u všech Slovanů, i když je ,,jasný'' někdy nahrazeno synonynem. Třeba sch. ,,vědar'' = serenus, Karadžič totéž o nebi. V Eddě je epitheton ,,jasný'' spojováno s nebem, se slunečním bohem, ale i se štítem (jako v Jar. s přilbou). V ruských bylinách ,,jasnoe nebuško'', v bulh. ,,jasnoe sl7nce''(Smirov, Slavjanskie aj.), Bartoš II, č. 1928 o nebi. Obdobné obraty ve výboru Parryho II, 63, 809-810. A ovšem opět Kolberg: 6, 627, 672, 685; 11, str. 189 bez čísel; 22, 67; 30, 504; 33, 11, 12; 35, 24, 32, 82, 101, 140; 36, 10, 80, 147, 209, 278, 363, 549; 40, 308; 44, 881; 49, 51, 53, 105(nebe 2178#178), 111, 136, 245, 345; 50, II, 621, 644 (v obou případech s přirovnáním), 660; 56, I, 40, 41 (2179#179), 60, 65, 83 (5180#180), 92, 97, 112, 131, 266, 269, 404, 495; 57, II, 1735. Přirovnání se nemusí týkat ,,jasnégo slunečka'' Vladimíra , ale i milence (Karadžič č. 264 aj.).
Temná noc je ovšem opak předchozího, bývá i černá, vždy v RK. Doklady pro obojí spojení: Čest. 18,1; Jar. 10,27 a 11,21; Záb. 24,14. K tomu Úlehla str. 491 1 ad 22; běžné na Ukrajiné (Marčánová aj.), dale Kolberg 6, 322; 10, 107, 124 a str. 284 (bez čísel); 12, 144; 21, 18, 22, 153 (2181#181); 24, 141; 25, 105 (2182#182), 148, 480, 662; 26, 233, 245, 263, 386, 406, 521b; 27, 268, 288 (2183#183), 295, 352; 28, 23, 39 (půlnoc), 366; 29, 18, 138, 310; 30, 12, 95, 126, 158, 193, 173, 201, 239, 364, 370, 405, 406, 512; 30, 512; 31, 173, 312, 487, 535; 33, 119, 230, 330; 34, 20, 32, 79a, 79b, 99; 35, 116, 5, 29, 30; 38, 46, 55, 60, 77; 36, 44, 168, 240, 270, 286, 293, 309, 335, 415 (2184#184), 434; 39, 117, 118; 40, 200, 206, 240, 318, 319, 559, 564; 41, 1187; 42, 1432; 44, 250, 361, 444, 689; 45, 1333, 1395; 48, 146; 49, 110, 111; 50, II, 328, 359, 361, 369, 380; 53, 118, 158; 55, 39, 88, 413 (2185#185), 588, 589, 645, 743, 777, 792, 838, 1010, 1202; 56, I, 41; 57, I, 729, 897, 898, 899, 947, 1058, 1081 (2186#186), 1149, 1339, 1340, 1426, 1590, 1636; 57, II, 17-1, 1702, 1704, 1705, 1751, 1755, 1762, 1829, 1865, 1898, 2044, 2052. Propočty epithet ,,černý'' a ,,temný'' snad provede někdo v budoucnu.
Epitheta k ,,lesu'' jsou bohatší, ale v jednom pojetí, které je spíše chladné, ba nepřátelské. Výjimky jsou však tam, kde se pěvci zdá, že je příroda naplněna soucitem nebo obdobnou náladou. Nicméně je les daleko nejčastěji nazýván černým, tmavým, širým, hlubokým a také hustým. Není divu, vždyť to bývaly pralesy. Doklady z RK: Záb. 22,4; Jel. 27,13; Záb. 20,25; Sbyh. 25,2; Čest. 16,14; Záb. 20,26 a 20,15; Čest. 15,1; Záb. 20,19; Sbyh. 25,21; Op. 28,17. Druhé ,,sympatické, kladné'' označení je: němý les Sbyh. 25,8 a ,,žalostiví lesi'' Jel. 27,20. Všechna tato označení jsou slovanské ústní epice i lyrice vlastní a mohli bychom od výčtu opět upustit; vždyť píseň ,,Hory, doly, černý les'' zná každý. Ale přesto uvedeme opět větší mniožství dokladů se zvláštním zaměřením na Kolberga, nwboť odpůrci i zastánci R si dosud těchto materiálů málo všímali.
,,Němý les'' má protějšek v ,,lesech dřímajících'' (Sidelnikov, str. 93). Jde-li o ,,nepřátelský'' poměr k přírodě, bývá les označován jako ,,hluboký'', neboť krajina je na severu a konečně též u nás dosti drsná, viz též Bogatyreva, Anth. str. 246, kde jsou i sch. doklady na ,,les hustý''; epitheton ,,černý'' nebo ,,temný'' je tu rovněž zastoupeno; o lidové poezii ukrajinské Marčanová, i zde taková označení. ,,Hustý'' u Bartoše I, č. 46, ,,černý'' tamtéž, č. 104, 388 a II, č. 1138, 1160, 1161 (3187#187), 1212, 1428, 1808, 1824. Úlehla, str. 510, 1 ad 64 má doklad na ,,les tichý'', tedy téměř jako ,,němý'' ve Sbyh., ovšem i ,,černý'' str. 521, 1 ad 91 a str. 623, 1 ad 284. Domácí materiály u Sušila a Erbena : les hustý S 756, E 164, 379, tmavý 3113. První epitheton je ovšem vzácnější, neboť lesy jsou stále řidší, nepřihlížíme-li k plevelům. Nyní Kolberg. Zde je les ,,hustý, temný, černý'' hned v I. díle; dále 3, 149, tamtéž str. 85; 6, 236, 275, 674; 12, 217; 21, 180 (pustý -- v RK Záb. 20,19 je ,,dlúhopustý''); 22, 97 (hustý), dále temný ibid. č. 159, 296 a zase ,,pustý'' 286; 24, 145; 25, 70 (2188#188), 261, 262, 263, 264; 26, 211, 339, 496, 564; 27, 251, 346 (bor!), 377; 28, 218, 219, 318, 328; 29, 7, 293; 30, 110, 112, 126, 209, 238, 313, 396; 33, 321; 34, 18, 41; 35, 18, 81 (3189#189), 105, 188; 36, 37, 65, 241, 254, 267, 313, 355, 423, 485 (2190#190), 486, 547, 548; 39, 14, 55, 111, 132; 40, 71, 152, 273, 274, 275, 276, 356, 562, 568, 582; 41, 1129, 1179; 42, 1444, 1471, 1472, 1473; 44, 91, 119; 45, 937, 939, 951, 1075, 1816, 1843 (2191#191); 48, 46; 49, 100 (2192#192), 154, 183, 289; 50, II, 43, 85, 376, 388, 389 (2193#193), 399, 385 (hluboký), 398, 399, 486, 502, 589; 54, 1; 55, 507, 520 (2194#194), 642, 788 (2195#195), 999, 1171; 56, I, 4, 11, 34, 62, 74 ,195, 595, 622, 627; 57, I, 992, 997, 1033, 1070, 1190, 1191, 1373 (2196#196), 1511 (2197#197), 1547, 1652, 1672; 57, II, 1690, 1692, 1741, 1763, 2006, 2026, 2039.
Epitheton ,,ostrý'' je z těch, která brzy ztratila plný význam. Snad již v RK značí ,,ostrý meč'' prostě ,,meč''. Podobně o noži. VB pozdějších dobách se více užívalo šavlí nebo dokonce palašů a také tyto zbraně byly v lidové poezii obdobně označovány. Adjektivum, jež zde zkoumáme, se ovšem hodilo i k oštěpům, hrotům kopí atd. a tak je nalézáme všedu, čítaje v to nejen Homéra , ale i zpěvy národů na ,,nižším stupni'' civilisace.
V RK jsou doklady: braně ostrá Sbyh. 15,19; ostré hroty dřevců Lud. 19,6; 19,13; 19,22; ostré meče Jar. 11,10 a 13,8; v Ol. jsou ,,břietné meče'' 5,5, ukryté v ,,nožnách'' tedy v pochvách pro nože. Proto řadíme k tzv. paralelám i ,,ostrý nůž''.
Je pochopitelné, že české nebo i slovenské materiály z 19. století tu mnoho dokladů mít nemohou. I jinde se vyskytují tyto přídomky spíše jen v písních vojenských nebo válečných. Nicméně citujeme ze Sušila č. 8, 95, 118, 133, 148, 623 a 719. Mimochodem: ostré trní je v Jah. 26,22 a 25,26, ale i v Erbenovi na str. 230. Ke zbraním Úlehla č. 17, dále 4a ad 104, str. 523/2, str. 598; Bartoš I, č. 779 a 891 a II, č. 1344:, b né v ruské, balkánské i ukrajinské lidové epice, viz třeba Bogatyrev Anth. str. 217, 249, porůznu i ,,sablja vostraja'' a ,,ostro kopie'', viz i Karadžiče str. 115, č. 186; str. 360, č. 575, 576 aj. U Parryho zhusta ,,sablja poseklija''. Ale zase je tu zvlášť bohatý Kolberg: 1, 6; 5, 267, 9, 75; 12, 158, 420; 13, str. 203 ,,ostré trní''; 21, 87 ,,ostré pazury (srv. ,,ostrá drápy'' ve Sbyh. 25, 16); 22, 11, 80, 227, 229; 26, 191, 418, 557, 558; 27, 323, 350, 355 (2198#198); 28, 322, 328; 35, 1, 5, 19 (3199#199), 81; 36, 482; 39, 78, 157; 40, 362, 373, 390, 40, 603; 42, 1453; 43, 35; 45, 940, 941, 1468; 48, 172; 50, II, 133 (2200#200), 390 (2201#201), 418; 56, I, 73 ostré trní 2202#202; 53, str. 214; 57, I, 1636, 1655, 1656, 1659; 57, II, 1686, 2032.
Zlatý prsten je důležité epitheto constans. Jen zřídka nahrazováno slovem ,,stříbrný'', ač to byl národní slovanský kov. Naši předkové měli rádi pěkné věci -- klenoty -- neboť uvedená ozdoba je často sdružována s drahokamy a perlami. Nebylo tak samozřejmě jen u nás, ale i v Rusku, v Polsku, na Balkáně, jak o tom svědčí orální poesie . ,,Obrúčka, kolco, sygnet'' a jiné výrazy jsou nositeli uvedeného adjektiva.
V RK je ,,prstének zlatý'' v Kyt. 26,16. ,,Drahý kamének'' se spolu s ním vyskytuje v Róži 28,9, k tomu všemu i ,,perly'' v Jar. 8,10.
Doklady jsou ke ,,zlatému prstenu'' v našem slovním folkloru velmi početné, např. S 175, 299, 530, 549, 559, 601, 623, 630, 635, 731, 755, 760, 791, 819, 837/2243, 2245; 838/2260, 2272; nová sbírka 16, 31; E 61, 83, 85, 270, 368, 391, 398, 406; drahý kamének E str. 67: viz dále Úlehla str. 485, č. 1 ad 12; str. 528, 2a ad 104; str. 548, 2 ad 134; str. 585, 1 ad 207; Bartoš I, 103a, 112d, 112f, 441, 528b, 664, 673, 758, 878; v rus. drahý i zlatý prsten; Vladimír zářil ,,zlačenymi perstinjami''; Karadžič str. 178, č. 302 (drahý kámen zde i jinde); obdobně na Ukrajině (Marčanová passim). Prsten a kámen -- jako Róži -- často za sebou v textech následují! A nyní Kolberg I, porůznu; 3, 49; 6, 194, 651; 12, 11, 123, 109, 388, 413, 509; 13, 143, 255, 433 (drahokamy a perly); 21, 11, 20, 123; 22, 161; 24, 205; 25, 39, 94, 129, 141, 171; 26, 118, 310, 368, 400; 27, 95, 281, 346, 369; 28, 174, 180, 224, 227, 230, 231 (kámen i prsten); 33, 2; 35, 5, 319, 401, 417, 623; 36, 39, 71, 100, 162; 40, 90, 93, 130, 131, 173, 369, 372, 529; 41, 24, 268, 329, 433; 42, 1465, 1491; 43, 12; 44, 15, 103, 113, 416; 45, 1645, str. 561 (2203#203); 48, 36 (zlatem i perlami); 49, 71 (2204#204), 79, 142 (2205#205), 156, 163, 168; 50, II, 243 (2206#206), 341, 398; 56, I, 20, 22 (3207#207), 589 (5208#208), 639; 57, I, 791 (prsten s kaménkem) aj.
Chladný a bystrý jako epitheton vody nebo řeky: LS o Radbuze, v 13, v RK o ,,vodici'' Kyt. 26,14 a 26,20 (jinak též o ,,noci'' a ,,zemi''. Omezíme se na uvedené doklady z LS a z Kyt. Někdy se vyskytuje též ,,bystrý'', které v RK není, ač jsou tu ,,bystřiny'' v porovnání k tekoucí krvi v Jar. 13,11. Ale adjektivum je v PV o Vltavě . ,,Chladný'' se synonymy ,,zimný'' a ,,studený'' (to nejčastěji) nalézáme na celém slovanském území, takže do výčtu ze Sušila aj. upouštíme. ,,Bystrý'' je v S 461, 623, 668, 773, 755, 815, v Erbenovi str. 147 (2209#209), 156, 169, 171, 176, 182, 288, 410. Stará námitka -- prý Petruševičova -- říká, že také ,,Sázava ladna'' z LS je vlastně ,,chladná'', protože prý padělatel neporozuměl sch. epithetu, jež značí ,,studená'', nikoli `pěkná''. Ale proč takové podezírání, máme-li v LS ch- i l- vždy jinak psané a tuďíž jistě i v jiném smyslu? Ostatně bývá i v sch. psáno ,,hladna'' (v RZ, jak známo, je ,,ch'' psáno jako ,,h''), takže námitka je úplně nicotná. Viz i Parryho II, 305, 36 ,,ghladne vode pije'' podobně jako v LS 34.
,,Bystrý'' je i v ruštině a ukrajinštině ve stejných významech jako v R. Kolberg má adj. ,,ladný'' hlavně o lidech, takže mohla být i Sázava takto označena, zvláště přetrvávala-li zde starobylá představa o nymfách oživujících řeky. Jinak je ,,bysrý, chladný, zimný, studený'' u Kolberga 3, str. 92; 6, 257, 636, 846; 12, 61, 151, 116 (o Dunaji jako v LS o Vltavě), 193; 13, 215; 24, 348. ,,Dunaj'' tu znamená leckde velkou řeku vůbec, třeba 26, 469; dále ,,chladný'' 26, 452; 27, 424; 28, 337; 29, 288; 35, 21, 4, 41 (,,vodica'' jako v Kyt. 2210#210); 36, 141, 223, 260, 267, 356, 366, 381, 409, 511, 513 (2211#211), 519; 45, 1616, str. 561; 49, 43 (2212#212), 60, 123, 146, 227; 50, II, 41, 42, 76, 82, 239, 418; 53, 87 (3213#213); 55, 46, 51, 426, 491 (ledová), 498, 732, 779, 804, 995, 1013 (4214#214); 56, I, 124, 158, 269, 347, 405, 435, 544, 621; 57, I, 731, 847 (2215#215), 866 (Wodycia cholodna), 921, 924, 977, 978, 979, 081, 992, 1123 (2216#216), 1142, 1194, 1232, 1256, 1262, 1389, 1426, 1467, 1478, 1480, 1481, 1485 (2217#217), 1540, 1541, 1556, 1557, 1595 (2218#218), 1636; 57, II, 1751 a 1831.
Jedním z průkazných argumentů pro ,,pravost'' R i pro jejich orální původ je též označení ,,pravá ruka'', kterého si, pokud vím, obránci spolu s odpůrci dosud málo všímali. Tohoto epitheta je proti nové době užíváno zdánlivě zbytečně. My ,,podáváme ruku'' nebo v krajním případě ,,pravici'', ale za dávných časů, kdy v ní bývala zbraň, mělo toto gesto zásadní význam. Kromě toho býval tento směr ,,dexter'' považován za šťastný, kdežto ,,sinister'' nabylo smyslu opačného. Tytéž poměry jsou i v řečtině a praslovanštině, neboť třeba řeky bývaly zvány ,,Desna'', ale nikdy ,,Leva'' nebo ,,Šuja''. Směr býval vždy vyjadřován úslovím ,,Zprava nalevo'', nikdy naopak. Prsten se nosil dlouho do novověku na pravé ruce. Zajímavé je, že potkáváme v lidové poesii též popis, jak se dívce rozložily vlasy ,,po pravém rameni'', ač by bylo více na místě mluvit o ramenou obou, jak to čítáváme v umělé próze.
V RK je označení ,,v pravo - v levo'' s některými obdobami desekrát. Ještě důležitější je ,,podachu si pravě rucě'' v Ol. 5,8 a ,,na pravéj ruce prstének'' v Róži 28,8.
V české pozdější lidové lyrice tento úzus také přežíval (Erben str. 375) tak i sch., v ruských bylinách a písních (např. v Rozanovově výboru č. 10 a 16); Karadžič str. 18, č. 25 nebo str. 118, č. 195. I prsten (někdy ,,burma'') se tak na Balkáně nosil; zde i ,,z desna lijevo'' často v reprodukci Parryho; ,,po desnici ruci'' např. II, 300, 119. Ale zase je tu zvlášť mnoho dokladů z Kolberga: 21, 149 (je to ruka poctivější); 22, 50 (a šťastnější), 139; 23 passim; 24, 175 (několikrát); 25, 96, 165; 26, 561; 28, 114, 396, 431, 490; 31, 381; 33, 4, 100; 34, 5, 24, 65, 279, 476, 507, 543; 36, 204; 39, 107, 153; 40, 106, 131, 135, 140, 265; 41, 24, 60; 43, 9; 44, 101, 128, 363, 653; 45, 936; 48, 82, 184; 49, 183; 50, II, 26, 27, 28, 237, 239, 452; 55, 796, 840 (2219#219); 56, I, 873, 876, 877, 878, 881, 882, 1419, 1511, 1558, 1559, 1604, 1680; 50 II, 598, 1729, 1782.
Přistupme nyní ke čtyřem epithetům nebo souslovím, na něž se odedávna soustřeďovaly prudké útoky odpůrců: zlat stól LS 55 a 99; kalené střely Jar. 13,9; tuhy luky Jar. 11,9 a syrá země Jel. 27,23 a Čest. 18,3. O prvním a třetím sousloví jsme již částečně pojednali v kapitole o rytmu v R; po jazykové stránce viz náš Rozbor , kap. 13. Doklady z ruštiny nebo ukrajinštiny jistě nemusíme uvádět, neboť protivníci R se již postarali o vynalézání paralel z těchto literatur. V novější době se analogie už těžko najdou, neboť ,,zlatý stůl'' je pozůstatek mythu a epitheta , týkající se zbraní, pozbyla plně své časovosti. Naproti tomu lze zemi označit za ,,syrou'' i dnes. Ale jsou tu synonyma ,,syrový'' a ,,surový'', jež jsou ke staršímu ,,syrý'' přibližně v témž poměru jako ,,širý'' a ,,široký'' aj. Dokonce by bylo možno číst i v R ,,širý'' nebo ,,sirý'', ale běžný výklad je lepší.
Úlehla, str. 547, 2 ad 134 má ,,zlatý stoleček'', obdobně Sušil 838/1260, kde je -- snad náhodou -- také ,,okénko'' proti ,,okénci'' v LS v obdobné souvislosti. Takovéto spojení mají ovšem s Libušiným zlatým stolem nebo trůnem málo společného, ale může tu být analogická idealisující tendence. V sch. jsem našel obrat ,,zlatna stoljica'' (Parry II, 110, 25P), na níž seděl náčelník, kdežto družina měla sedadla obyčejná. ,,Zlatý stůl'' též u Karadžiče č. 85. V ruských bylinách jsou i ,,stretočky'' dle častého užívání deminutiv i tam, kde k tomu není logický důvod. V Eddě (E. M. Meletinskij, Pamjatniki, Sborník str. 77) se uvádějí analogie snad ke všem zde citovaným spojením až snad na ,,kalené střely''. ,,Surowa'' je epitheton pro zemi též v bulh. (J. Jireček, Osvěta 16, 1886, sv. II, str. 596 nn) vedle jiných paralel.
A nyní Kolberg: syrová země 28, 301; syrá 30, 45, 358, 474; 33, 43; 34, 4, 214, 65; 36, 295, 310, 324, 431, 434, 517, 538, 540, 541, 553; 50, II, 364, 365; 55, 759, 791; 56, I, 74, 512 (3220#220); 57, I, 870, 1061 (2221#221), 1366; na str. 475 M 19 je ,,tuhý luk'', tvar jmenný; syrá země ibid. č. 1492 (2222#222), 1505, 1511, 1545, 1558, 1588, 1610, 1611, 1612, 1617; tuhý luk 1607; syrá země ibid. 1640, 1641, 1642, 1678, 1681; 57, II, 1785, 1839.
Některá epitheta řidčeji se vyskytující: Zlatý klas Kolberg 1, passim; 11, 65; 22, 37, 38; 25, 25; 27, 59; 40, 220; 44, 135; 45, 1436, 1438; 50, II, 258, 433 (2223#223), 572. Dále S 620, 623, 777 (někdy též ,,žlutý''), Marčanová porůznu, vše jako ,,zlatostvúcí'' v Lud. 18,16. Lepý, krásný (o ženách) Čest. 16, 4; Jar. 7,31; Čest. 15,1; Lud. 18,22 a 18,32; krasna devica často v sch., Kolberg 25, 605; 44, 334; 49 často. Černý mrak v RK několikrát, viz Kolberg 6, 555. Krásná Róže 28,2, u Kolberga totéž 53, 8. Tráva vysoká Čest. 16, 32 viz S 572, 714 a E 393, 394, Bartoš I, 524. Modr(ý) vrch Záb. 22,2 a 22,13, srv. E 145, 178. Listie dubové Lud. 20,10, viz S 3, 143. Žalné srdečko Jel. 27,25 srv. S 141, 329 (žalostné). Rosná tráva (námitka!) Jar. 11,25 viz S 731. Kamen Most LS 37 a 81 S 834/2180. Nebeská letadla Ben. 7,9, tak i ,,ptáčci nebeští'' E str. 79 (aves coeli nebo lidový původ?). Lútý, lítý (vrah) Jel. 27,18 a Jar. 12,24 viz E 399. Ručí kóň, komoň v RK běžně, ale i v bulh. ,,b7rz'', viz Jirečka, Osvěta na uv. místě. Radostný zrak Záb. 23,21, radostno oko Čest. 18,8, viz Úlehlu, str. 488, č. 18. Hlasonosná oběť Jar. 15,25 = ,,glase nosili'' Karadžič str. 109, č. 176, míněny zprávy. Lútá saň LS 36 = lútý drak, Bogatyrev str. 220, též o zmiji. Těžký mlat Sbyh. 25,20 Záb. 23,18, též Jel. 27,19, srv. ťažka topuzina (též buzdovan, topus aj.) v sch. a v ruštině. Hustá tráva Jah. 26,25 -- Bogatyrev str. 340 gustaja trava. Vřelá krev Jel. 27,24 ,,polivana pašnja gorjačej krovjú'' Čičerov str. 272 (tradice vojenských písní). Slavný, mocný kněz (Neklan aj.) Běžně všude o hradech a hrdinech, též o Vyšehradu , Novgorodu aj. Věkožizní bozi LS 60 rus. vekovečnyj. Kopie, dřevce siehodlúhe Jar. 13,33 = kopie dolgomerno, rus. Epitheton ,,chrabrý'' (Staglav aj.) v RZ a v RK, viz ,,chrabryj Aljoša Popovič'' aj. Cuzie vlast = čužia zemlja (plurál bývá častěji); bujná hlava -- bujna golova; bogatyr silnyj, mogučij = silný Záboj; oči jako nebe jasné = jasny oči; hrad tvrd = grad tverd v ruských letopisech; dálné země = dal'nie zemli; pitie medná = pit'iem (nebo pit'em) medojanym, jak uhostil Ilja Muromec Slavíka loupežníka , Bogatyrev, Anth. str. 33; přemnoho množstvie jako ,,mnogo množestvo''. Ale místo ,,koně ručího'' je v ruštině a v sch. zpravidla ,,dobryj'' aj. Strojná krása Kubljajevnina -- tomu odpovídá ash. ,,kitna'' (Andeljija aj.). Lesní zvěř Kolberg 12, 58 a 45, 244 (zverina); Komposita ,,zlatorohý, bělokopytný, bělorohý, jasnorohý, krutorohý, zlatokeplný'' (o vepřích, volech, koních) v Kolbergovi 35, 25 a 26. Mocná ruka Kolberg 45, 1438. Zajímavá jsou ,,milá slova'' Záb. 24,31, neboť týž obrat je v Kolbergovi 53, 55, 118 (2224#224), 140 (2225#225), 150, 158 a 173 (2226#226) ,,mejlingi žodelej'', tedy z litevských písní. U Kolberga 57, I a 57, II jsem nalezl několik dokladů na ,,vysokou mohylu'', kterou známe též z Lib. pror.
Spojení jiná než s epithety. Sem zařazujeme některé ustálené obraty, které byly a snad ještě jsou trvalým majetkem slovanské orální tvorby. A je pozoruhodné, že jich bude opět hojně v Kolbergovi.
Předně je tu nešťastné, tolikrát napadené místo ve Skř, kde milenka říká ,,písala bych lístek'' (kdyby měla ,,pérce'' a ,,blanku'', pergamen). Věc probereme ještě v dalším odstavci této kapitoly, v oddílu C). Zde si povšimneme spíše slovního výrazu. Ve slovanské lidové písni je zřejmě nejstarší varianta s ,,listem, lístkem'', který byl později nahrazován jinými slovy, často převzatými z mimoslovanských jazyků; čítáme o ,,písmu'', případně ,,kartě, kartičce, ceduličce'' aj. V sch. je ovšem ,,knjiga'', ale tvrzení Dolanského, že odtud převzal výraz padělatel a nahradil jej ,,lístkém'', je absurdní.
U Kolberga je tato formule neobyčejně hojná. O jejím stáří svědčí, že byla později měněna až k nelogičnostem (jako že má psát poselství sám pták) nebo k pleonasmům. V RK je tento model podán s klasickou čistotou. Celý obrat je také v sch (ale spíše v epice, kde jde o různá poselství mezi srbskými a tureckými předáky). V lyrice je zaznamenáván u Marčanové (ukr.), v ruštině např. u Sidelnikova; v Kolb. např. 1, 7q; 35 passim; 49, 510; 50, II, 347, 392, 605; 53, 161; 55, 451 (4227#227), 489, 539 (2228#228), 594 (kartočka), 678 (2229#229), 842, 995 (karta) 1014; 56, I, 299, 399, 405, 435, 454, 492; 57, I, 907, 910 (4230#230), 911 (2231#231), 937 (4232#232), 1062, 1179, 1180 (píše sokol!), 1181, 1185 (2233#233), 1189, 1206, 1233 (2234#234), 1307, 1308, 1309, 1310, 1345, 1346, 1468, 1469, 1481; 57, II, 1686 (2235#235), 1692, 1717, 1719 (v těchto dvou případech píše listy ptáček!). 1737, 1739, 1758, 1792 (5236#236), 1793 (4237#237), 1794, 2029.
Velmi zajímavé a pro nás důležité jsou ,,trúby, kotli'' a vlastně i ,,bubni'' nebo ,,bubny'', vyskytující se odedávna jako nástroje vojenské hudby . Námitka proti bubnům je snad již opuštěna, ale ,,kotli'' jsou dosud u Komárka (Sborník, str. 266) uvedeny, zdá se, jako problém dosud sporný. Významnější je formulové spojení kotlů a trub, které je i v sch (bubni i svirale = bubny a píšťaly). V RK padají v úvahu tato místa: Ol. 6,1; Jar. 13,5; Lud. 18,21; 18,25; 18,30; 19,9; 20,10; 18,32. V Čest. a v Záb. se toto spojení nevyskytuje. V Záb. je ovšem známé ,,varyto zvučno'', odpovídající na příklad rčení ,,zvončali gusli'' v ruské lyrice (Sidelnikov 89). Ať je ,,kotel'' převzat z ,,Kesselpauke'' (to sotva) nebo z lat. ,,catillus'' = talíř, tedy puklice (výklad o něco lepší) nebo je to slovo ryze domácí, je velmi hojné v polském folkloru, a co je hlavní, je téměř vždy spojeno s troubami jako v RK. Viz též Rozbor , kap 13. Doklady jsou početné, ale jistě zdaleka neuvádíme všechny; S 291 ,,na kerchově trúbit, na bubny bubnovat''. Kolberg má přímo kotly, např. 2, 195 a na str. 256, 257; 6, 348, 443; 12, 487, 491; 21, 130; 24, 19 (zde jsou kotly a bubny, což je méně logické, neboť do obou se bije, takže by nevznikla hudba , ale jen hluk. Snad tu již nebyl pojem ,,kotel'' přesně chápán.) Dále 26, 397; 28, 354; 30, 494 (v jednom verši jako v Lud.) 40, 388; 48, 121 (,,v bubny, kotly zabubnovaly'' -- lépe v Lud., kde se mluví o hlaholu trub a kotlů, což odpovídá lépe jak slovní logice, tak i smyslu pro hudbu), tamtéž 204.
Víti věnce, figura etymologica , jež se v RK (Ben. 6,27) už asi necítila. V novějších písních je to běžná formule, a to asi hlavně v českém a polském folkloru . Doklady ze Sušila: č. 38, 75, 129, 150, 168, 260, 337, 403, 433, 438, 733, 753, 755, 798, 938/2270, z Erbena str. 144, 145, 254, 257, 348, 393, 395, 407; z Kolberga I, porůznu; 10, 59; 12, 402, 612; 26, 64; 27, 434, 436; 35, 51, 52, 69; 36, 213; 40, 359a; 39, 19, 61; 40, 359a, 380, 381, 585; 41, 51, 1156 aj. (zde ,,vínek s hlavy'' jako v Kyt.); 45, 396, 1841; 49, 6, 245, 213 (238#238), 299 (239#239), 481, 555, 609; 56, I, 362, 366, 551; 57, I, 1569. U Karadžiče jako v Kyt. str. 397, č. 647.
Spojení ,,hory doly'' v různých variantách, např. S 22, 57, 107, 344, 635, 811, 837/2245 a Erben str. 61 a 134. Mluví se tu mnohdy v souvislosti s rozléháním jako v Jar., 11, 7. Obdobně u Kolberga 6, 596, 631; 29, 162; 30, 85a, 86; 34 porůznu; 49, 190, 214 (240#240); 50, 514, 516, 571; 57, I, 1046 ,,po horach, podo241#241ach'' - po horách po dolinách v Jel. 27, 12.
V RK se často mluví o bouři a bouření, srv. Sušil 9 ,,smrť buři na dveře'' a ,,Búřúce nebe'' v Záb. 21,22 nebo z Jar. ,,vzdujů větři, zahuče hrom strašný'' Jar. 12,28 srv. Úlehla ,,buřijů se nebesa, větr duje, hromy hučá'' 100a, b, c. ,,Shoda je evidentní'', řekl by Dolanský. Nebo ,,Což buři po dolině? Janiček koničky ženě'' Úlehla 555.
Nyní některé drobnosti, při nichž se omezíme spíše na domácí folklor. Drahú, předrahúčkú Sbyh. 25113, viz ,,bledúčká, bledušenká, bledá'' S 396; dívka sankom snila, Karadžič str. 277, č. 420. Byly tu i nějaké námitky. Kak by děvě těžko bylo Žez. 28,16 srv. ,,těžko je mně'' (242#242) S 492 a Karadžič str.198, č. 340. Kyj palicu málokdy zadrží Čest. 17,12 srv. ,,palica, velká kyjanica'' S 624. Na jinou zajímavou podobu s jedním dopisem Karla st. z Žerotína upozornil dopisem B. Barašík. Dubec, dub Jel. 27,26 jako ,,za dubečkem, za dubem'' S 798; Hoj (námitka) doloženo např. v S 839/2282; Morana , Morena (nebo snad -ř-). O ní je celý cyklus v S 840 s různými synonymy, svědčícími o zásahu křesťanské terminologie: smrtonoška, smrtná neděle aj. Chody; opač chody Čest. 17,17 a Záb. 22,3, srv. ,,špatny tvoje chody'', tj. chození, chůze, Erben str. 190. Není to tedy převzato z žaltářů, jak soudí Komárek . Viz i ,,šel tatíček v slabém kroku'' S 119 jako ,,v... krocě slunce'' Čest. 16,5. ,,Sěmo tamo'' je v RK nadmíru časté, viz i v Erbenovi str. 367 ,,sem tam'' (243#243). Saň LS 36 bývalo pokládáno za nečeské, ale je i ,,saň, sanut'' v S 33; poganěnie LS 101, viz ,,panenka pohaněná'' (tj. pomluvená) E 91 nebo ,,vod lidí zhaněná'' tamtéž 169. ,,Haněti'' bylo zřejmě ostré slovo. Bielestvúcí ríza LS 47, viz panno, družičko běloskvoucí ctná perličko E 254. V textu je dokonce vzpomínka na kněžnu Libuši. Náhoda, stará tradice nebo převzetí -- a odkud a kam? Otčík, přepsáno ,,očík'' v Lud. 20,2 a Op. 28,21-22: srv ,,oče'', též ,,očenim'' a ,,ocovi'', Úlehla 4a ad 104, str. 523; 167 b. str. 566; 187, str. 571; 192, str. 574 aj. Kytice plyje, námitka proti slevesnému tvaru, ale ,,plyte, vlásky, plyte'' Úlehla 1 ad 19, str. 489. Je sotva z ,,plývati'', jak se domníval Gebauer . Violy a róže současně kvetoucí, námitka ke Kyt. 26,13: má několik paralel, jak již ukázali starší obránci. Řadíme sem ještě Úlehlu č. 158, str. 580 nn (vínek polajkový + rozmarýn + růže), dále Karadžič str. 37, č. 52; Erben str. 230, 308; Suš. 531, 985, kde jsou dokonce růže modré, ač byly vypěstovány teprve asi o sto let později v Blatné, dále S 798, Kolberg 35, 26; 49, 355 (,,fialky rozkvetly v bílý květ'') 50, II, 88 přesně jako v RK; 13, 39. Pochládček Jah. 26,28 a 26,29 (v PV není!), životní námitka Flajšhansova , dnes trochu oslabená, viz Rozbor , kap. 10.5. Není to žádná ,,hybrida'' nebo ,,nestvůra'' nebo ,,něco, co samo stači filologu k uznání falsa'' atd. U Kolberga je -- vedle obdob i našeho domácího ,,podaruňku'' i ,,podarynuszek'', dále ,,podworko, podworeczko, poraňonko, posaženko'' (posah = věno) 21, 54; 25, 143; 26, 242, 326; 27, 183; 33 porůznu a stále; 41, 115. Substantiva jsou v masc. i v neutru. Mútiti vodu, srdce, mútný aj. LS 1,23; Záb. 20,18; Op. 28,20; Sbyh. 25,10 a 25,18; Jel. 27,20. Opět různé námitky. V českých písních bývá ,,zarmoucené srdce'', ale též ,,smútiti, smutný'' někdy i bez náslovného s- je běžné. Slova se ,,rm-'' jsou dle Machka pozdější. Původní ,,smútiti, zamútiti'' se opět nachází hlavně v polském folkloru , Kolberg 25, 94 (zde přímo ,,mútiti srdce''), 25, 149; 26, 293, 310, 318, 418; 35, 42; 40, 189, 362, 363; 41, 382, 383; 49, 230; 50, II, 241; 55, 632; 57, I, 941, 1144. Krahujci pokrakujú Jel. 27,31: polské ,,pokraka'' = žalostná řeč, J. Klemensiewicz , Historia jezyka polskiego, Varšava 1974, str. 326. Na nohy skoči Jar. 8,1 často u Karadžiče. Do úsvěta Sbyh. 25,32 o milování jinocha s dívkou: tak i Karadžič, např. str. 251, č. 405 ,,do svijela''. Srdce k srdcu Záb. 21,11, tj. od srdce k srdci. Tak i Karadžič str. 326, č. 528 z ruské písně převzaté do tohoto výboru. Laskáchom sě, milováchom Jah. 26,7-7 viz ,,grlismo se, ljubismo se do zore'' Karadžič str. 344, č. 555. Vlaslavobojec (námitka) Čest. 18,7. Na ,,vichrobijce'' upozornil J. Jireček jakožto paralelu z bulh, uv. čl z Osvěty. Krev... po zeleně trávě v syrú zemiu teče Čest. 18,2 srv. ,,krev se z něho leje do zelenéj trávy'' Úlehla str. 586, 209 ab (kontrast dvou nejživějších barev!); jako krupobitie Jar. 13,7 aj., námitka viz i ,,kaljetna graduška'' Parry II, 72, 1619. Mhla ote pracha, námitka, Jar. 13,7 srv. ,,magla, tama izgušila polje'' Parry II, 122, 422 překládá ,,cloud of mist''. Řvúce až do oblak strašno Jar. 11,17 a obdobně i 11,32 podobá se ,,ode huka ispod oblakova'' Parry II, 161, 347. Večerní tma množí sě v jeseň Jar. 10,12 srv. ,,karanluk (temnota) svijet dofatijo'' Parry II, 319, 304 obrat často opakovaný. Z vesny po moranu (námitka) Záb. 21,5 viz u Kolberga 4, 119 aj. ,,z tej zimy na wiesne''. Skočich s koně Jah. 27,3 = ,,skoczyl z konika'' Kolberg 4, 164; slunečko nám zajde Jah. 27,8 a ,,slunce na záchodě'' Jah. 26,7 viz Kolberg ,,juž sluneczko nad zachodem'', dále i 27, 380. V prvním případě je výpisek na témž místě jako předešlý citát, vztah Jah. k polské lidové poesii je tu velmi zřetelný. Zvěř leský Ben. 7,8 lesna bestyja Kolberg 4, 224; začátek Róže Kolberg 4, 345 ,,lilija wiednie, róža opada''. Rukú v braň Záb. 22,22 (námitka), srv. Kolberg o Herodesovi : ,,bere zbraň v ruce, palaše, meče...'' Máti Božia divy tvoří Jar. passim, srv. Kolberg 5, 22 ,,Matka Boží Čenstochovská divy tvořící''. Jindy ,,čudotworca''. ,,Slownik wyspewuje, co serduszko czuje'' Kolberg 6, 483. Zde je shoda s naší PV tak ,,evidentní'', že je tu nesporně nějaká souvislost mezi oběma texty. Naděja otstúpi křesťany Jar. 9,33, námitka stále opakovaná a za pádnou považovaná, viz Rozbor , kap. 11.5, ale i Kolberga 27, 333 nebo 12, 497. Několik dokladů na akusativ i genitiv u tohoto slovesa, např. ,,odstap ojca, odstap matke''. Chám taterský Jar. několikrát = chám taterski Kolberg 21, 166. Přide radost v junošino srdce Sbyh. 25,32 viz Kolberg 36, 156 ,,pryjszla tuha až do mojeho sercia''. Pěješ ... piesňu Záb. 21,11 viz Kolberg 36, 121 a 57, I, 1296 o ,,pění písně''. Večerem pozdno PV, srv. Kolberg 26, 239 ,,iz weczora pizno''. Slunce přejide poledne Záb. 23,11 srv. Kolberg bude sonejko z poludnia schodyty 36, 403. Kuropěnie Róže 28,5. Důležitá část dne, kdy bylo třeba vstávat k práci. Tak i Kolberg 53, 155, 156. Mečema máchasta Lud. 20,6 Kolberg 56, I, 44. Žito v stoze Žez. 28,16 stejně Kolberg 56, I, 225. Střiebro, zlato pobrachu Ben. 6,22 obdobně Kolberg 56, I, 610.
Na závěr tohoto oddílu lze vzpomenout na úvahu Chadwicků (I, 3) o ,,kanálech'', průchodech vzájemného pronikání a vlivů v orální poesii norskou, britskou, islandskou a německou. Oč snazší je takové působení ve světě slovanském, zvlášť když se v duchu přeneseme do pradávných dob jazykové i kulturní jednoty těchto národů. Blízkost dikce písní RK a polských je tu svědectvím zvlášť výmluvným. Uvidíme však ještě průkaznější shody v dalších kapitolách.