Rukopisy - vyřešená kapitola českých dějin?

Některé kapitoly našich dějin jsme si navykli považovat za již uzavřené. Jednou z nich se zdá býti právě otázka pravosti - nepravosti Rukopisů. Ale je skutečně otázka Rukopisů definitivně vyřešena, když i dnes působí znovuobnovená Česká společnost rukopisná? Jaké poslání si tato skupina lidí vytýčila a jaké mají argumenty? Přinášíme Vám tedy rozhovor s jejím předsedou ing. Jiřím Urbanem, odborným asistentem Katedry inženýrské informatiky v Praze.

1. Jaký je dnešní názor na filologickou a paleografickou stránku Rukopisů? Je známo, že právě filologie vedla Dobrovského i Gebauera k pochybnostem.

Filologické zkoumání staré češtiny od dob Dobrovského a Gebauera značně pokročilo a je příznivé pro Rukopisy. Připomeňme si, že už Gebauer prohlásil, že všechny jazykové zvláštnosti Rukopisů by se daly vysvětlit, nebýt těch nešťastných koincidencí. Koincidencemi je třeba rozumět jisté shody některých gramatických tvarů, které jsou v Rukopisech a mylných Hankových představ o staročeské gramatice, které uplatnil při vydávání jiných staročeských spisů.

Ve sborníku "RKZ - dnešní stav poznání", který vydala ČSAV v roce 1969, je ve stati "Problém tzv. koincidencí v Gebauerově kritice" zcela odmítnut tento důkaz z koincidencí jazykovědcem Komárkem. Komárek ve Sborníku ovšem prezentuje námitky jiné, ale už je nenazývá důkazy.

V 60. a 70. letech minulého století se také došlo k významným poznatkům o staré češtině v rámci jiných výzkumných projektů, ale nové poznatky bohužel nebyly příslušnými badateli aplikovány na jazyk Rukopisů. Učinil to až klasický filolog Julius Enders, který se v 70. letech začal soustavně zabývat jazykem Rukopisů a nové poznatky o staré češtině na Rukopisy aplikoval s úžasným výsledkem. Toto spolu s výsledky vlastního zkoumání shrnul ve dvou rozsáhlých monografiích, kde vyvrátil dosavadní filologické námitky a přinesl důkazy pravosti našich textů.

Ten zmíněný Sborník ČSAV z roku 1969 můžeme považovat za poslední nejvýznamnější odbornou publikaci, kde oficiální věda zaujala stanovisko k Rukopisům. Kromě jazykovědce Komárka, jehož stať prozrazuje samostatný úsudek, jsou zde stati, které tento punc nemají. Obráncům se zejména nezamlouvá stať paleografa Fialy, jenž bez nejmenších výhrad akceptuje paleografické "důkazy" Václava Hrubého z roku 1917. Hrubý "dokázal" podle písma, že Václav Hanka napsal RK, RZ, Evangelium sv. Jana, Píseň Vyšehradskou, a mnoho dalších sporných památek.

2. Bylo zjištěno, kdo konkrétně našel Rukopis králevodvorský, zda přímo Hanka nebo kaplan Borč?

Tato otázka je trochu z jiného světa. Zjišťováno to bylo, ale já osobně těmto skutečnostem nepřikládám velkou váhu. Zde se, mimo jiné, berou do úvahy vzpomínky svědků a jejich výpovědi 40 let po nálezu. Názor na stáří Rukopisů je třeba stavět na jiných skutečnostech.

3. Existují podobné památky, o nichž se pochybuje, v Německu nebo Skandinávii?

To mi není známo. V této souvislosti ale musím poznamenat, že se dnes podstatně změnil názor na "padělání" Ossianových zpěvů Macphersonem. Angličtí badatelé dnes soudí, že Macpherson skutečně čerpal z nějakých materiálů, které dnes jsou ztracené, a že k tomu jen něco málo přidal, snad aby vyhověl tehdejšímu vkusu. Podobný spor jako o Rukopisy se vedl o pravost Slova o pluku Igorově. Naše rukopisy se ovšem liší tím, že kromě jazyka můžeme zkoumat i jejich hmotnou stránku.

4. Jaký je dnešní stav sporu mezi obhájci a protivníky pravosti RKZ?

Odborná diskuse, která by byla žádoucí, a kterou by si obránci přáli, se nevede. Akademie věd, které byly zaslány k posouzení jazykovědné práce dr. Enderse a kritický spis k Protokolům tzv. Ivanovova týmu, se odmítla k publikacím vyjádřit a konstatovala, že považuje spor za definitivně uzavřený vydáním svého Sborníku RKZ dnešní stav poznání z roku 1969.

5. Jak hodnotí obhájci protokoly vydané M. Ivanovem v roce 1990?

Zde budu mluvit jen za sebe. "Protokoly" vydané M. Ivanovem se vyznačují hlavně tím, že to nejsou protokoly. Proto je označuji Protokoly s velkým P. Skutečný protokol, který se například opírá o výsledky vědecké fotografie, musí mít zaznamenány fyzikální podmínky fotografování. U zmíněných Protokolů neznáme ani jméno fotografa.

Takových zvláštností, kterými se vyznačují Protokoly Ivanova týmu je dlouhá řada a možno zodpovědně prohlásit, že zde byla v obrovském rozsahu porušována etika vědecké práce.

Jak známo, každá diplomová práce na vysoké škole musí být oponována a veřejně obhájena. Pro Protokoly tato pravidla neplatí. Proběhla sice oponentní řízení, ale byla tajná a naše veřejnost se o jejich výsledku z oficiálních míst nic nedozvěděla.

Na druhé straně byla veřejnost bohatě dezinformována prostřednictvím tzv. literatury faktu, kde se nedovídáme nic o tajných oponenturách, ale naopak o "utajovaných protokolech". Spisovateli Ivanovovi se podařilo u mnohých důvěřivců vyvolat dojem, že výsledky práce jeho týmu bylo nutno utajit jako "nepříjemnou pravdu". Pokud se týče vydání Protokolů, nebylo to v roce 1990, ale až 1994 a v redukované podobě ve Sborníku Národního muzea č. XXXVI.

Polemická publikace "Fakta o Protokolech RKZ", jejímž jsem spoluautorem a která, mimo jiné, přináší holá fakta o utajených oponenturách, byla v době působení spisovatele Ivanova v masmediích usilovně znemožňována.

6. Kdo podle odpůrců Rukopisy napsal? Je jisté že Hanka to být nemohl, koho tedy uvádí dnes?

Dnes odpůrci volí opatrné formulace. Je třeba si uvědomit, že doznání omylu v označování Hanky za autora by se neomezilo jen na otázku autorství, ale v důsledku by znamenalo ztrátu "důkazů" padělanosti, neboť, jak jsem připomenul, "důkazy" o padělání Rukopisů byly silně svázány s osobou Václava Hanky. A to jsem ani nevzpomněl zlatého hřebu do rakve Rukopisů - klamu s "Hanka Fecit", totiž s údajným objevem kryptogramu, kterým byla otázka Rukopisů definitivně vyřešena již koncem 19. století. Zájemci o problematiku Rukopisů by měli vědět, že první z oficiálních vědců, který zpochybnil nejen Hankovo autorství Rukopisů, ale i dobu národního obrození jako dobu jejich vzniku, byl profesor Karlovy univerzity Karel Krejčí, a že tak učinil v roce 1974 v časopise Slavia článkem "Některé nedořešené otázky kolem Rukopisů". Od té doby se tu a tam z oficiálních míst ozve také hlásek pochybování, ale už ne tak silný jako od Karla Krejčího. V Balajkových dějinách literatury např. stojí: "Ačkoli za padělatele obou Rukopisu byli mnohokrát označováni Václav Hanka a Josef Linda, jejich podíl na vzniku obou padělků nelze dosud bezpečně zjistit."

7. Prokázal Ivanov, že na pergamenu byly před napsáním Rukopisů zbytky Davidova žalmu (jako jedno ze zdůvodnění nelogického použití velkých písmen v textu)? A pokud ano, co to dokazuje?

V knize Fakta o Protokolech RKZ jsem zpochybnil tvrzeni, ze zvláštní míniové značky, které jsou v RZ, leží pod písmem RZ a že jsou to zbytky Davidova žalmu. Zde, bez možnosti odvolat se na obrazovou dokumentaci, mohu pouze stručně shrnout problém takto: Ivanov se snažil ukázat, že jakési míniové symboly, jichž je v RZ přes 70 a které většinou kříží text RZ, odpovídají svojí polohou počátečním písmenům Davidova žalmu, jehož inkoustové písmo bylo údajně odstraněno, starobylé značky ponechány a začleněny do písma RZ. Je to úžasně spekulativní a nevědecký přístup. Při bližším posouzení se ukazuje, že ani svojí polohou nemohou zmíněné míniové značky korespondovat majuskulím zmíněného žalmu. Hlavní ovšem je, že nebyla použita důvěryhodná metoda pro důkaz, že miniové značky leží pod písmem RZ, ač to v už v 60. letech minulého století neměl být žádný problém. Místo toho Protokoly předkládají spekulace, opírající se o geometrické rozmístění miniových značek. Obránci se většinou domnívají, že ty značky sloužily k hudebnímu doprovodu recitovaného textu a spolu s chemikem Cordou míní, že byly dopsány o staletí později.

Více informací o České společnosti rukopisné a jejich práci naleznete na adrese: