Josef Hobzek
Josef Pekař a Rukopisy
1939
Národní obnova, roč. III., č. 29 (29. července 1939), strana 4:
Josef Pekař a Rukopisy

V posledním čísle Českého časopisu historického jsou otištěny dva články, jež prof. Pekař napsal o rukopisech Královédvorském a Zelenohorském do Národních listů roku 1927, a dále jest v témž čísle otištěn z Pekařovy pozůstalosti fragment "O rukopisu Zelenohorském" z roku 1935. Studie tato měla býti jedním z článků brožury, jež o rukopisech měli vydati v roce 1935 profesoři filosofické fakulty a jejíž redakcí byl tehdy pověřen prof. Šimák. Z vydání této brožury sešlo, rovněž tak jako z vydání prvního spisu o rukopisech z roku 1927, jehož součástí měly právě býti ony Pekařovy články o rukopisech z Národních listů, nyní znovu v ČČH otištěné.
Josef Pekař zabýval se otázkou pravosti či nepravosti rukopisů již jako dvacetiletý mladík, kdy uveřejnil roku 1890 v Athenaeu článek "Hrubá skála. Příspěvek k historické topografii a ke sporu o rukopis Královédvorský". V něm ukazuje, že název "Hrubá Skála" vyskytuje se až od století 17. neb 18., nikde předtím není doložen. K tématu tomuto vrátil se Pekař ještě jednou v roce 1896 studií, uveřejněnou v "Listech filologických". Obě tyto studie Pekařovy byly podníceny bojem, vzplanuvším v osmdesátých letech a několik let trvajícím, bojem, v němž přední representanti našich duchovědných disciplín prokázali nepravost obou rukopisů. Byly to především práce Gollovy, Gebauerovy a Vlčkovy, které podrobily rukopisy rozboru po stránce historické, jazykovědné a literárně historické (na chybnost Masarykova sociologického rozboru rukopisů poukázal Pekař ve své "Masarykově české filosofii").
Zájem Pekařův o rukopisy byl obnoven novým bojem, který vznikl před 12-13 lety. Proto napsal Pekař ony dva články v roce 1927, v nichž snesl i řadu důkazů a pozorování nových. Z podnětu Pekařova přednášel o rukopisech v roce 1931 v Historickém klubu profesor Flajšhans, jehož přednášky vyšly pak v Čes. časopise hist., i ve zvláštním vydání.
Pekař byl rozhodným odpůrcem pravosti obou rukopisů; nově vzniklý boj posledních let zajímal jej však neobyčejně, a Pekař byl přesvědčen, že úsilí a pohnutky obránců jsou vedeny dobrou vůlí prospěti věci, aspoň připustil to ve svém článku z r. 1927. Avšak způsob, jakým noví obránci psali o dosavadní vědecké práci generace Pekařovy a o generaci jeho učitele Jaroslava Golla, označil za politováníhodný, a to i u profesora lékařské fakulty Františka Mareše, horlivého obránce rukopisů, o němž Pekař napsal, že náleží k jeho ctitelům, "ctitelům člověka i učence".
Ve svých článcích v Národních listech označuje Pekař rukopis Zelenohorský za "novodobý padělek typu nejhrubšího", ukazuje, že v rukopise je národní anachronismus v hlavní věci: Libuše prý rozhodla spor bratří Klenoviců o otcovský majetek podle prastarého práva českého: buď budou oba bratři vládnouti statkem otcovským vespolu, nebo se o něho rozdělí rovným dílem. Zamítla tak nárok Chrudošův na dědictví podle zásady prvorozenství, platné prý v současném právu německém. Vskutku však německé právo neznalo tehdy zásadu prvorozenství zrovna jako ji neznalo právo české. Kromě tohoto osudného nedopatření jest hrubým omylem skladatele rukopisu Zelenohorského domněnka, že v dobách libušiných existoval nějaký český sněm s delegáty z celé země, či nějaký soud sněmovní, kde by se dokonce - jako v rukopise - hlasovalo. Rovněž rozsah české země tak, jak je vylíčen v rukopise Zelenohorském ve výčtu delegátů, je pro století 8. až 10., do nichž svým původem se rukopis hlásí, zcela nemožný, neboť v té době země byla ještě rozdrobena v drobná knížectví, a zcela jistě neměla nějaký svůj vrchní společný soud. Pekař námitky tyto ještě podrobněji zdůvodnil a rozhojnil v článku z roku 1935, který je v ČČH otištěn i se všemi škrty, přípisy a přepisy, aby bylo vidět, jak Pekař pracoval. Přípisů v rukopise Pekařově je velmi mnoho, 6 až 14 na jedné tištěné stránce, jak Pekař opatrně vážil slova, nebo jak volil jiné slovo z důvodů stylistických. Byl to velmi pěkný nápad ukázat takto širšímu čtenářstvu obrázek Pekařova tvoření (v návodu k těmto statím se připomíná, že ještě snad hojnějších změn - škrtů a přípisů - Pekař prováděl v tištěných korakturách svých prací).
Ve svém, v ČČH nyní nově otištěném článku z Národních listů o rukopise Královédvorském uvádí Pekař hlavní důkazy nepravosti po stránce historické. Uvádí anachronismus s kotly a lesními rohy - těchto nástrojů i názvů užívá se až od 17. století, jak ukázal Zdeněk Nejedlý roku 1906; dále uvádí Pekař svůj starý argument s Hrubou Skalou a konečně anachronismus v užívání slova "tábor", a některé jiné drobnosti. Pekař ukazuje tu i na argumenty obhájců a praví, že v mnohých případech jsou tyto argumenty tak kroucené a nepravděpodobné, že již tento fakt by mohl sám o sobě býti důkazem o nepravosti rukopisů. Pekař, jehož články jsou určeny především informaci vzdělaných čtenářů, vysvětluje a srovnává ducha obou rukopisů s ideály a názory našich buditelů začátkem minulého století, a ukazuje, kterak rukopisy jsou plodem celé této doby, plodem úsilí naší české vzdělané společnosti, oslaviti dávnou národní minulost a proslaviti českou vzdělanost, úsilí, k němuž pracoval též Hanka, na něhož padá největší podezření padělání, a jeho přátelé, k nimž patřil i slavný Jungmann.
Články Pekařovy jsou psány neobyčejně svěže, slohem mistrným, a leckdy i s jemně humornými povídkami. Bylo by velmi záslužné, kdyby byly znovu vydány i jiné Pekařovy články, původně v novinách uveřejněné, a nyní těžko přístupné. Tato sbírka byla by čtením nanejvýše poutavým a dokreslujícím výrazně obraz slavného historika.

Na tento článek reagoval prof. Mareš dne 12. srpna 1939 článkem se stejným názvem.

Národní obnova
Ročník III. - 1939. Vychází každou sobotu. Praha - Brno - Opava - Bratislava.
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná