Osobnosti rkp. sporu

Ladislav Matoušek
ZA PRAVDOU RUKOPISŮ
1938

OBSAH:
Moje vzpomínky na Julia Stoklasu a jeho účast v boji za Rukopisy
Julius Stoklasa: Články o RKZ
J. E. Purkyně: Nejstarší památky českého písemnictví
Agrární revue BRÁZDA v diskusi o RKZ
Doslov

Doslov.

Je tomu již 120 let, co objevily se v české literatuře rukopisy Královédvorský a Zelenohorský. Přinášely jiskru, která oživila uhasínajícího ducha národa českého, ale přinesly s sebou také jakési prokletí. Probudily novou českou literaturu a zatlačily pesimisty, kteří chtěli z národa českého vytvořiti museální kousek v rámci některého jiného vzdělanějšího národa. Inspirovaly české umění k nejvrcholnějším výkonům 19. století. A na druhé straně nadělaly z nezištných a poctivých českých vlastenců podvodníky a podvedené.

Rukopisy staly se důležitým problémem českého života. Zneužívalo se jich k účelům protinárodním i osobním.

K nejhoršímu tažení došlo před padesáti lety. Je dnes těžko posuzovat příčiny, které daly podnět k oné akci. Je však nesporno, že byly to i jiné motivy, nežli touha po vědecké pravdě, jak tehdy bylo české mládeži vemlouváno. Nešlo tak o Rukopisy jako o boj proti osobám, které měly až dosud dobré jméno v národní veřejnosti, ale které dost rychle neustoupily ctižádostivým ambicím jejich mladých kolegů. [*]

[*] Polský slavista Jan Miszewski, který dnes řídí boj za pravost RKZ na půdě bratrského národa polského (Warszawa), napsal ve svém spise "Walka o czeskie Rekopisy" (1937, Warszawa) o příčinách boje rukopisového: "W walce o rekopisy nie chodzi juž tylko o to, czy sa one prawdziwe, czy nie. Walka ta powstala ze wzgledów politycznych i ogólnonarodowych i taki posiada charakter do dzisiaj, z tym, že teraz - kiedy obroncy atakuja - przeciwnicy wysuneli jeszcze kwestie prestizowe."

Každá příčina byla dost dobrá, mohla-li pokáleti osobnost starých vědců v očích veřejnosti. Tak šlo se do rukopisového boje. Improvisovalo se, bez předchozího podrobnějšího plánu a bez vědeckého zvládnutí látky. Veřejné mínění utloukalo se přívalem sofistických argumentů, které se staly posvátnými dogmaty. Z vědy udělala se Věda, z buditelů podvodníci, odřízl se pravý starý kořen české vzdělanosti, aby se vydupala cesta novým ideím politickým.

Mladá generace nespokojuje se však dogmaty starších. Podrobuje je kritickému přezkoumání a zavrhuje lež, přihlašujíc se k pravdě. Postavila se proto hned po bok ušlechtilého českého filosofa prof. F. Mareše, který upozornil ji svými rozsáhlými pracemi na faleš oficielní legendy o podvrženosti Rukopisů.

Jsou-li Rukopisy pravé, potom je mravní povinností každého postavit se za jejich pravdu, v zájmu národní kultury. Je povinností ukázat, že minulost národa nestojí na bahnitých močálech pripetských, jsou-li zde hmatatelné doklady slavné národní minulosti. Je povinností ukázat, že buditelé min. století nebyli ani podvodníci, ani podvedení, že české obrození nebylo budováno na národní lži.

Domnívali-li se obránci, že takové snahy budou podporovány jako samozřejmé, mohou se na boji rukopisovém jasně přesvědčiti, jak taková domněnka byla lichá.

V české vědě zavládlo bohorovné autoritářství, sektářství, nekritická víra ve věci, které před desítiletími prohlašovaly osoby, jež se později dostaly na přední místa. Ztratila se pak odvaha, dovést bez bázně poukázat na jejich omyly - pokud se jich v jiných oborech dopustily. A ten, kdo tu odvahu neztratil, prohlášen byl v tisku za štváče a všechny jeho projevy označeny za nenávistné projevy osobní zášti.

Denní tisk, když již nenalezl dost hrubých výrazů, jak potřít takového bojovníka za jeho přesvědčení, přikročil k taktice umlčovací. Noviny odmítaly otisknout jakoukoliv zmínku o nových vědeckých objevech v otázce rukopisové, zatajovaly pravdu před svými čtenáři, domnívajíce se, že pravdu lze tímto způsobem smést se světa.

Vědečtí odborníci ignorovali vážné pokusy obránců RKZ, tím že jejich vědecké i poctivé práce odkládali nečtené, hlásajíce: To, co už tady bylo řečeno, nám stačí a o nové námitky nemáme zájem, ponevadž je předem prohlašujeme, aniž jsme je četli, za nicotné. Leč pravda Rukopisů jako každá jiná pravda nedá se trvale potlačit. Šířila se přes všechny překážky kladené jí do cesty. Zprávy o ní začaly proskakovat. Začalo se proto s novou taktikou. Uveřejňovaly se nafoukle kdejaké námitky proti Rukopisům i proti jejich obráncům, vyhrabávaly se a zatahovaly do vědeckého sporu osobní věci. Knihy obránců nazývány stupidnostmi a obránci lidmi z Ernestina. Obránci se nemohli hájiti, poněvadž jejich opravy tisk nikdy neuveřejnil. Národní listy psaly urážlivé noticky proti spisům Marešovým a proti RKZ, jeho obranu však suše odmítly. Když Národní politika uveřejnila jednou po čase prostý referát o otázce RKZ (diskusi konané v rozhlase) byla správní radou vydavatelstva rychle učiněna takovým zprávám přítrž. Když byl v Národním osvobození napaden prof. Mareš a poslal opravu, byla mu obratem vrácena. Tak mohli bychom probírati všechny čelné denní listy a se vzácnou a jedinou výjimkou Poledního listu shledali bychom se se stejnými zjevy.

Tak je tomu i s referáty o knihách. V cizině, kde je považováno za mravní povinnost otisknouti aspoň suchou zmínku o knize, která byla jako recensní výtisk poslána redakci časopisu, vzbudilo by nepochybně překvapení, jak si počíná v tom smyslu česká žurnalistika. S výjimkou Pol. listu nenalezl se v posledních letem snad jediný český list, který by otiskl poctivou kritiku spisu jemu zaslaného o RKZ (některé listy nahrazují ji nejvýše urážlivými nadávkami). Ani ty listy, hlásící se k národní kultuře, nenalezly k tomu odvahy. Který čtenář dozvěděl se z denniho tisku, že obrana Rukopisů vydává ročně průměrně 5 publikací o RKZ?

Odpůrci Rukopisů ignorují všechny tyto spisy tak zásadně, že s hrůzou pročítáme jejich argumenty, když s nimi jednou za čas vystoupí na veřejnost. Universitní odborníci omámení dávným dogmatem o podvržených Rukopisech dovedou psát učená pojednání a zůstává jim španělskou vesnicí na 40 spisů psaných obránci v nové době. Dovedou chladnokrevně přeříkávati námitky přinesené před 50 lety a domnívají se, že až dosud nic proti nim nebylo napsáno. Pracují nejnevědečtějšími metodami, jenom aby falešnou legendu v širokých vrstvách udrželi.

Musíme se za těchto poměrů opravdu zamyslit nad slovy, která v r. 1886 T. G. Masaryk o svém sporu o RKZ napsal:

"0 rukopisy K. a Z. vůbec ve sporu nynějším tak nešlo, jako o to, máme-li se zhostiti literární korupce, má-li v Čechách panovati svobodné myšlení."
Jak podobně znějí slova, která dnešní přední pracovník o RKZ prof. V. Vojtěch napsal r. 1937:
"Ale i když se moje vědecká práce týká RKZ a došel jsem k názoru odlišnému od oficiálního a jsem za to v jistém tisku nevybíravými prostředky napadán, ptám se:
kde zůstala svoboda vědeckého badání a vědecká čest, samozřejmý to základ každé vědecké práce."

Sledujete-li argumenty, které proti RKZ a proti vědcům ze strany obrany přinášejí universitní odborníci a osoby, které mohou platiti v širokých vrstvách za představitele české vědy a srovnáváte je se skutečností, žasnete nad metodami, které se v české vědě zahnízďují.

Sofistika, falešná stylisace, tendenční citace, zatajování určitých fakt staly se principy. Odbornictví získané v některém specielním oboru a akademický titul stávají se záštitou, pod kterou ignoranti v otázce Rukopisů šíří mezi neinformovanými vrstvami vědecké nepravdy. Nelze se divit, že za těchto okolností rukopisový spor podrývá úctu k vědeckým autoritám a rozbíjí úctu k vědě.

Nemyslíte, že prostý člověk, který se přesvědčí o metodách užívaných vědeckými odborníky v otázce protirukopisové, ztratí víru, že by i jiné práce jejich nebyly pracovány se stejnou ledabylostí a nevědeckostí? Nechápete, že ztrácí se víra v hodnotu jakéhokoliv vědeckého díla, neboť člověk jest v nitru rušen otázkou, zda práce, kterou náhodou dostal do ruky, není pracována se stejným nešvarem, jako vědecké práce proti RKZ? Ztrácí se víra v poctivost a pravdu ve vědě, ztrácí se víra v její představitele. Jsou to nedozírné škody napáchané odpůrci na dobrém jménu české vědy.

Boj za pravost Rukopisů dnes ukazuje, že kromě jeho vlastního účelu je tu ještě jeden úkol, velké důležitosti:

Očistiti českou vědu od nepěkných zjevů, které se v poslední době v ní rozšířily, očistiti ji od vědecké korupce (abychom mluvili slovy Masarykovými), a vrátiti jí zásady, bez nichž není věda vědou: pravdu a poctivost.

Toto heslo musíme uplatňovati v zájmu naší národní cti. Bez kompromisu a bez ohledu na osoby.

ZA PRAVDOU RUKOPISŮ
Napsal Ladislav Matoušek. Vydala Edice Tři Pruty Svatoplukovy. Vytiskl grafický závod V. Lehma v Náchodě. MCMXXXVIII. Formát21 x 14 cm. Počet stran 120.

Knihovna Čsl. rukopisné společnosti v Praze [sign. 186]