Stručně o Rukopise královédvorském a zelenohorském

Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský představují významné památky středověké české literatury. O pravost Rukopisů se vede spor prakticky od doby jejich objevení. Dnes ovšem převažuje v širších vědeckých i laických kruzích spíše názor, že se jedná o falsa z 1. poloviny 19. století. Tento názor však nesdílí celá řada badatelů. Celé problematice se systematicky věnuje Česká společnost rukopisná.

Rukopis královédvorský (RK)

Skládá se ze sedmi pergamenových dvojlistů popsaných po obou stranách, dva listy jsou neúplné, ze tří čtvrtin odříznuté, takže rukopis tvoří 24 celých stran a 4 tzv. proužky. Listy jsou přibližně stejně velké, vysoké asi 12 a široké 7 - 8 cm. Proužky mají šířku 2 cm. Počet řádek kolísá od 31 do 33 řádek na stranu. Pergamen rukopisu je barvy žlutavě šedé, místy zašpiněný. Běžné písmo je miniskulní, psané železitoduběnkovým inkoustem dnes již světle žlutohnědé barvy, což znamená, že stárnutí inkoustu je ve velmi pokročilém stádiu. Rukopis je vyzdoben rumělkovými rubrikacemi kapitol, sedmi iniciálkami a 50 majuskulemi v textu.

Obsahem rukopisu je celkem 14 písní, z toho 6 epických (Oldřich, Beneš Heřmanóv, Jaroslav, čestmír a Vlaslav, Ludiše a Lubor, Záboj), 2 lyrickoepické (Zbyhoň, Jelen) a 6 lyrických (Kytice, Jahody, Róže, Žezhulice, Opuštěná, Skřivánek). Skladby Rukopisů označujeme raději jako písně nežli básně, protože byly pěny za doprovodu strunného nástroje a byly skládány jinou technikou, nežli pozdější umělá poesie, pro níž se více hodí termín básně.

U písní Rukopisů musíme rozlišovat dobu vzniku jednotlivých skladeb, která je různá a pohybuje se od 9. do 13. století a dobu jejich fyzického zápisu na pergamen, který je rovněž předmětem zkoumání.

Ukázka

Rukopis zelenohorský byl objeven roku 1817 na zámku Zelená Hora u Nepomuku tamějším zámeckým úředníkem JOSEFEM KOVÁŘEM, který jej v listopadu 1818 anonymně zaslal nejvyššímu purkrabí království českého hraběti KOLOWRATOVI pro nově zřízené Museum království českého. Protože nebyla provenience rukopisu dlouhou dobu známa byl podle svého obsahu nazván Libušin soud. Teprve roku 1859 objevil VÁCLAV VLADIVOJ TOMEK místo jeho nálezu a rukopis se začal označovat jako Rukopis zelenohorský. Je uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze pod sign. 1Ab1.

Rukopis tvoří dva pergamenové dvojlisty, tedy osm stran textu. Pergamen je hrubě opracován a je značně poškozen. Dvojlist má rozměry 22,4 x 16 cm. Běžný text je psán železitoměďnatým inkoustem dnes zelené barvy. Text je ozdoben čtyřmi rumělkovými červenými iniciálami a řadou červených rumělkových majuskulí. Dále se v textu vyskytují hojně červené miniové značky dodnes neznámého účelu. Rukopis má též pro snadnější čtení rumělkou provedené červené rubrikování dříků počátečních písmen jednotlivých slov, neboť je psán in continuo, bez mezer.

Obsahem RZ je fragment básně Sněmy a báseň Libušin soud, s námětem sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví a jejich rozsouzení kněžnou Libuší.

Ukázka