24.3.4 Poznámky k ,,Oldřichovi''

1.

-o vynecháno asi omylem. V RZK je takřka důsledně ,,sěmo, tamo, kamo''. Také by chyběla slabika do verše.

2.

Správně jednoslabičně, jako v RK většinou.

3.

Zde a všude jinde dáváme přednost aoristu před praesentem, i když je formálně možné.

4.

Lépe imperfektum než aorist, děj je opakovaný.

5.

Viz náš úvod k vydání.

6.

Psáno ,,VES SSNĚ'', asi omylem, leda bychom akceptovali ,,ves sně'' - každý spící, jako participium nespojité, příp. část porušeného místa (Seykora).

7.

Dle Kašpara vyškrábáno koncové -e, jež je nenáležité a správnému sklonění R zcela odporuje.

8.

Na členění těchto veršů má vliv obtížné vydavatelovo rozhodnutí: útočil Oldřich na Hrad nebo na Staré Město? Pro první eventualitu svědčí: souhlasné zprávy kronikářů, Hájka nevyjímaje; archeologický nález Jižní brány, jenž odstraňuje topografické potíže; mínění starších i současných obránců a jejich důmyslné výklady. Pro Staré Město: nejnovější výzkumy, jimiž zjištěno dávné opevnění této pražské čtvrti; důvtipný výklad Letošníkův a některé důvody filologické. Musili bychom uznat myšlenkový přesah (enjambement), v RZK nadmíru vzácný (je jen v písňovém ,,Beneši'') a snad v Ol. v. 27-28); problém ztracené části Ol., kde se nepochybně mluvilo o útěku Boleslava Chrabrého z Hradu; a snad i výklad dalšího důležitého verše ,,davem trčiú ku bráně přiekopy'', kde lze brát ,,přiekopy'' za gen. sing. k ,,příkopa'', ač ovšem stoupenci teorie o útoku na Hrad tu vidí instrum. plur. k ,,přiekop''. Všimněme si však formulovaného uspořádání jiných veršů v RK"

 		 Ty si parob na paroby krále 		(Záb. 22.1)  

Oščepóv lom jako rachot hroma 		(Jar. 9.6) 

Blsket mečév jako oheň búře 		(Jar. 9.7)  
    

kde jsou závěry veršů gramaticky obdobné. -- Rozhodli jsme se pro druhou versi výkladů, ale jen proto, že editor si vybrat prostě musí jeden jediný text.

9.

tj. vysunutím zdola vzhůru.

10.

Zkracování verše vypouštěním -e nepokládám za hodno doporučení.

11.

asi akus. ve funkci nom., píseň je z mladší části kodexu. Viz i ,,bubny hromné''. Bylo by ovšem možné k sobě řadit i ,,rány hromné, zvuky hlučné'', ale taková hyperbata v orální epice ani v RZK nebývají.

12.

RK má zásadně ,,uderiti''. Ježto nejde o sloveso nějak vyjímečné, přepisujeme vždy -r- a považujeme za formu nářeční.

13.

Častější je ovšem ,,ot'', ale k emendaci není přímý důvod. Stará razura se snahou o psaní ,,ot'', ale ,,-d'' ke dosud čitelné; forma ,,od'' není v RK vyjímečná a pokládá se někdy za stejně starou jako ,,ot'' (Machek).