Pojednáme nejdříve o epithetech konstantních, jež jsou ve všech poetikách jednoznačně z celku vydělována jakožto imanentní součást orální epiky. Jsou to přívlastky stereotypně spojované vždy s týmiž nebo s velmi příbuznými pojmy: osobami, přírodními jevy, zbraněmi apod.
Při R narážíme při určování těchto epithet na některé potíže. Protože tu nelze identifikovat ani dvě skladby jako produkt jednoho a téhož pěvce (nebo aspoň užší skupiny orálních tvůrců), neznáme rozsah ani frekvenci výrazů, jichž bylo užíváno. Všimněme si ,,ordálií '' v LS. Epitheta ,,svatocúdná'' (voda) a ,,pravdozvěsten'' (plamen) lze s největší pravděpodobností uznat za konstantní (byť i zároveň akční nebo relační, jak o nich ještě pojednáme), i když se v písni vyskytují jen jednou. Patřila patrně k stabilnímu výrazivu pěvce nebo pěvců, kteří si vzali za thema soudní pře z doby Libušiny a prvních Přemyslovců . Dokazují to Sn., které jsou duchem, stylem i písemným záznamem shodné s LS, ač sotva patří k téže skladbě. Kromě toho se uvedené obraty aspoň v našich zlomcích nikde jinde nevyskytují a patrně jich nebylo třeba ani ve ztracené části LS.
Jiná nesnáz pochází z toho, že nevíme, do jaké míry byla epitheta constantia v době vzniku R již vžita nebo dokonce otřelá. Čteme-li nebo slyšíme-li v lidové písni o zelené trávě, černém lese nebo ocelové šavličce, znamená to jednoduše trávu, les, šavli. Ale původně měly všechny tyto přívlastky plný smysl. Tráva nemohla být suchá nebo zahnědlá, protože by se nehodila k pastvě, meč nemohl být tupý, ten by byl v boli nepoužitelný, pomalý nebo tažný kůň nepadal v úvahu, bylo třeba rychlého (ručího), atd. Tato epitheta se jevila spjatá s dobou, do níž skladba náležela. ,,Les'' byl vždy ,,černý, temný, tmavý nebo hluboký'', neboť budil zcela jiné představy než u romantických veršotepců z minulého století, kteří by mohli užíti také přívlastků ,,krásný, vonný, utěšený'' apod. O tom se lze dočíst leckde. O symbolické náplni těchto zdánlivě prostých spojení mluví např. Lord (str. 65 nn). Přídomky k ,,lesu'' vnukaly pěvci též nebezpečí, zrádnost, smrt v této části přírody.
V umělém básnictví se ustálená epitheta málokdy vyskytují -- snad jen u napodobitelů folklorních skladeb (Miodoňska, Zarys..., str. 209). Autorka uznává starobylý původ těchto obratů, jejichž vznik prý máme hledat v náboženských textech, jejichž reminiscence se najdou také u Homéra .