16.1.2 Epitheta ostatní

Jindy se zvlášť vyčleňují tzv. epitheta tautologická, tedy taková, jež jsou vlastně již obsažena v substantivu, k němuž patří. Taková spojení vedou ke známé ,,figura etymologica '' nebo k polyptotu . Úplně stejné základy obou částí sousloví nacházíme též v R (síla silná, krutá krutost), snad i ,,parob na paroby''. Někdy jsou výrazy formálně různé, ale blízké významem, třeba ,,nebeská letadla'' (Ben.), tj. ,,ptáci''. Snad sem lze zařadit i ,,maličkého skřivánka'' ze Skř., protože jiný být nemůže. Zdálo by se, že je tu cítit primitivismus -- a skutečně jde o lidový způsob vyjadřování (osel oslovský apod.), ač nacházíme ještě u Homéra  ,,sys sialos'' = podle staršího výkladu ,,vepř vepřatý'') tak třeba Lepařův  slovník), ač výklad není jistý. Nicméně mají také tato epitheta svou básnickou cenu, neboť třeba citovaný příklad ze Skř.budí dojem intimnosti a citovosti. K věci Veselovskij (u Sidelnikova, str. 91). Titíž učenci dále rozeznávají přívlastky vysvětlující (s hlavním vztahem k předmětu, k obsahu skladby, tedy třeba ,,stoly belodubovyje'' se zdůrazněním jejich pevnosti, odolnosti; dále epitheta tvořící tropy , hlavně metafory , tedy ,,obrazná''. Sem by náležela též oxymora  typu ,,sladký žal, hlasité ticho'', jež ovšem nepadají pro námi sledovaný literární druh v úvahu; a konečně tzv. synkretická, umělá, vzniklá různými smyslovými a představovými asociacemi. Jinak Miodoňska (str. 208), jež vidí v těchto přívlastcích buď ozdobnou nebo individualisující funkci. Slouží tedy jednak k názornosti, jednak k odlišení od jiných pojmů nebo předmětů.

My se připojíme k lingvistům a vyjdeme z dělení na epitheta  stagnační (inherentní) a tzv. akční  (relační). První skupina je téměř totožná s epithety  zdobnými (ornantia), tedy takovými, jejichž vypuštění by nerušilo celkový smysl věty; druhá jsou však pro pochopení myšlenky (verše) nezbytná. Rozumí se, že bychom mohli vyhledat ještě typy přechodné, takové, které objekt osvětlují, charakterisují, činí sympatickým nebo nesympatickým atd. atd. Zde se opět ukazuje pružnost, s jakou lze hranici mezi jednotlivými druhy posunovat. Jestliže se Záboj sešel se svými druhy v lese ,,temném'' nebo ,,hlubokém'', přiléhá to k situaci, ježto schůzka byla tajná -- a přesto jsou uvedené přídomky zároveň též epitheta constantia .

V následujícím přehledu užíváme těchto kriterií:

A)

V této skupině jsou tři pododdíly: a) adjektiva tautologická, b) přívlastky tvořící ,,formulové výrazy'',  vyskytující se v R aspoň dvakrát u téhož substantiva nebo ve spojení blízkém, analogickém a c) epitheta nepochybně příznačná pro celou slovanskou, ba leckdy světovou orální tvorbu. Jinými slovy: pod bodem b) a c) bude hodně epithet konstantních .

B)

epitheta spíše ornantia, ale s hlubším stylovým dosahem. Účel těchto přívlastků, z nichž některé jsou metaforické, je několikerý: a) zvýšení názornosti, b) oslava ,,kladných'' osob, vlastností nebo věcí, k nimž má pěvec sympatie, c) vyjádření jeho odporu, tedy opak b) a d) adjektiva s účelem prostě charakterisujícím. Skupina B) je nejpočetnější. Příklady pod a) svědčí o visuálním, řidčeji auditivním vnímání. Náznaky vychýlení z básnické objektivity se objevují v bodech b) a c).

C)

zde nejsou zahrnuty řadové číslovky, přivlastňovací adjektiva, některá zájmena i přídavná jména zpodstatnělá, neboť bývají sama plně určujícím činitelem. Jsou tu tedy adjektiva ,,relační'' nebo ,,akční'', bez nichž by smysl věty nebyl jasný. Zhusta se na ně přesouvá významové těžiště. Je ovšem mnohdy třeba brát v úvahu celou myšlenku. Tak třeba verš ,,sprahlým hrdlem lzali rosnú trávu'' (Jar.) má vlastně dvě relační  epitheta, náhodou též spojená v metonymii  místo ,,rosu v trávě'' a ,,sprahlými rty'', ač první sousloví lze brát i jako instrumentalis comitativus. Pěvec zde všude projevuje nemalou stylistickou obratnost, neboť takovýchto přívlastků je poměrně hodně a nejsou méně básnické než příklady sub B). Skupinu C) dělíme ještě na dva druhy: s náplní popisnou a) nebo dějovou b). Přitom ovšem záleží též na subjektivním přístupu posluchačově (čtenářově), na slovní (etymologické) struktuře slova i na obsahu řídícího slovesa. V LS jsou všechny přívlastky dějové, v RK asi z poloviny popisné.

Máme tedy pod

A a)

zelené gory, hluboký les, dravý dráp, hojný přieval, kamenný hrádek, kovaná vědra, pevná hradba, kožený ščít (pro dobu Čestmírovu), kyprá zemica, nebeská letadla, pevná lýtka (?), polské, tj. polní květy, chrabrý Staglav , chrabrá ruka (plyne ze souvislosti), veliký, velí, přěveliký se druží se substantivy ,,vojska, prask, potvora, pobitie, skřěk, hody, boje, pótky, síla, hoře''; svatý Vyšegrad, kaple; šedá skála; valný voj, totéž epit. k ,,vlasti'', ,,rovně'', železný mlat, žalostivé sténánie, krutá krutost, síla silná.

A b)

širé nebe, divá řeka, jelení skok, krutý žel (též zloba, pótka, žiezeň, Tatařín, hněv); přělútý, velelútý boj, pótka, Tatařín, búřa, saň; silný, přěsilný: dub, pěst, hlas, braň, paže, ruka, junoše, Vlaslav , Záboj; udatý, udatný, přěudatný Čsmír, sěč, sbor, lev; ručí komoň, kóň, hlas; slavný, veleslavný sněm, Vněslav , kněz, hodovánie, sedánie, pověst; strašný hrom, syket, tábor ; těžký mlat, tvrdý nosec, hrad, sedlo, ocel; zlobný Sbyhoň, krahujec.

A c)

chladná Radbuza, vodica, noc; črn/ý/ les, noc, ščít, mlat, kóň (?); dobří ludie, kalená střela, krásná děva, kytice, róže, pavlač, paroh, roh, ret; milý otčík, dci, slovo; mocný, mohúcí ruka, hrdlo, braň kláda, plece; nocnie temno; ostrý meč, hrot, braně, trnie, hrana, dráp; syrá zem; širý, široký les, lúka, plece, prsy, pole; temný, tmavý les, noc; zelený borček, borek, tráva, luh (PV!), zlatý prstének.

B a)

voda striebropěnná, glina zlatopieská, okénce rozložito, Brdy vltorěčné, jarý tur, bubny břeskné (není-li spíše A a!), meče břietné (nebo též A a)), srst červená, les dlúhopustý, dlúhý: tah, dřevce, křiedlo; střiebrný ščít, uzda; dščevy bystřiny; hbitý Luděk, nohy; pláč holubin; oči hořúcie, buben hromný, skřěk hrózonosný, skála hrubá (?), ledovitý mrak, vršiny lesné, lysí (?) zrak, skok; ludné vlasti, mrkavy šumy, mutný holubec, junoše; němý les, nepronikavý helm, nižnie chvrastie, plachý zvěř, ponížený úval, přědlúhý stól, prudký Slavoj , radostný hluk, Praha ; dřevce siehodlúhé, vlasi skadeřené, skalnatý lom, hory; šedý, šedošerý vrchol, jutro, hory; širá síla (počet vojska!), teplá krev, tučné kýty, plece, pole, vetché dřevo, vřelá krev, vyšný hrad, vznojené nebe, vlasi zlatostvúcí, varyto  zvučno, žhavá zraky.

B b)

rod star, Staglav chrabr , žírné vlasti, družná vlaštovica, zlato siedlo. Lubica bielá (nebo sub B d?), dúbraviny unie (?), Sázava ladná, Mžě striebronosná, ríza bielostvúcie, děvě věglasně, bozi věkožizní, osudie, zákon  svat, bělitká nožica, bielý konieček, líce, šíje; kněz bohatý, bujná hlava, kravica, srdce; bystrý krahujec, kopie, zbraň; dobrý kněz, máti, pěnec (nebo sub A c), drahá helmice, dci, holubicě; oběť hlasonosná, drzostné vzpieránie (tj. smělý odpor) hrdá braň, jarobujný oř, síla; jarý junoše (? Proužek!), dci lepotvorná, pěkné hrdlo, Nový Hrad prostran, rozezlení muži (právem!), dci sličná, statní mužie, viera; starý Kyjev, táhlé hrdlo (? u jelena), tělo urostlé, věhlas velebyster, vonná kytice.

B c)

železo kruto, bolný trn, meč hrabivý, slova hrdlivá, nadutý Vlaslav, Sasi pleňúcí (pleniví?), Tataři svěřepí, škaredý Kruvoj , trapná žiezeň, skvrna věčná, Sbyhoň vilný, Tataři zlostiví, Polené zlí, div tur.

B d)

četný voj, daň, vrazi; trsť črná, jedenie divé, dřevné hory, lesi miletínští, medná pitie (nebo pod B b?), kněžecký les, hora nevysoká, sěčné rány, zemdlené úd.

C a)

rodná bratry, sestra (též pod A c), lovec bludný, Máti Božia, lud branný, srdce bratrská, cuzie kopyto, mrav, slovo; dálné země, vlasti; dnešnie slunce, drahý kamének, dubové listie, pramen chlumský, iskrní (?) zrak, kmetští ludie, kniežecie slova, křestěnští ludie, zvěř leský, lesní stien, roh; modrý vrch (ten určitý!), otecká slova, plní túli, polednie slunce, rané slunce, blaho, pára; rosná tráva, rozhořalé póldne, vetché slovo (zaklínací),

C b)

dědiny otné (zděděné), otno siedlo Lubušino (totéž), desky pravdodatné, meč krivdy kárajúcí, plamen pravdozvěsten, voda svatocúdna, rovná miera, nový nález (nového zákona!), rozvaděná bratry, děvě súdně, sněm sboren, biední ludie, blahodějné jutro, búřiecie klády, búřúce nebe, krátké slova (řeče, tj. promluvil), masožravý nosec, sekyra mestná,, neščastná roba, nová radost, radostno oko, ucho; rozená krása, sprahlé hrdlo, strojná krása, umdlá zraky, srdce úporno králu, den ustavený, věrná ruka (prolepticky!), skála zmilená bohóm, zpáteční kroci, žalné srdečko, žalostný hlas.

Do skupiny B a) by mohla patřit některá hypokoristika vesměs z lyriky RK: lýko hebúčké, skřivánek malitký, nožica bělitká, děva přědrahúčká, přezmilitká; ,,vsětichúnký'' z Ol. je čtení nejisté. Uvádíme též proto, že se tyto výrazy liší formou i syntaktickým začleněním od MPVK a její ,,sladinké dóstojnosti''. To by se dalo chápat i jako oxymoron , ale spíše je to charakteristika možná v minnesangu : dvě ženské vlastnosti, jimž se rytíř koří a obdivuje. Také hromadění přívlastků ,,tělíčko stvúcie, ladné, sladké, luzné, roztomilé'' je zcela cizí duchu orální lyriky, ač se tu dá ovšem poukazovat na paralelní německý text.

PV se trochu shoduje s R jen ve spojení ,,Vyšegrad tvrd'', ale čtení není jisté. Předně lze brát adjektivum za doplněk, jímž začíná druhý verš, nehledě k tomu, že lze číst ,,tvrď'', subst. ve významu ,,pevnost''. Proti básnické ceně ostatních epithet tohoto textu se nedá nic namítat: Vhltava jará, řeka bystrá, čistá, chládeček mil, slavíček malý, luh zelený, (děva) lepá, (junoše?) chud. Ale ani přímo, ani podle nějaké analogie není žádné z těchto epithet doloženo v R. Obě památky jsou na sobě nezávislé.

Epitheta v Leg. Prok. a v Lib. pror. jsou řídká a nebásnická. V LP jsou v devatenácti pseudohexametrech  jen tři adjektiva.

Pro ,,pravost'' R svědčí ovšem velký výběr těchto přívlastků, jejich názornost, ústrojné tvoření a shoda s jinými orálními texty slovanskými nebo vůbec indoevropskými. A ještě něco: nečetnost případů B d), tedy označení ryze informativních. Tento fakt se váže na neurčitost místních neb osobních údajů, jak je to orální epice vlastní a jak už o tom bylo pojednáno.