předchozí kapitola rejstřík následující kapitola

17.3 Pořádkumilovnost

Dalším zcela zatím nepovšimnutým znakem R (K. Krejčí se zdá čestnou výjimkou, ale mluví spíše všeobecně, neuváděje doklady), které jej opět sdílejí s obdobnými texty jiných národů, takže dostáváme další pádný důkaz orálního původu i starobylosti našich textů, je pořádkumilovnost . Pěvec je ,,loving order'', jak říká Lord; nevím zatím, jak bych tento termín vhodněji jedním slovem přeložil.

Líčí-li Homér  třeba výzbroj svých hrdinů, postupuje vždy jedním směrem, od nohou k hlavě nebo jinak, ale vždy v přímce. Tak vypadá třeba líčení Achilleova  štítu, vyrobeného Hefaistem . Sedá-li kralevic Marko  na koně, postupuje se od přilby až ke kopytům koně. Příklady u Lorda, str. 86 nn. Při aplikaci tohoto pravidla na R máme jednu potíž: většinou velmi krátké, takže se pěvec nemohl zdržovat jednotlivostmi, ale shoda je zřejmá.

Při líčení děje třebas i předpokládaného je to celkem samozřejmé, ale přesto si povšimněme Sbyh., jak si jinoch představuje boj holuba, kdyby byl proti loupeživému krahujci vyzbrojen; byl by s dravcem válčil, milou mu vyrval, únosce zabil. Musil by mít udatné srdce, ostré drápy a silný zobák: v témž sledu jsou vypočítávány paralelní přednosti jinochovy: srdce, silná zbraň, železný mlat. Čestmír odcházeje do války si bere štít, mlat a naposledy přilbu. Lze jistě namítat, že si v obdobném pořádku bere i novodobý člověk -- včetně Hanky  -- klobouk až naposledy. Výrazněji se projevuje tento orální způsob v popisech, pohříchu dosti vzácných a hodně stručných. U Ludiše si všímá pěvec nejdříve postavy, potom lící, po nich očí, posléze šíje a vlasů, které po ní splývají. Postup jde tedy odpředu přes hlavu a na záda. V Ol. se radost z vítězství přenáší z místa vítězství do ,,vší Prahy '', rozbíhá se ,,kolkol Prahy'' a rozlétá se ,,po vší zemi''. Ale nejprůkaznější je opět ono domněle novoromantické líčení ranní Prahy v Ol., kde se uvádí za sebou: Hrad - Vltava  - vrchy nad městem - východ slunce. Pěvcovo stanovisko je na levém břehu řeky. Tím ovšem podporujeme mínění těch, kteří uvažují směr Oldřichova útoku proti Starému Městu. V Jar. 13,20 nn se pokračuje z vnějšku do nitra; pod hrdinovou ocelí je udatné srdce, pod helmicí bystrý rozum, pod očima spíše za zřítelnicemi se skrývá hněv, bojové nadšení. Jeho druzi (Jar. 13,2 nn) mají meče při bocích, toulce s šípy na ramenou, jasné přilby na hlavách. Snad by se našly také další doklady. Pořadí vladyků v LS je mi nejasné, ale první tři také vystupují postupně jako řečníci. Zda mluvili též ostatní, nemůžeme ovšem vědět.

Lindovo  líčení Vyšehradu  v Září nad pohanstvem naprosto nešetří tohoto pravidla. Romantikové typu Máchova  rovněž přeskakují z předmětu na předmět nikoli lineárně, ale jak je pudí fantasie. Timofejev (str. 73) uvádí též obdobný způsob Puškinův při jeho popisu Marie z Poltavy, kde si básník všímá za sebou trupu, kroků, hrudi, čela, vlasů, očí, úst.