předchozí kapitola
rejstřík
následující kapitola
Otázka objektivity se někdy pokládá za fakticky a
esteticky spornou. Jde
o to, zda pěvec projevuje nebo zda má projevovat svou vnitřní účast na ději,
své sympatie neb antipatie. Souhlasím s Friedemannovou (str. 27), že takové
,,vybočení z básnické objektivity'' , jak to
bývalo charakterisováno, je časté
a nezpůsobuje dílu estetickou újmu,
ba spíše naopak. Osobně patřím ke
čtenářům, kteří nemají rádi knihy psané ,,se zapjatým kabátem'', jak
bylo kdysi napsáno jedním autorem, stojícím dle úsudku většiny na okraji
literatury.
Naši pěvci dokazují své smýšlení nebo ,,politické'' přesvědčení dosti často,
a to dvojí cestou:
- 1.
- Celkovou tendencí, přízní, kterou projevují spravedlivé obraně Čechů
proti cizím vetřelcům (Ol., Ben., Jar., Čest., Záb. a vlastně i Lud.) nebo
proti importu cizích mravů a zvyků (LS, Záb.). O tom bylo již debat, sporů a
výkladů tolik, že zde od rozboru upouštíme, odkazujíce však ještě na pojednání
o etice R v mezích této práce.
- 2.
- Přímými projevy vlastními slovy nebo v zastoupení lidí ve zpěvech
vystupujících. K tomu příklady, z nichž jsme některé již poznali při
předešlých příležitostech: LS, apostrofa
Vltavy a její odpověď; Ben., zoufalá
otázka slunci, jak může svítit na ,,biedné ludi'' a tamtéž řečnické otázky,
kde je kněz a branný lid a ,,kto ny vrahóm vytrže, sirá vlastice?''. Tamtéž
výzva ke starcům, aby už ,,netúžili'' a k lidem vůbec, aby vili věnce svému
osvoboditeli; v Jar. úvodní oslovení posluchačů a označení ,,vlasti naše'';
v téže písni ovšem i již citované svědectví na pěvcově
účasti na bojích; zvolání ,,pro Bóh'', když je s hradeb sražen
Vněslav;
v Lud. začátek ,,znamenajte'' (můj zpěv, tj. zapište si jej do paměti).
Záboj i Čestmír
jsou bez těchto projevů subjektivního stanoviska, ač tendence
skladeb nevyznívá o nic slaběji. Podotkněme ještě, že i vzor klasického klidu
Homér několikrát
projevuje soucit se svými hrdiny, s lidským pokolením vůbec,
odpor k válce a také úctu k minulosti, kterou ve shodě s romantiky --
staromilci považoval za lepší než součastnost.