Tento oddíl je patrně nejdůležitější z celé kapitoly, ne-li z celé naší současné práce, neboť zcela nezvratně dokazuje, že R nebyly vytvořeny uměle ať již ve středověku nebo v nové době, ale že jsou anonymním výtvorem orálních pěvců.
Pojem ,,formule'' a ,,formulový výraz'' není ovšem nový. Jen pojmenování se nově vžilo místo dřívějších termínů ,,topoi'', případně ,,ustálené obraty'' nebo ,,stereotypní verše''. H. Jireček, Spisy, str. 10 užíval výrazu ,,průpovědi''. Jde tu o delší nebo kratší skupiny slov, které buď zní úplně stejně nebo jsou aspoň analogicky stavěny, zapadajíce zároveň do metrického systému skladby, vyskytujíce se na témž místě, v tolikátém a tolikátém taktu apod. Jde tu o charakteristický znak našeho žánru, uplatňovaný u všech národů a ve všech dobách, pokud nenabyla vrchu psaná literatura. Skladební technikou , kterou zde budeme po této stránce rozbírat, byl zpíván nebo recitován Homér , starogermánská poesie, slovanská heroika, eposy novořecké, románské, indické z Orientu, sibiřské, polynésské, národů afrických i z obou Amerik.
Původ a účel těchto obratů není příliš rozdílný od funkce ,,figur ''. Formule přecházejí volně od jedné generace pěvců ke druhé, od jednotlivce k jednotlivci, od učitele k žáku. Jsou pro pěvce téměř tím, čím slova pro konversujícího nebo noty pro hudebníka. Paměť recitátorova i jeho improvisační schopnosti jsou až neuvěřitelně bystré, věrné a trvalé.
Komposičních možností a samozřejmě též situací je v epické a koneckonců i v lyrické písni velmi mnoho; ale snahou pěvců bývalo být ,,thrifty'', tedy ,,úsporný''; k danému motivu nebo i pojmu užívat vždy týchž nebo velmi příbuzných výrazů. Nesmíme si ovšem představovat -- hlavně u nadaných jedinců -- nějaké zmechanisování. Pěvců bylo mnoho, takže se sdružovali do jakýchsi gild nebo cechů, patřili k různým školám, ač vypůjčky a stěhování delších i kratších částí zpěvů byly samozřejmostí. Pojem originality nebyl v oněch herojských dobách vůbec znám, natož aby byl pokládán za přednost, možná spíše naopak.
Každý nový, z dřívějška přepracovaný, rozšířený vědecký objev budí ovšem i občasný nesouhlas, oponenturu. Tak i zde: badatelé namítali, že nebyla dosud stanovena definice ,,formule'', že nemáme přesné dělení těchto orálních prostředků; že tu byla možnost adaptace ústních forem při konečné písemné redakci, že mohl existovat autor přechodný, zprostředkující, a konečně že se těmito prvky mnohdy vyznačuje i poesie umělá.
Tento poslední bod, který by snad mohl být pro odpůrce R záchrannou kotvou, se vyvrací jednak počtem formulí, jednak technikou jejiž užívání, jak brzy uvidíme. Ani Macpherson , ani Kačič nebo Mažuranič , ani Hanka nebo Čelakovský nepsali tak, jak pěvci recitovali; znalci tvrdí, že postačí asi čtyřicet veršů od autora dosud neznámého, aby byl určen jejich orální nebo umělý původ, aby byla tedy provedena aspoň základní atribuce textu. K prvním námitkám je ovšem třeba předeslat speciální výklad s ukázkami, aby bylo vidět podstatu věci. K demonstraci se hodí Homér. Za studentských jsme slýchali, že asi třetina Iliady a Odysseje je složena ze stereotypních, tedy aspoň dvakrát se v textu opakujících veršů. O vzniku obou Homérových básní (tak!) se vytvořily čtyři teorie, o nichž se nebudeme šířit. Jediná, tzv. kompilační, má dodnes životnost, ale v jiné rovině, neboť ji bylo nutno prohloubit adaptací výzkumů, jež provedli zejména Parry a Lord k osvětlení vzniku a techniky hlavně sch. lidových zpěvů, které bylo možno sledovat ještě přímo v pěveckých ,,dílnách''. Rozumí se, že i v jiných oblastech a v jiných literaturách byly podniknuty obdobné práce. Dnes víme, že unikátních, neformulovaných veršů v Homérovi je jen asi 10%, a kdybychom znali celý cyklus, tedy též ztracené písně na Il. a Od. navazující nebo je předcházející, bylo by jich ještě méně.
Podle starších i novějších vědních výsledků dochází v ústní epice a částečně i v lyrice k opakování těchto typů:
Sporné by mohlo být, zda máme i tyto rozsáhlejší ,,topoi'' označit jako formule. Kloním se k přitakání. Neboť z rozboru vysvítá, že ,,autorem'' snad každé skladby R byl někdo jiný, který jistě složil desítky takových písní. Asi je Lud. jen malým výsekem ze zpěvů pojednávající o ,,sedání'', LS z delšího cyklu nejstarších českých dějin, Čestmír episodou z válek Čechů s Lučany. Proto předpokládáme, že tito tři pěvci užívali týchž obratů i při jiných analogických příležitostech. Jsme si ovšem vědomi toho, že by mohla -- v očích dnešních kritiků -- klesnout estetická hodnota našich textů, neboť by pozbyly na originalitě, jak je běžně v novodobém nazírání chápána.
Zvláštní postavení tu mají tzv. formule sdružené, kdy se táž nebo blízká struktura textu opakuje krátce za sebou. Příkladem je ovšem Sbyh., Žez., Kyt., Op. a jejich paralelismy, jak jsme o tom psali výše. V takových případech bývá tímto způsobem vyznačen ,,Leitmotiv'' (Bogatyrev, Voprosy, str. 432 nn). Oblíbeno hlavně v ruských bylinách. V R tu lze poukázat na formule, jichž je užito při znázornění lásky holubího a mileneckého páru ve Sbyh., při podobenství jinocha a jelena v Jel., při rozmluvě dívky s kyticí v Kyt. a snad i v Záb. (krajina, její les, řeky, vše jako by bojovalo po boku domácího obyvatelstva).
Některé formule se projevily jako velmi houževnaté, času odolné, jak ještě uvidíme v kapitole o domnělých a skutečných slovních i thematických schodách R s jinými novějšími literárními díly, písněmi i básněmi. Takový konservatismus se samozřejmě nejnápadněji projevil v samotných R. Tak je formule LS 46 ,,Stúpí prokní rozenia dle svégo'' přenesena do Lud. 18,23 ,,sedú /prokní rozenie dle svého''. Je tu též vyjádřena věky přetrvávající úcta ke stáří; verš se zároveň stal trvalým obratem epické techniky, vkládaným do textu při častém líčení sněmovních nebo soudních jednání. Pochopitelně si nezaujatý čtenář všimne též hláskových změn, jež se tu uplatnily během staletí ve slovním výraze. Odpůrci tu arci nalezli důkaz, že autorem RK a RZ je týž člověk. Jak hluboko klesla česká filologie -- ve skutečnosti nebo ve fikci -- jde-li o R!
Nejčastějším druhem formulí jsou jistě slovní (obsahové, logické), ale bylo by možné uvažovati též o formulích gramatických, kdy jsou slova sice zcela různá, kdy však souhlasí mluvnické konstrukce. K povšimnutí a k případnému dalšímu zkoumání tyto čtyři verše:
Ol. 6,6 davem trčú ku bráně přiekopy
Jar. 9,6 Oščepóv lom jako rachot hroma
Jar. 9,6 blsket mečév jako oheň búře
Záb. 22,17 ty si parob na paroby krále
V závěrech jsou vždy genitivy substantiv; k tomuto, jak se zdá, trochu ,,vyježděnému'' způsobu byly dokonce pronášeny námitky a žádána adjektiva ,,bouřný, hromový, kralí'' (= králův). Takovéhoto úzu se povšiml i Peukert, str. 178, arci v jiných souvislostech.
Novější lidová poesie užívá i formulí rýmových, a to někdy nepříliš vhodně. Tento způsob v R podle našich dosavadních výsledků není zastoupen, leda bychom sem řadili aoristové nebo imperfektní koncovky v závěrech vět - veršů. V pozdější folklorní slovesné tvorbě lze očekávat, končí-li verš na ,,oči'', že bude v příštím následovat ,,točí'', po ,,Dunaj'' přichází ,,šuhaj'', po ,,mládenec'' jde (zelený) ,,věnec'' aj.
Ménin aeide, theá, Péléiadeo Achiléos.
Zde je ,,theá'' (bohyně, totiž Múza , jež má ,,zpívat o hněvu Peleovce Achillea'') osou formulového výrazu, neboť se vyskytuje v Homérových eposech kromě toho místa ještě na jedenácti dalších, a to vždy na témž místě, totiž před caesurou zvané penthémimerés, tj. po třetí thesi ve sledů daktylů a spondejů. V R bychom mohli brát za přesnou analogii třeba předložku ,,po'' z LS, jíž je uvozeno několik deseterců . Posli se mají odebrat ,,po Radovan , po Strezibor , po Ratibor ...'' atd. Ruští a sovětští odborníci zde mluví o ,,slovu opěrném'' (slovo opornoe).
V řešení otázek na vztah metriky k formulím a formulovým výrazům v R narážíme ovšem opět na potíže, s nimiž jsme se již častěji setkali, totiž na krátkost a fragmentárnost textů. Nemůžeme proto zjišťovat, jak často začínal pěvec Ben. své skladby slovy ,,aj ty slunce'' nebo kolikrát bychom našli uvozovací verš ,,je sě tako slovo govoriti'' ve ztracené části RZ (s případnými obměnami). Ale přímá, bezpečně konstatovaná spojitost slov s takty zde nepochybně je. Nazveme tento vztah ,,pravidlem sudoslabičnosti '', dále jen ,,Pravidlo''.
Není to žádný epochální objev, protože badatelé hlavně v sch. poesii si již dávno všimli tohoto úkazu. Ten je ostatně vynucen i rytmickou výstavbou deseterce i převážné většiny písní v R, tedy desetislabičnými, v zásadě trochejskými verši v RZ, v Ol., Jar., částečně i v Záb. a v Čest., osmislabičnými v Lud., dvanáctislabičnými v Ben. a vlastně i v lyrice; ostatek RK je lichoslabičný nebo nejistý. Od přesné statistiky jsme upustili, neboť mnohdy nevíme, jak tyto verše, případně přesněji řečeno kóla, máme členit.
Formule mohou být dvojslabičné (i by ... les črn), čtyřslabičné (tvrda hrada), šestislabičné (ot Otavy krivy, na Otavě krivě), osmislabičné (vzezni hlahol trúb i kotlóv), desetislabičné (moji kmetie, leši i vladyky) nebo rozsáhlé přes několik veršů, viz výše. Jsou ovšem i lichoslabičné (kněz slavný, krásná parohy, bra sě Slavoj v les), ale je jich daleko méně. V RZ je dvojslabičných útvarů 0, čtyřslabičných šest (z toho se jeden opakuje sedmkrát), šestislabičné tři, osmislabičné dva, desetislabičných, kde se opakuje celý verš, šest, delší jeden, lichoslabičné jsou bez dokladu. V RK jsem napočítal dvojslabičných jedenáct, čtyřslabičných asi 78; z toho některé přecházejí do lichoslabičných, např. hory doli - po horách po dolinách; pojeď domóv - otjedech domóv; temnú nocú - temná noc; slunce jasno - jasné slunečko; vešken les - vešken ten les; ze vsia lesa - ze vsieho lesa (v druhém dokladě je o nadepsáno, písař asi nerozuměl původnímu textu); meč i oheň - ohněm i mečem; krev piješi - krev pije (ale zde je možné, že bylo čteno ,,pješ, pješi'', jak žádali odpůrci); rané slunce - k ranému slunci; lepej dceři - lepú dceř; v hustě lese - hustý les; druha druzě - druh druha; vz ručie koně - na ručie koniech; šestislabičných jsem napočítal 46, z toho některé jsou změněny proti Pravidlu: po vrazéch sě hnachu - hnachu po vrazéch; s krásnýma rohoma - krásná parohy; po chladnéj vodici - v chladnú vodicu; chovaj sě junoší - sě junoší chovati (ale zde přebývá slabika, metron žádá buď ,,junoš'' nebo ,,chovat'', viz i ,,kyticu lovit'', píseň je spolu s Kyt. z mladší vrstvy RK); jutru šedošeru - po šerém jutře; na královy voje - z králevých vojév (dvojtvary posesiv s o a s e by mohly nasvědčovat nějaké koruptele); zahynem li žiezňú - žiezňú shynúti. Osmislabičných formulí je osmnáct, a to hlavně v Lud. ve stereotypních verších, tvořících patrně již ,,klišé'' v líčení turnajů. Na desetislabičné formule jsem shledal deset dokladů, z toho jedno porušení Pravidla: strach vrahóm vyrazi z hrdl skřěky - strach z hrdl jich vyráže skřěky. Delší formule jsou tři (Záb. a Čest.), viz výše. Formule lichoslabičné: bozi ny vícestviem dařichu (dařili); Mateře Božiej; svoju (našu) braň; aj, bratře; by vezdy jaro (zima) bylo (byla); kněz slavný; teplá krev; sbrocechu krvú; kynu na pravo; bra sě Slavoj v les, lesem za Slavojem sboři (není-li ,,u les''?; milosti ždáti; plachý proměnie sě vsě; třie prúdy; radostnu oku (uchu); jmě vieru; slunce dokročí; prstének zlatý. Je samozřejmé, že někdy pospojoval pěvec tato sousloví do sudoslabičných veršů, ale převážně se vyskytují tyto útvary ve verších ,,volných'' , tedy v Čest., Záb., Jel. a v lyrice, nebo naopak v přísněji strofických, tedy v Ben. Zdá se tedy, že hlavně ve starších částech našeho kodexu nebylo Pravidlo dosud vžito, ač se tu ovšem ocítáme na půdě dohadů. Absence takových odchylek v RZ je velmi výmluvná, vyprávění je, jak je u delší písně samozřejmé, klidnější třeba proti Jar. (Goll , ČSM 1871, str. 249). Často také dosahovali pěvci sudoslabičných formulí tak, že vkládali některá slůvka (spojky, citoslovce), užívali vhodných dvojtvarů, ba snad i forem, které -- arci v mezích srozumitelnosti -- sami vymyslili. Tady máme jednak vyvrácení mnoha námitek proti ,,neslýchaným, jinde nevídaným volnostem'' nebo ,,nemožnostem a nedoloženostem'', jednak vysvětlení a doplnění k obrácům, kteří poukazovali na to, že jsou v R také ,,mnohé tvary správné''.
Obdobně, jako si počínali pěvci R, tvořili také skladatelé zpěvů balkánských (sch., bulh., alb., novořeckých). Doklady a poučení o tom najdeme všude v odborných publikacích. Skendi (str. 176 nn) ukazuje např., že akusativ mužských životných substantiv mívá v sch. -a, kdežto u neživotných se rovná nominativu, tedy skoro jako v dnešní češtině; ony formy se střídají tak, aby správně vyplňovaly verše. Jsou i jiné příbuzné jevy, jako elise samohlásek apod. (Skendi, str. 183 nn). Také se užívá ,,malých'' slůvek (a, i, pa, da, ni, ko = kto, ti = ty), ať iktovaných nebo neiktovaných, někdy se syntaktickým dopadem, ale jindy jen k vytvoření celku o čtyřech slabikách. Ani velmi zdatní, staletími vycvičení pěvci se nevyvarovali vkládání výplní, které nebyly pro porozumění textu nikterak nutné. I Homér mívá ,,hós'' vedle ,,hóste'' i ,,hós pote'' (tj. ,,tak'', hlavě při následujícím příměru ), i když ovšem někdy nebyl důvod jen metrický (Hoekstra, str. 13 nn). Pro RZ je tu k porovnání: s kmetmi, s lechy, vladykami -- kmetie, leši i vladyky; po Radovan aj., ale ,,i po Staglav , i po Chrudoš''. Pro RK: Na ručiech tu koniech; nynie vsedni ty na ručie koně; i vsěde Vojmír na ručie koně (někdy nešlo ani o zachování Pravidla, ale o počet přízvuků v námi předpokládaných tonických verších v Čest. a Záb., viz naši kapitolu metrickou); na svój ručí komoň; Aj, ty vraže; i kniení i lepéj dceři (238#38); ni sěmo ni tamo ústúpeno; vešken ten les; ty udatný lve; aj, ty lese širý; ach a zlobný Sbyhoň; ach a u hrad tvrdý (čtení nejisté); i vzě na sě svú braň. Počet těchto ,,vycpávek'' je nepatrný a dal by se ještě zmenšit. Projevuje se tu neobyčejná básnická síla, bezprestřednost a původnost. Starší část RK je úspornější, jakoby silnější, ač ovšem nesmíme pouštět se zřetele ani větší metrickou svázanost v mladších písních.
Důležitější jsou v R tvarové varianty nebo dublety. Předem jeden postřeh k adjektivům; jmenná jsou kladena hlavně tam, kde je to nutné k zachování Pravidla, jinde jsou v převaze složená. Typ tvrdem hradem nikde nenacházíme, protože tvrdým hradem nebo ,,jarým turem'' dává rovněž sudý počet slabik. V Homérovi je neobyčejné množství odchylek vložených za metrickými cíli. Např. pro ,,býti'' je vedle klasického ,,einai'' též ,,emmenai, emenai, emen'' vždy dle požadavků metra; někdy jistě také básnickou licencí. V RZ je k porovnání: se Mže striebronosné -- ot Otavy krivy: v prvním případě je užito jiné předlohy buď pro eufonii (ot nebylo původně jerováno, ote by dalo slabiku navíc) anebo snad k dosažení aliterace k ,,Samorod'' a ,,striebro''; v osudie (čtyřslabičně?) svaté, ale po zákonu svatu, ne ,,svatému''; vsta Ratibor aj, ale vstanu Chrudoš. V RK aby knieni stanovila - by Ludiše stanovila; braňú mocnú (podle vzoru ,,dlaň'', to častěji), ale braně silná, mocná; Slavoj (Záboj) bratře, - ty Záboju (nesmíme asi číst Záboji bratře nebo Záboju, viz ostatně stsl ,,rabe dobr7'' vedle dnešního ,,pane Novák''); střídáni jest - jesti, buď - budi, bě bieše, ač zde formule nebo formulové výrazy přímo nezjišťujeme; ale zato jistě ,,ty by s niem tam leťal - ty by si byl válel; ščít črn - koněm črným Pr.; vece Čestmír - vsta Čstmír'' (lépe asi ,,Čmyr'' ); na poledne - v (rozhořalé) póldne; pěnce dobra - dobré ludi; vsě drva (jednoslabičně) - ke vsěm dřevóm, zde je ovšem posouzení dost nejisté; druhý ke druhému - druha druzě; dřeves dvadsět - vsěch dvadesět; prudko na Lubora žene - protiv sobě hnasta - v ohradu sě hnachu; tvrda hrada - u hrad tvrdý; z mocna hrdla - táhlé hrdlo; voje v řady hrnú - ku knězu sě hrnú; kto chtie na sedánie - kto sě chtějú bíti; jako krupobitie - jak mrak črný (a podobně několikrát střídáno ,,jak - jako'' aj.); varianty jdu - idu (opět nejisté, ledaco se dá vykládat jako praes. i jako aorist); jakú sílu jměchu - ten imieše dceř jedinú) i zde potíže s grafikou a čtením, leckde lze vzít v úvahu i tvary sloesa ,,jmouti''); k hradu - ku hradu ku tvrdu; k vyšnu hradu aj.; vz ručie koně - na svój ručí komoň; z črna lesa - v les črn - šira lesa, - aj ty lese širý; mečema máchasta - i mácháchu ... meče (akus. plur.); kdě má máti - moje máti; voji moje - mé voje (tento příklad celkové tendenci odporuje); protivo Vlaslavu - protivo vrahóm (Ben., zde je rytmus písňový) - proti vrahóm aj.; ráz ráz - ráz po ráze; slova řeče - tako řéchu (,,řečechu'' chybí, aor. ,,rkú, rekú'' by byl pro Jar. příliš archaický); ty rci - a řekněte (srv. třeba v Homérovi k tiktó = ploditi, roditi jsou aoristy teket', teketo, teke/n/, viz Hoekstra, str. 72 nn); za přědlúhé stoly sedú - na skále si sěde; sněchu sě sem vsici páni - sěmo tamo (velmi časté); shlučechu sě ... ludie - Uhři v setniny sě shlukú; na siem chlumcě - v siemže miestě; kniežeciemi slovy (aj.) - vetchými slovesy; aj ty slunce - aj slunečko; srdce přěudatno - srdice udatno - bujných srdec - po žalniem srdečcě; se svým ludem - se svojím holubcem (volnosti tvarů stažených i původních); tahú voje - i tažechu; i tak unavena - i tako (s různými pokračováními); v úvale tam...jesti tamo hora; Tatar množstvie - i by Tatarovóm - s Tataříny (trojí tvar upravený k metrickým útvarům složeným z trochejů 1 + 1 nebo 1 + 1 + 1); chám tatarský - taterska dle cháma; jak tur jarý - diva tura; po tvém slově - oběť tvoje; kto tě pusti - kto tebe sváza (v Kyt. je metrická schema 5 + 5); Bóh ti bujarost da - tobě dáno aj; vsedáchu vši - by se vsici páni sjeli; i vsě v hradě pobi - i vsiecko nám vyžeháchu; u kamenný hrádek - v hrad atd.; veš um - vešken tábor ; vsieho luda - ze vsia lesa (tak!); po vsiej Praze - po vsickéj vlasti; střídání voj - vojsko - vojska, např. vzhóru, voji, tecte - za voj - zanesu u vojsku (akus. fem.); vrchol - vrchole (sing. fem.); ze silna Vlaslava - z srdce, z hrdl by v zad byli - za vícestvie v zádech; Střěbor Ludislava zýva - Lubor na Ruboše zýva; na milého ždaje - i cháma sdě ždachu - tomu v Tatarech milosti ždáti. Toto sloveso má v RK vždy z důvodů metrických trojí vazbu.
Následující tabulka ![[*]](/icons/l2h/cross_ref_motif.gif){kind=icon}
ukáže znění a počet pravých formulí, tedy takových, jež
sdružují aspoň dvě k sobě patřící tatáž zněním i významem téměř totožná slova
nejméně dvakrát opakovaná, tj. formule pod bodem 2). Z technických důvodů
bylo nutno ještě více zkrátit naši ,,notaci''. Je značí Jelen.
Následuje výčet formulových výrazů. Přitom přihlížíme k obdobě gramatické nebo metrické, případně slovné nebo ke všem složkám společně. V sch. se dávno ustálil typ deseterce xxxx/xxxxxx jako závazný, a proto -- samozřejmě též vzhledem k velkému kvantu zachovaných textů -- je tu kladena větší váha na formální postavení těchto obratů ve verši. V R, jak ještě uvidíme, je podoba těchto desetislabičných veršů rozmanitější a volnější, a proto nepokládáme za tak rozhodující, je-li příslušný obrat v prvním trocheji nebo i v dalších taktech. Gramatické shody jsme již vypočetli výše. Ale do těchto formulových výrazů by se vyplatilo zařaditi též stejnozvuky typu ,,bubny hromné - trúby hlučné'', neboť i věcná náplň obou sousloví je v relaci.
Převážnou většinou tu ovšem jde o spojení, s následujícími slovy sice částečně odlišnými, ale tak, že celkový smysl je analogický, vzájemně sobě blízký. Tak jak ve výše uváděné tabulce jsme i zde hodně vycházeli z Flajšhansova Slovníčku k RK.
Pravdu po zákonu - ima po zákonu (súditi), LS; aj slunečko, Ben.; aj ty slunce, Ben.; aj Luděče, Záb.; aj ty lese širý, Sbyh.; sesypavši tuču - oplákavši glavy - vyplákavši glinu, LS; i pognati bratry - i súditi ima, LS; po Sutoslav, po Lutor atd., 9 případů tohoto spojení v LS; zde je k povšimnutí další fakt, že tři verše jsou doplněny dalším údajem (místním), a to zase s částečnou analogií veršové stavby, další jsou již prosty těchto dodatků; stúpi kněžna, LS; stúpi Záboj, Záb.; u jednéj sú - u vtoréj meč, LS; vsta Lutobor (Radovan , Lubuša, Ratibor ) - vstanu Chrudoš , LS; vstane slunce - vstane Jarmír , Ol.; vstanú kyji, Ben. - vstaň, ó Hospodine, Jar.; vstachu voje, Čest.; (jmieše) břietné meče - statnú vieru - mocná paže, Ol.; ňadra rozhalena jmieše - světi neiměchu - sílu jměchu, Jar.; k tomu snad i ,,pérce iměla (nebo jměla)'' ve Skř., sloveso vždy na konci veršů; vece Výhoň , Ol. - vece Věstoň , Jar. - vece Čestmír, Čest.; Bóh ny sílil - Bóh nám sešle, Jar.; Bóh ti bujarost da u vsě údy - Bóh ti věhlasy da v bujnú hlavu, Ol.; Aj, vícestvie jesti Bohem dáno - smrt sie bude Bohem zaměřena, Jar.; gramatické shody v závěru veršů oheň búře - rachot hroma, Jar., na paroby krále, Záb., ku bráně přiekopy(?), Ol.; vznide pastýř na most - vskoči kněz na most, Ol.; Aj Polené ... chvatajú, aj vladyky ... sekú. Ol.; aj vícestvie, Ol. - aj prúd teče, Čest. - aj řiče les, Čest. - aj skočichu, Záb. - aj vrazi, Záb. - aj obcháze, Sbyh. - aj otvoři, Sbyh.; uderichu rány bubny hrozné - vyrazichu zvuky trúby hlučné, Ol.; roznosi sě radost - rozlétnu sě radost, Ol. - roznosi sě hoře, Jar.; po vsiej Praze, Ol. - po vsiej zemi, Ol. - po vsěm nebi, Jar.; kolkol Prahy, Ol. - kolkol vrcha, Jar. - kolkol chluma, Jar. - kolkol hory, Čest.; pověst veleslavnú, Jar. - veleslavný kněže, Ol. (závěry veršů); v pravú stranu - v jednu stranu, Jar.; kmetští ludie, Ben. - dobří ludie, Jar., Jah., Op. (zde je formulový výraz i formule sub 2) zároveň. I to je časté. V tom případě podtrhuje např. Lord ve svých schematech obojí, jednou tečkovaně, jednou celistvě); jako luna, Jar. - jako jelen, Čest. - jako přieval, Jar. - jako rachot, Jar. - jako oheň ..., Jar. - jako krupobitie, Jar. - jako nebe jasné, Lud. - jako lev drážlivý, Jar. (zde obdobné metrické útvary v závěrech veršů) - jako z mračen, Čest. - jako zora, Jar. - jak tur jarý, Jar. - jak bystřiny dščevy, Jar.; toto ,,jak'' bývá naopak v první thesi , případně jako první trochej ve formě ,,jako''; jak sě množie ... tma, Jar. - jak by hory ..., Čest. - jak mrak črný, Jar.; jindy zase totéž slovo ve třetí arsi: jak orel letě, Jar. - jak v lese dřievie, Jar. - k povšimnutí je tu vyspělá technika i pravidelnost v nepravidelnosti; i by klánie, i by porubánie, i by lkánie, i by radovánie, Jar.; vlasti na záchodě - králi na záchodě - slunce na záchodě, Jar.; vzradova sě děva - u svéj krásnéj děvy - se svú krásnú děvú - tamo plaka děva, vesměs poloverše ve Sbyh.; k tomu ještě i by v každéj děvě v Jel. asi také tak, neboť následuje slabičně a možná i rytmicky analogické ,,po žalniem srdečce''; záviděchu ... velím, Jar. - vzradova sě ... velevele, Čest.; tu helmice drahá, Jar. - moju drahú, Sbyh. - se svú drahú, Sbyh. - miléj drahéj, Sbyh. - dcerú jeho drahú, Jar. - holubicú drahú, Sbyh.; =0pt
vlastí valných, Jar. - z dálných vlastí, Lud.; postavichu ... valné voje, Jar. - sraziti nám ... voje, Záb. (sloveso na počátku, holý předmět na konci veršů); vstachu voje, Čest. - tahú voje, Čest.; Tateré sě zapolechu - Tateré sě hnachu - Tateré sě rozznojichu - Tateré sě hnuchu, vesměs Jar.; Tatar vrahóv - Tatar lútých - ot sveřepých Tatar - Tatar množstvie - i z Tatar přěmnožstvie, vesměs Jar.; v Tatary vnoči - v Tatary teče, Jar.; prvéj póle - vteréj póle, Jar.; vzradova sě Vojmír, Čest. - vzradova sě děva, Sbyh. - vzradova sě množstvie, Jar.; blsket mečév, Jar. - blesk mečév, Ben. - ráz mečév, Ben.; mečem seče, Lud. - mečem uderi, Lud. - mečem kynu, Ben. - mečem přětě, Lud. - mečem sě potýkaj, Záb. - mečem zachváti, Jar. (,,mečem'' na různých místech verše; k povšimnutí též bohatství výrazů - synonym - při formulové výstavbě); břietné meče, Ol. - ostré meče, Jar. - ostrých mečév, Jar. (opět formule spojená s formulovým výrazem); mlat dušu vyrazi, Záb. - strach vyrazi skřěky, Záb. (není-li to instrumentál) - trúby vyrazichu zvuky, Ol.; vyrazi Čstmír, Čest. - vyrazi třas, Čest. - vyrazi Záboj - vyrazi Slavoj, obé Záb.; na křesťany vyrazichu, Jar. - vyrazichu vz vrahy, Záb. (z metrických důvodů střídání předložek); žalostivo vzdycha - žalostivo vrka - žalostivo sedě, vesměs Sbyh. - žalostivo prosie, Záb.; žalostivo rukama lomichu - žalostivo...sě vzmodlichu, obé Jar.; rozstúpi sě (nebo rozstúpichu sě) hluk, Záb., mužstvo, Záb., tábor , Jar.; obdobně i Jar. 8,27 a 10,11 i Čest. 17,20, asi též Proužek 2,13; tako na počátku veršů: tako řéchu, Jar. - obdobné konstrukce Jar. 13,23 a 8,5, dále Záb. 21,13, Jar. 9,26, Záb. 21,3, Ben. 6,26, Jar. 9,13, Záb. 23,27, Záb. 22,6, Čest. 17,19, Čest. 17,17, Čest. 17,12, Čest. 15,15, Jar. 10,25 a Jar. 13,30; káže kněžna, LS; káže kněz, Lud. 539#39 spolu s pravou formulí - káže Kublaj, Jar. - káže Neklan, Čest. - káže knieni, Lud.; chváti Vestoňa, Jar. - chváti holubicu, Sbyh.; pohynem-li, Jar. - vzdámy-li sě, Jar. (stejná stavba metrická v prvních dvou trochejích ); budetě li - nebudetě li, obé LS (jako předešlé); spojení s ,,hrnúti (sě)'': voje, Jar. - páni, Lud. - osm vladyk, Ol. - vojska, Čest. - síla, Ben. - voji, Čest. (zdánlivě různá metrická konstrukce, ale s analogickými podměty a střidáním sloves prostých s reflexivními); těžcí meči - plní túli - jasní helmi, vesměs Jar., počátky veršů; vzezvučali hlasi - uderili zvuky, Jar.; rohóv lesních - bubnóv břeskných, ibidem; drnket mečév - syket střel - lom oščepóv - rachet kopí, ibid.; uleče sě veš lud, Jar. - uleče sě duše, Záb. - ulekú sě...súcí, Čest.; oteckými slovy, Záb. - cuzími slovy, Záb. - kněžeciemi slovy, Čest.; vedi mé sbory, Záb. - ty ny vedi, Ol.; dým sě valé, Čest. - vlna sě valé, Záb. - krev sě valé, Jar. (obdobně o lese, Ben.); zastyďte sě, mužie, Jar. - poďte, mužie, Jar. - mužie, nebudi vás tajno, Lud. - statní mužie, Lud. - mužie bratrských srdec, Záb. (stereotypní vokativy); druhým třetí, Jar. - z řad čtvrtých na třetie, Čest.; pojeď, milý, Jah. - poždi, milá, Jah.; vzhóru: bratřie, Jar., Vojmíře , Čest., junoše, Sbyh.; vzhóru vz chlumek, Jar., v dúbravu, Čest., na stráň, Čest., na koně, Záb., v listie, Jel.; mocná pažie, Ol. - z mocna hrdla, Čest. - klády mocné, Jar. - braňú mocnú, Jel. - mocnú ruku, Ol. (vždy xxxx); =0pt
ručí koni (nebo koně) jako formule, Záb. - ručí komoň, Čest.; skočich ruče, Jah. (resp. vskoči, formule) - pojeď ruče, Jah. - teče ruče, Jar.; i vyskoči Vlaslav , Čest. - i vyrazi Čstmír, Čest.; radostnu oku - radostnu uchu, obé Čest. za sebou a v závěru veršů; poklonichu sě...knězu, Lud. - pokloni sě bohóm, Záb.; hodovánie hlučné - hodovánie slavné, obé Lud.; síla v údech - bodrost v myslech, Lud.; sedieše (sedě) kněz (s) starostami, knieni s zemankami, ludiše s děvicemi, Lud.; zýva (resp. zýva na..., dle potřeby) Střěbor Ludislava , Srpoš Spytibora , Lubor Bolemíra , Lubor na Ruboše , Lubor na zemany, vesměs Lud.; i tak uondána běsta - i oba sta unavena, Lud.; kto chtie prví (vteří, třetí) na sědánie, Lud.; s koně sě vrže, s koně sě koti, Lud. - s koně skočich, Jah. - s koně spade, Lud. - s oře sě koti, Jar.; ot muže k mužu, ot silna k silnu, Záb.; minu den prvý (vterý), Záb.; váleno den prvý, vterý, Záb.; prvý boj nám ztracen, ztracen vterý, Jar.; sněchu sě mužie, Záb. - sněchu sě...páni (340#40), Lud.; mužie bratrských srdec, iskreních zrakóv, Záb. - bujných srdec, Ol.; srdce přěudatno, Sbyh. - srdce úporno, Záb. - srdce udatno, Sbyh. - srdce teskné (plurál?), Jar.; ot skalnatých (zhořelských) hor, Ben.; ot jutra po večer, Záb. - ot poledne k večeru, Záb.; mečem i mlatem i oščepem, Záb. - ohněm i mečem, Čest. (ferro et igne); pažie, paže: silně Jar. a Sbyh. (formule). mocná, Ol. - přěsilná, Záb.; bra sě Záboj, Slavoj, Záb.; Záboj, Slavoj bratře, Záb.; jáz pójdu v střiecu jim, Záb. - pójdem v pravo, v levo, buď v před, buď v zad, Ol.; tisě nám krušichu bohy, tisě nám kácechu dřeva, Záb.; posěkáchu drva - rozhrušichu bohy, Záb.; nocú pod lunú za nimi lúto, dnem pod sluncem za nimi lútu, Záb.; blahodějné jutro, Čest. - k jutru šedošeru, Ol. - po šerém jutře, Ol. šedým jutrem, Záb. - v jutro šero, Jar. (vždy v závěru verše nebo kóla); vietr búři - vojsky búřie (přěs vlasti) - pomsta dobúři, vesměs Záb.; se dřeva na dřevo, Sbyh. - ot hrada na skálu (protiklad ot-k a ot-na, resp. s-na, tak často), Sbyh.; Aj, ty trnie, Jah. - aj ty lese širý, Sbyh. - ach, ty róže, Róže - ach, vy lesi, Op. (tmaví, miletínští); les črn, temen, hluboký, hustý, veš(ken), dlúhopustý, žalostivý, kněžecký, němý passim: vždy tak, aby vznikl sudý počet slabik; drahú přědrahúčkú - milú přězmilitkú, obé Sbyh.; kdyby tobě byl(o) + nom. (drápy, srdce, nosec, braně, železný mlat), vesměs Sbyh., metrum jako v předešlých dvou příkladech; na jednéj větvici - na jednom ložici, Sbyh.; v chladnú vodicu, Kyt. - na Radbuze chladné, LS; tomu bych dala prstének zlatý - jehlici z vlasóv - vienek svój s hlavy, vesměs Kyt.; kto tebe...sáze, sváza, pusti, Kyt.; uderi mečem (mlatem), Jel., Záb., Jar., Lud.; dušicu - dubec, dub, obojí v Jel.; krásnýma rtoma - parohoma - rohoma, vesměs Jel.; rozkvetavši pomrzla, pomrzavši usvědla, usvědavši opadla, Róže; svlekl sě...prstének, smekl sě...kamének, Róže; by vezdy bylo (byla) jaro, léto, jeseň, děva sama, Žez.; kak by zrálo žítko v poli - jablko (dvojslab.) v sadě, kak by mrzli klasi v stozě, vesměs Žez.; kdě mój otčík milý - moje dobrá máti, Op.; =0pt
ty by...leťal, Skř. - ty bysi byl válel - vydřel - zabil, Sbyh.; až do nedozíráma daleka, Jar. - až do oblak, Jar. - až k vrchu, Čest. - až po vrch, Ben. - až pod slunce, Čest.; jarým turem, LS - řvaniem býka, Čest.; lud drážlivý, Ben. - lev drážlivý, Jar. (konce vešů); dlúhé dřevce, Lud. - dřevce siehodlúhé, Jar. (jako předešlé); hlásat milých slov, Záb. - hlásáše pohaněnie, Čest. - hlásáše slávu, Čest. - vzhlásá vícestvie, Čest.; na Lubora žene, Lud. - ženi na Sbyhoň, Sbyh. (též ,,proti'' a ,,vz''. Po ,,i'' bývá nejčastěji slovo jednoslabičné nebo trojslabičné s rytmem xxxx hlavně při námi předpokládaném penultimovém slovním přízvuku, kdežto ,,i'' v poloze nepřízvučné je častěji následováno slovem o dvou, třech nebo čtyřech slabikách; obojí zákonitost se uplatňuje častěji při pravidelnějším rytmu); ide pastucha, Ol. - ide pótka, Ben. - ide zástup, Jar. (sloveso vždy na počátku verše); zloba krutá, Čest. - pótka krutá, Jar. - krutú krutost, Záb. - krutým hněvem, Jar. - krutých Tatar, Jar. (vždy xxxx); nad vršinú lesa, Čest. - nad vršiny lesné, Ben. - nad mrkavy šumy, Jar. - nad hlavami vojém, Čest. (shodný rytmus); noc sě přěvalíše, Jar. - noc sě proměníše, Jar. (začátky veršů); oklučúce ny - oklúčeni smy, obé Jar., jako předešlé; pomstu, pomstu vola, Ben. - pomstu i pahubu, Čest. (shodné postavení ve verších + aliterace + epizeuxis ); rozprchnú sě řady sěmo tamo, Čest. - rozprnuchu vsě jich voje četné, Jar.; v lútú seč, Čest. - u přělútéj seči, Záb. (xx - xxxxxx, k povšimnutí výrazné iktování v Záb. a zároveň tamtéž prodloužení formulového výrazu do útvaru šestislabičného) sem i ,,přěd udatnú sečú'', Ol.; na skalnatý lom - ot skalnatých hor, obé Ben. (se shodným rytmem); slunce spěje, Jar. - vstává slunce, Jar. - slunce přide, Sbyh. a obdobné pětislabičné útvary ve ,,volných'' verších , Čest. a Záb.: slunce přějide - pokročí - postúpí, dokročí; soptati krutost - soptati krutost, obojí Záb.; srazista sě oščepoma, Jar., Lud. (formule) - srazistě tu obě straně (bez reflexiva!), Ben. - srazichu sě všichni, Jar.; v širém poli, Žez. - v širé lúce, Lud.; Němci tahú, Ben. - tahú voje, Čest. - tieže s voji, Jar.; po zeleně trávě, Čest. - v hustéj trávě, Jah. - u (v?) vysokéj trávě, Čest.; tu: v poloze buď nepřízvučné nebo před jiným jednoslabičným slovem. (Jediná výjimka ,,Tu Vratislav...'' v Jar. 12,6, kdežto případů bez odchylky z tohoto dalšího pravidla, jež ještě rozebereme v kapitole metrické, je dvacet pět); tur jarý, Jar. (formule, viz výše) - tur jarohlavý, Čest.; u svéj krásnéj děvy, Sbyh. - u panského sada, Skř. (přesná shoda metrická, upomína na novější lidové písně); přěd udatnú sečú - s udatnými sbory, obé Ol. (závěry veršů); hněvi uchvátichu obě straně, Ben. - vody uchvátichu množstvie cuzích (Záb. 241#41, shoda metrická); věhlasno...mluviti, Čest. - věhlasno sě hotovati, Čest. - věhlasno dáváchu..., Záb. (počátku veršů); veleslavný kněže, Ol. - pověst veleslavnú, Jar. (závěry veršů); na hody veliké, Lud. - o velikých bojéch, Jar. - o velikých pótkách po velikém skřěce (Proužky, nejisté) - za velikú sieňú, Sbyh., opět shodná stavba veršů; vezdě v metrickém útvaru xxxxxx spolu se slovy dvojslabičnými jednou ,,po krajinách vezdě'', viz Flajšhansův Seznam str. 97; tak i ,,vezdy'' 642#42 ibid.; osm vladyk, Ol. - sedm vladyk, Ol.; ze vsěch vlastí, Jar. - z dálných vlastí, Lud. (závěry veršů); tak i v siechže vlastech, Jar., z dálných vlastí, Lud.; vojnóv přěudatných, Ol. - Neklanových vojnóv, Čest. - vojnóv Zábojevých, Záb.; dlúho spolu zápasista - opěšalá zápasista, obé v Lud.; zvěř plachý (formule v Záb. a Jar.) - zvěř leský, Ben.
Ve své výborné knize uvádí Lord různá schemata z orální poesie sch., staro - i novořecké, starofrancouzské atd. podle zásad, jež jsme již osvětlili; připojujeme ovšem odkazy na obdobná místa. Text, k němuž nebyly nalezeny paralely tohoto typu, zůstává neoznačen. Proti tomu jsme my ve značné nevýhodě, neboť rozbíráme texty mnohonásobně kratší. Nicméně podávám přepis prvních veršů Sbyh., který se k tomuto zkoumání hodí snad nejlépe. Jednou se jistě objeví náš nástupce, který takto přehlédne celé R (patrně s použitím jiných orálních slovanských textů a ovšem též novodobé výpočetní techniky).
25,1 Poletova holub se dřeva na dřevo(1)
to 0.2em žalostivo vrka(2) hoře vsiemu lesu(3)
,, to 0.2em Aj, ty lese širý,(4) v tobě jáz létávách
to 0.2em s holubiců drahú,(5) to 0.2em s milú přesmilitkú(6)
ach, a(7) zlobný Sbyhoň to 0.2em chváti holubicu(8)
i otnese u hrad, ach a(7) u hrad tvrdý''.(9)
Aj, obcháze junoše kol tvrda hrada(9)
to 0.2em žalostivo vzdycha(10) po svéj drahéj miléj.
Ot hrada na skálu, na skále si sěde,
to 0.2em žalostivo sedě,(11) s němým lesem mlče.
to 0.2em I přiletě holub,(12) to 0.2em žalostivo vrka.(2)(10)
Podviže junoše hlavu k němu, vece:
,,Ty to 0.2em holúbče mutný,(13) tobě mutno samu,
tobě li krahujec to 0.2em uchváti tvú družu?''(8)
25,12 Ty Sbyhoni tamo na tom tvrdě hradě(9)
atd.
Z těchto rozborů a tabulek lze odvodit tyto hlavní poznatky:
Naše dosavadní výsledky mohou tuto kapitolu rozšířit o zdárné prozkoumání Proužků RK po stránce stylistické, i když nám ovšem fragmentárnost této části textu působí obtíže. Lze však dokázat i zde homogennost s ostatkem RK (hlavně Ol.) tak, jak jsme to již učinili v identifikaci jevů gramatických (Rozbor , kap. 3.3).
Jak známo, jsou Proužky uchovány na čtyřech pergamenových stranách, řádky jsou dobře odděleny, takže citace je srozumitelná. Přes pochopitelnou nejistotu v interpretaci se odvažujeme tyto úlomky dělit na:
. Použili jsme opět
úspornějších zkratek.
Snad ještě zajímavější a důležitější je šetření, zda mají Proužky někde přímou shodu s ostatním textem R; práce titěrná, ale vděčná, k níž by snad mohla přispět i dnešní výpočetní technika, zvláště kdyby se vedle frekvence slov obírala též frekvencí hlásek.
Analogická místa - bez odchylek - jsou tato: 1,20 i hrr = Jar. 12,33 v řady hrnú; Ol. l5,19 ... í hrnúše (tj. ,,zemí'' z předchozího verše, text ovšem psán in continuo), Čest. 17,19-20 i hrnú sě vojska (268#68), ale jen jednou psáno -rr-, zlomek je ovšem velmi krátký; 1,23 -iez slavný = Lud. 18,11 kněz slavný; 3,16 rozkacen Jar. 13,33; 4,19 spěchu = Čest. 15,25, text proužku může patřit ke ,,spěti'' = spěchati i ,,spieti'' = sepnouti; 4,24 uie suo (= vě svój?) = Jar. 10,3 a 12,22 ,,v hněvě svojem''.
Počet přímých shod, samozřejmě nikterak jistý, je tedy nepatrný. Počet troskovitých řádků je 69#69, z toho pět případů, tedy asi 3,8%. Dvakrát je zachováno celé slovo, takže zde je pravděpodobnost výskytu téhož výrazu větší (ač je tu ovšem možnost homonym ). Zlomek ,,i hrr ...'' by se dal samozřejmě doplniti také i na ,,hrrdla'' apod.
Důležité je, že tu jde vždy a všude o úryvky z epických písní RK, nic tu není z lyriky, z balad, ani z RZ. Kdybychom oddělili z jiné stránky RK takové útržky, dopadlo by obdobné porovnání stejně.
Celkem lze říci: formule a formulové výrazy tu nepochybně byly. Vzhledem ke krátkosti RK vysuzujeme i z Proužků , že jich znala staročeská orální poesie daleko více.
Vzpomínáme na stále aktuální slova Kalouskova , že pro odpůrce byl padělatel buď velmi hloupý nebo velmi zchytralý, jak se jim právě hodilo. Kdyby byl hloupý, napsal by na Proužky úlomky z úplně zachovalých částí RK bez výběru; kdyby byl zchytralý, byl by hlásky upravil do celků úplně jiných. Byl by mohl býti takovým neb onakým až do roku 1984 (doba, kdy jsem tuto kapitolu zpracovával), neboť dotud, pokud vím, se nikdo Proužky nezabýval tak jako my. Hanka nebo kdokoli jiný by byl musil být genius. Jsme připraveni na námitku proti estetické hodnotě R: nestává se text příliš častými ustrnulými obraty chudým a stereotypním? Odpověď: asi tak jako jiné epické a lyrické písně složené orální technikou. Je nutno si uvědomit, že i při podobnosti, ba zásadní shodě (třeba při líčení vítězných soubojů) je průběh i ráz zápasu pokaždé jiný. Toliko při detailech úplně totožných užije pěvec zděděných nebo převzatých obratů. To je vidět hlavně v Lud.: identické výrazy čteme tam, kde se popisuje, jak protivníci vzali do rukou dřevce, jak se proti sobě rozjeli, jak byl poražený odnesen s kolbiště nebo jak se při nerozhodném výsledku vzdálili oba; ale vlastní ,,sedání'' je popisováno co do akcí (ran, výpadů, úhybných pohybů) pokaždé jinak, třebaže by byl snad při této běžné scenerii také formulový obrat přípustný.
Je samozřejmé, že se od sebe liší, a to podstatně, i smrtelné souboje v ostatních písních RK. Shoda je leda v tom, že zápasy končí vždy vítězně pro stranu českou a spravedlivou. Záboj přemáhá Luďka, Čestmír Vlaslava, Jaroslav Kublajevice . Ale posluchač a čtenář se při tom nikdy nenudil a nudit nebude.
Musíme se ovšem znovu odvolat na politováníhodnou krátkost zachovaných zlomků. Oč informovanější bychom byli, kdyby nebylo bývalo vandalské, byť i dobře míněné horlivosti královédvorských kostelníků! A tak shledáváme v R mnoho míst neformulových, tedy takových, jež ani v jednotlivostech ani v celku jiným partiím připodobňovati nelze. Jsou to např. tyto úseky: Sn., úvodní verše; LS 35-40 (prosba Libuše, aby se konal soud); ibid. 63-70 výstup dvou ,,věhlasných děv''; ibid. 106-115 hněv Chrudošův; ibid. 119-123 Libušina odpověď; Ol. 5,1-5 Výhoň Dub shromažďuje vojsko; Ol. ř. 24-28 líčení spící Prahy; Ol. 6,2-6 přepadení Poláků; Ben. 6,17 stesk nad stavem věcí v české zemi; Ben. 7,15-18 Němci napadeni kamením; Jar. 7,21-26 úvod - oslovení posluchačů; Jar. 7,33 až 8,3 výprava tatarské princezny; Jar. 8,5-13 líčení jejího vzhledu a zavraždění (velmi dlouhý úsek); Jar. 10,2-8 modlitba, stížnost na řádění Tatarů; Jar. 12,17-19 část řeči Vratislavovy; Čest. 15,17-20 část popisu, jak bylo dobýváno Kruvojova hradiště; ibid. 17,8-10: Vlaslav očekává Čestmírovy voje; Lud. 18,13-15 líčení dívčiny krásy (zcela jinak než analogické místo o Kublajevně!); ibid. 18,27-30 proslov kněze zálabského na úvod turnaje; Záb. 20,26-32 Zábojova řeč k druhům; ibid. 21,12-16 vzpomínka na Lumíra; Záb. 21,17-24 mladí Čechové se připravují k boji; ibid. 23,7-9 část Zábojova souboje s Luďkem; ibid. 24,12-15 část líčení, jak je cizí vojsko pronásledováno; Kyt. 26,10-14 počátek písně; Róže 28,2-11 celá skladba téměř bez formulí. Takových ,,originálních'' míst je ještě mnohem více, ale uvedli jsme jen delší souvislé odstavce.
Pro závěr: s úpadkem orální poesie upadly v zapomnění také formule a formulové výrazy. Stalo se tak jednak následkem povšechného společenského a kulturního vývoje, jednak snahou píšících autorů o původnost; opakování téhož nebo analogického obratu se jim zdálo projevem stylové neobratnosti, a proto usilovali o hojné užívání synonym. Přežívání oněch ,,prefabrikátů'' pozorujeme ještě u tzv. rytířské epiky, jak ještě uvidíme; částečně též u Dalimila , jehož básně jsou ovšem značně suché, bez vzletu -- arci také proto, že jejich cíl byl jiný. Nicméně vliv dávné herojské epiky není u něho zanedbatelný.
Pokud opakuje slova nebo jejich skupiny novodobý básník, činí to ke zvýšení důrazu nebo citovosti. Takový způsob má ovšem s námi sledovaným žánrem málo společného a bývá někdy dokonce kritisován jako náběh k planému řečnění. Bowra, The romantic... cituje jako příklad ze Swinburnea , str. 238:
There comes one sun and one wind blows till night,
but when night comes the wind sinks and the sun.