18.4 Nesměrné verše v RZ a v RK

tedy takové, které se od zvukového schematu (počtu slabik) odchylují tím, že jsou kratší nebo delší.

Jak již bylo řečeno, trpí tímto nedostatkem (?) též uznávané stč. texty, jak je máme před sebou, a to v míře daleko větší, aniž se z toho vyvozovaly jaké námitky co do pravosti nebo estetické  újmy. V naší studii, která nabývá z donucení polemického charakteru, nenaskýtá se tedy žádný důvod ,,pro'' ani ,,proti'', leda snad psychologický; ,,padělatel'' by si byl uvědomil, že si tyto metrické odchylky dovolit může nebo dokonce musí. My tu budeme postupovat dle zásad konservativní textové kritiky. Kde je to jen trochu možné, ponecháme rukopis beze změny. Vlastní konjekturu jsme si dovolili jen jednou, a to bez dogmatického prosazování její správnosti.

Jev zde prošetřovaný není ani jinde ničím zvláštním. Sidelnikov (str. 10) cituje doklady z ruských písní, které mnohdy doplňují chybějící slabiku citoslovcem, vypouštějí to, co přebývá, nebo vše vyrovnávají zpomalením, případně zrychlení tempa. Esteticky  to může být někdy spíše přednost (variabilnost!) než nedostatek. Hudba  slouží i jako korigující složka i v sch. (Peukert, str. 25 nn). I v epice může v případě potřeby figurovat daktyl  místo trocheje nebo se naopak prodlužuje jedna slabika do dvou dob (morae); o tom Lord, str. 38 a 282 nn.

Postup např. Vážného  ve vydání Alx, která má takových iracionálních veršů značný počet, je jistě správný; vydavatel ponechal text, jak se dochoval, s vyznačením možných úprav v kritickém aparátě. Naši pěvci, kdyby tu byli s námi, by samozřejmě nic nenamítali proti takovým změnám pro celkový obsah i estetický  dojem málo významným; ale my si netroufáme na radikální konjektury nebo emendace, abychom tyto vzácné texty samovolně nepokazili. O sporných problémech mluvíme podrobněji v poznámkách k našemu přepisu R, připojenému v závěru této práce.

Sn.

jsou bez dokladu,

LS:

Priletieše ot Otavy krivy: -se- nadepsáno, zřejmě opisovačova oprava, poznámka středověkého textologa ; ideže Orlicu Labe pie; nejisté, možná ,,píje''; vyučeně věščbám vít(ě)zovým: obvyklá úprava. Text zachován bez -ě- možná proto, že tu byla původně nějaká značka za nosovku ,,e'', které pozdější písař nerozuměl, ale jsou i jiné výklady; sbierastě je v osudie svaté: verš je o slabiku kratší, nemá-li být čteno ,,o-su-di-e'' s nějakým reliktem jeru; ký by vládl vám po železu krutu: První podtržené slovo je patrně třeba číst jednoslabičně (nebo je tak četl poslední písař). Tím se verš zkrátil o dvě slabiky, proto asi nadepsáno ,,krutu'' touž rukou; je tu tedy celkem 7 případů nepravidelnosti, z toho dva verše kratší, tři delší, dva nejisté. Věc se váže i na červené  značky, kterými jsou označeny počátky slov chápané podle středověké ,,gramatiky'' (Rozbor , kap. 3.2). Na textu možná pracovalo několik písařů z různých generací. Verše skutečně delší mají po daktylu  za trochej .

Ol.:

slyše stráže volánie pastušino; o slabiku delší, snad místo ,,stráž''.

Ben.

má celkem pravidelné schema, tvořící čtyřveršové strofy o počtu slabik 8+ 7+7+5. Nepravidelnosti: ruče sě proměníše -- snad hlubší koruptela, předchází ,,proměnie sě vsě''; ot skalnatých hor -- pět slabik místo sedmi, doplňuje se někdy ,,dřevních''.

Jar.:

  zde chybí pravďepodobně ,,sě'' na dvou místech: ,,na rovni (sě) valnéj položichu'' a ,,vzdámy li (sě) mečém našich vrahóv''.

Čest.:

upravovat můžeme jen deseterce : nezjařte (sě), bozi, svému sluzě; upěchu (sě) vzhóru na stráň otsud -- naše jediná emendace, po níž verš nabývá smyslu ,,upjali se'', tedy ,,pracně vylezli''.

Lud.:

bylo již probráno v kapitole o námitkách Jakobsonových .

Záb.:

obdobně jako v Čest. Deseterce, pokud jsou jisté, nemají nepravidelností.

Sbyh.:

ach a u hrad tvrdý: netřeba měnit, neboť ,,a'' je vysvětlovací, pěvec s povzděchem dodává, že hrad je těžko přístupný. Naproti tomu je snad chyba níže ,,a otnese, ach, v hrad, v hrad tvrdý''. Doporučuji čtení jako v předchozím případě, tedy 272#72 ,,u hrad'', původně snad ,,u grad''; ruče junoše dolóv, v dole temným lesem -- delší; i vzě na sě svoju braň i na rámě mlat svój -- opravuje se na ,,svú'', ale možná neprávem, neboť pěvci a snad i písaři byly tvary nestažené bližší; tak dosud ve mnohých východních nářečích; tluket silnú pěsťú, otvořie (sě) vteré. Opět se doplňuje reflexivum, které chybí v RK asi na čtyřech místech.

Kyt.:

běže zmilitka ku potoku -- o slabiku kratší.

Jah.:

  schema 8+6 slabik. Na nožicu vstúpiti -- o slabiku delší; čemu sě junoší chovati -- delší; lze tedy číst ,,vstúpit, chovat, junoš''?

Jel.:

  zde nelze nic upravovat, metrické schema je záhadné.

Žez.:

schema 8+7 slabik se opakuje bez odchylky.

Op.:

útvary 8+6 porušeny jednou: kdě moje máti, dobrá máti -- možná místo ,,má'', ale viz výše poznámky ke Sbyh.

Róže:

je k úpravám obtížná. Počty slabik v pravďepodobných strofách (myšlenkových odstavcích) jsou 8+8+7+7+7 // 8+7+7+7 // 8+7+7+7+7+7+7 //. Dalo by se restituovat jen pronikavými zásahy, ale věcně nikde nic nechybí ani nepřebývá. Nejpravděpodobnější výklad: v první sloce je druhá osmička jaksi ,,du capo'' prvního verše a bylo by ji možno zkrátit, místo ,,čemu si raně rozkvetka'' na ,,če ...'', ač bylo čteno i ,,mně'' místo ,,raně''. Druhý oddíl je pravidelný, třetí snad rozšířen o jakýsi dopěv.

Skř.:

opět problematické. Za základ bych bral útvary 7+6, ale tři verše jsou delší: nenie pérce, nenie blanky; pozdravuj drahého pěniem; kak bych mohla ráda býti. Možná zkrácení jsou tato: druhé ,,nenie'' nahradit ,,ni''; místo ,,drahého'' číst ,,draha''; místo ,,býti'' akceptovat jen ,,být''. Ale gramatice a stylistice  RK bychom tím neposloužili.

Závěry: chyb je nemnoho. V době opisu písně ještě žily. Verše delší nad normu doporučuji číst na sporných místech daktylem  místo trochejem,  tedy jako dvě čtvrťové noty  místo jedné půlové, pokud jde o lyriku. V kratších verších by vznikl ,,kretik '' xxx nebo možná za trochej třídobá toné, známá z časomíry a značená 73#73. Viz řeckou metriku i lidové nápěvy. Nesměrnosti jsou charakterisovány jistou pravidelností (vypouštění reflexiv, kolísání mezi tvary kontrahovanými a nekontrahovanými a mezi náležitým a zkráceným infinitivem. Nejvíce nepravidelností je v LS, a to se logicky váže na defektnost textu, v němž je několik veršů s hlubšími koruptelami.