Podrobně jsme jej popsali v Rozboru , a proto přičiňujeme jen některé postřehy plynoucí z jakéhosi celkového nadhledu. Celkem lze říci toto: jazyk RZK je také -- jako též u ,,pravé'' stč. literatury -- stylisován. Je vypěstován staletími orální tvorby a řídí se vlastními zákony . Uznáváme-li tento fakt, pochopíme, proč tu může být vedle sebe ,,válel bysi'' a ,,piješi'' -- zdánlivý rozpor, který je v nadpise jedné z polemických Komárkových kapitol ve Sborníku (II, str. 231 nn). Každá orální skladba má archaismy vedle neologismů, užívá ustálených forem a formulí , připouští volnosti v přizvukování (tak řečenou transakcentaci ), jež je běžná ve zpívaném textu a užívá bez skrupulí starších předloh i obratů jiných pěvců. Analogií je spousta: v anglickém Beowulfu (Chadwickové I, 478), v litevských písních (Hattala, Obrana, str. 136 nn a F. Prusík , Osvěta 16, 1886, sv. I, str. 560 s odkazem na Leskiena a konečně i v našich strážnických písních (Úlehla, str. 326 nn), v nichž lze odkrýt vedle archaismů též smíšeninu dialektů i tvary češtiny hovorové; totéž pozorujeme u písní ryze českých (duály, starobylé přípony v morfologii, dokonce i tmesi předložek; rým nám občas přímo velí, abychom dosadili aorist za perfektum - Prusík , uv. místo). Pro staroindické zpěvy zjistil takové ,,nestandardní formy'', jak tomu někdy odpůrci říkají, Grincer, str. 172 nn. Zvlášť blízkým případem je ovšem Homér , k němuž podává povšechnou informaci třeba F. Stiebitz (Překlad Odysseje , Praha 1967, doslov, str. 407). Nacházíme tu formy s augmentem i bez něho, různé formy genitivu nebo infinitivu, výběr synonym přizpůsobených metrickým požadavkům aj. Je tu i míšení forem ionských, dórských i aiolských. V Eddě byly zjištěny obraty, které se nezměnily po dobu čtyř století. Píseň o Hildebrandovi , složená v řeči částečně hornoněmecké, částečně dolnoněmecké, obsahuje i stopy dialektu východofranckého i bavorského, neboť recitovaný text zřejmě cestoval po různých krajinách. Písmo je ,,dolnoněmecké''. Ani starší polštinu nelze uniformovat. Krzyzanowski (Slownik, str. 132) praví výstižně, že se tu ,,nářečí stávalo jazykem satiry''. Konečně ani ,,pravé'' stč. písemnictví nebylo jen pražské, ale zrcadlí se v něm, třebaže méně nápadně, rozdíly jednotlivých tvarů i celkového stylu . Skendi (str. 143) dovozuje, že Srbochorvaté nikde a nikdy nemluvili jazykem, v němž zpívají; výběr slov, jejich význam a dokonce rytmus projevu je zcela odlišný. Autor vzpomíná smělého výroku, že ,,Homérův jazyk byl vytvořen veršem'' (str.154). Kde je forma vázanější, je samozřejmě i jazyková volnost větší, jak dokazuje zvláště Sbyh., jehož metron je dost pravidelné, dvanáctislabičné verše s patrným penultimovým přízvukem . Odtud ono ,,válel bysi'' (proti Skř. ,,ty by s niem tam leťal''). Tyto jevy blíže odůvodníme na výhodnějším místě.
Jádrem jazyka RK je čeština východních Čech a severní Moravy, promíšená tvary chorvatskými (stupňování adjektiv, částečně i časování a deklinace zájmenná). Slezskopolské vlivy v Čest. Přesnější závěry o pronikání dialektů holasických nebo vůbec moravských nám při úzké operační basi činit nelze. To, co se vydává za ,,snůšku slov českých, ruských, polských a jihoslovanských'' je ve skutečnosti jak dědictvím z praslovanské jednoty, tak i výrazem bohatosti jazyka. Proti R jsou ,,pravé'' stč. památky po této stránce chudší - ale pozor: ne co do mechanicky pořizovaného soupisu slov (včetně hybridních tvarů jako ,,nemohujúcí'' aj.), ale co do počtu slovních základů. I zde platí analogie s homérským Řeckem, starogermánskou epikou atd.
Všímali jsme si dosud RK, u něhož lze na některé zde nahozené otázky odpovídat přece jen s jistotou nebo pravděpodobností. Ale problém RZ je těžší jednak proto, že je mnohem kratší a leckde porušen, jednak že je v podobě, ve které se nám zachoval, starší. V našem rozboru jsme vytkli všechny hlavní jazykové rozdíly obou památek; naše pozorování plně stačí k důkazu, uznanému ostatně i některými odpůrci, např. Jakobsonem , že oba texty nemohla ,,zbásnit'' jedna osoba. Zde tedy opět co nejstručněji: oba rkpy se rozcházejí
V Rozboru (kap. 12.8) jsme dokázali různý původ RZ a RK proti ostatním domnělým falsům tak, že jsme podali přehled homonym a synonym v RZK proti obdobným výrazům v MPKV , PV a hlavně v MV . Zde provedeme nyní obdobný soupis se zřetelem k slovníku obou našich nejdůležitějších písňových souborů. Jde tedy o homonyma, synonyma, dvojtvary a slova polysémní; pro stručnost užijeme jakési ,,zkrácené notace''.
A viz výše; bíti přímo v Záb.(v čelo) o blescích Jar., zápasiti v Lud.; blesk = fulgur v Ben. a Jar., splendor v Záb. a Ben. bóh v plur. Čest. a Záb., v Ol. a Jar. sing., Bůh křesťanský; bok v Jar. jako část těla 11#1, v Čest. a Záb. 32#2 (křídlo vojska); bratr LS rodný, v RK člen družiny až na Op., kde též ,,vlastní'' bratr. Není jisto, zda byli Záboj a Slavoj v přímém rodinném poměru. Býti = esse i fieri podle toho, jakého je užito aoristu, ten je v epických skladbách, v lyr. jako část kondicionálu, četný jako kvantitativní údaj 113#3 Čest., ve významu ,,početný'' v Čest., Jar., Záb.; číslo = počítání v LS, počet v Čest.; dav = tlačenice Ol.., ve významu dnešním snad Jar., ale i zde zástup těsně na sebe natlačený; dle = kvůli Jar., ,,vedle'' Čest., ,,podle'' SN., Lud., Záb.; dědina = dědictví v LS, vesnice v RK; divý = divoký Záb., Lud. (v té však i o mase z lesní zvěře); dlúhý časově Záb., Róže ., Jar., Lud., Ben., jako délkový rozměr Lud., Ben., Záb.; dobrý eticky Lud., Op., Jah., Jar., ,,schopný, zdatný'' v Záb.; dráha metaf. (mezera v pobitém vojsku) Záb., ,,cesta'' Jar. a ,,zápasiště, hřiště'' Lud.; drahý jen v mladších textech = milý 64#4, jako ,,cenný'' 25#5, bez výběru; druhý jako zájm. 166#6, jako číslovka 17#7 (Jar.); duša u jednotlivce Čest., Záb., Jel. 58#8, u kolektivu (život, smýšlení, celé já) jen v Jar. 19#9; ež = že, vypovídací Jar., výsledné Lud., důvodové Jar.; hlásati = modliti se Záb. (přesně nepostižitelné) u Čest., hlasitě vybízeti Ol., vykřikovat urážky Čest.; helm: tak Lud., Čest., 110#10 Jar., v němž i helmice; hluk vojenský oddíl Záb., Čest., dnešní význam ibid., v mladších textech chybí; chvátati = spěchat Čest., Záb., chápati se čeho Ol.; jaký, jako, jak všude, ale nikdy ve funkci tázací! jen (zájm.) osobní nebo vztažné, 211#11 ukazovací Záb. a LS, v LS i vztažné ,,jen''; jmieti = sollen i haben bez výběru v RK, v RZ bez dokladu; juž jen v RK, v LS ,,u'', tedy vývoj k ,,již'' v RK, ale i ,,už'' v RZ; kamenie hrubé Ben., klenoty Jar.; kázati = rozkazovati LS Jar., Lud., ,,ukazovati'' nebo snad ,,volati'' Lud.; kmet v LS = zemský soudce, v Ben. asi ,,starší obce'' bližší k dnešnímu smyslu; každý jen v Jel., jinak vždy ,,veš, vešken, prokný, prokní''; kda RZ a Kyt., ve formě kdaž i Lud., Záb., Jah.; kdy: Sbyh., Čest., Skř., ve formě když v RK jen v Jar., v Ls je sice kda i kdy, ale u onoho není smysl zcela jasný, následuje totiž lacuna; kehdy RZ, Jar., Čest., Záb. a snad Pr. (u těchto časových spojek byly asi individuální rozdíly, jež je nám těžko identifikovat); kniežecí Čest., kniežecký Kyt.; kol, kolkol v RK bez výběru, v Jar. 112#12 ,,kolo''; krahuj Záb., Sbyh., krahujec Sbyh., Jel.; leský jen Ben., lesní nebo lesný Čest., Jar.; li tázací Sbyh., podmiňovací RZ, Jar.; lom = kamenolom Ben., lámání oštěpů Jar.; luna běžně, nikdy ,,měsiec''; jaro Žez., vesna Záb.; máti: = matka v lyrice, Panna Maria , Máti Božia Jar.; mezi RK běžně, LS mezu; mútiti, mutný přeneseně v RK, v původním význ. mútiti vodu LS; Morana Záb. Morena Čest.; most v RK ve významu dnešním, v LS nakupené kameny k přechodu přes močál a zároveň MJ; otkad Jar., skad Čest.; paže i pažie RK bez výběru; pobitie Ben. ve významu dnešním, v incipitu k Záb. = bitva; pochládeček nebo pochládček Jah., v PV není!; pole Jar., Žez. pojem agrární, v Jar. i ,,pole válečné''; póldne, poledne se střídá v Jar., Čest., Záb. podle metrických potřeb; položiti (sě) jen v Jar. konkrétně, ale i ,,položiti daň'' a ,,položiti sě polem''; pótka v Jar. a Ol. = boj, v Lud. souboj rytířský; prstének v lyr. význam dnešní, v Lud. ,,prstenec vlasů'', ale nevíme, zda se má tak číst; púť = cesta v Jar., cesta životní Záb.; roh Jel., polnice Jar.; prudký doslovně Jar., Lud., o Slavojově povaze Záb.; rozprnúti (sě) rozprášiti Jar., zvratně v Čest.; sám = ,,allein'' Žez., Sbyh., ale ,,selbst'' v Lud., Jar.; slovo: význam dnešní, ale i ,,rozkaz'', bez výběru, v RZ delší řeč; síla, silný: o velkém počtu Ben., Čest., Jar., Záb., ve významu účinný o zbrani jen Sbyh., jen v Čest. ,,mohutný'' (o dubu), ,,hlasitý'' v Záb.; snieti sě, sněti sě kolísá vinou grafiky: snad sjeti se i shromážditi se, ovšem i ,,snieti'' = sejmouti; srdečko Jel., srdice Sbyh., srdce Op., Ol. aj.; statný o postavě a síle Lud., o povaze, pevnosti mysli Ol.; strana v běžném smyslu Záb., Ben., Jar., v tomto 213#13o straně bojující; širý běžně o tom, co nelze změřit, široký jen v Čest. o hmotných, měřitelných proporcích (obdobně dvojice vyšný - vysoký, nižní - nízký); téci ve významu dnešním Jel., Čest., ale v Čest. a Jar. též ,,valiti se'' (o vojsku); těžký (vahou) běžně, ale ,,děvě těžko'' v Žez.; travička Ben., travka Op.; tuča = lijavec LS, bouřný mrak Jar.; tuhý je Jar. doslovně i přeneseně; udatný Čest., Ol., Sbyh., udatý jen Záb.; um sing = rozum Jar., = vlohy, duševní bystrost Záb. v plurále; úsilný = násilný Záb., snažný Jar.; ustaviti = ustanoviti den Lud., rozhodnout právní spor LS; útroba sing. = játra LS, útroby v dnešním smyslu Jar., ale v Ol., Ben. o mysli, duševním hnutí; velí, veliký viz i pod ,,širý''. První se nese spíše k citu, k abstraktním pojmům, druhé ve smyslu dnešním, celkem obojí bez výběru, ale jen v epice RK; viezti = vězniti Sbyh., vázati Jah.; voj v sing. vždy = vojsko, v plur. i jednotliví vojíni, k nimž je plurál i ,,vojni'' od ,,vojen''; vojsko Čest., vojska, obé sing., toto Jar., Záb. a 114#14 Čest., ale čtení není vždy zcela jisté; vrah = běžně nepřítel, 115#15 Jel. v přechodu k významu jako dnes; vrch = kopec, ale i jakýkoli vrchol (116#16 Čest.); vraziti doslovně 417#17, přeneseně - na někoho vyraziti Jar. obdobně i ,,vyraziti'' (duši z těla Záb., do pole, do boje Jar.); vražstvo = nepřátelský čin Čest., vražstvie = nepřátelský poměr, válka Jar.; vrci doslovně Ben., Lud., ,,v záhubu'' Jar. a zde také = vršiti zákopy již existující; vzchod o slunci 318#18, o vystoupení z úvalu 119#19 Čest.; vzieti doslovně téměř jako ,,zdvihnouti'', přeneseně ,,vzieti konec'' Jar.; vstúpiti = postaviti se na nohy Jah., vystoupiti (z vězení na svobodu) Čest.; ot zad a z zad obdobné rozdíly jako u otkad, skad. Předložky s, z užito v Čest., v Ben. ot; zabíti Jar., Sbyh., ale zbíti v témž významu Lud.; vzníti = vyjíti na horu Čest., Ol., ,,vzniknouti'' Záb.; děva běžně, děvice Jel., děvče Jah.; země = půda, prsť, hlína Jel., Lud., Čest., Záb., jako krajina, vlast Jar., Ol., Lud. Tendence k významu přenesenému; zmilitek, zmilitka v lyr., ale ,,militek'' ve Sbyh., čtení ne zcela jisté, snad ,,s zmilitkem'', varianty jdou asi na vrub diktování; zrak: v sing. jen Čest. 120#20, jinak duál a plurál Jar., Jel., Záb., Ben., Pr.; žalný jen v Jel.; žalostný jen na Pr. a v horším textu Jel., žalostivý 1221#21 v RK včetně lepšího textu Jel.; ždáti ve významu ,,toužebně čekati'' vždy, ale rozdílné vazby: Jah. na ..., Jar. 322#22 s gen., Lud. s akus; zevznieti zaznít (o hudebních nástrojích) Lud., o lidském hlase Čest., o šumění lesa Jel.; zváti = jmenovati Jar., ,,pozývati'' na sněm aj. Ben.
Závěry
Krátkost RZK je ovšem na závadu, pokud bychom chtěli vést (jak činí třeba Lerchner) nějaké isotopy podle toho, který výraz nebo význam zde neb onde převládá. Přesto se naskýtají následující výsledky, jež jsou v plné shodě s výtěžky rozboru gramatického a stylistického :
Drobné odlišnosti, jež jsou však při argumentaci pro pravost mnohdy nejzávažnější, nacházíme u slov ,,gramatických'' (spojek, citoslovcí, příslovcí). Tomu jsme věnovali pozornost v Rozboru (porůznu).
Připojujeme ještě důvody, jimž se ve svých studiích vyhýbáme už proto, že jich i starší obrana přečasto užívala. Obrozenci mnohdy se slovním výrazem ještě těžce zápasili; tím nápadnější je na jedné straně velké množství výrazů, na druhé straně schopnost jemného rozlišování jejich významů. Pro orální epiku bývá žádána ,,úspornost'', tj. aby každý pojem, resp. sousloví bylo vždy vyjádřeno týmiž slovy. Ale toto pravidlo a jeho zachovávání bychom mohli sledovat jen tehdy, kdybychom měli více písní od ,,autorů'' Jar., Záb. a LS. Uniformita celých R by byla ovšem vítanou skutečností pro odpůrce.
Rozdíly mezi jednotlivými částmi RZ a RK vyniknou ještě zřetelněji při stylistickém rozboru, k němuž tyto řádky již částečně přecházejí.