Gnómy v R jsme jsme již uvedli a odůvodnili jejich užívání. Zde stručně opakujeme, že jsou dvojího typu: jedny obsahují pravdy morální, druhé věrně přiléhají k dané situaci a jsou spíše příležitostné, praktické. Nejčastěji se objevují v ústní epice, kde je pronáší starší rodu, vojevůdce nebo zkušený bojovník. V milostné lyrice ať orální neb umělé místa ovšem mnoho nemají, neboť skutečný pravý cit nepřipouští nějaké dlouhé rozumování. V dramatech, ba i v románech jsou ovšem takové projevy dosti hojné, ať už je vytvořil autor nebo ať čerpal z lidového mudrosloví. Ve folkloru se vyskytují gnómy -- třebaže nečetné -- v baladách a v písních zbojnických, velmi vzácně pak i ve zpěvech náboženských, pokud to nejsou přímé citáty z bible nebo narážky na ni: viz třeba Úlehlu 1 ad 274, str. 617 ,,lepší křesťanská smrt než pohanský život'', kde je ke srovnání ovšem řeč Vratislavova z Jar.
Z nepřehledného množství dokladů vybíráme aspoň některé stručnější a takové, které se duchem -- nikoli nahodilými slovními shodami -- blíží R. ,,Kto by vypustil gornogo volka'' (Bogatyrev Anth. str. 337). Z téhož díla ,,Gde udača, tam i neudača, gde nesč6, tam byvajet sčas6'', str. 295; plocho, plocho budet molodomu, esli on něslušajetsja starših str. 318, veď ne6ja zaboevyva6 carstva ležja s trubkoj na mjagkich poduškach str. 331; i cari umirajut i carstva, str. 336. Z Parryho II, 188, 19 ,,Od boga je i ljuta nevolja (kruté neštěstí); sirotinja ni hatara nema'' II, 232, 166 (sirotek nemá milého, srv. Op.!); smrt přichází jak určeno, osud nelze odvrátit II, 236, 631 nn (srv. Ilias 6, 487 nn) sevap jeste roblje ... iz zindana izbaviti (vězně vysvobozovati je čestný čin II, 237, 646); sramota je lagat' u družinu (hanba - lhát II, 237, 687; ale i ,,rakija svaki lafadžija'' -- kořalka je vždy hovorná, II, 241, 1. 1011 nebo: ,,je lehké získat splnění svého přání od hrdiny, ale od toho, kdo jím není, to nezískáte po celý život'' II, 319, 274-5; ze zla nic dobrého nikdy nevzejde, jugosl., Bowra, Heroic 486; Kolberg 57, II, 1919 o tom, Že se nemá prolévat lidská krev (ve zbojnické písni).
Snad ještě hojněji se gnómy nalézají v písních národů neslovanských. Bowra, Heroic str. 463 z norských materiálů: ,,síla mužů ovládá osud žen; koruna stromu se kloní, je-li zbaven listí; strom se kácí, jsou-li jeho kořeny přervány; nuže vládni, Atli! (Attilo)''. Je to z písně o Atlamat-Gurdun. Bědování jen bránit může člověku v rozhodném činu, Edda , v Hegerově studii str. 101; jeden dub získá, co druhý pozbyl (str. 113, myslí se, že vyroste na místě předešlého. O dubech v Čest., Záb. a Jel. často). Jiné gnómy na str. 139, 142, 149 ,,Málokdo je smělý v mužných letech, kdo měkký byl v mládí'' (vzdáleně upomíná na Záb., episodické vypravování ,,Dva syny ...''). ,,Každého stihne, co souzeno mu'' Edda 288; od lživých řečí, špinících lidí, daleko vedou větve, tamtéž 290; odvážný je často, kdo ostřím meče neproklál dosud nepřítele, tamtéž 302; mysl je lepší než síla meče, když udatní se utkat mají 304 (Čestmír by jistě souhlasil); jsou i jiné pravdy na témž mistě. ,,Zločinem je návštěva neupřímná'', Edda 399; vítězství nezíská, komu vtip chybí Edda 431, viz výše. Dále uvádí Martini (str. 188) typický výrok ze starogermánského eposu, gnómu výrazně uplatňovanou v národní předkřesťanské etice těchto národů: ,,Gute Ehre ist unser, wenn heute das Ende such kommt, die Macht erlebt niemand, wenn die Norne gesprochen.'' R neznají pojem sudby. Ze staroindických eposů cituje Grincer gnómy o pomíjivosti úspěchu a štěstí, o moci osudu aj. (str. 314, 333) nebo: nehněvajicí se je lepší hněvajícího se, trpělivý netrpělivého, učený neučeného (str. 103, pozn. 4). Že slavná smrt je lepší než nečestný život, je i zde (str. 300). Tak se ovšem vyjádřili také mnozí další epičtí hrdinové: Achilleus, Hektor , Gilgameš , Karn, Ravana (oba stind.), Gunnar , Roland -- a dodejme, že i Vratislav z Jar.). Didakse je ovšem ve staroindické poesii velmi mnoho. Cibula (str. 66) uvádí citát ze starofrancouzské poesie, je to trpká pravda: ,,Čím větší skutky, tím menší odplata ze ně.'' Výrok málo shodný s etikou R, ale mohl by jej pronésti též Ilja Muromec nebo Suchman . Z albánských písní viz u Skendiho na str. 164 a 165: ,,Hanba pustošit hrad, není-li jeho pán doma.'' ,,Běda srdci jež nemá bratra'' aj. ,,Lépe umřít ve cti, než žít v hanbě'' (str. 90, viz výše). V Homérovi jsou k povšimnutí mj. Il. 1, 80; 2, 24, 204; 3, 108; 5, 407, 531; 9, 341; 10, 224; 11, 408; 12, 143; 13, 115, 237; 15, 203, 207, 496 (oslava smrti v boji) 562; 24, 49. V Oddyseji 2, 276; 3, 231, 236; 6, 207; 8, 209, 351, 584; 10, 573; 13, 15; 14, 464; 15, 20, 70; 16, 294; 17, 176, 322, 347; 19, 328, 361;21, 294; 22, 374 a 412 nn, Oddyseja je bohatší na gnómy etické a z toho se soudí -- vedle jiných důvodů -- že je mladší než Ilias.