Už jsme několikrát uvedli, že hlavním thematem epické orální písně je obranný boj, končící vítězně. Ten je náplní Ol., Ben., Jar., Čest., Záb. a vlastně i Sbyh. V. M. Gacak, Tipologika (sborník) uvádí dokonce takovézo vžité schema: počáteční situace, zlý čin nepřítele, škoda, kterou způsobil; peripetie -- pomoc přítele nebo i zrada; boj a vítězství; osvobození země (nebo také dívky, jsou-li popisovány individuální osudy), likvidace škod. Je to členění rumunského učence A. I. Anzilesca, s nímž G. částečně polemisuje; ale pro R je to rozdělení celkem vyhovující. -- Tak i Smirnov, str. 121.
V obsazením kraji řádí nepřítel krutě (Čest., Ben., Jar., Záb., jistě i Ol.). Pustoší zemi ,,ohněm a mečem'' (ferro et igne), krade, vraždí dopouští se násilností. Tak si ovšem počíná i Batu chán ve svém tažení na Rjazaň v bojích v Tveri (Čičerov, str. 147 nn), viz Dolanského, Kačič, str. 111 (odhánění dobytka u Parryho II, str. 56, v. 127 v sch., v Ben. i v Čest., ale ovšem i ve starogermánských zpěvech, neboť stáda byla všude zdrojem obživy a skot i pomocníkem při polních pracích). Nepřátelé ,,pošlapali trávu, polámali stromy, zkrvavili kameny'', Smirnov, str. 60. K tomu ke srovnání ,,travička zdupaná cuziem kopytem'' v Bn. Vedle vražd násilností a žhářství (Ben., Čest.) ve Smirnových dokladech (str. 67) se uvádí i proměňování podmaněných v janičáry. V tom lze vidět vzdálenou obdobu k Záb., kde se též vytýká, že si porobené ženy a děti musely zvykat na otrocký život jakoby v cizí zemi. Smirnov mluví na str. 205 o ,,rozchvácené zemi'' -- zemja razgrabena; proto jsou i lucké meče v Čest. ,,hrabivé''. Bowra, Heroic str. 21, cituje řeckou píseň, líčící smrt císaře Konstantina a dobytí Cařihradu Turky: strhávali obrazy, lámali kříže, jezdili na koních do kostelů, zabíjeli kněze, unášeli dívky. Srv Jar. ,,niče neby prosto pre pohany''. Obránce země začíná výzvou k boji: jestliže volá Beneš ,,pomstu, pomstu'', není to převzato z novoromantické německé literatury, neboť je možno si zajít pro styčně body k Chadwickům III, 63, kteří zjišťují, že jde o projev nenávisti zcela bězný -- dokonce i v tatarských zpěvech.
Po pravidelném povšechném popisu bitvy počíná v této literatuře obvykle souboj nepřátelských vůdců. Viz Parryho II, č. 30 aj. Zajímavé obdoby k Jar. nalézáme u téhož badatele II, 72, 1622: zornice vyšla -- slunce -- šavle blýskaly -- krev tekla -- usekané hlavy se válely -- mrtvé údy se kroutily -- ranění a umírající sténali -- jeden křičel ,,nešlapej po mně příteli'' a druhý ,,zvedni mě''. Boj trval tři dni a tři noci atd. Občasný naturalismus je společný Homérovi i sch. pěvcům a nalézáme jej nejen v povšechném popisu bojů, ale i při individuálních zápasech hrdinů, jako třeba při líčení smrti bána z Komaru (Parry II, 243, 1279 nn): kulka mu vyrazila srdce i část pancíře, takže mu obé vyšlo zády. Srv. drsné verše o zabití Vlaslava a Luďka; tomto ovšem mlat vyrazil duši.
Před zápasem náčelníků přicházejí nezřídka chlubivé řeči o vlastních činech a tupení protivníka (Sděslav v Lud., dialog Záboje s Luďkem). Nejznámější paralely by byly v Iliadě . Esejisté hovořívají o ,,homérských nadávkách'' jako o něčem velmi známém, a proto upouštíme od dokladů. Zamfirescu (uv. čl. str. 10) zná analogie z literatury turecké a čínské; Edda (Heger , str. 401) ,,hrdinové hanlivými slovy hrozili hrdinům'', viz i ,,hrdivá slova'' a ,,hadlivě ny pozýva'' v Lud. a Čest. při těchto rozmluvách si epik dovoluje nedbat jazykových problémů, neboť protivníci se napadají, třebaže jsou příslušníky různých národů. Achilleus běžně mluví s Hektorem , Záboj s Luďkem; myslím ovšem, že v české písni jde o slovanského nebo českého odrodilce, ale jiní jsou názoru, že Luděk = Ludvík, Ludwig. Takové volnosti též v tatarské poesii, Chadwickové III, 77. Souboj trvá obvykle velmi dlouho, je stále nerozhodný (Záboj s Luďkem), ale i Roland s Olivierem nebo Khongor s Arsalanginem -- Bowra, Heroic, str. 57. Zbraní se užívá, jak jsme již řekli, podle schematu: vrh mlatem (Záb.), oštěpem (Jar.), meče, posléze křížkování nebo rdoušení; někdy se bojovníci vracejí k prvnímu stadiu utkání: Záboj máchne opět mlatem, Achilleus zabíjí Hektora oštěpem, jímž původně mrštil nadarmo. Bowra, Heroic str. 55 soudí, že tohoto postupu užívali pěvci k oživení děje, ale může to být i líčení naprosto realistické. Z přemnoha příkladů aspoň některé: Menelaos a Paris Ilo 3, 346 nn, Aias a Hektor Il. 7, 244 nn, doklady Bogatyrevovy z Anth., str. 286 (kopí - šavle - hole - pěsti - opět šavle). Dolanský, Kačič str. 173 má tři doklady; staroindické souboje" luk - kopí - kyj (Grincer, str. 78 nn, zápas Drony s Dhrištodjumou . Viz dále Smirnova, Slavjanskie, str. 49 (oštěp - zápas). Parry I, str. 198; Grincer cituje na str. 141 asi deset takových střetů z literatury jugoslávské, ruské a ukrajinské; na starofrancouzskou se zaměřil Cibula (str. 42, 45, 156, 170 aj.) Zjišťuje obdobný schematismus, ale s odlišnými jednotlivostmi. Pozoruhodné je, že se přitom často opotřebovávají štíty: Luděk nechává po této časti zbroje sklouznout Zábojův měč; o vrstvách Homerských pavéz kovových i kožených není třeba se ani zmiňovat; v Písni o Hildebrandovi se zápas rovněž rozvíjí po úderech takto odražených, ale zbytek skladby je bohužel ztracen.
Po vítězství není s poraženými útočníky slitování. Jako velí Záboj ,,vyhubit vsě králevo'' a jako Sbyhoň není zabit sám, ale s ním celá osádka hradu, tak naložil s obsazeným sídlem nepřítele i Wate , když osvobozoval Kudrun (ač není jejím snoubencem), viz Martini, str. 289. Vraždil a nešetřil ani malých dětí. Propp, Russkij ... str. 71 cituje bohatýrskou výzvu: ,,rubite starogo, mladogo, neosta6e v carstve na semena.'' I stařičký Nestor (Il. 6,59) se přimlouvá za to, aby z Trojanů, až padne jejich město, nezůstaly naživu ani děti v lůně mateřském. Stejně nelítostně se jedná i se slabochy, věrolomníky a zrádci z vlastních řad, i když se někdy pěvec spokojuje se slovním odsouzením (Kruvoj, Luděk, Věstoň -- Vuk Brankovič , Thersites, Ganelon , Aljoša Popovič a mnozí jiní.