O tom, že bývá Rukopisům vytýkána přílišná sentimentalita jejich bojovníků a nemístný lyrismus, bylo v této studii již pojednáno. Jinoch ve Sbyh. truchlí nad ztrátou své milenky, Záboj nad neblahými poměry v zemi. Ale v epické orální poesii jsou takové ,,výluky z hrdinství'' dosti časté. Může tu být i trochu odezvy z pohádkových motivů : podceňovaný ustrašenec nebo hlupáček se nakonec ukáže jako muž, který daleko vyniká nad své posměváčky. Nelze tedy považovat občasný smutek, ba pláč hrdinů za jejich trvalou slabost; pěvec se tu přenáší do jakéhosi dětského věku lidstva, neboť sám je dosud v těchto dobách aspoň částečně zakotven.
Můžeme stanovit rovnici: Záboj a jinoch ve Sbyh. na skále, resp. uprostřed ,,němého lesa'' (ruské ,,lesi dremúčie'' je častý obraz) = hrdina truchlíci na břehu mořském. Z Homéra známe plačícího Achillea, modlícího se Telemacha , zarmouceného Odyssea ; do samoty se utíká i ,,zneuctěný'' kněz Chryses . Viz Ol. 1, 34 a 349; Il 23, 59; Od. 2, 260 a 5, 156. O. Vaňorný překládá originál ,,na břehu silně šumícího moře'' slovy ,,a hučící šumělo moře'', tedy volněji a novodobému chápání blíže. V Zeyerově ,,Karolinské epopeji'' II, Píseň o Rolandu str. 8 (Praha 1907) je v obdobném duševním rozpoložení král Marsil ; utíká se do zahrady, tam se ,,vrhl na tvář'' a ,,na blízku fontán plakal''. Zeyer a Vaňorý zde skutečně vdechli do svého díla více sentimentu než bylo v jejich předlohách. K věci bylo napsáno celé pojednání (D. K. Crowne, The Hero on the Beach, Neuphilologische Mitteilungen 1960, str. 61) a částečně i Zprávy Společnosti 1937, č. 7, str. 9. O tom, že by Zábojova povaha byla ,,holubičí'', lze mluvit se stejným úspěchem jak o ,,humánním'' povahovém založení Achilleově. Mravně stojí český hrdina ovšem značně výše.