Řekli jsme již, že některá byla považována za významnější a vyskytovala se v písních častěji než jiná, že byla magická. Největší frekvenci v orální poesii i v próze měla trojka s devítkou, tedy 262#262, ač občas potkáváme dvojku, pětku, sedmičku a desítku. Osmička a numeralia od jedenácti nahoru jsou vzácnější, ovšem kromě násobků 263#263, 264#264, 265#265 atd. Uvedli jsme, že tyto pojmy jsou v R uváděny buď přímo, nebo že k nim dospíváme z obsahu, že ten neb onen děj, spojený v celek nebo jednotlivě opakovaný, spadá do takového schematu. Proto také nepovažujeme název ,,trichotomie'' za nejvhodnější, neboť části jsou zároveň činitelem sjednocujícím. Na shody s jinými literaturami zde upozornil již Brandl (str. 160) s poukazem na památky indické, řecké, latinské, ruské (Igor ) a starogermánské. V sch. by byla stupnice výskytu 3-7-4-9-100-300-1000--500 ... 8 od nejvyššího k nejnižšímu stupni indexu. Devítku nalézáme u Sušila č. 840 a v Erbenovi na str. 56, nehledě k úslovím ,,má devět světů'', devětsilu, ,,devaterému divnému květu'' aj. V Homérovi nacházíme porůznu spojení 9 + 1; nejdříve se něco dlouho připravuje a pak se to rázem stane, jako třeba hned dobytí Tróje desátého roku od počátku obléhání (Il 2, 134). K souboji s Hektorem se v Illiadě hlásí (7, 161 nn) devět ,,vladyků'', mor řádí u Troje devět dní (Il 1, 53), ve zpěvu 2, v. 96 vystoupí devět heroldů aj. V Eddě je častý výpočet 3266#2669, Heger str.248, tamtéž i ,,devět světů, devět říší'', str. 17. Gullweiga je třikrát zrozena, třikrát spálena.
Viz i Heger str. 22, 64, 80, 191 aj. ,,devětkrát deset střel'' u Grincera ze stind., str. 75. Zrádný Ganelon dostává od Saracénů tři dary: meč, přilbu, náramky (Cibula str. 20), v téže poesii bývají často tři polibky. Podle Zamfiresca (uv. čl. str. 10) užil i čínský stratég K'ung téže válečné lsti jako Čestmír při devaterém obcházení hory. S.J. Nekljudova (Sborník Pamjatniky, str. 57) dokázala všudypřítomnost magické trojky: ,,Bišasja de6 bišasja drugij, treťjago dne...'' čteme v Igoru jako v Záb. a v Čest. Srbochorvatské zpěvy, mluví-li o věznicích, vybavují je často devaterými dveřmi. V Kolbergovi 49, 71 se mluví o třech rybářích, kteří vylovili dívčí vínek plující po vodě; za odměnu dostanou postupně tři dary: zlatý prsten, hedvábný šátek a posléze poselkyni samotnou. Motiv patří též do kapitoly o paralelách ke klimaxu , viz dále.