Jak jsme již uvedli, děje se tak v žánru námi sledovaném jen s poměrnou přesností. Pěvci se odvolávají na slunce a na jeho pochod, neznají hodiny, i když bylo v jejich době toto měření již v užívání. Vše se děje ,,pod lunú, za úsvitu, ve dne, v noci, ráno, dopoledne, odpoledne, od jitra do večera'' apod. Pohyby se provádějí ,,napravo, nalevo, dolů, nahoru, odsud, odtud, zde, tamo'' aj. zrovna jako v R. Homér zná jen dvě světové strany, východ a západ -- naše texty rovněž; potřebuje-li pěvec Ol. a Od. označit sever a jih, vyjadřuje se alegoricky podle větrů -- Boreas a Notos. RK si také zde vypomáhá pohybem slunce nebo příslovci ,,v pravo - v levo''. Nejinak čteme i v jugoslávské poesii: od istoka - od slunce zapada, Dolanský, Kačič str. 64 a 134, nebo i ,,do volného pole, na rovinu'' jako v Jar. Grincer na str. 42 nn cituje formuli ,,krtva pradaksinam'' = obcházeje zleva napravo. Při určení času stejný postup: v ruských bylinách ,,s utra do večera'', v sch. časté formule ,,do sunca, do zore ...'' (Parry II, 149, 1). V Iliadě 10, 251 ... je na sklonku noc, již blíží se zora (hvězdy se k západu chýlí, již minula většina noci); dvě jsou třetiny pryč, jen třetí třetina zbývá. Nebo v Od. stereotypní verš (např. 3, 497) ,,Zapadlo slunce a stín už pokrýval veškeré cesty''. O pohybu slunce, který určuje denní dobu, čteme ovšem nejvíce v Čest., ale ke srovnání je Il. 4, 400 ,,kdykoli je Helios rozkročen (amfibebékei) nad středem nebes'' a obdobně i Od. 11, 17 nn. Grincer (str. 43) cituje z indických eposů rčení jako ,,stokrát, tisíckrát (míjela noc), v tom okamžiku, na východě slunce'' aj. Jen nepatrný počet výjimek z takovýchto určení uvádí Bowra (Heroic, str. 27 nn). Říká-li pěvec Jar., že mír trval v zemích ,,dlúho'', je třeba mít na paměti, že jindy nebývá řečeno ani to.