Zde je třeba konfrontovat hlavně LS, Lud. a částečně i Jar., Čest. a Záb. Dříve než se uskuteční nějaké shromáždění, ať už k rokování nebo k válečné výpravě, musí být svoláno. V LS se tak děje posly a dostavující se náčelníci jsou představováni podle jména, rodu a sídla. Tak i v Il. 2. 493 při výčtu lodí a mužů, vypravujících se proti Troji. V ruských bylinách jsou na ,,pir'' (hostinu, poradu) zváni mnozí knězi (vládci), bojaři, mohutní bohatýři, kupci a vesničtí mužici. Grincer, str. 113 praví, že takový ,,katalogos'' = soupis je v Eddě , v eposu o Gilgamešovi a jinde. Obdobné výčty bývají podávány také při jiných příležistostech; tak třeba cituje Bogatyrev, Anth. 328 nn řeč Mehmeda agy , který jmenuje po řadě své křesťanské nepřátele, jež chce všechny pobít. Ti jsou ovšem shluknuti jen v jeho mysli a ve slovním projevu, ale technika výčtu je táž. Viz i Dolanského, Kačič , str. 59. Někdy se konají při takových sněmovních a hodovních příležitostech i hry, zábavy, jako ostatně právě v Lud. ,,sedání''. Z liady je v tomto směru nejznámější zpěv 23., kde se líčí různé soutěže uspořádané Achillem ku poctě padlého Patrokla . Takové podniky jsou předmětem i britských, kirgizských, tatarských a jiných hrdinných písní, jak uvádějí Chadwickové III, 32. Zasedající velmi často požívají vedle masitých pokrmů med a víno, neboť mírné pití dává inspiraci (Chadwickové III, 190). Tím se zvyšuje ,,síla'' i ,,bodrost v myslích'' jako v Lud. Ruští bohatýři se mnohdy ,,napili, opojili, rozveselili'' (Bogatyrev, uv. spis str. 41). Výzvy ,,jezte, pijte'' jsou všude a nabývají formálního i formulového rázu.
Zasedání se děje podle patriarchálního pořádku. Známá a zbytečná námitka proti stereotypnímu obratu v LS a v Lud. ,,prokný stúpi dle rozenia (nebo ,,rozenie'') svégo (nebo ,,svého'')'' nalézá vysvětlení u Parryho II, 108, 71 ,,sve redom'', což učenec překládá slovy ,,according to rank''. U Homéra zaujímají sněmovníci svá místa ,,hexeiés'', podle pořádku. ,,Předsedové'' mají křesla nebo trůny, ostatní účastníci spíše židle, sedačky (thronci, klismoi -- první z obou termínů se zdá jaksi vznešenější, toto sedadlo mělo opěradla). Viz Od. 24, 385 aj. V témž eposu sedí na čestném místě Telemachos , kolem něho starci a Penelopini nápadníci (gerontes, mnéstéres) a opodál od nich je jmenován pasivně přihlížející lid (laoi). Obdobně i v Il. 2, 99. To vše velmi připomíná sněmovní scénu v LS. V Bogatyrevově Anth. str. 51 je Aljoša Popovič vyzván ,,po otečestvu sadisja v bolšoe město v perednij ugolok, v drugoe město bogatyrskoe'', ale hrdina nezaujímá ani třetí sedadlo, ale jen židli mezi ostatními. Také v Srbsku (Skendi, str. 74) bývalo takové pořadí, třeba postupně král Lazar - jeho tchán - Vuk Brankovič , po nich pokračovali další hodnostáři. Shromáždění náčelníci vydávají rozhodnutí -- chceme-li, tedy ,,nález'' jako v LS; každý sněmovník mohl hlasovat jinak. Pro závěrečné usnesení je u Homéra termín ,,peirar'' (např. Il. 18, 301), tj. vlastně ,,konec lana''. Nelze nevzpomenout na verš v LS ,,rozrěšite pravdu'', tedy ,,rozvažte, rozvazujte''.
V krátkých písních, jak jsme již viděli, je přímá řeč uvozována stručně nebo vůbec ne. Ale v eposech si pěvci dávají záležet na obřadnější formě. Mluvčí na sněmu (ale někdy stačí třeba jen dialog uprostřed bojové scény) začíná svůj projev dosti okázale, jak nám ukazuje i zlomek LS. Stereotypním výrazem pro slovanskou orální poesii je tu ,,govoriti'' s některými obměnami; bývalo sdruženo se ,,slovem'', neboť tak vznikal zdařilý vnitřní rým . Kromě toho se obrat výborně hodil k utvoření diairese po druhém nebo třetím taktu , a proto ho bylo užíváno epanastroficky , viz LS v. 70-71. Tak též u Karadžiče, str. 396, č. 645. V sch. zpěvech bývá ,,kaže, govorio (Marko )'', v ruských ,,takovo slovo govorili'', ve staroindických eposech (Grincer, passim) ,,řekl takovéto slovo'', v Homérovi ,,ton d' apameibomenos prosefé...'', tedy ,,jemu odpovídaje řekl...'' nebo ,,jej v řeči střídaje''. Chadwickové II, 480 vzpomínají na Beowulfa 1840 ,,Hrothgar v odpovědi mluvil takto...''. Není jinak ani v písni o Hildebrandovi . Jestliže řečník při počátku své řeči vstává, neopomene to skladatel uvést. Proto homérské ,,toisi d' anesté'' nebo ,,érch' agoreuein'', viz v LS ,,vsta Ratibor , vstanu Chrudoš'' aj.