Společným znakem všech těchto epických a konečně i lyrických typů je to, že jsou ,,krásné'' a ,,lepé'' (tak i LS., Jar., Čest., Lud.), ale jinak se od sebe liší. Máme ,,řádné manželky'' (kúridié alochos) v Homérovi (Penelopa , Hekabé ) asi jako ,,knieni'' v Lud., jíž je ovšem svěřena jen nepatrná úloha. Dále vystupují porůznu kněžky, prorokyně, předsedkyně soudních nebo náboženských shromáždění nebo i státních sdružení -- amfiktyonií (naše Libuše, Pythia aj.). Mimo to vystupují v orální epice i ženy, které se spojují s hrdiny láskou dobrovolnou nebo nucenou (v romanci o Sbyh., trojská Helena atd.). K prvnímu druhu žen patří též ,,Areté'', tj. zřejmě zosobněná ,,ctnost'' v 7. zpěvu Odysseje , kde nás zaujme hlavně verš 74, že ,,andrasi neikea lyei'', tedy ,,mužům smiřuje sváry''. Pochybuji, že o tom Hanka nebo kdokoli jiný věděl, když vložil Libuši do úst slova téměř totožná: ,,u nebudu vám súditi svády''. Pokud se mluví v těchto vysokých kruzích o lásce, je vždy legitimní; její opak odsuzuje např. Nausikaa (Od. 6, 286), jedna z nejsympatičtějších dívčích postav ve světové literatuře. Milování se ovšem děje i ,,za zády rodičů milých'' (Il. 14, 296), takže máme paralelu k dívčiným úvahám v Jah.; o tom bude ještě řeč, neboť známe i shody ještě bližší. Příklady věrnosti (jako ostatně i ve Sbyh.) nalézáme všude rovněž; nejen v báji o Ceykovi a Alkyoně (= ledňáček), známé hlavně z Ovidiova zpracování, ale i z Ramajany (o Ramovi a Sitě , připodobněných k páru sluk, z nichž lovec zastřelí samce, takže jeho družka se trápí až k smrti). Jako ve Sbyh. je i zde vzat příklad z ptačího světa; ostatně i ,,pénelops'' = Penelopa značí druh kachny, která je proslulá svou stálostí v lásce. Viz Grincera, str. 334. Manželka Odysseova je ,,perifrón'', tedy ,,rozumná''. Naši předkové někdy tlumočí ,,věhlasná'', třeba v Od. 1, 329 aj. To by byl archaismus, neboť dnes má to slovo význam ,,slavný'', ale ve staré češtině značí ,,moudrý, rozmyslný'' tak jako v RZ i v RK (dvě věglasně děvě = Libušiny družky, Jaroslav se může chlubit ,,velebystrým věhlasem'' aj.). Tento omyl nebo nepřesnost v překladu, sloužící ovšem jeho původcům ke cti, nalézáme třeba i ve starém homérovském slovníku, z něhož bylo vědomě nebo nevědomky čerpáno.
Při charakteristice ženské krásy mají epičtí pěvci na zřeteli celou postavu a jen dosti zřídka jednotlivosti, jejichž počet je omezen na oči, vlasy, pleť a obličej. Smysl pro drobnomalbu přichází až později a uplatňuje se spíše v literatuře umělé. Tento vývoj básnických prostředků v tomto směru jeví Libuše a nejmenovaná dcera Vojmírova proti pozdějšímu líčení půvabů Libušiných a vlastně i Kublajevniných. Proto je také Menelaova , později Paridova Helena ,,antitheos'' = rovna bohům (Il. 3, 156); jindy potkáváme epitheta s ,,kalli...'' nebo ,,eu...'' bez označování částí těl neb obličejů. Jsou i jiné obdoby. Jako čteme v Jar., že se Němci divili kráse tatarské princezny nebo že Ludiše byla ,,všem velmi milá'', tak by ,,láskou zachváceni muži i ženy při shlédnutí krásy Lakšmaniny a Sitiny '' (Grincer).
Tato celková zdrženslivost se projevuje, jak jsme již viděli, též v líčení odvážnějších milostných scén, kdy epik užívá různých eufemismů . V RK je ,,spali na jednom lůžku'' ve Sbyh. V Iliadě překládá Vaňorný (2, 355) ,,dokud se trojská žena každému neoctne v loktech''. To je další zjemnění, neboť originál má ,,katakoiméthénai''. Podobná tlumivost se objevuje v Il. 6, 25 v originále i v překladě; bývá též ,,lechos eisanabainein'' Il. 8, 291; 9, 664, 667; Od 11, 245 (bývalo považováno za pozdější přídavek). Známá scéna líčící milostné poblouznění a oklamání Diovo v Il. 14, 161 nn má mnoho takových obratů (Zeus tu vypočítává své milenky). O únosu, spaní nebo objetí mluví též pěvci jiných národů, třeba v ruském eposu o Dobryňovi a Námluvách Aljošových (Propp, Russkij... str. 273 ,,spal s milou tři noci''), Skendi 121 cituje taková místa ze sch. v Eddě u Hegera viz k tomu str. 102, 112, 114, 135, 137, 143, 207, 224, 241, 285, 307, 372 aj. Bowra, Heroic str. 529 cituje z třetí písně o Gudruně (norské), jak Atli obviňuje hrdinku, že ,,léhá v Theodorichově posteli pod pokrývkami jako jeho milenka''. Z lyrických písní našich i cizích bychom ovšem mohli uvést paralel ještě mnohem více.