Podrobnější rozbor textu jsem ukončil (strojopis) dne 19.1.1976. Přitom bylo nutno zaujmout stanovisko zejména k pojednání J. Kašpar ovu (Archivní časopis 21, 1972, str. 16 nn.). Zde se spolu se Zd. Fialou, od něhož tu pochází úvod a jakési shrnutí Kašpar ových úvah, prohlašuje PP za ,,jasné falsum'', jehož původcem ,,mohl být'' přibyslavský zkušený městský rada Jan Malý. Z naší analysy probraných gramatických kategorií, jak jsme ji podali během této práce, vysvítá ovšem pravý opak, neboť jazyk textu se plně shoduje s jazykem, jímž se mluvilo koncem 15. věku v Čechách, samozřejmě se zabarevením východočeského dialektu. Tento závěr je možno podepřít i řešením ostatních problémů PP.
Dosud se hlavně vedly spory o ,,pravost'' erbu jako součásti městského znaku Přibyslavi, který je v naší části PP vyobrazen, a trochu též o autentičnost zmínky pisatelovy o porážce Tatarů u Olomouce. Tyto otázky přenecháme pracovníkům povolanějším. Po filologické stránce nás zajímá:
1) K textologii Kašpar ova přetisku: Úplný soupis různočtení jsem podal v uvedeném strojopise, ale je nutno jej opakovat i zde:
Kašpar neprávem opravil písařova nedopatření ,,Moraravu, Ktrzitele, Tartary''. Jsou zde totiž tři omyly středověkého, ne novodobého písaře. Hrubým nedopatřením je transkripce ,,u Polný vsi'', správně ,,u Polny'' a také ,,v Polně'' je správnější než ,,v Polné''. Je třeba přijmout jmenné sklonění, protože ve složeném bychom našli patrně tvar ,,v Polnej''. Ostatně přepisuje sám Kašpar z jiné listiny z r. 1652 ,,města Polny''. Dále měl K. přepsat ,,sluolo'', nikoli ,,slulo'', fonetické čtení ,,z lidem'', nikoli ,,s lidem'', akceptovat ,,petácké'' do zeme, ne ,,do země'' (J. Běliš, Nástin.... str. 48). ,,Sme'' lépe než ,,jsme''. Věcně nevyhovuje Kašpar ovo čtení ,,utisknúti ji chtěl'' (totiž Přěslav Vršovičan), z kontextu by se rozumělo ,,Moravu'', ale věta se týká Přibyslavských, tedy ,,utisknúti je''.
Z této úvahy plyne dvojí možný závěr. Buď nevěnoval Kašpar své předloze náležitou pozornost (snad se domníval, že ,,falsum'' za to nestojí), anebo chtěl užitím novější češtiny posílit zdání podvrhu. ,,Vydání'' Kašpar ovo je tedy proti Matouškovu a Maškovu krokem zpět.
2) Kašpar ovo tvrzení, že ,,obsahu PP jsou bližší formulace Beckovského než Hájkovy kroniky'', je ukvapené. Je pravda, že se všechny tři texty sobě blíží, ale to nedokazuje závislost PP na Beckovském, ba ani na Hájkovi. Mohl tu být nějaký starší společný pramen, nám nedochovaný. Z porovnání však vyplývá:
a) větší starobylost PP v těchto případech:
b) viditelná závislost Beckovského na Hájkovi, ne však PP na Beckovském: tak má H. i B. skoro totožný obrat o ,,vesnici Jablonná řečená''; pod horou, jež (která) Krutina slula; Libici vypálili; dal klášter postaviti, dále výčet vesnic Kublov, Braumy, Trubín a Hudlice; umínil (chtěl) zabít Břetislava umínil (chtěl) zabít Břetislava knížete; Spytihněv..... navštěvuje mnohá města (navštěvoval); když přijel ke vsi, kteráž (jež) slove (slula) Polná; oba poslední citáty vůbec v PP nejsou. Atd. Pozoruhodná jsou odlišná znění OJ. Přesnější shody PP a H. a S. nacházíme ještě nejspíše tam, kde výrazivo při suchém kronikářském stylu ani nemůže být jiné: tu někdo umřel, byl ,,zamordován'', byl s tím neb oním v příbuzenském poměru apod.
3) Slovní výraz PP je přes prostotu textu poměrně pestrý, ale po jazykové čistotě RZK není ani stopy. Germanismy a latinismy jsou dosti hojné: ,,zamordovat, purkrecht, groš, kostel, hajtman''.
Zajímavější jsou slova dnes vyhynulá nebo taková, jež nabyla odlišného významu. Právě zde čerpáme nejvíce důvodů pro pravost PP: usazenie = sídlo; pohrabati = pohřbíti; uříditi (s gen.) = nařídit; ustaviti = zřídit; zámutek = zármutek; zbíti = zabíti; hovořenie = hovor (přitlumený nebo naopak příliš hlasitý); utisknúti = potlačiti; slušný = právoplatný; horní obchod = důlní; nátisk = útisk; rozeznání = posudek; požitek = užitek; křižáci = křižovníci; ostrva = ostruha; přetrhovati = zamezovati; královec = králevic. Daetymologisace namnoze ještě nepokročila. Není tu ,,přivlastnit si'' tj. ,,učinit vlastním'', neboť ještě trvala povědomí původního smyslu ,,vlast = država'' nebo ,,moc''. Tak snad i ,,přetrhovati'' místo ,,zamezovati'' (neboť nešlo o meze), ,,obdržeti'' ne ,,dostati'' (stč. prý bylo jen ,,dostati sě''), ,,odplata'', ne ,,náhrada'', ,,žalovati'', ne ,,stěžovati si'', ,,slušný'', ne ,,náležitý''.
Poučná jsou OJ. O ,,Čestmíru'' již byla řeč (v PP je ,,Čestmieř''), není tedy převzato z RK. Název obce ,,Dřevík'' nebo ,,Drevík'' je tvořen neústrojně, takže se nabízí oprava ,,Dřevíč'' (obec na Rakovnicku, jak dovodil J.B. Mašek, uv. čl. str. 442). Zde zřejmě užil písař nějaké starší předlohy. Nejinak se jeví rukopisné ,,Spytigniew'' a ,,Veneslav'', ač na jiném místě PP je již běžné ,,Václav''. ,,Premyslaw'' je asi z latinského ,,Premislaus''.
4) K plnému srovnání slovního výrazu PP s dikcí Malého máme ovšem basi příliš úzkou. Lze mi zatím užít jen zprávy tohoto archiváře, která se vztahuje k PP a je otištěna u Kašpar a. Dalo by se jistě namítat, že si M. mohl osvojit některé tvary nářeční; že se jeho vlastní styl mohl lety měnit; že si při vyrábění svého podvrhu dával zvlášť pozor, aby neupadl u jazykozpytců v podezření. Bylo by tu třeba projít ještě další archiválie z Přibyslavska.
Přesto jsme i z krátkého úryvku zjistili nápadné rozdíly v mluvnických jevech, takové, jimž by falsátor v polovině minulého století sotva věnoval pozornost. Malý užívá přechodníku ,,pozorujíc'' pro masc., ale PP by měla - soudě podle formy ,,vyslyšev'' a ,,kněz ukázal čtúce'' a ,,knieže přikazujíce'' spíše formy ,,pozoruje'' nebo ,,pozorujíce''. M. užívá koncové polohy slovesa ve větách. Je to vliv latiny a němčiny, který přežíval celé minulé století. Ale v PP je tento typ větné stavby uplatněn mnohem řidčeji, je tu ze 120 možností jen 19x, kdežto u Malého z 52 případů 32x. Wackernaglovo pravidlo o příklonkách zachovává M. přesněji než PP, jejíž sloh je trochu šroubovaný, skoro jako kdyby se prostý člověk nutil k napodobování ,,vznešenějšího'' literárního žánru. Nápadně se liší Malý od PP při slovosledu u shodného přívlastku. Typ ,,paměť lidská'' je v PP 47x, typ ,,lidská paměť'' 42x, tedy asi v rovnováze. U Malého je první případ jen třikrát, druhý 33x. ,,Zaznamenati'' má u Malého rekci genitivní, v PP akusativní . Jako vztažného zájmene užila PP ,,jenž'' třikrát, jednou je tu ,,který'' a třikrát ,,co'', kdežto u Malého chybí ,,jenž'' vůbec, jednou je u něho ,,který'' a jednou ,,co''. V PP převládá parataxe. V hypotaxi, v níž nacházíme jen věty žádací, účelové, časové, vypovídací a vztažné, přicházejí spojk y ,,aby, když, protože''. Malý si libuje v důvodovém ,,že'' a v odporovacích větách ve spojce ,,však'', která v PP není vůbec.
Shrnutí: PP vznikla koncem 15. století. Je to text s některými provincialismy (silno, obderžal, hleďal), s primitivními přepisy ze starší literatury (OJ, MJ), s knižními obraty své doby (zmordovali, při obchodu horním) a ovšem i se stč. jazykovými jemnostmi (Přeslav s chasú vyhnal se - nikoli ,,byl vyhnán'', domovy se stavěly, v knieze psáno jest, Přibyslava pohrabána, ustavěl klášteř, zámutek, podmaněti sobě (reflexivum ,,si'' bylo asi pokládáno za lidové a vulgární), přišel zhlédnúti hor - moravismus ,,zh'' - a míšení supina s infinitivem.). Hypothesa o falsu byla vykonstruována za předem stanoveným účelem. PP je plnohodnotný historický, kulturně historický i vůbec literární pramen a můžeme -- ba musíme -- jí používat s plnou důvěrou.