Přechodník je v RZK přítomný (přinesúce, dada) a minulý (pěvše, pomrzavši). Hybridní formy jako stč. ,,nesv'' tu pochopitelně nenajdeme. Přechodníky jsou v našich textech dosti vzácné, jak je při daném žánru pochopitelné; jejich vidovou a časovou funkci osvětlíme později.
Přechodníkové adjektivum ,,byvšie blahost '', správně tvořené, bývá pokládáno za ,,nemožný rusismus''. Uvidíme, že jediné tato forma a její užití je po věcné a syntaktické stránce na příslušném místě možné. Zde nám jde zatím o doklady: příchodší, Brn. nauč., cituje Kott II = příchozí, cizinec; Čtenie ben. Mat. 24, 42 a 24, 44 má ,,přichoz'', Ev. Ol. 195b na témže místě ,,przissczzi'' - přišedší?, v témže evangeliáři čteme ve 192 a ,,hosté a přichodší'', 195b ,,smrtí swyedssi'' - qui morte prohiberentur; mluví se o lidech, jimž smrt zabránila zůstat kněžími, tedy smrtí ,,sešedší'' nebo snad spíše ,,svadnuvší''. Nejznámější doklad je Flajšhansův (Obrana, ČČM, str. 249) ,,šlechetnost vyběhšá'', vydaný ovšem za písařskou chybu místo ,,vyběhši'' apod. (Dial. Bohem. 140). V ruštině, polštině i ve stsl. jsou tyto formy ovšem běžné; v našich textech ji však nacházíme jen na tomto jediném místě, ale i v jiných slov. jazycích se vyskytuje nejčastěji u sloves značících ,,přijíti, vniknouti, býti''. P.S.Kuznecov (Materiály i issledovania po russkoj dialektologii III, Moskva - Leningrad 1949) dovodil z nářečí, že tato přechodníková adjektiva bývají tvořena nejčastěji od sloves nepřechodných, ba podmětných a že značí stav v minulosti trvalý. Všechny tyto ,,požadavky'' splňuje uvedené místo z RK.
Námitky byly dále pronášeny proti ,,pseudoparticipiím'', např. ,,Sasóm pleňúcím'' v Ben. 7, 1, ač ,,búřúce nebe'' a ,,hořúce oči'' se obešly bez připomínek. Žádáno bylo ,,-ie'' ač je ve staré češtině množství dokladů na toto ,,nepravidelné'' (??) ,,úcí''. Gebauer, III, 2, str. 90 se domníval, že tu jde o analogii podle forem, kde bylo ,,úcí'' náležité, tedy podle ,,nosúcí'', a že tento tvar vznikl i ke slovesům typu ,,prositi, trpčti''. Ale to je omyl. V. Machek (K historickosrovnávacímu studiu slov. jaz., Olomouc, Praha 1957, str. 179) hájí právem starobylost tohoto sporného sufixu. Už ve staré češtině bylo ,,čisťúcí, bělúcí'', z toho pak ,,čisťoučký, běloučký'' (i v RZK ,,přědrahúčkú, hebúčkú''). Tak i ,,div divoucí, smrt smrťoucí''. V ruštině je ,,bogatúščij'' a jsou paralely s hetitštinou. Jde o sufix intensifikační. Také ve svém ES (s.v. ,,visutý'') tu Machek vidí ,,starý obecný partcipiální kmen'' na ,,ot, et''; třída ,,-e-'' je mladší. Proto je i ,,visutý'', z něhož by bylo dalším postupem i ,,visúcí'' proti dnes běžnému ,,visací''. J. Jireček, O zvláštnostech... upozorňuje na zásadní rozdíl mezi Žalt. Klem. a Vitb., z nichž první text mívá ,,úcí'', druhý ,,iecí''. Pro stáří těchto napadených forem svědčí i ,,nespiúcí'' ze starobylé Leg. Jid. a další doklady. RZK a také EJ (čiňúc) se tu