Perfekta jsou v RK dosti vzácná, v RZ nejsou vůbec. Značí takřka vždy jen minulý stav, sahající svými výsledky do přítomnosti; plusquamperfekta jsou dvě: obé v Záb., a to ,,paže biéše dorostla'' a ,,Lumír biéše pohýbal''..., tedy ,,uv''#34115#>paže dorostlá, Lumír ,,byl hýbatelem'', smíme-li to říci moderně. Zde nás zajímá spíše námitka, že v perfektech RK chybí vždy spona (sloveso ,,býti''). Ale tento způsob je starobylý a správný, viz dále, a souvisí s tzv. ,,autonomností slova'' v jazycích, jež jsou ve starším stadiu vývoje. Jen dvě perfekta jsou ,,uv''#34041#>novočeská: ,,lzali trávu'' a ,,tichými slovesy hovořili''. Tak ostatně i v plusquamperf., nikoli ,,paže byla dorostlá'' a ,,byl pohýbal'', ač i tento způsob je v stč. doložen, ale jen ,,biéše''. To vše svědčí o vysokém stáří R, jehož písař ovšem neměnil svou předlohu, pokud byla na konci 14. století ještě srozumitelná. Perfektum zatlačilo později jednoduchá preteria, a to z několika důvodů. Předně lišilo nejen čas a vid, ale i gramatickou osobu, a kromě toho odstraňovalo nejasnosti, jež vznikaly tím, že 2. a 3. os. sing. aoristu a imperfekta zněly stejně. V RK nacházíme jen jeden aorist ve 2. os. sing. (ve Sbyh. ,,otnese''). Vedle jiných důvodů je asi proto též užíváno perfekta v dialogu dívčině s růží (Róž., 28, 3). K věci viz např. B. Havránka u V. Barnata, Čs. přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistů, Varšava 1973, str. 123. Užití spony při perfektu považuje asi právem i L. P. Jakubinskij (uv. spis, str. 241) za knižní a poněkud strojené; také ve stsl. nomiliích je pomocné sloveso častější než v evangeliářích. Vynechávání spony se stalo dokonce i předmětem námitky proti pravosti Slova o pluku Igorově (Mazon ), ač je už v nápise na Ťmutarakanském kamenu ,,měril7'' (V. V Ivanov, uv. gramatika, str. 26). Tam, kde by byl text nezřetelný, je ovšem sloveso ,,býti'' nutné: ,,trnie - budeě vymýtěno ''.