10.1 Povšechně

Jestliže celý lingvistický rozbor RZK a přidružených textů je prací průkopnickou se všemi klady i zápory, platí to ještě více o této kapitole. Nemáme totiž vůbec -- pokud vím -- historické zpracování ,,tvoření slov '' (dříve méně správně ,,kmenosloví'') v češtině ani ve slovanských jazycích. Kromě toho nás i zde poněkud zdržuje apologetická tendence naší analysy, jež je bohužel dosud nezbytná.

Monografie, které nám byly dostupné, se buď týkaly jen jednotlivých jevů nebo zase, byli-ly pojaty šíře, jen živého, současného jazyka. Proto si nemohou následující odstavce nijak činit nároky na úplnost.

Jako každý ie. jazyk měla i čeština některá slova zděděna z praindoevropštiny (v menším počtu) a jiná nově tvořená (v převážné většině). Toto tvoření je možné v zásadě těmito způsoby -- případně i jejich spojením:

1.

reduplikací -- zdvojením -- jež je dvojí: jednak morfologická, třeba řecké perfektum  ,,pepaideuka'', lat. ,,cucurri'' ze staršího ,,cecursai'' - vychoval jsem, běžel jsem, jednak intensivní, sloužící k zesílení, zdůraznění základu. Typ je třeba ,,pra-por'', slovo, jež je i v RK.

2.

připojením ,,afixů'' , které lze dělit na sufixy, prefixy  a infixy,  t.j. přípony, předpony a ,,vpony''; třetího názvu se neužívá. Tyto afixy  se dají nejrozmanitějšími cestami spojovat a kombinovat.

3.

tvořením komposit, t.j. slov složených, spojením dvou (zřídka i více) slovných základů. Třeba ,,hlasonosný''  v RK., Jar. Také zde jsou některé zákonitosti, tu přesné, tu uvolněné, analogické,  jak uvidíme.

Všechny uvedené cesty se týkají jak jmen, tak i sloves; těmito se budeme více zabývat v kapitole o slovesném vidu a syntax i vůbec.

Cizí  slova, jichž je ostatně zejména v RZK nadmíru málo, ponecháváme pro sémantický rozbor.